Obrázek ve vyšším rozlišení

České vysoké učení technické v Praze - Fakulta elektrotechnická
Katedra řídicí techniky
Bakalářská práce
Dominik Pokorný
Praha 2006
Návrh zadání bakalářské práce
Pro studenta 3. ročníku:
Dominik Pokorný
Obor:
Kybernetika a měření
Název tématu (stručně):
Komponenty pro řízení multimediálních center
Zásady pro vypracování:
1. Seznamte se strukturou typického řídícího systému multimediálního centra a definujte
požadavky na jeho SW a HW.
2. Proveďte průzkum trhu, vyberte a popište vhodné komponenty pro jeho realizaci.
3. Navrhněte a realizujte HW a SW vybrané jednoduché komponenty tohoto systému
(například rozbočovač komunikační linky).
Vedoucí bakalářské práce:
Ing. Libor Waszniowski
2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jsem pouze
podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v přiloženém seznamu.
V Praze dne ……………………….
…………………………………….
podpis
3
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce panu Ing. Liboru
Waszniowskému za pomoc a vedení v průběhu tvorby této bakalářské práce.
V neposlední řadě patří můj dík i mé rodině, která mě po celou dobu studia vytrvale
podporovala.
4
Abstrakt
Tato práce se zabývá problematikou řízení multimediálních center. Tato problematika
je nastíněna nejprve obecně a následně jsou demonstrovány způsoby řešení jednotlivých
problémů na konkrétním příkladu.
Součástí této práce je také návrh konstrukce komponenty řídícího systému, konkrétně
rozbočovač sériové linky.
Abstract
This thesis deals with difficulties of controlling multimedia canters. This difficulties
are first sketched in general and later are demonstrated a ways of solutions of particular
problems on a specific example.
Part of this thesis is also a propsal and construction of a komponent of control system,
particularly multiplier of seriál line.
5
Úvod ........................................................................................................................................... 7
1. Úvod do problematiky multimediálních center...................................................................... 8
1.1 Důvody pro aplikaci řídícího systému a jeho možnosti.................................................... 8
1.2 Osvětlení a zatemnění ....................................................................................................... 9
1.3 A/V technika ..................................................................................................................... 9
1.4 Základní popis jádra řídícího systému ............................................................................ 10
1.4.1 Centrální řídící jednotka ........................................................................................... 11
1.4.2 Komunikace mezi přístroji a centrální jednotkou..................................................... 12
1.4.3 Komunikace mezi dotykovým panelem a centrální jednotkou ................................ 12
1.5 Základní požadavky na uživatelské rozhranní:............................................................... 13
1.5.1 Hlavní stránka........................................................................................................... 13
2. Nejčastěji používané tipy signálů a kabelů v AV technice .................................................. 15
2.1 S-video ............................................................................................................................ 15
2.2 Composit video ............................................................................................................... 15
2.3 SCART............................................................................................................................ 15
2.4 Component video ............................................................................................................ 16
2.5 VGA................................................................................................................................ 16
2.6 DVI ................................................................................................................................. 16
2.7 HDMI.............................................................................................................................. 17
2.8 Audio............................................................................................................................... 18
3. Specifické zadání a jeho řešení ............................................................................................ 18
3.1 Konkrétní požadavky na MMC ...................................................................................... 18
3.2 Výběr zařízení a jejich popis........................................................................................... 19
3.2.1 Videokonference....................................................................................................... 20
3.2.1 Ostatní AV technika ................................................................................................. 22
3.2.2 Osvětlení a relé ............................................................................................................ 25
3.2.3 Centrální řídící jednotka ........................................................................................... 27
3.2.3.1 Základní parametry NI3000 ......................................................................... 29
3.2.3.2 Komunikace s centrální jednotkou............................................................... 31
3.2.3.3 Programování centrální jednotky ................................................................. 32
3.2.4 Dotykový panel......................................................................................................... 36
3.2.4.2 Nastavení panelu .......................................................................................... 38
3.2.4.3 Software pro dotykový panel ....................................................................... 39
4. Rozbočovací modul sériového kanálu.................................................................................. 40
4.1 Motivace ......................................................................................................................... 40
4.2 Základní popis rozhranní RS-232 ................................................................................... 40
4.2.1 Popis jednotlivých vývodu RS-232 .......................................................................... 40
4.2.2 popis napěťových úrovní ......................................................................................... 41
4.2.3 Délka vedení RS 232 ................................................................................................ 42
4.2.4 Parametry datového přenosu........................................................................................ 42
4.2.5 Datový rámec asynchronního datového přenosu...................................................... 43
4.2.6 Připojení RS 232 na TTL.......................................................................................... 43
4.3 Popis funkce zařízení ...................................................................................................... 44
4.3.1 Požadavky................................................................................................................. 44
4.3.2 Způsob řešení............................................................................................................ 44
4.4 Použité součástky............................................................................................................ 48
4.4.1 MAX232................................................................................................................... 48
4.4.2 74HC4051................................................................................................................. 48
4.4.3 ATmega 16 ............................................................................................................... 49
4.5 Programování ATmega 16.............................................................................................. 51
6
4.6 Vývojové prostředí pro návrh a výrobu plošných spojů................................................. 51
Vysvětlivky .............................................................................................................................. 53
ŘS – řídící systém .................................................................................................................... 53
Závěr......................................................................................................................................... 53
Použitá literatura ...................................................................................................................... 54
Úvod
Tato práce se zabývá problematikou integrovaného systému multimediálních center.
Snaží se popsat jeho ho základní funkční principy, způsoby řešení jednotlivých problémů a
základní vlastnosti běžně používaných komponent. Jsou zde popsány jak návody a
problematika hardwarového propojení jednotlivých částí, tak způsoby programování řídících
komponent.
První část obsahuje obecné principy a požadavky MMC. Druhá část je fiktivní zadání
na konkrétní MMC a konkrétní řešení jednotlivých problémů včetně výběru a popisu jeho
konkrétních komponent. Dále je zde detailnější popis hardwaru a způsoby vytváření softwaru
centrální řídící jednotky a dotykového panelu AMX.
Většina popsaných metod vychází z mých praktických zkušeností nabytých během
práce u firmy Mediatronic s.r.o. , kde jsem se zabýval především tvorbou softwaru pro AMX
centrální řídící jednotky a dotykové panely.
Ve třtí část se týká problémů spojených s návrhem a výrobou rozbočovací linky
sériového kanálu. Nejprve je popsán standart pro komunikací po sériové lince, dále konkrétní
konkrétní návrh hardwaru a softwaru pro rozbočovací linku. Jsou zde stručně popsány použité
obvody a použité programy pro tvorbu jak softwaru pro mikroprocesor tak nákresu plošného
spoje.
7
1. Úvod do problematiky multimediálních center
Pojem multimediální centrum můžeme chápat různě, ale v rámci této práce ho
popišme následovně:
Typickým multimediálním centrem je showroom nebo posluchárna vybavená
systémem velkoplošné projekce s možností promítání obrazu z několika různých vstupů. Do
těchto vstupů jsou zapojeny všechny přístroje určené k projekci videa.
Podobné je to se zvukem, kde jsou jednotlivé zdroje zvuku přepínány pomocí
receiveru, případně jiného přepínače.
Místnost navíc disponuje možností zatemnění, a několika okruhy stmívaného osvětlení
1.1 Důvody pro aplikaci řídícího systému a jeho možnosti.
Se vzrůstajícím počtem technologií a operačních platforem
Rozsáhlé možnosti audio-vizuální techniky (dále jen AV technika) a techniky vůbec, přináší
na jedné straně množství funkcí jak zefektivnit komunikaci, či zdokonalit přenos a projekci
zvuku a videa.
Na straně druhé mohou být,vzhledem ke vzrůstajícímu počtu technologií a operačních
platforem, obtížné na obsluhu. Problematická bývá zpravidla ta skutečnost, že každé zařízení
se ovládá nezávisle pomocí speciálního (zpravidla dálkového) ovladače.
Proto byl vyvinut speciální integrovaný systém ovládání, který obsluhu výrazným
způsobem zjednodušuje.
Pomocí integrovaného řídícího systému je velmi snadno možné ovládat projekční
přístroj (např. přepínání vstupů, nastavování parametrů, zapínání a vypínání), audiopřístroje a
videopřístroje (např. posun dopředu i dozadu, přepínání mezi zdroji, ovládání hlasitosti),
osvětlení (spínání jednotlivých okruhů a jejich kombinací, stmívání, …), zatemnění, atd.
Velkou výhodou je pro uživatele možnost použití tzv. konfiguračních funkcí.
Stisknutím jediného tlačítka (například „videokonference“) se systém sám postará o spuštění
zatemnění ztlumení osvětlení u projekční plochy, rozsvícení osvětlení u jednacího stolu,
zapnutí videokamery a stolního mikrofonu, zapnutí projektoru a jeho přepnutí na videosignál
z videokonferenční soupravy, nastavení předefinované úrovně hlasitosti, atd.
8
Systém se ovládá nejčastěji pomocí dotykového displeje, na kterém je logicky a
přehledně zpracován systém ovládání jednotlivých přístrojů. Uživatel bez jakéhokoliv
zaškolování by měl být schopen, díky jednoduchosti sám ovládat vše, co potřebuje. Jednoduše
dotykem zvolí stránku, která je určena pro ovládání vybraného zařízení a pomocí jasných
symbolů realizuje své přání. Problematika tvorby uživatelského rozhranní bude popsána dále.
1.2 Osvětlení a zatemnění
Při velkoplošné projekci je vhodné uspořádat osvětlení a zatemnění tak, aby se
minimalizoval dopad světla přímo na projekční plochu. Z toho důvodu je potřebné
v posluchárně umístit několik samostatně ovládaných okruhů osvětlení. Světelný okruh
umístěný poblíž projekční plochy má mít možnost úplného zhasnutí. Ponechávají se zapnuté
okruhy umístěné tak, aby vytvářely pracovní hladinu osvětlení pro diváky, případně pro
přednášejícího.
Stejně tak je využita možnost ovládat jednotlivé segmenty zatemnění v závislosti na
požadované hladině osvětlení.
Ovládání jednotlivých okruhů osvětlení a segmentů zatemnění je realizováno z integrovaného
systému ovládání.
1.3 A/V technika
To jaká audiovizuální zařízení budou součástí systému záleží na potřebách a
požadavcích provozovatele. Uveďme zde nejběžnější z nich.
Videorekordér, DVD přehrávač, TV, Rádio s digitálním tunerem, Satelitní přijímač (set-Top
box), Videokonferenční souprava, Vizualizér, Interaktivní projekční plocha, Tape deck –
problém se řízením, většinou není k dispozici žádné ovlání kromě manuálního. Receiver –
s možností připojení všech zvukových zdrojů z výše uvedených zdrojů.
Mikrofony bezdrátové klopové, ruční a drátové.
