Sennheiser | ASA 3000 - ANNEXE 89 | 2/2006 - Státní zdravotní ústav

Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica
Číslo 2/2006
Ochrana zdraví v českých technických normách
Praha, červenec 2006
Předseda redakční rady: doc. MUDr. L. Komárek, CSc.
Členové: prof. MUDr. V. Bencko, DrSc., MUDr. J. Mika,
RNDr. F. Rettich, CSc., Mgr. J. Veselá, MUDr. J. Volf, Ph.D.
Vydává Státní zdravotní ústav v Praze
ISSN 0231-6544
ACTA HYGIENICA, EPIDEMIOLOGICA ET MICROBIOLOGICA
Číslo 2/2006 - 1. vydání - červenec 2006
Ochrana zdraví v českých technických normách
(šestnácté pokračování)
Autoři:
Alexandr Fuchs, Eva Navrkalová - SZÚ - CPL
Vytiskl:
Ústav jaderných informací, Praha 5 - Zbraslav
Elišky Přemyslovny 1335
Vychází nepravidelně 7-8x ročně
Náklad 460 výtisků
Vydal Státní zdravotní ústav, Šrobárova 48, 100 42 Praha 10
Telefon redakce: 267082288, e-mail: ahemszu@szu.cz
OBSAH
Ú V O D ..................................................................................................................................... 5
České technické normy vydané v lednu až červnu 2005 ......................................................... 11
Třída 01 - Obecná třída ............................................................................................................ 11
Třída 02 - Strojní součásti ........................................................................................................ 21
Třída 03 - Strojní součásti - koroze a ochrana materiálu ......................................................... 21
Třída 04 - Slévárenství ............................................................................................................. 21
Třída 05 - Svařování, pájení, řezání kovů a plastů................................................................... 22
Třída 06 - Topení, průmyslové pece, vařidla a topidla ............................................................ 27
Třída 07 - Kotle ........................................................................................................................ 28
Třída 08 - Turbíny .................................................................................................................... 29
Třída 09 - Spalovací motory pístové ........................................................................................ 29
Třída 10 - Kompresory, vakuová technika a pneumatická zařízení......................................... 30
Třída 11 - Čerpadla, hydraulická zařízení................................................................................ 30
Třída 12 - Vzduchotechnická zařízení ..................................................................................... 31
Třída 13 - Armatury a potrubí .................................................................................................. 31
Třída 14 - Chladicí technika..................................................................................................... 31
Třída 15 - Výrobky z plechu a drátu ........................................................................................ 33
Třída 16 - Výrobky z plechu a drátu ........................................................................................ 34
Třída 17 - Jemná mechanika .................................................................................................... 34
Třída 18 - Průmyslová automatizace........................................................................................ 34
Třída 19 - Optické přístroje, zařízení pro kinematografii a reprografii ................................... 37
Třída 20 - Obráběcí stroje na kovy .......................................................................................... 37
Třída 21 - Tvářecí stroje........................................................................................................... 43
Třída 22 - Nástroje ................................................................................................................... 43
Třída 23 - Nářadí ...................................................................................................................... 43
Třída 24 - Upínací nářadí ......................................................................................................... 44
Třída 25 - Měřicí a kontrolní nářadí a přístroje ....................................................................... 44
Třída 26 - Zařízení dopravní a pro manipulaci s materiálem................................................... 44
Třída 27 - Zdvihací zařízení, stroje pro povrchovou těžbu, stroje a zařízení pro zemní,
stavební a silniční práce ........................................................................................................... 45
Třída 28 - Kolejová vozidla ..................................................................................................... 56
Třída 29 - Kolejová vozidla ..................................................................................................... 58
Třída 30 - Silniční vozidla........................................................................................................ 58
Třída 31 - Letectví a kosmonautika ......................................................................................... 59
Třída 32 - Lodě a plovoucí zařízení ......................................................................................... 59
Třída 33 - Elektrotechnika - elektrotechnické předpisy........................................................... 59
Třída 34 - Elektrotechnika ....................................................................................................... 68
Třída 35 - Elektrotechnika ....................................................................................................... 70
Třída 36 - Elektrotechnika ....................................................................................................... 74
Třída 37 - Elektrotechnika - energetika ................................................................................... 82
Třída 38 - Energetika - požární bezpečnost ............................................................................. 84
Třída 39 - Zbraně pro civilní potřebu....................................................................................... 88
Třída 40 - Jaderná technika ...................................................................................................... 88
Třída 41 - Hutnictví, materiálové listy ocelí ............................................................................ 89
Třída 42 - Hutnictví.................................................................................................................. 89
Třída 43 - Hutnictví - strojní zařízení ...................................................................................... 89