Počítač, (samozřejmostí je možnost připojení noutbuku – tzv. přípojná místa)
Video/data projektor s možností připojení vstupních signálů různých standardů atd.
Vzhledem k potřebě připojit všechny vizuální přístroje na vstup projektoru, je nutné
použít přepínače, případně maticové přepínače (když budeme chtít obraz připojit k více
zařízením, například do video projektoru a na monitor)
9
Pro případ nedostatku audio vstupů na receiveru, je samozřejmě možné použít
obdobné přepínač pro zvukový signál.
Běžnějším problémem je potřeba mixování audio signálu z více zdrojů, nejčastěji
mikrofon + zvuk z počítače (např. prezentace v powerpointu s ozvučením).
Pro tento účel se používají mixážní pulty.
Poznámka:
V současné době velkého rozvoje Audio-Vizuální techniky má aplikace řídícího
systému význam například i pro ovládání domácího kina, nebo dokonce i celé bytové
jednotky (inteligentní domy). Ačkoliv do řídícího systému se dá zakomponovat v podstatě
jakýkoliv ovládatelný prvek (zejména u inteligentních domů které poskytují někdy až
extrémní komfort svým uživatelům) , zde se budu zabývat především řízením a komponenty
řídícího systému multimediálního centra jak bylo definováno výše.
1.4 Základní popis jádra řídícího systému
Jádrem řídícího systému je centrální řídící jednotka která je fyzicky spojena (myšleno i
bezdrátové spojení) se všemi komponenty řídícího systému. Centrální jednotka nejenže vysílá
příkazy jednotlivým komponentám ŘS, ale i přijímá (umožňuje-li typ spojení a zařízení
samotné duplexní komunikaci ) odpovědi. To se nejčastěji používá při potřebě zjistit v jakém
stavu se zrovna dané zařízení nachází.
Ke komunikaci uživatele se systémem slouží ovládací panel. Ovládacích panelů může
být i několik a často tomu také tak bývá. Rozlišuje se několik základních typů ovládacích
panelů, zejména u starších verzí a nebo pro zabudované panely ve zdi se používají pevná,
ovšem programovatelná tlačítka.
V současnosti a především pro mobilní panely se používá řídící panel s dotykovým
displejem s naprogramovaným uživatelským rozhraním.
Uživatelské rozhraní na dotykovém panelu je první částí řídícího systému s kterou
uživatel přijde do styku, a pro některé uživatele také poslední. Před jeho vznikem je potřeba
znát místní prostředí, požadavky jednotlivých uživatelům, jejich kompetenci a oprávnění.
Mnohdy tomu tak ale není, proto je potřeba vycházet z dříve nabytých zkušeností pro
případnou improvizaci.
10
Je totiž v zájmu všech zúčastěných stran, aby k opětovným změnám jak v samotném
softwaru centrály, ale především na grafickém rozhraní docházelo co nejméně. Například
zvýšení počtu funkcí na té či oné stránce byť jen o jedinou může vyžadovat rekonstrukci celé
stránky.
1.4.1 Centrální řídící jednotka
Jak bylo řečeno, řídící jednotka, vysílá nebo i přijímá data zedo všech komponent
řídícího systému. Tyto příkazy jsou buď reakcí na událost která nastala na panelu (uživatel
stisknul tlačítko „buton event“), nebo reakcí na výsledek časované události (např. dnes
uplynula doba splatnosti zakázky, centrální jednotka vyšle na panel stránku s tímto zápisem a
nedovolí ji opustit), nebo byl dokončen příjem dat po sériové lince (přišla odpověď na nějaký
dotaz, „data event“), nebo na nějakém portu RS-232 bylo detekováno zařízení online „online
event“, nebo může centrální jednotka reagovat na událost vstupního portu (někdo manuálně
rozsvítil světlá která jsou rovněž komponentou řídícího systému).
Toto jsou hlavní události které by měla centrální jednotka zajišťovat. Programování
tedy obnáší obsloužení těchto událostí, jejich vzájemných kombinací atd.
Přední výrobci hardwaru pro řídící systémy jako je AMX, CRESTRON a v Čechách i
CUE, mají jak pro programování centrální jednotky tak i pro tvorbu grafického uživatelského
rozhranní pro dotykový panel, vyvinut vlastní programovací jazyk na vysoké úrovni.
Proto doba naprogramování typického MMC (pro zkušeného programátora!!) pohybuje
v řádu několika dnů, případně týdnů pro komplikovanější systémy.
Některé centrální jednoteky umožňuje připojení různých periferních zařízení a
zásuvných karet, které rozšiřují jejich možnosti. Můžeme například připojit zásuvnou kartu
spojenou s kompatibilním senzorem teploty a tak ovládat teplotu v místnosti, nebo další
zásuvné moduly třeba jen pro zvýšení počtu sériových portů.
Tyto rozšířené možnosti však mají spíše význam pro řízení inteligentních budov,
domácností apod.
Před výběrem jednotlivých komponent MMC, ať už jde o AV techniku nebo centrální
řídící techniku samotnou, je potřeba shromáždit a následně vyhodnotit všechny požadavky a
omezení.
11
Je nutné vědět jaké audio a vide signálu chceme přenášet, v jaké kvalitě je chceme
přenášet, a jakými kabeli je chceme přenášet. Dále musíme zjistit možnosti a potřeby ovládání
předběžně vyhovujících komponent. Podle toho pak vybereme řídící jednotku.
1.4.2 Komunikace mezi přístroji a centrální jednotkou
Centrální jednotka poskytuje tři typy příkazů (komunikace), pomineme-li komunikaci
s dotykovým panelem.
- vyslání/přijetí řetězce znaků po sériové lince RS-232.
- vyslání infra-signálu do příslušného zařízení.
- sepnutí/rozepnutí relé.
Komunikace po sériové lince probíhá podle komunikačního protokolu dodaného
výrobcem daného zařízení. Jelikož podle továrního nastavení je pevně dána komunikační
rychlost, typ parity a počet stop bitů, musí centrální jednotka mít možnost u jednotlivých
sériových portů toto nastavení měnit.
Komunikace po sériové lince bude důkladně rozebrána ve třetí části této práce.
Zatímco komunikační protokol pro sériovou linku nalezneme v katalogovém listu,
hodnotu infra příkazů nikde nenajdeme. Máme k dispozici pouze dálkový ovladač tyto
příkazy vysílající. Zdá se že jedinou možností je tyto příkazy načíst nějakým čtecím
zařízením. Výše zmiňovaní výrobci samozřejmě takové zařízení na trh dodávají, ale co je
podstatnější je software který načte data z tohoto zařízení a převede do formátu který bude
kompatibilní se softwarem centrální jednotky. Pro každé zařízení které chceme ovládat
z infraportu je tedy nutné nejprve vytvořit speciální soubor s hodnotami všech požadovaných
příkazů. Tento soubor je potom nakopírován do paměti řídící jednotky spolu s kódem.
Pro komfort zákazníku byla vytvořena databáze těchto souborů takže někdy je možné soubor
vyhledat tam.
Dodejme ještě že jelikož AV zařízení jsou schopny infrasignál pouze přijmout jedná,
se vždy o jednosměrnou komunikaci.
1.4.3 Komunikace mezi dotykovým panelem a centrální jednotkou
Komunikace mezi ovládacím panelem a centrálou může probíhat buď po příslušném
kabelu a nebo komfortněji bezdrátově po Wi-Fi sítí.
12
K Wi-Fi síti se řídící panel připojuje přes „Access point“ k němuž se rovněž lze
připojit z běžného PC s Wi-Fi rozhranním. Tímto způsobem lze také provést, nahrání kódu a
příslušných dokumentů.
1.5 Základní požadavky na uživatelské rozhranní:
Před každým začátkem manipulace s řídícím panelem je panel, jakožto centrála
v nějakém výchozím stavu, nikoli vypnut. Je totiž zásadou řídícího systému aby nedocházelo
k jeho vypnutí. Proto také tlačítko s významem „vypnout systém“ může znamenat vypnutí
většiny často i věch komponent řídícího systému, nikdy však systému samotného.
Na výchozí neboli startovací stránce většinou příliš funkcí nenajdete. Často jen
tlačítko start. Jeho stisknutím dojde ke spuštění požadovaných komponent případně i jejich
počátečním nastavením. Ale ještě se na chvíli vraťme na startovací stránku. Jelikož řídící
systém většinou ovládá osvětlení v místnosti popřípadě i elektricky stahované závěsy, záclony
žaluzie či rolety, je proto vhodné umístit základní možnosti ovládání na startovní stránku,
nebo na ni umístit (jeli to z grafických důvodů vhodné) příslušný odkaz na stránku z které
bude toto ovládání umožněno.
Zkrátka někdy je potřeba ovládat části ŘS, ale nechceme aby se nám při tom začal
zahřívat projektor a podobně.
Před vstupem na hlavní stránku může ještě proběhnout přihlašovací proces (jak už
bylo řečeno, většinou mají k systému přístup uživatelé s různým oprávněním, nebo prostě
chceme přístupy jednotlivých uživatelů monitorovat) ,ale to je vyžadováno zřídka.
Jelikož existují multimediální centra s pohyblivými zdmi, (pro rozdělení síně na více
přednáškových síní atd.) je dobré před zapnutím rovněž navolit toto rozestavění.
1.5.1 Hlavní stránka
Z hlavní stránky již je přístup k plnému ovládání řídícího systému tak jak byl
naprogramován. Zde je dobré vědět které funkce se budou používat méně a které více, protože
veškeré ovládací prvky se na hlavní stránku v žádném případě nevejdou, tudíž něco bude na
hlavní stránce a ostatní věci na pop-up stránkách.
Dále pak je zapotřebí některá tlačítka umístit na všechny pop-up stránky a to zejména
tlačítek pro ovládání hlasitostí a to včetně tlačítka mute (umlčet) !
13
Snadno se totiž stane že uživatel pustí zvuk z některého přístroje do reproduktoru ovšem
hlasitost zvuku je nesnesitelně vysoká. Podobná událost může nastat při přepnutí audio vstupu
z jednoho přístroje na jiný. Potom je zapotřebí zvuk v místnosti okamžitě doregulovat.
Proto je nutné aby uživatel měl k takovýmto ovládacím prvkům přístup z kteréhokoliv místa
uživatelského rozhranní.
Tudy se pomalu dostáváme k jádru problematiky návrhu uživatelského rozhraní
řídícího panelu a tj. logičnost ale i přehlednost a snadná ovladatelnost.Co se posledních dvou
bodů týká, lze pro ně stanovit celkem jasná pravidla.
Přehlednost souvisí nejen s optimální polohou jednotlivých tlačítek ale také otázkou
kontrastu barev na panelu a momentálního stavu jasu v místnosti.
Jelikož je zapotřebí používat panel jak při úplném osvětlení tak při úplné tmě, je zejména u
panelu s méně kvalitním displejem toto zajistit.
Pro snadné ovládání musím mít programátor na paměti, že přijdou méně šikovní uživatelé a
proto je lepší se vyvarovat malých a příliš do rohu umístěných tlačítek i za cenu jejích
umístění na další stránku.
Logičnost spočívá v tom aby bylo ovládání maximálně intuitivní pro všechny
uživatele. Toto je někdy problém zajistit. Důvodem je nejenom různá technická vyspělost
jednotlivých uživatelů ale někdy i různé chápání určitých příkazů. Typickým příkladem
tohoto je ovládání závěsů. Totiž pod slovem zatáhnout závěsy si muže uživatel představit
pohyb závěsů obojím směrem. V tomto případě je ideálním řešením umístit na tlačítko
odpovídající vizuální symbol.
Je zapotřebí mít při vytváření grafického rozhranní na paměti že k němu budou
přistupovat uživatelé neznalí AV techniky nebo i techniky vůbec.
Pro názorný příklad jsou na přiloženém CD dvě videa demonstrující zde zmíněné zásady.
Poznámka:
I když by se mohlo zdát že výše zmíněné zásady příliš podrobně popisují méně
podstatnou část problematiky, opak je pravdou. Řídící systémy mají za úkol maximálně
zjednodušit ovládání všech komponent. Samotné ovládání probíhá právě a jedině přes
dotykový panel. Proto jsou maximální požadavky na jeho grafickou podobu namístě.
14
2. Nejčastěji používané tipy signálů a kabelů v AV technice
2.1 S-video
Separate video -zkráceně S-Video (někdy nesprávně označováno jako S-VHS) je
analogový video signál který přenáší data ve dvou oddělených signálech (jas a barva), na
rozdíl od kompozitního videa, které přenáší celou sadu signálů v po jedné lince. (Je tedy
tipem komponentního videa o němž bude řeč dále)
S-Video běžně přenáší obraz o rozlišení 480i nebo 576i, tj. tzv. standardní rozlišení
videa. Nenese sebou audio signál.
4-pinový konektor (Mini-DIN konektor) je nejběžnějším konektorem pro S-Video.
2.2 Composit video
Je to vlastně formát analogové televize (pouze obraz) předtím než je skombinován se
zvukovým signálem a namodulován na nosnou radiovou vlnu.
Je složením tří složek Y, U a V se synchronizačními pulzy. Y vyjadřuje jas obrazu a obsahuje
synchronizační pulzy, takže by sama mohla být zobrazena jako monochromatický obraz.
U a V složky nesou informaci o barvě. Tyto dvě složky jsou po složení namodulovány na
nosnou, na rozdíl od složky Y která je základním signálem. (bez modulace).
Kompozitní video signál může být jednoduše přiveden na vysílací kanál, modulací
patřičné nosné. Většina analogových domácích zařízení nahrává signál v kompozitním
formátu. Například laser disc (první z optických disků) nahrává přímo kompozitní signál
zatímco VHS pásky používají malinko modifikovaný kompozitní signál.
Kompozitní video signál většinou používá tzv. „RCA jack“, obyčejně žlutý.
2.3 SCART
21-pinový konektor původem z Francie vznikl na základě potřeby propojit mezi sebou
dvě AV zařízení jedním univerzálním kabelem, nesoucím veškerá data.
SCART je obousměrný kanál zahrnující možnosti přenosu různých typů analogového vide
jako je RGB(RGB pouze jedním směrem) a kompozitní video. V 80tých letech byl navíc
rozšířen o možnost přenosu S-Video signálu. Dále SCART zahrnuje přenos stero audia.
Navíc, TV může bý probuzena ze Standy módu a přepnuta do video módu přes SCART
konektor.
15
SCART není oficiálně schopen přenášet (mimo RGB) komponentní video jako je YPbPr, viz
dále.
2.4 Component video
Komponentní video je video signál který byl rozdělen do dvou nebo více složek.
Mezi komponentní video tedy patří S-Vide o němž už byla řeč, dále RGB analogové video
které dělí video signál do tří složek a to červená zelená a modrá. RGB signál nepoužívá
žádnou kompresi, a ani nijak neomezuje reálnou hloubku barev, nebo rozlišení. Ale požaduje
široké pásmo na přenos signálu a obsahuje mnoho přebytečných dat. To proto, že každá
složka obsahuje (mino jiné) stejný černobílý obrázek. Nicméně tento signál je široce rozšířen
a je přenášen přes VGA port.
Další tipy komponentního videa nepoužívají RGB složky, ale „bezbarevnou“ složku
luma (jas) kombinovanou s jednou nebo více složkami nazívanými chroma (barva), které
dávají pouze informaci o barvě. Tento systém předchází problemu s redundantními daty jaký
se vyskytuje u RGB signálu.Je to též mechanizmus který používá kompresní metoda obrazu
JPEG nebo DVD přehrávač Pro zmenšení objemu dat uložených na disku.
V praxi se však název „komponentní video“ ustálil pro formát Y‘PbPr .
Y zde rovněž znamená jas.
Pb je složka která nese rozdíl mezi modrou a jasem (B-Y).
Pr je složka která nese rozdíl mezi červenou a jasem (R-Y).
Analogie v digitální podobě nese název YCbCr.
2.5 VGA
VGA je původně standard pro počítačové obrazovky vyvinutý firmou IBM v roce
1987. Představuje standard posledních let, na který přistoupili téměř všichni výrobci
hardwaru, Představuje standardní výstup grafického hardwaru, předtím než je nainstalován
příslušný ovladač. Rozlišení které VGA standard přenáší je 640x480 pixelů, tedy 480i.¨
Ovšem to co se dnes běžně rozumí pod pojmem VGA, ji spíše 15-ti pinový VGA
konektor který je dnes široce používán pro přenos analogového videa všech rozlišení.
2.6 DVI
16
Anglicky Digital Visual Interface je video rozhranní navržené pro maximální kvalitu
obrazu digitálních displejů , plochých LCD panelů a digitálních projektorů. Je konstruováno
pro přenos nekomprimovaných digitálních dat na display. Je částečně kompatibilní s HighDefinition Multimedia Interface (HDMI) Standard pro digitální mód DVI-D. DVI rozhranní
používá digitální protokol kde je požadovaný jas pixelů přenášen jako digitální data.
Při stejném rozlišní displeje jako je zdrojový signál tedy každý pixel přesně odpovídá
zdrojovému pixelu, na rozdíl od analogového signálu kde může být vzhled pixelu ovlivněn
přiléhajícími pixeli stejně jako elektrickým šumem a jinými formami analogového zkreslení.
Výše zmíněné standardy jako VGA byli vyvinuty pro CRT zařízení a tak nepoužívali
adresování obrazu v diskrétním čase. Analogový zdroj signálu pohyboval paprskem po
řádcích a v každém obrazovém elementu se měnila jeho intenzita.
U digitálních displejů (jako je LCD) s analogovým signálem je zde matice pixelů
s odpovídající hodnotou jasu.
To dělá dekodér vzorkováním napětí vstupního signálu v pravidelných intervalech. To
může vést k přeslechům (crosstalk) když vzorky nejsou snímány „ve středu pixelu“ tedy ve
správném čase.
Datový formát používaný DVI rozhrnním je založen na technologii „Transition
Minimized Differential Signaling“ (TDMS) neboli vysílání vysokorychlostních sériových dat.
Jednoduchý tzv. DVI single-link se skládá ze čtyř kroucených párů drátu (červená, zelená,
modrá a hodiny) pro vysílání 24 bitů pro každý pixel. V provedení dual-link jsou přidány
další vodiče pro další data a v zásadě to umožňuje vyšší rozlišení.
Za účelem učinit DVI rozhranní univerzálním, obsahuje DVI-A a DVI-I konektor také
piny poskytující stejný analogový signál jako VGA konektor. To umožňuje aby byl VGA
monitor připojen na DVI rozhranní pomocí jednoduchého adaptéru.
Maximální frekvence hodin v modu single link je 165 MHz , to odpovídá toku dat 3,7
Gbit/s. Maximální frekvence hodin v modu dual link je omezena pouze kvalitou kabelu a tok
dat může přesahovat 7,4 Gbit/s .
2.7 HDMI
High-Definition Multimedia Interface je licencované digitální audio/video rozhranní
schopné přenášet nekomprimovaná data. HDMI poskytuje rozhranní mezi jakýmkoliv
17
kompatibilním digitálním A/V zdrojem, jako je DVD přehrávač,set-top box, herní konzole,
nebo AV receiver a kompatibilním monitorem jako je třeba digitální televize.
HDMI podporuje přenos jakéhokoliv TV nebo PC video formátu, včetně HDTV a
vícekanálového digitálního audia, v jediném kabelu.
HDMI je kompatibilní s DVI v modu single-link (puze digitální typy DVI-D a DVI-I,
nikoliv DVI-A).
To znamená že DVI-D zdroj může být připojen na HDMI monitor a naopak.
Samozřejmě je za potřebí použití odpovídajícího kabelu. Pochopitelně přenos audia a ovládací
prvky HDMI nebudou umožněny.
2.8 Audio
U audio signálu je situace mnohem jednodušší. Nejčastěji se přenáší stero audio,
případně vícekanálové audio (7.1, 5.1) co ovšem znamená pouze zvýšení počtu vodičů, nebo
jak bylo zmíněno výše HMDI zahrnuje přenose všech tipů audia.
3. Specifické zadání a jeho řešení
3.1 Konkrétní požadavky na MMC
Jak bylo stručně předesláno v první kapitole, tak abychom mohli začít s výběrem
komponentů pro řídící systém MMC, musíme znát všechny požadavky, a omezení.
Zkusme si teď navrhnout náš virtuální řídící systém M-M Centrum a stanovme
požadavky na jeho komponenty a další funkce.
Mějme firemní showroom zhruba o velikosti 5x10m, s velkoplošnou projekcí.
Tato místnost bude sloužit pro porady, prezentace, školení, a komunikaci firmy s její
pobočkou v cizině. Dále zde budeme chtít promítat filmy z DVD ve vysokém rozlišení HDTV
s čímž budeme požadovat reprodukci vícekanálového audia, například ve formátu DTS.
(pokud tyto standardy podporuje aktuální DVD)
18
Ve stropě bude umístěn video/data projektor který bude ze stropu spouštěn
elektrickým výtahem, a bude promítat obraz na elektricky stahované plátno umístěné na kratší
stěně místnosti. Dále budeme mít 2 zóny stmívaných světel a jednu zónu zářivek
(nestmívaných, pouze vypnout zapnout). Místnosti budou dvě dlouhá okna po jedné z delších
stran místnosti a na každém z nich elektricky stahované žaluzie.
Obraz budeme chtít promítat z DVD přehrávače, videorekordéru, videokonferenčního
zařízení, počítače, vizualizéru, a přípojných míst které bude jedno ve stole v přední části
místnosti a další dvě v zemi zhruba v polovině místnosti.