Třída 44 - Hornictví ................................................................................................................. 90
Třída 45 - Hlubinné vrtání a těžba nafty .................................................................................. 91
Třída 46 - Zemědělství ............................................................................................................. 91
Třída 47 - Zemědělské a lesnické stroje................................................................................... 92
Třída 48 - Lesnictví .................................................................................................................. 93
Třída 49 - Průmysl dřevozpracující.......................................................................................... 94
Třída 50 - Výrobky průmyslu papírenského ............................................................................ 97
Třída 51 - Strojní zařízení potravinářského průmyslu ............................................................. 97
Třída 52 - Strojní zařízení potravinářského průmyslu ............................................................. 98
Třída 53 - Strojní zařízení potravinářského průmyslu ............................................................. 98
Třída 56 - Výrobky potravinářského průmyslu........................................................................ 98
Třída 57 - Výrobky potravinářského průmyslu........................................................................ 99
Třída 58 - Výrobky potravinářského průmyslu...................................................................... 101
Třída 62 - Průmysl gumárenský, pryž.................................................................................... 101
Třída 63 - Průmysl gumárenský, pryžové výrobky................................................................ 101
Třída 64 - Plasty ..................................................................................................................... 101
Třída 65 - Výrobky chemického průmyslu ............................................................................ 110
Třída 66 - Výrobky chemického průmyslu ............................................................................ 112
Třída 67 - Výrobky chemického průmyslu ............................................................................ 116
Třída 68 - Výrobky chemického průmyslu ............................................................................ 117
Třída 69 - Strojní zařízení chemického průmyslu.................................................................. 117
Třída 70 - Výrobky ze skla a tavených hornin....................................................................... 120
Třída 71 - Sklo a tavené horniny - materiálové listy a výrobní zařízení................................ 124
Třída 72 - Stavební suroviny, materiály a výrobky................................................................ 124
Třída 73 - Navrhování a provádění staveb............................................................................. 134
Třída 74 - Části staveb ........................................................................................................... 153
Třída 75 - Vodní hospodářství ............................................................................................... 154
Třída 76 - Poštovní služby ..................................................................................................... 160
Třída 77 - Obaly a obalová technika ...................................................................................... 160
Třída 79 - Průmysl kožedělný ................................................................................................ 164
Třída 80 - Textilní suroviny a výrobky .................................................................................. 165
Třída 81 - Strojní zařízení textilního průmyslu...................................................................... 167
Třída 82 - Stroje a zařízení pro úpravu povrchu .................................................................... 167
Třída 83 - Ochrana životního prostředí, pracovní a osobní ochrana, bezpečnost strojních
zařízení a ergonomie .............................................................................................................. 167
Třída 84 - Zdravotnictví ......................................................................................................... 177
Třída 85 - Zdravotnictví ......................................................................................................... 178
Třída 86 - Zdravotnictví ......................................................................................................... 183
Třída 87 - Telekomunikace .................................................................................................... 184
Třída 88 - Průmysl polygrafický ............................................................................................ 184
Třída 89 - Hudební nástroje ................................................................................................... 184
Třída 90 - Kancelářské, školní a kreslicí potřeby .................................................................. 184
Třída 91 - Vnitřní zařízení...................................................................................................... 185
Třída 93 - Výstrojné zboží ..................................................................................................... 186
Třída 94 - Výstrojné zboží ..................................................................................................... 187
Třída 95 - Výstrojné zboží ..................................................................................................... 189
Třída 96 - Výstrojné zboží ..................................................................................................... 189
Třída 97 - Výměna dat ........................................................................................................... 189
Třída 98 - Zdravotnická informatika...................................................................................... 190
Třída 99 - Metrologie ............................................................................................................. 190
OCHRANA ZDRAVÍ V ČESKÝCH
TECHNICKÝCH NORMÁCH
(Š E S T N Á C T É P O K R A Č O V Á N Í)
ÚVOD
Toto číslo je šestnáctým pokračováním recenzí (anotací) a záznamů českých
technických norem. (Viz přílohy k AHEM č. 2/1997 a č. 8/1998, a posléze AHEM č. 1/1999,
č. 7/1999, č. 4/2000, č. 7/2000, č. 4/2001, č. 8/2001, č. 4/2002, č. 7/2002, č. 4/2003, č. 6/2003,
č. 1/2004, č. 4/2004 a č. 3/2005.)