Veškerý zvuk půjde do receiveru a odtud do reprosoustavy 7.1. Samozřejmě všechny
kanály pro prostorový zvuk se uplatní pouze při použití kompatibilního zvukového zdroje.
V opačném případě bude reprosoustava vydávat zvuk ve formátu stereo.
Zdrojem stereoaudia pro nás bude videorekordér, videokonference, počítač, a případně
výše zmíněná přípojná místa.
Zdrojem vícekanálové audia bude pouze DVD přehrávač.
Pro přepínání video vstupů budeme potřebovat video přepínač případně přepínače. To ale také
záleží na receiveru, jestli má kromě audio vstupů/výstupů také video vstupy/výstupy a také na
vstupních portech video/data projektoru.
Vyberme tedy nejprve tyto, případně další komponenty, a podle jejich
vstupně/výstupních možností potřebné AV přepínače.
Nejvyšší nároky co se kvality obrazu a zvuku týká, jsou kladeny na DVD přehrávač a
tím pádem i na receiver a projektor. Chceme přenášet obraz ve vysokém rozlišení HDTV a
zvuk ve formátu DTS.
Jak vyplívá z rozboru v první části, vyhovuje tomuto tipu přenosu rozhranní HDMI, a
pro zvuk i DVI-D (nebo DVI-I). Budeme chtít aby námi zvolená zařízení těmito porty
disponovali. Pouze tedy DVD přehrávač, receiver a projektor.
U dalších zařízení se spokojíme s výstupy pro analogové video a stereo audio. Mějme
přitom na paměti že kvalita obrazu a zvuku bude vždy maximálně taková v jakém formátu ji
produkuje zdrojové zařízení.
3.2 Výběr zařízení a jejich popis
19
3.2.1 Videokonference
Co se kvality konference týká, je ovlivněna třemi hlavními faktory. Jedná se o kvalitu
videa, šířku datového toku a zpoždění.
Kvalita videa
Zásadní vliv na kvalitu videa má samozřejmě rozlišení, které je omezeno kvalitou
video-konferenčního zařízení. Dnes však trh nabízí nejen videokonferenční kamery rozlišním
nejnižšího standardu HDTV což je 1280x720 bodů.
Celkovou kvalitu videa ovšem neovlivňuje pouze jeho velikost, ale také další faktory,
jako barevná hloubka obrazu či použití ztrátové komprese.
Šířka datového toku
Abychom měli představu o tom, kolik dat je třeba přenášet, chybí další parametr, a tím
je počet obrázků za vteřinu (anglicky fps, neboli frames per sekond). Tento parametr
ovlivňuje plynulost pohybu v přenášeném videu. Pro běžně komunikující osoby obyčejně
postačí 5-15 fps, ale pro skutečně plynulý pohyb dynamické scény je třeba přenášet alespoň
30fps. Výsledný datový tok pro HD formát v rozlišení 1920 × 1080 dle HDTV normy se 60
prokládanými snímky za sekundu a 10 bity na barevný kanál je celkem 1,5 Gb/s.
Na první pohled se může zdát, že přenos takového množství dat je nereálný. Současné
experimentálně-provozní sítě však mohou přenášet až desítky Gigabitů. Navíc videodata lze
efektivně komprimovat. Z jednoho nekomprimovaného streamu lze získat například 25 Mb/s
stream komprimovaný ve formátu HDTV.
Zpoždění
Základní vlastností přirozené komunikace je zdánlivě okamžitá odezva.
U videokonferencí je potřeba počítat se zpožděním, které vzniká zpracováním videosignálu
u vysílající stanice, dobou potřebnou pro přenos dat sítí ke koncové stanici a zpracováním
a zobrazením dat na koncové stanici
Tedy při velkých objemech dat se toto zpoždění zvyšuje, proto může být vyšší kvalita
videa částečně kontraproduktivní. Čím delší bude zpoždění, tím méně přirozená bude
komunikace. Běžně postačí pro kvalitní komunikaci nepřekročit hranici 100 ms a proto je
nutno minimalizovat časy nutné na zpracování obrazu na obou koncích. Za předpokladu, že
používané sítě mají dostatečnou propustnost, je možné ušetřit čas odstraněním komprese.
Zvuk
20
I když je kvalita zvuku je pro kvalitu videokonference podstatná, u videokonferencí
s vysokou kvalitou obrazu je rozhodující právě rozlišení videa, kvalita zvuku však nesmí
komunikaci negativně ovlivnit.
Síťové standardy pro přenos videokonferenčních dat
Pro přenos videokonferenčních dat se v Čechách nejčastěji používá linky Euro ISDN.
Přenos probíhá podle standardu H.320 a datový tok se pohybuje od 128kb/s do 512kb/s
Další používaným standardem je H.323 pro přenos po sítích TCP/IP jako je například LAN.
V tomto případě je šířka přenášeného pásmo od 176kb/s do 2Mb/s.
Přenosy po sítích internetu se nedoporučují, jelikož není zajistit QoS (Duality of service –
”kvalita služeb“ ) podél celé přenosové trasy.
Sony PCS 1P - je videokonferenční systém umožňující přirozenou komunikaci
prostřednictvím ISDN linek a sítí LAN. Umožňuje komunikaci až pro 6 účastníků.
Nabízí grafické rozlišení XGA (1024×768 bodů) kvality a vysokou kvalitu zvuku ve formátu
MPEG4 AAC mono. Maximální počet snímků za vteřinu je 30.
video vstupy/výstupy:
- S-video vstup x 1
- Kompozitní video vstup x 1
- S-video výstup x 1
- Kompozitní video výstup x 1
- VGA výstup
audio vstupy/výstupy:
- vstup pro RCA jack x 1 (vstup pro externí mikrofon)
- RCA výstup x 2
- integrovaný mikrofon
21
3.2.1 Ostatní AV technika
Receiver
Jelikož bueme chtít receiver ovládat po sériovém portu, a navíc máme vysoké mároky
na obraz i zvuk budeme se muset nejspíš poohlédnout po výrobcích z highendu. Nebývá totiž
zvykem aby levnější výrobky měli sériový port pro řízení.
Můžeme například použít výrobky značky pioneer a to konkrétně model
Pioneer VSX-84TXSi - 7.1 kanálový A/V receiver s HDMI rozhranním, umožňující
přepínání vstupů na jednotlivé výstupy.
Vstupní a výstupní porty:
- 4x HDMI vstup, 1x HDMI výstup
- 3x komponentní video vstup, 1x komponentí výstup
- 4x S-video vstup, 3x S-video výstup
- 2x kompozitní video výstup
- 7x digitální optický vstup, 2x digitální optický výstup
- 1x USB vstup pro PC audio
- Duální i.LINK digitální audio vstup
- Vstup pro iPod
- 9x stero audio vstup
- 4x stero audio výstup
- 1x multichanel 7.1 audio vstup
- 2x multichanel 7.1 audio výstup
DVD přehrávač
U DVD přehrávače požadujeme maximální kvalitu zvuku a videa. Tyto parametry
splňuje na trhu mnoho přístrojů, například model od stejného výrobce jako je receiver a to
Pioneer DV-79AVi - výkonný DVD přehrávač s HDMI výstupem.
22
Jelikož předpokládáme propojení DVD pouze s receiverem a to přes HDMI rozhranní
Není potřeba zde uvádět další vstupní a výstupní možnosti. Poznamenejme že tento DVD
přehrávač má sériový port pro řízení.
Video projektor
Nyní bude potřeba projektor s HMDI, případně DVI-D vstupem. Budeme od něj
vyžadovat rozlišení standardu HDTV označeného jako WUXGA o hodnotě 1920x1080 bodů.
Těmto požadavkům vyhovuje například projektor
Epson PowerLite Home Cinema 1080
vstupy:
- 1x VGA port
- 1x S-video
- 1x komponentní video
- 1x kompozitní video
- 1x HDMI port
- 1x sériový port pro řízení
- 1x RS232 pro řízení
Videorekordér
Tomuto produktu není třeba přikládat zvláštní péči. Pro kvalitu VHS nahrávek bohatě
postačí S-video výstup kterým většina videorekordérů disponuje. Ovládat jej budeme pomocí
injraportu.
Vizualizér
23
Zde nám postačil fakt že drtivá většina vizualizérů má jako standardní výstup (mimo
jiné) VGA port. Ovšem zde vstupuje do hry také fakt že vizualizéry se často připojují
k videokonferenčnímu zařízení a slouží pro zobrazování dokumentů a podobných předmětů.
Jelikož výš zmíněná konference SONY nemá VGA výstup, hodilo by s aby měl vizualizér
další výstupy například S-Video. I toto rozhranní však patří mezi běžné vybavení dnešních
vizualizérů. Budeme jej ovládat jej budeme pomocí infraportu.
Video přepínač
Zvolený A/V Receiver nemá možnost připojení VGA vstupu. My ale budeme chtít
přenášet obraz z VGA výstupu počítače, videokonference, vizualizéru a dvou přípojných míst
pro připojení notebooku.
Epson projektor tento vstup má, budeme tedy potřebovat maticový přepínač se čtyřmi
VGA vstupy a dvěma VGA výstupy. Druhý VGA výstup bude sloužit k připojení monitoru
počítače. Jelikož máme z počítače pouze 1 VGA výstup a chceme mít možnost přivést signál
jak na monitor tak do projektoru.
Předním výrobcem různých A/V přepínačů je firma Extron Elektronice
V její nabídce nejlépe vyhovuje naším požadavkům maticový VGA přepínač
MVX 84 VGA A - Tento přepínač disponuje osmi VGA vstupy a čtyřmi VGA výstupy.
Je také řiditelný přes sériové rozhranní RS-232.
S výše uvedenými zařízeními jsme schopni řídit veškeré audiosignály podle
požadavků. Na následujícím obrázku je vše přehledně zakresleno.
24
Obr. 1 – Schéma propojení jednotlivých AV přístrojů
3.2.2 Osvětlení a relé
Pro řízení osvětlení a jako relé použijeme moduly systému Power Express
vyráběného firmou ApolloArt.
Systém Power Express je řídící systém určený k ovládání světel, motorických pohonů
(žaluzií, pláten, vrat …), spínaných zásuvek apod. Jeho použití je vhodné všude tam, kde je
nutné řídit vybrané okruhy nejen z lokálních tlačítek, ale také po sériové lince z nadřazeného
systému integrovaného ovládání.
Power Express nabízí mnoho užitečných vlastností. Moduly Power Express umožňují
plynule ovládat až 320 stmívaných a až 960 spínaných okruhů.
Systém obsahuje celou škálu jednotek pro řízení nejrůznějších zátěží co do velikosti i
charakteru. Z nich lze sestavit optimální konfiguraci pro dané zadání. Režim práce každého
výstupu a jeho parametry jsou navíc programově volitelné tak, aby správně plnil požadavky
25
daného zapojení. Díky přehlednému konfiguračnímu softwaru je nastavování parametrů
jednotek bezproblémové.
Stanovme nyní jaké komponenty budeme ovládat prostřednictvím systému Power
Expres. Podle zadání budou v místnosti 2 zóny stmívaných světel, 1x spínaná světla která
budeme ovládat pomocí relé. Dále máme 2 zóny žaluzií, na jejichž ovládání budou potřeba 4
relé (po dvou na každý okruh).
Dvě relé jsou potřeba k ovládání plátna, další dvě pro ovládání výtahu a jedno relé pro
spínanou zásuvku.
Dohromady je to 10 relé.
Použijeme tedy dva moduly PER610.
Modul PER610 je reléová jednotka pro spínání zátěží do 10A
základní vlastnosti:
-6 nezávislých bezpotenciálových přepínacích výstupů
- řízení po sběrnici PEXbus a externími tlačítky
- testovací tlačítka na čelním panelu
- programovatelné parametry pro každé relé (odezva na vstup, zpožděné
- zapnutí/vypnutí, paměť, sekvence pro ovládání motorů)
- indikace napájení a stavu relé
Pro ovládání dvou okruhů stmívaných světel postačí jeden modul PED202
Modul PED202 je stmívač pro odporovou nebo induktivní zátěž až do 4A
základní vlastnosti:
- dva nezávisle regulované výstupy každý do zátěže max. 2,7A
- řízení po sběrnici PEXbus a externími tlačítky
- testovací tlačítka na čelním panelu
26
- programovatelné parametry (odezva na vstupy, min., max. hodnota
- výstupního napětí, rychlost stmívání)
- indikace výstupní úrovně, překročení teploty a stavu pojistky
- snadná montáž
- malé rozměry
Každý silový modul obsahuje kromě napájecích a výstupních svorek ještě řídící
svorky, ke kterým se připojují bezpotenciálové kontakty (např. běžná instalační tlačítka) pro
manuální ovládání . Dále obsahuje dva konektory na připojení sběrnice pro řízení systému po
sériové lince. Moduly komunikují po lince průmyslového standardu RS485, který se
vyznačuje velkou odolností proti rušení a možností komunikace na velké vzdálenosti bez
přídavných zařízení.
Abychom však mohli systém Power Express ovládat přes rozhranní RS232 bude
potřeba připojit ještě převosník PEC25.
Modul PEC25 je datový převodník z RS232 na RS485 (PEXbus)
základní vlastnosti:
- automatický poloduplexní provoz
- indikace směru přenosu
- napájení z jednotek Power Express
Výhodou systému Power Express je fakt že k ovládání všech modulů postačí jediná
sériová linka. Stačí pomocí komunikačního softwaru nastavit adresy jednotlivých modulů.
3.2.3 Centrální řídící jednotka
Mezi dva největší distributory řídících systémů patří společnosti AMX a Crestron,
které si dělí světový trh v poměru 1:1. V České republice má na trhu velký podíl společnost
QUE. Co se kvality týká, nemůže prvním dvěma zmíněným konkurovat, ale oproti tomu láká
27
zákazníky na zhruba poloviční ceny. Mezi prvními dvěma jmenovanými není patrný rozdíl
v kvalitě ani ceně. Vzhledem k mým zkušenostem s AMX bych se však omezil na produkty
tohoto výrobce.
Potom co známe veškeré potřebné informace o komponentech řídícího systému,
můžeme konečně vybrat centrální jednotku. Zrekapitulujme si použité komponenty a možnost
jejich ovládání.
DVD:
RS-232, IR
Receiver:
RS-232, IR
Videokonference:
RS-232, IR
VCR:
IR
Vizualizér:
IR
Power Expres:
RS-232
Projektor:
RS-232, IR
Monitor PC:
IR
Maticový přepínač:
RS 232
Většinou je komfortnější, ovládat zařízení přes sériové rozhranní. Při nedostatku sériových
portů, je někdy efektivnější zredukovat počet zařízení ovládaných po RS-232, (jeli to vůbec
možné) a tak se vyhnout nákupu, vyššího produktu, případně I/Modulu.
My máme možnosti:
7x RS 232 + 3x IR
AMX nabízí 3 centrální jednotky řady NI.
Pro naše účely se jeví optimální centrální jednotka NI 3000 která má sériových portů 7 a 8
infra portů.
28
Obr. 2 - NI 3000
3.2.3.1 Základní parametry NI3000
- Jádro jednotky tvoří 32-bitový mikroprocesor
- paměť 32 MB + 32 MB paměť flash.
- Multi-portní ovládání
- Inteligentní a spolehlivá síťová komunikace
- Jednoduš pochopitelná řídící architektura.
- Rozhranní:
- 8x infra port
- 8x vstupně/výstupní port
- 8x port pro připojení relé
- 7x sériový port
- 1x AXLink¨
- 1x Ethernet (TCP/IP)
- 2x ICSNet + 1s ICSHub
Kontroler je dodáván v celo kovovém těle rekového formátu.
29
Obr. 3 - Nahoře význam diod na čelním panelu, dole rozložení komunikačních portů.
Programovací port
Předtím než začneme komunikovat s centrálou, je potřeba nastavit komunikační
rychlost programovacího sériového portu.
To se provede nastavením DIP spínače který se taktéž vyskytuje na zadní straně centrální
jednotky. DIP spínač obsahuje 8 bitů které se nastavují manuálně přepnutím příslušného
trigru. Rychlost programovacího portu ovlivňují poslední čtyři bity. Ovšem je možné nastavit
pouze 4 různé rychlosti přenosu a to 9600, 38400, 57600, a 115200 b/s.
Program Run Disable (PRD) mód
Tento mód centrály se rovněž nastavuje DIP spínačem a to prvním bitem. Slouží ke
spuštění centrály v nouzovém režimu. Používá se při komplikacích s připojováním napájení,
nebo při updatování firmwaru.
AXlink port
30
Všechny jednotky NI mají AXlink port s diodou. Tento port umožňuje připojení
starších AMX zařízení jako byly například G3 dotykové panely. Dioda ukazuje aktivitu portu.
AXlink port může být použit pro napájení AXlink – kompatibilních zařízení.
ICSNet a ICSHub Port
Všechny jednotky NI jsou vybaveny dvěma porty pro ICSNet a jedním portem pro
ICXHub. Tyto porty slouží pro propojení více centrálních jednotek, v rozsáhlejších
projektech.
Porty Relé
NI 3000 je vybavena osmi porty pro připojení externích relé. Každý port má tedy
funkci sepnout a rozepnout kontakt.
Vstupy/výstupy
Centrální jednotka NI 3000 disponuje osmi vstupně-výstupními porty.
V případě že je port použit jako vstupní, detekuje vstupní signál v rozmezí 0 – 1,5 VDC jako
událost „Push“ a vstupní signál v rozmezí 3,5 – 5 VDC jako událost „Release“ (Vstupní port
sice pracuje s pětivoltovou logikou ale zvládne napětí do 12V bez poškození).
Význam událostí „Push“ a „Release“ bude objasněn dále.
V případě použití portů jako výstupních je možné na výstupních kontaktech nastavit 0
nebo 12 VDC. Pin PWR poskytuje rovněž +12 VDC @ 200 mA.
Pin GND je uzemnění a je společný pro všechny I/O porty.
3.2.3.2 Komunikace s centrální jednotkou.
Centrální jednotka má kromě komunikačního sérového portu také síťový port pro
ethernet. Pro komunikaci přes síťový port je však potřeba nastavit síťové parametry jako IP
adresu, masku sítě atd. Toto nastavení je nutno provést po sériovém portu.
K nastavování všech parametrů centrální jednotky, stejně jako k vytváření a následnému
31
downloadu programu slouží prostředí Netlinx.
První komunikace s centrální jednotkou tedy probíhá po sériové lince. Je nutno toto
rozhranní nakonfigurovat stejně jako je u centrální jednotky také v prostředí Netlinx.
Potom můžeme nastavit všechny parametry pro síťovou komunikaci. Toto nastavení může být
nakonfigurováno pomocí DHCP pro naši lokální síť. V tom případě je možné se k centrále
připojit pouze z této lokální sítě.
Pokud to umožňují místní síťová nastavení je možné přidělit centrální jednotce
veřejnou IP adresu kterou získáme od administrátora sítě. Potom je centrální jednotka
přístupná z celé sítě internet, viz kapitola Dotykový panel.
Další věc která by se měla nastavit pře sériový port je číslo centrály a číslo systému.
To bývá explicitně nastaveno na jedna a je potřeba ho měnit pouze v případě že používáme
v jedné instalaci více centrálních jednotek.
Účel těchto konstant bude patrný z následující kapitoly.
3.2.3.3 Programování centrální jednotky
Programovací jazyk prostředí Netlinx je ve své podstatě jednoduchý. Programování
spočívá v obsloužení událostí které mohou nastat na zařízeních k centrální jednotce
připojených, především pochopitelně na ovládacím panelu.
Kromě definice proměnných která probíhá standardním způsobem (podobně jako
v ostatních programovacích jazycích), je potřeba definovat proměnné představující jednotlivé
komponenty celého systému.
U každého zařízení je nutno definovat následující parametryDevice
- udává číslo zařízení ke kterému je přístroj připojen
Port
- udává ke kterému portu zařízení je přístroj připojen
Systém
- číslo systému pro případ že budeme mít více systémů komunikujících
mezi sebou
32
Jako „device“ je míněna řídící jednotka nebo dotykový panel. V případě že se jedná o
dotykový panel je značení lehce matoucí protože dotykový panel vlastně nemá žádné porty
pro připojení dalších zařízení. Nicméně akceptujme následující zápis:
dvTP
= 10001:1:1
// říká že zařízení “TouchPanel“ který má číslo 10001 a je na
portu 1 a jedná se o systém 1.
Pro další zařízení už je značení logické. Například pro DVD které bude připojeno k centrále
na port 3 bude vypadat následovně:
dvDVD
= 5001:3:1 // říká že k centrále která má číslo 5001 je na port 3 připojeno
nějaké zařízení DVD.
Po nadefinování všech zařízení a proměnných, můžeme přistoupit k programování
událostí. K tomu je potřeba znát čísla tlačítek na dotykovém a panelu a jejich význam,
případně zvolit čísla zde a potom je doplnit do souboru pro dotykový panel. Nicméně Před
programováním musíme znát všechny požadované funkce systému.
V prvním dílu této práce bylo již naznačeno k jakým událostem může v řídícím
systému dojít. Popišme si nyní způsob zachycení a obsloužení některých z nich.
Pro všechny tlačítka na dotykovém panelu nastane tzv. button_event. Doslova to
znamená událost na tlačítku. Jsou tři typy událostí které se můžou s tlačítkem stát a tj.
stisknutí, uvolnění, a držení neboli PUSH, RELEASE a HOLD.