Jak jsme uvedli v obsáhlém úvodu k šestému souboru recenzí (anotací) a záznamů
českých technických norem (AHEM č. 7/2000), orientujeme se nyní na všechny nové
a novelizované česky vydané normy a řadíme je podle jejich třídicích znaků. Ty, které se
alespoň dotýkají problematiky ochrany zdraví recenzujeme resp. anotujeme *) . Ostatní pouze
zaznamenáváme. Nicméně, podle trvalé objednávky, dostáváme plná znění jen těch nových
českých technických norem, které jsou také běžně komerčně dostupné. Nedostáváme (a tedy
také nemůžeme recenzovat) normy, které byly vyhlášeny k přímému používání jejich
anglického znění, protože také nejsou běžně komerčně dostupné. Zájemce odkazujeme na
jejich seznamy, pravidelně zveřejňované ve Věstníku ÚNMZ. Jejich plný anglický text je
k nahlédnutí (a také ke koupi) v oddělení dokumentačních služeb ČSNI, Biskupský Dvůr 5,
110 02 Praha 1. Většinou – zejména pokud jde o problematiku, která se týká většího okruhu
uživatelů - jsou dříve nebo později vydány i překlady těchto jen „k přímému používání
vydaných norem“. (Zpoždění bývá 6 – 12 měsíců, výjimečně kratší dobu, ale někdy i
mnohem déle.) Záměr vydat překlad bývá, zpravidla, u takto vyhlášených norem uveřejněn ve
Věstníku ÚNMZ.
Nicméně lze pozorovat určitou novou tendenci ve vydávání českých technických
norem: Stoupá počet těch, které byly převzaty (zavedeny) oznámením o schválení
(Endorsement notice). V takovém případě byly česky vydávány tři až čtyři listy, vždy
s českou anotací obsahu. Vlastní text normy ovšem vydáván nebyl. V posledních dvou – třech
letech se i tato situace mění. Na trhu se objevují normy, jejichž plný anglický text je vydán
v české „obálce“, rovněž i s českou anotací obsahu, někdy i s českou Národní předmluvou. (V
těchto případech podáváme skutečnou „anotaci“ ve smyslu ČSN ISO 214, protože obsahuje
„velmi stručný popis obsahu normy“ tak, jak je na titulním listě uveřejněn.) Tyto normy
dostáváme a jsou i v našem přehledu. Na to, že vedle české (informativní) části obsahují jen
anglický text, upozorňujeme.
*)
Oba tyto pojmy nevyjadřují přesně charakter informací o českých technických normách, které
podáváme. Naše recenze neobsahují kritiku obsahu normy, ale – pokud možno výstižnou - informaci
o problematice, jíž se norma zabývá, především ve vztahu k ochraně zdraví. V plném rozsahu nemůžeme tedy
použít oficiálních definic obsažených v ČSN ISO 214 (01 0148) – Dokumentace. Abstrakty pro publikace
a dokumentaci, která byla vydána v únoru 2001. Tato norma rozumí recenzí „informativní abstrakt, ale
předpokládá se, že k ní autor připojí hodnocení a výklad“. Anotací pak rozumí „stručný komentář nebo výklad
dokumentu nebo jeho obsahu, nebo jen velmi stručný popis“. Z tohoto pohledu jsou tedy naše informace
o nových technických normách v podstatě spíše recenzemi, nebo něčím „mezi recenzí a anotací“. Rozhodli jsme
se používat termínu „recenze“.
5
*-*-*
Konečně pokládáme za potřebné ještě zdůraznit toto: V celé této publikaci u každé
normy, která je harmonizována s příslušnou Směrnicí EU, která byla transponována do
českého právního řádu, uvádíme jen dnes platný předpis (nejčastěji nařízení vlády ČR).
Protože v mnoha českých technických normách jsou uváděny předpisy již neplatné (nejčastěji
nařízení vlády, platná do 1. května 2004), uvádíme v tomto úvodu převodní klíč starého (dnes
neplatného) předpisu (nařízení vlády) na předpis nyní platný. Současně ale upozorňujeme, že
i v některých nových předpisech mohla určitá ustanovení (paragrafy, články) pozbýt účinnosti
dnem 1. května 2004. V přehledu jsou uvedeny i Směrnice, transponované jinak než
nařízením vlády. Seznam je seřazen chronologicky podle vydání příslušné směrnice EU.
Směrnice EU o elektrických zařízeních nízkého napětí 73/23/EHS ve znění
směrnice 93/68/EHS byla v ČR zavedena nařízením vlády č. 168/1997 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí, v platném znění. Toto nařízení
bylo zrušeno k 1. květnu 2004 nařízením vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí.