Obsloužení událostí tlačítka a další vlastnosti programovacího jazyka zkusme názorně
vysvětlit na následujícím příkladu:
BUTTON_EVENT[vdvTP2,3] (* PC MAIN INPUT *)
{
PUSH:
{
ON[dvREL,5]
//ZASUVKA
IF (nPROJ_POW = 0)
{
WAIT 20 {CALL ‚PROJ_POWER_ON‘}
33
SEND_COMMAND vdvTP2, „‘PPON-PROJEKTOR_START‘“
WAIT 350
{
WAIT 10 {CALL ‚PROJ_RGB1‘}
WAIT 10 {PULSE[dvREC,60]}
//SA-CD
nPROJ_POW = 1
SEND_COMMAND vdvTP2, „‘PPOF-PROJEKTOR_START‘“
WAIT 45 {CALL ‚PROJ_RGB1‘}
}
}
ELSE
{
CALL ‚PROJ_RGB1‘
WAIT 10 {PULSE[dvREC,60]}
//SA-CD
nPROJ_POW = 1
CALL ‚PROJ_RGB1‘
SEND_COMMAND vdvTP2, „‘PPOF-PROJEKTOR_START‘“
WAIT 45 {CALL ‚PROJ_RGB1‘}
}
nINPUT = 3
}
}
Tato událost proběhne stiskne-li někdo na dotykovém panelu tlačítko „Počítač“ neboli
zobrazení obrazu z počítače do projektoru.
Posloupnost příkazů je následující.
34
Nejdříve se sepne relé které je napojeno na spínanou zásuvku do které je zapojeno
napájení počítače, případně je napojeno na spouštěcí mechanizmus PC.
Konstrukce if-else potom otestuje zdali je již projektor v chodu či nikoliv. Není- li tomu tak,
zavolá se funkce ‚PROJ_POWER_ON‘ která vysláním příslušného řetězce rozsvítí projektor.
Zároveň se na dotykový panel pošle příkaz k zobrazení stránky s příslušným nápisem
např. „projektor se zapíná, čekejte prosím“ a odpovídajícím timeoutem, aby uživatel nemohl
po dobu co se zahřívá lampa projektoru, nějakým dalším zásahem způsobit nějaký zmatek.
Projektor během rozsvěcení lampy totiž nereaguje na příkazy.
Následně se po uplynutí čekací smyčky „wait“ obdobně zavolá funkce ‚PROJ_RGB1‘
která přepne projektor na RGB vstup na který je připojeno PC.
Zároveň se pošle signál receiveru příkazem PULSE[dvREC,60]. Tím se receiver
nakonfiguruje na příslušný zvukový vstup z počítače.
Receiver je ovládán přes infraport. Číslo 60 zde ukazuje na odpovídající položku
v souboru SONY_STR-DE698.irl který bude nahrán společně s programem. V tomto souboru
je pod číslem 60 uložen údaj o infrasignálu který má funkci přepnout výstup na vstup X.
v našem případě X odpovídá zvukovému vstupu na který máme připojen zvuk z počítače.
Dalším krokem který se provede je nastavení globální proměnné nPROJ_POW na
hodnotu 1. (tedy říká že projektor již je zapnutý) Podobný význam má i příkaz na konci
obsloužení události nINPUT = 3, který ukládá do globální proměnné informaci o aktuálním
vstupu projektoru.
To je velmi užitečná pomůcka při programování řídících systémů. Korektnější cestou
by bylo poslat odpovídající dotaz na aktuální vstup a z odpovědi určit v jakém stavu se
zařízení nachází. Tak by jistě nebylo pochyb o korektnosti tohoto údaje.
Totiž způsob jaký byl použit v příkladu nepočítá se změnou stavu zařízení mimo řídící
systém. Může se však stát že nepovolaná osoba pomocí dálkového ovládání nebo manuálně
změní stav zařízení.
Ne všechny zařízení ovládané po sériové lince, disponují obousměrnou komunikací a
u některý je zase problém se v odpovědích zorientovat. Navíc tváří v tvář faktu že přístroje
ovládané přes infraport jsou schopny pouze příkazy přijímat, je metoda globálních
proměnných popisujících stav zařízení zcela nevyhnutelná a jakákoliv interference
nepovolanou osobou odjinud než z řídícího panelu zcela nepřípustná.
35
Vraťme se ale zpět ke vzorovému příkladu.
Dalším příkazem v pořadí je vyslání příkazu na dotykový panel a to stažení stránky
s oznámením o zahřívání lampy projektoru. To se dá řešit i jinak a to přímo v softwaru pro
tvorbu programu pro dotykový panel. Viz kapitola software pro dotykový panel.
Další příkaz je na první pohled zarážející. Opakuje se volání funkce ‚PROJ_RGB1‘.
Někdy totiž nemusí dojít k vyplnění příkazu který tomu či onomu zařízení pošleme, zvlášť
bezprostředně po takové události jako je zahřátí lampy u videoprojektoru. Proto je
v některých místech programu pro jistotu lepší poslat některé příkazy vícekrát.
Příkazy po „ELSE“, které se provedou jeli již projektor v chodu, mají samozřejmě stejný
význam jako ty výše popsané. Jenom zde nedochází k volání funkce pro spuštění projektoru.
3.2.4 Dotykový panel
AMX dnes nabízí výběr z dotykových panelů různých rozlišení, či způsobů uložení
(stolní dokinové či zabudované). Nicméně práce s nimi, nastavení a způsob programování se
příliš neliší. Vybral jsem proto praktický a komerčně úspěšný model 8,4 palcový Modero
ViewPoint Touch Panel MVP-8400.
Obr. 4 – Dotykový panel AMX MVP-8400
36
3.2.4.1 Základní parametry MVP-8400
Display
- 8,4 palce úhlopříčka
- Rozlišní 800x600 bodů
- Zorný úhel zleva doprava má rozmezí 120°
- Zorný úhel od vrchu dolů má rozmezí 80°
- Barevná hloubka 18 bitů.
- Jas: 180 cd/m2
- Kontrast: 350:1
- Speciální antireflexní vrstva
- Poměr stran 4:3
Paměť
- 64 MB RAM
- 64 MB flash paměti (upgradovatelá na 1 GB)
- Napájení
- 2 speciální dobíjecí baterie MVP-BP
- 12 VDC zdroj pro dobíjení
- Rozhranní
- 802.11b bezdrátový ethernet pro obousměrnou komunikaci
- Mini-USB pro transfer programu
- Rozhranní pro připojení do dokovací stanice
- Vstup pro napájecí kabel (koaxiální sudový)
- Přední číst panelu disponuje navíc devíti programovatelnými tlačítky a dvěma zabudovanými reproduktory.
37
3.2.4.2 Nastavení panelu
Stejně jako centrální jednotku tak i panel je potřeba nastavit pro komunikaci.
Panel disponuje dvěma typy komunikace pro nahrání softwaru.
Tou první je USB rozhranní. Pro download softwaru je potřeba nastavit komunikační
rozhranní v nastavení panelu které se vyvolá souběžným stisknutím levého spodního tlačítka a
šipky „dolů“ na směrovém kříži vpravo.
Nastavením komunikačního typu na USB, se aktivuje USB port. Po připojení počítače
se objeví “wizárd“ pro nainstalování ovladače pro AMX USB interface. Po úspěšné instalaci
je možné z TPDesign studia nahrát software.
Větší komfort nabízí ovšem bezdrátové rozhranní, 802.11b přes které potom také
probíhá veškerá výměna dat mezi panelem a centrální jednotkou. Aby se však mohl panel
připojit do bezdrátové sítě, je nutné si bezdrátovou síť vytvořit pomocí Access Pointu, který je
základním kamenem každé bezdrátové sítě. Avšak jeho nastavení se zde věnovat nebudeme,
budeme pouze předpokládat že máme Access Point a máme tedy bezdrátovou síť.
Access Point sice komunikuje bezdrátově s dotykovým panelem ale s centrální
jednotkou je spojen přes rozhranní ethernet. V nastavení panelu je potřeba nastavit IP adresu
centrální jednotky, Mac adresu Access Pointu, a údaje týkající se panelu samotného: IP adresa
maska sítě, výchozí brána. Pokud však zvolíme typ adresy DHCP budou IP adresa a ostatní
údaje přiděleny, ovšem bude platné pouze v rámci řídícího systému. (resp. naší lokální sítě)
Chceme-li mít panel zároveň připojený k internetu zvolit typ adresy „static“ a vyplnit
údaje získané od administrátora sítě (pokud nějaká místní síť existuje). Další nezbytnou
položko je číslo zařízení. Jeho význam byl dostatečně zmíněn v kapitole o programování
řídící jednotky.
Nastavení panelu obsahuje mnoho dalších položek jako je nastavení režimu napájení,
nastavení hesel, nastavení času a data. Z hlediska popisu dotykového panelu v rámci řídícího
systému však není třeba tato nastavení podrobně rozepisovat. Po provedení všech nezbytných
síťových nastavení je panel připraven pro komunikaci po bezdrátové síti co se týká nahrávání
softwaru i komunikace s centrální jednotkou.
Jeli Access Point připojen k internetu a zadali-li jsme jak centrále tak panelu platnou
veřejnou IP adresu, je nyní možné se k panelu připojit odkudkoliv z internetu. Uděláme to tak
že jednoduše vyplníme v internetovém prohlížeči IP adresu centrální jednotky. Objeví se
38
okno se symboly všech panelů k této jednotce připojené (my zde budeme uvažovat pouze
jeden dotykový panel). Kliknutím na tento „odkaz“ se objeví nové okno v rozlišení
odpovídajícím rozlišení dotykového panelu. V tomto okně vidíme stejné uživatelské
rozhranní jaké je na dotykovém panelu a můžeme tedy ovládat náš řídící systém prakticky
odkudkoliv.
Co ještě stojí za zmínku, je proces v podstatě opačný a to připojení k počítači
z dotykového panelu. TPDesign studio 4 umožňuje vložení speciálního tlačítka „computer
control“. Nastavením parametrů tohoto tlačítka vlastně nastavíme připojení k ploše
vzdáleného počítače (něco jako služba systému windows vzdálená plocha). Na tomto počítači
ovšem musí být nainstalován speciální software AMX.
3.2.4.3 Software pro dotykový panel
Stejně jako je tom u centrální jednotky i software pro dotykový panel má svoje
vývojové prostředí TPDesign4. Jedná se o grafický editor s velkým množstvím pokročilých
funkcí.
Vytváření grafického rozhranní se z větší části skládá spíše z designerské práce než
programátorské. Záleží jaké nároky jsou kladeny co se estetického hlediska týká.
Každá stránka, pop-up stránka nebo tlačítko které vytvoříme, má jak své funkční tak grafické
parametry. Zatímco grafických parametrů a možností je řekněme více než pár, ty funkční se
dají lehce vyjmenovat.
Každé tlačítko má svoje číslo tzv. “chanel code“ to je kód který se odešle do centrály
při jeho stisku či uvolnění. Dále má každé tlačítko položku “feedback“ neboli zpětná vazba.
Jeli zvolena možnost “chanel“ je stav tlačítka ovládán z centrály.
Tlačítka se totiž vždy nacházejí v určitém stavu, většinou pouze ON nebo OFF. (v praxi to
vypadá tak že je tlačítko buď zamáčklé nebo vymáčklé) Je možné vytvořit tlačítka
s volitelným počtem stavů.
Další funkcí tlačítka je vyvolávání událostí na panelu (zavře okno otevře okno, návrat
na předchozí stránku atd.)
U stránek a pop-up stránek je jako funkční parametry možné nastavit zmizení po
určitém čase, modalitu, efekt při vyvolání a efekt při zmizení. Nastavením zmizení po určitém
39
čase můžeme například nahradit příkaz z centrály, jak bylo řečeno v kapitole o softwaru pro
řídící jednotku.
Grafické nastavitelné parametry nemá přiliž význam zde popisovat, co však stojí za
zmínku je možnost importovat obrázky do všech stránek a tlačítek. To umožňuje
spolupracovat s dalším grafickým editorem jako je například Photoshop nebo Corel Draw.
4. Rozbočovací modul sériového kanálu
4.1 Motivace
Úvodem této kapitoly se ještě vraťme k hardwaru dodávaného firmou AMX. Dá se říci
že mezi centrálními jednotkami NI 2000 NI 3000 je rozdíl především v počtu výstupních
portů.
NI 2000 má mimo jiné, 3 sériové porty zatímco NI 3000 jich má 7 (Co se týká ostatních I/O
portů, infra portů, a portů pro relé je poměr 4:8).
Tržní hodnota NI 2000 se pohybuje kolem 1800 eur. (přibližně 55 000 Kč).
Tržní hodnota NI 2000 se pohybuje kolem 2800 eur. (přibližně 85 000 Kč). Rozdíl v ceně
NI 3000 a NI 2000, dělá tedy 30 000 Kč.
Představme si situaci kde bude potřeba 7 sériových portů a my máme finance pouze na nákup
NI 2000. Možnost jak tuto situaci vyřešit je zkonstruovat kompatibilní rozbočovací linky
sériového portu.
Přesně tím se budeme zabývat ve 4tvrt0 části této práce.
4.2 Základní popis rozhranní RS-232
4.2.1 Popis jednotlivých vývodu RS-232
Cannon 9
PIN
NÁZEV
SMĚR
POPIS
1
CD
<--
Carrier Detect
2
RXD
<--
Receive Data
3
TXD
-->
Transmit Data
4
DTR
-->
Data terminal ready
5
GND
---
System Ground
6
DSR
<--
Data Set Ready
40
7
RTS
-->
Request to Send
8
CTS
<--
Clear to Send
9
RI
<--
Ring Indicator
Tab. 1 – význam jednotlivých vývodů konektoru
Obr. 5 – rozmístění jednotlivých pinů
Dříve plnily řídící “handshakové” signály funkci jakýchsi “semaforů“ pro řízení
poloduplexní komunikace s modemy. V plně duplexních komunikačních zařízení ztrácejí
řídící signály částečně svůj původní význam a programy je využívají spíše způsobem
“zařízení A hlásí, že je momentálně připraveno (nepřipraveno) přijmout data” – k tomu může
programátor využít jak signál DTR, tak signál RTS – a právě tak lze pro zařízení DCE
obdobně použít signál DSR nebo CTS.
Pro řízení AV techniky se “handshakové” signály v podstatě nepoužívají i když
centrální jednotky s nimi samozřejmě pracovat umí. Neumí to ale většina AV přístrojů a
vlastně k tomu není ani důvod. Využívá se tedy pouze pinů TXD, RXD a GND.
4.2.2 popis napěťových úrovní
RS 232 používá dvě napěťové úrovně. Logickou 1 a 0. Log. 1 je někdy označována
jako marking state nebo také klidový stav, Log. 0 se přezdívá space state.
Log. 1 je indikována zápornou úrovní, zatímco logická 0 je přenášena kladnou úrovní
výstupních vodičů.
Povolené napěťové úrovně jsou uvedeny v tabulce.
Datové signály
Úroveň
Vysílač
Přijímač
Log. L
+5V až +15V +3V až +25V
Log. H
-5V až -15V -3V až -25V
Nedefinovaný
-3V až +3V
Tab. 2 – Napěťové úrovně přenosů
41
4.2.3 Délka vedení RS 232
Standard RS 232 uvádí jako maximální možnou délku vodičů 15 metrů, nebo délku
vodiče o kapacitě 2500 pF. To znamená, že při použití kvalitních vodičů lze dodržet standard
a při zachování jmenovité kapacity prodloužit vzdálenost až na cca 50 metrů.
Kabel lze také prodlužovat při snížení přenosové rychlosti, protože potom bude přenos
odolnější vůči velké kapacitě vedení.
4.2.4 Parametry datového přenosu
Parita
Parita je nejjednodušší způsob jak bez nároků na výpočetní výkon zabezpečit přenos
dat. Ve vysílacím zařízení se sečte počet jedničkových bitů a doplní se paritním bitem tak,
aby byla zachována předem dohodnutá podmínka sudého nebo lichého počtu jedničkových
bitů.
Nejpoužívanější typy parit:
Sudá parita – Počet jedničkových bitů + paritní bit = sudé číslo
Lichá parita – Počet jedničkových bitů + paritní bit = liché číslo
7bitový / 8bitový formát
Na starých terminálech IBM, které se používaly pouze jako textové konzole, ušetřili
návrháři jeden bit přenosu a používali pouze 7bitový přenos, který umožňoval 128 kombinací.
Dnes se v praxi prakticky nepoužívá, ale stal se standardem.
Stop bit / bity
Stop bit – Definuje ukončení rámce. Zároveň zajišťuje určitou prodlevu pro přijímač.
Právě v době příjmu STOP bitu většina zařízení zpracovává přijatý byte.
Zdvojený stop bit – Používá se u pomalejších zařízení pro doběh zpracování přijatého znaku.
Přenosová rychlost
Standardně používané rychlosti jsou 600, 1200, 2400, 4800, 9600, 14200, 19200,
38400, 5600, 57600 a 115200 Bd.
42
Jednotka Baud [Bd] se používá pro měření rychlosti přenosu dat. “Baud rate“ udává
počet změn signálu za vteřinu. Jako základní jednotka informace v počítačových systémech se
bere jeden bit. Do jedné signálové změny lze však zakódovat více než jeden bit, proto nelze
slučovat pojem bps (“bit per sekond“ neboli “bity za sekundu“) s pojmem baud.
4.2.5 Datový rámec asynchronního datového přenosu
RS232 Používá asynchronní přenos informací. Každý přenesený byte konstantní
rychlostí je proto třeba synchronizovat. K synchronizaci se používá sestupná hrana tzv. Start
bitu. Za ní již následují posílaná data.
Obr. 6 – princip synchronizace asynchronního přenosu
4.2.6 Připojení RS 232 na TTL
Používáte-li v zařízení TTL nebo CMOS obvody, budete muset jejich logickou RS232
linku napěťově upravit před připojením do PC, protože napěťové úrovně RS-232 nejsou
přímo slučitelné z žádnou logikou.
Pro toto upravení se standardně používaly obvody 1488 a 1489, které ale potřebovaly
+ 12 V a –12 V pro vytvoření výstupních úrovní. To bylo mimochodem jedním z důvodů,
proč je v klasickém PC ze zdroje vyvedeno i –12 V a –5 V
Průlom v tomto směru udělala firma MAXIM obvodem MAX232. Využila totiž svých
znalostí ve vývoji spínaných nábojových měničů napětí a vyvinula obvod, který vystačil s +5
V a potřebné napětí si samostatně vyrobil pomocí 4 externích kondenzátorů.
Obvod samozřejmě konvertuje log. 0 na +3,15 V a log. 1 na –3,15 V, jak je popsáno výše.
MAX232 stal neuvěřitelným šlágrem a dnes jeho obdobu najdete téměř ve všech
komerčních zařízeních připojovaných k RS 232. Zapojení obvodu viz použité obvody.
43
4.3 Popis funkce zařízení
4.3.1 Požadavky
Rozbočovací linka má za úkol přijmout příkaz od nadřízeného počítače (řídícím
počítačem může být buď jakékoliv PC se sériovým rozhranním nebo centrální jednotka
řídícího systému) a tento příkaz vyslat na požadované zařízení, připojené k rozbočovací lince.
Zároveň je linka schopná přijmout zpětnou odpověď od “osloveného“ zařízení.
4.3.2 Způsob řešení
Pro realizování algoritmu jsem se rozhodl použít mikroprocesor ATMEL
ATmega 16. Jak se později ukázalo, vzhledem k faktu že ATmega 16 má pouze jeden UART,
bylo by efektivnější použít mikroprocesor se dvěma sériovými porty, např9klad ATmega 162.
Nicméně zařízení se mi nakonec podařilo realizovat použitím dvou mikroprocesorů
ATmega 16.
První mikroprocesor, říkejme mu master, komunikuje s nadřízeným zařízením. Příjme
řetězec znaků a ty okamžitě pošle přes SPI kanál na druhý procesor, říkejme mu slave.
Slave má na starosti komunikaci s připojenými zařízeními. Nejprve dekóduje signál
přijatý od mastera, a podle obsahu vykoná příslušné úkoly. Buď se jedná o kalibrační data,
v tom případě, je slave uloží do příslušné proměnné. Nebo jde o konkrétní příkaz pro
konkrétní zařízení. V tom případě slave provede kalibraci jednotky USART. To udělá
načtením dříve uložených kalibračních dat pro daný port. Zároveň nastaví multiplexor
požadovaný kanál
Po odeslání dat typu dotaz je slave připraven přijmout odpověď a odeslat ji zpět na
master. Aby však mohl slave odeslat data SPI kanálem musí být současně posílána nějaká
data masterem. Z toho důvodu je Vstup vnějšího přerušení INT0 u mastera napojen na
výstupní pin slavea. Tímto pinem slave žádá mastera o “aktivaci” SPI kanálu. Po přijetí znaku
odešle master okamžitě tento znak na řídící počítač.
44
Níže jsou zobrazeny vývojové grafy jednotlivých částí programu a blokové schéma
zapojení. Kompletní zapojení včetně nákresu plošného spoje je pak na doprovodném CD
stejně jako kompletní software pro oba mikroprocesory.
Komunikační protokol bude vypadat následovně:
1. byt udává délku řetězce.
2. byt udává port pro který je příkaz určen. V rozmezí 1-7 jde o řetězec znaků jež se má
poslat přímo na daný port. Jeli číslo v rozmezí 11-17 jde o kalibrační data pro port.
Jedná-li se o první možnost, následuje už jen samotný příkaz pro konkrétní zařízení.
Jde-li o data kalibrační, je význam dalších bytů následující:
3. byt udává počet stopbitu, 1 nebo 2.