Směrnice EU, která se týká hraček 88/378/EHS byla v ČR zavedena nařízením
vlády č. 171/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na hračky, ve znění pozdějších
předpisů. Toto nařízení bylo zrušeno k 1. květnu 2004 nařízením vlády č. 19/2003 Sb., kterým
se stanoví technické požadavky na hračky.
Směrnice EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS byla v ČR zavedena nařízením
vlády č. 178/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky, v platném
znění, která byla zrušena nařízením vlády č. 163/2002 Sb. Nyní je směrnice 89/106/EHS
zavedena v ČR jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., kterým se mění
nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky,
jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební
výrobky s označením CE.
Směrnice EU, která se týká elektromagnetické kompatibility 89/336/EHS
doplněná směrnicemi 91/263/EHS, 92/68/EHS, 93/68/EHS a 93/97/EHS byla v ČR
zavedena nařízením vlády č. 169/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky
z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení
vlády bylo od 1. 5. 2004 zrušeno nařízením vlády č. 18/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility.
Směrnice EU o osobních ochranných prostředcích 89/686/EHS, ve znění směrnic
93/68/EHS, 93/95/EHS a 96/58/EHS byla v ČR zavedena nařízením vlády č. 172/1997 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky, v platném znění,
zrušeným od 1. 5. 2004 nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na osobní ochranné prostředky.
Směrnice EU vztahující se na spotřebiče plynných paliv 90/396/EHS, byla v ČR
původně zavedena nařízením vlády č. 177/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
spotřebiče plynných paliv, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení bylo zrušeno od
1. 5. 2004 nařízením vlády č. 22/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
spotřebiče plynných paliv.
Směrnice EU vztahující se na implantabilní zdravotnické prostředky 90/385/EHS
byla v ČR původně zavedena nařízením vlády č. 191/2001 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na aktivní implantabilní zdravotnické prostředky, ve znění pozdějších předpisů.
6
Toto nařízení bylo zrušeno od 1. 5. 2004 nařízením vlády č. 154/2004 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na aktivní implantabilní zdravotnické prostředky (a kterým se mění
nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády vydaná k provedení zákona
č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Směrnice EU, která se vztahuje na výbušniny pro civilní použití 93/15/EHS, byla
v ČR zavedena nařízením vlády č. 358/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
výbušniny pro civilní použití a jejich uvádění na trh, ve znění pozdějších předpisů. (Novelou
je nařízení vlády č. 416/2003 Sb., které vstoupilo v platnost 1. 5. 2004, dnem vstupu ČR
do EU.)
Směrnice EU vztahující se na zdravotnické prostředky 93/42/EHS byla v ČR
původně zavedena nařízením vlády č. 181/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
zdravotnické prostředky, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení bylo zrušeno od
1. 5. 2004 nařízením vlády č. 25/2004 Sb., které platilo po vstupu ČR do EU. Ani toto nařízení
vlády již neplatí, protože bylo od 2. 6. 2004 zrušeno nařízením vlády č. 336/2004 Sb., kterým
se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky (a kterým se mění nařízení vlády
č. 251/2003 Sb., kterým se mění nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb.,
o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů).
Směrnice EU, která se týká systémů, určených pro prostředí s nebezpečím
výbuchu 94/9/ES, byla v ČR zavedena nařízením vlády č. 176/1997 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí
s nebezpečím výbuchu, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení bylo zrušeno od 1. 5. 2004
nařízením vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení
a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu.
Směrnice EU o obalech a obalových odpadech 94/62/ES, byla v ČR zavedena
zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech) v platném
znění.
Směrnice EU, která se týká výtahů 95/16/ES, byla v ČR zavedena nařízením vlády
č. 14/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výtahy, ve znění pozdějších
předpisů. Toto nařízení bylo zrušeno od 1. 5. 2004 nařízením vlády č. 27/2003 Sb., kterým se
stanoví technické požadavky na výtahy.
Směrnice EU o interoperabilitě transevropského vysokorychlostního železničního
systému 96/48/ES. O způsobu převedení Směrnice 96/48/ES (a některých dalších) do českého
právního řádu není v technických normách zpravidla uvedeno nic. Nicméně v souladu s touto
směrnicí (a některými dalšími) je vyhláška č. 352/2004 Sb., o provozní a technické
propojenosti evropského železničního systému (tento předpis nevychází ze zákona
č. 22/1997 Sb., v platném znění) a nařízení vlády č. 133/2005 Sb., o technických požadavcích
na provozní a technickou propojenost evropského železničního systému (tento předpis vychází
ze zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění).
Směrnice EU vztahující se na tlaková zařízení 97/23/ES, byla v ČR původně
zavedena nařízením vlády č. 182/1999 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková
zařízení v platném znění. Toto nařízení bylo zrušeno od 1. 5. 2004 nařízením vlády
č. 26/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení.