4. byt udává paritu, ‘n‘ – znamená bez parity, ‘s‘ – znamená sudou paritu, ‘l‘ – znamená
lichou paritu.
5. byt udává komunikační rychlost. Je třeba udat konkrétní hodnotu registru odpovídající
požadované rychlosti. Hodnota registru se vypočte podle vzorce:
X= fclk/(16*rychlost přenosu v baudech) -1.
Obr. 7 - Blokové schéma zapojení
45
Obr. 8 - Vývojový diagram hlavního cyklu programu mastera
Obr. 9 – Vývojový diagram obslužných rutiny přerušení mastera
46
Obr. 10 – Vývojový diagram obslužných rutiny přerušení mastera
Obr. 11 – Vývojový diagram hlavního cyklu programu slava.
47
Obsloužení přerušovacích rutin u slavea je obdobné jako u mastra. Zpracují se přijatá data a
nastaví se požadavky na vysílání USART nebo SPI kanálem.
4.4 Použité součástky
4.4.1 MAX232
Význam tohoto obvodu již byl zmíněn. Pro úplnost uvádím důležitá schémata pro jeho
používání.
Obr. 12 – Zapojení vývodů pouzdra
Obr. 12 – Zapojení obvodu s vnějšími kondenzátory.
Pro námi použitý obvod MAX232 jsou požadované hodnoty kondenzátorů 1-5 shodně
1 μF.;
4.4.2 74HC4051
Jedná se o osmi-kanálový multiplexor/demultiplexor. Propojuje jeden z osmi vstupu
přímo s výstupem Z . Signál může procházet oběma směry proto je možné ho obvod použít
buď jako multiplexor nebo demultiplexor. Výběr průchozího kanálu se provádí vstupy s0, s1 a
s2 .
48
Zapojení vývodů pouzdra a pravdivostní tabulka je na obrázcích
Obr. 13 – Zapojení vývodů pouzdra
Tab. 3 – Pravdivostní tabulka
4.4.3 ATmega 16
- 32 registrů délky 8 bitů,
- Čtyři 8bitové vstupně/výstupní porty (celkem tedy 32 vstupů/výstupů),
- Hodinový kmitočet 0 až 16 MHz, maximální výpočetní výkon až 16 MIPS,
- Paměť programu je tovřena zabudovanou Flash, kapacita je 16 KB; počet -- přeprogramování je 1000 cyklů,
- Datová paměť RAM kapacity 1KB,
- Datová paměť E2PROM kapacity 512 B; počet přeprogramování je 100 000 cyklů,
49
- Flash a E2PROM jsou programovatelné přímo v systému pomocí rozhranní SPI nebo
JTAG,
- Dva 8bitové čítače/časovače, jeden 16bitový (dokonalejší) čítač časovač.
- Čtyři PWM kanály.
- Analogový komparátor, 10bitový A/D převodník,
- Jednotky USART, SPI, TWI (podpora I2C),
- Jednotky WDT, Power-on reset,
- Zabudovaný RC oscilátor,
- Pouzdra DIP 40, TQFP 44
- Cena na trhu přibližně 70 Kč.
Základní popis použitých periférií mikroprocesoru
Jednotka USART
- plný duplex
- synchronní nebo asynchronní režim,
- generátor rychlosti má velké rozlišení (snadné nastavení žádané přenosové rychlosti)
- podpora rámců délky 5 až 9 datových bitů a 1 až 2 stop-bity.
- Generátor sudé a liché parity pro vysílač a hardwarové testování parity pro přílímač.
- Obsahuje digitální dolnofrekvenční propust pro detekci falešného start-bitu a filtraci
- zákmitů datových bytů
SPI rozhranní
- plný duplex (schopnost současně přijímat i vysílat)
- třívodičový synchronní přenos dat
- může pracovat jako master (řídící obvod) nebo slave (řízený obvod)
- 7 programovatelných rychlostí, maximální přenosová rychlost 8 Mb/s
- příznaky konce a kolize přenosu
50
Vstupně/výstupní porty
Všchyn vstupně/výstupní porty (dále budeme psát pouze porty) mikrokontroleru
ATmega 16 mají stejné vlastnosti, mohou se vzájemě odlišovat napojením různých
zabudovaných periférii.
Porty mají tzv. skutečnou Read – Modify – Write funkcionalitu v případě, že jsou
použity jako obecné číslicové vstupy/výstupy. To znamená že směr jednoho vývodu portu lze
měnit bez nežádoucí změny směru ostatních vývodů.
Vstup vnějšího přerušení
Vnější přerušení jsou spuštěna vstupy INT0 až INT2. Zajímavé je, že tyto vstupy lze
aktivovat i v případě. Že jsou vývody INT0 a INT2 konfigurovány jako výstupy.
Tato vlastnost dovoluje generovat softwarové přerušení. Vnější vstupy lze spouštět náběžnou
nebo sestupnou hranou nebo log. 0 (úrovní) podle nastavení registru MCUCR.
4.5 Programování ATmega 16
Pro programování mikroprocesoru jsem sestrojil SPI programátor SDKATM16 podle
návodu viz [1]. Obrázek je v příloze. Na doprovodném CD k [1] byl dodán i stejnojmenný
software pro obsluhu programátoru. Program umí nejen načíst program ve formátu intel HEX
ale i například nastavit jednotlivé propojky mikroprocesoru které nastavují základní
parametry mikroorcesoru. Mezi ně patří především zdroj hodinového signálu, který sem
nastavil na externí krystal.
Samotný software jsem psal v jazyce C (norma ISO ANSI C) a to ve vývojovém
prostředí CodeVisionAVR. Při vytváření nového projektu je třeba zvolit tip mikroprocesoru
pro který je program určen, aby byl k programu přidán odpovídající inicializační soubor
s adresami vstupně/výstupních registrů a vektorů přerušení. Pro výstupní soubor je nutné
navolit formát intel HEX. Dále je možnost přidání některých standardních knihoven a tak
využívat jejich funkcí.
4.6 Vývojové prostředí pro návrh a výrobu plošných spojů
Pro tuto práci byl zvolen rozšířený softwarový produkt OrCAD verze 9.2 pro systém
Windows 95/98/NT/2000/XP. Orcad je určen pro nakreslení schématu a následný návrh
desky, tak i pro analogově číslicovou simulaci, zpracování postprocesů, propojení k
51
návrhovým systémům hradlových polí a programovatelných součástek, podpora k propojení
na podnikové databázi atd.
OrCAD má filozofii návrhu schématu, desek plošných spojů a obvodových simulací
založených na samostatných produktech. Pro návrh schématu se používá program Capture
resp. Capture CIS, umožňující práci s knihovnami schematických značek, resp. databází
součástek, návrhem schématu a s výstupy pro další zpracování.
Pro návrh DPS je k dispozici produkt OrCAD Layout, který umožňuje vlastní návrh
DPS, práci s knihovnami pouzder součástek a výstupy pro výrobu a osazování DPS. K
dispozici je také množství knihoven pouzder součástek. Program plně podporuje SMD a BGA
technologii. Další součástí Orcad Layout je program GerbTool pro předvýrobní zpracování
dat.
Orcad Layout umožňuje generování gerberovských dat a souborů souřadnicového
vrtání. Tyto data jsou nezbytná pro výrobce DPS. Komunikace mezi jednotlivými produkty
probíhá v reálném čase. To například znamená, že při kliknutí na součástku nebo na spoj v
Layoutu se zvýrazní součástka nebo spoj i ve schématu. Návrhový systém OrCAD nabízí na
rozdíl od produktů jiných firem velmi komfortní ovládání.
52
Vysvětlivky
Showroom - místnost vybavená AV technikou, určená především k prezentacím a podobným
účelům
Receiver – zařízení pro zesilování a směrování vstupních audiosignálů na výstup/výstupy.
Dokonalejší verze fungují i jako video přepínač
Videokonferenční zařízení/souprava – se skládá z videokamery a zařízení pro zpracování
videa a jeho export do sítě ISDN, nebo LAN. Zároveň obsahuje výstupy pro zobrazení
přijatého obrazu.
Vizualizér – jedná se vlastně o digitální kameru snímající malý prostor z malé vzdálenosti.
Hodí se pro snímání textů, a podobných předmětů kde je potřeba se zaměřit na detail. Signál
je vyveden na několik výstupních portů pro různé možnosti připojení.
MMC – multimediální centrum
ŘS – řídící systém
Závěr
Cílem této práce bylo popsat problematiku multimediálních center a strategii jejich
řízení. Byl uveden konkrétní příklad multimediálního centra s požadavky na jeho provoz a
řízení. Následně jsem popsal způsob splnění těchto požadavků včetně návrhu konkrétních
komponent, jejich zapojení a způsob řízení. Dále jsem popsal běžně používanou centrální
jednotku a dotykový panel od firmy AMX. Zároveň jsem uvedl programovací metody pro
tyto zařízení.
Jako další úkol byl návrh realizace některou možnou komponentu řídícího systému.
Navrhl jsem a sestrojil rozbočovací modul sériové linky, pro možnost připojení dalších (přes
sériové rozhranní řiditelných) komponent. Nezbytnou částí tohoto úkolu bylo seznámení se a
následné naprogramování mikrokonroleru ATmega16 a to včetně konstrukce programátoru.
Také úkol vytvoření schématu a návrhu plošného spoje v programu OrCAD.
Funkční zařízení bude dodáno s tímto dokumentem.
53
Použitá literatura
[1] David Matoušek: Práce s mikrokontrolery Atmel ATmega16, BEN-technická literatura,
Praha 2006
[2] Vladimír Váňa: Mikrokontrolery ATMEL AVR – Programování v jazyce C, BENtechnická literatura, Praha 2003
[3] Vít Záhlava: OrCad pro Windows. Vydavatelství Grada Publishing, spol. s.r.o., Praha
1999.
[4] MAX232, Electronic Component Specification, Maxim Integrated Products, 2000
[5] 74HC/HCT4051, Electronic Component Specification, Philips Semiconductors 1990
[6] ATmega16, Electronic Component Specification,Atmel Corporation, 2006
[7] NI-X000, Instruction Manual, AMX, 2006
[8] Modero MVP-8400, Instruction Manual, AMX, 2006
[9] http://www.hw.cz
[10] http://www.ics.muni.cz
[11] http://www.wikipedia.com
[12] http://www.extron.cz
[13] http://www.pioneerelectronics.com
[14] http://www.apolloart.cz
[15] http://www.gestocomm.cz
[16] Sony PCS-1P, Component Specification, Sony, 2004
[17] Epson PowerLite Home Cinema 1080, Component Specification, Epson, 2007
[18] Software, a další materiály společnosti mediatronic s.r.o.
54
Download PDF
Similar pages
Kapitola 1 Úvod
topne-teleso-s-term.-hlavici--1f
2N® SmartCom - Prohlášení o shodě