Nová směrnice EU vztahující se na strojní zařízení 98/37/ES, změněná směrnicí
7
98/79/ES byla v ČR původně zavedena nařízením vlády č. 170/1997 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na strojní zařízení, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení bylo
zrušeno od 1. 5. 2004 nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
na strojní zařízení.
Směrnice EU vztahující se na diagnostické prostředky in vitro 98/79/ES byla
v ČR zavedena nařízením vlády č. 286/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, v platném znění. (Od 1. 5. 2004 platila i ta
ustanovení tohoto nařízení vlády, jejichž platnost byla odložena k datu přistoupení ČR do
EU.) Toto nařízení vlády bylo od 4. 8. 2004 zrušeno nařízením vlády č. 453/2004 Sb., kterým
se stanoví technické požadavky na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.
Směrnice EU 2000/9/ES o lanových dráhách pro dopravu osob. Do českého
právního řádu je zavedena nařízením vlády č. 70/2002 Sb., o technických požadavcích na
zařízení pro dopravu osob.
Směrnice EU o interoperabilitě transevropského konvenčního železničního
systému 2001/16/ES. O způsobu převedení Směrnice 2001/16/ES (a některých dalších – viz
výše) do českého právního řádu není v technických normách zpravidla uvedeno nic. Nicméně
v souladu s touto směrnicí (a některými dalšími) je vyhláška č. 352/2004 Sb., o provozní
a technické propojenosti evropského železničního systému (tento předpis nevychází ze zákona
č. 22/1997 Sb., v platném znění) a nařízení vlády č. 133/2005 Sb., o technických požadavcích
na provozní a technickou propojenost evropského železničního systému (tento předpis vychází
ze zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění). Dále se zpravidla uvádí, že s touto směrnicí je
také v souladu zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách v platném znění.
Směrnice EU o energetickém štítkování 2002/31/ES byla v ČR zavedena vyhláškou
MPO č. 44/2004 Sb., o energetickém štítkování a minimální účinnosti energospotřebičů.
Konečně pokládáme za potřebné upozornit i určitou změnu, k níž dochází
v postupu implementace Evropských norem, vypracovaných na základě mandátu
uděleného CEN/CENELEC Evropskou komisí a Evropským sdružením volného
obchodu (ESVO/EFTA), vyhovujících základním požadavkům „Směrnic nového
přístupu“. V nejnovějších normách tohoto charakteru bývá uveden zhruba tento text:
„Pokud je tato norma uvedena v Úředním věstníku Evropské komise (Evropského
společenství) pod touto směrnicí a bude implementována jako národní norma alespoň
v jednom členském státu, je soulad s kapitolami Směrnice (uvedenými v tabulce ZA 1),
předpokladem shody se základními požadavky této Směrnice a nařízeními Evropského
sdružení volného obchodu (ESVO/EFTA).“ (Tabulka pak zpravidla uvádí, které články
evropské normy odpovídají určitým požadavkům příslušné směrnice EU.)
*-*-*
K dále uváděným recenzím pokládáme za nutné uvést několik vysvětlivek:
Stále častěji se vyskytují evropské a mezinárodní normy, které jsou vydávány
v několika částech. Jak jsme opakovaně upozornili, bývá časový interval vydání jednotlivých
částí velmi různý (měsíce i léta). Abychom čtenáře našich publikací seznámili alespoň
s názvy částí takto vydávaných norem, zařazujeme soupis všech vydaných i plánovaných částí
před recenzi části (dílu) vydaného v pololetí, za které je soubor recenzí zpracováván, a to
vždy kurzívou. To je ovšem možné jen tam, kde jsme mohli takový přehled nalézt, zpravidla
v úvodu kterékoli recenzované části (dílu). Pokud takový přehled uveden není, nesnažíme se
jej pořídit např. z dosud vydaných částí (dílů) a recenzi uvádíme bez komentáře a bez
8
takového přehledu.
Oproti předchozímu, tj. patnáctému pokračování (AHEM č 3/2005), zařazujeme
v recenzích tyto novinky:
1) V recenzovaných normách se velmi často vyskytují odkazy na jiné evropské nebo
mezinárodní normy, které nejsou vždy převedeny do soustavy ČSN. V originálních textech
ČSN je ovšem pouze odkaz na „původní“ evropskou nebo mezinárodní normu (EN, ISO, IEC
apod.). Tam, kde jsme si jisti, že citovaná norma byla převedena (převzata) do soustavy ČSN,
uvádíme buď (ČSN) – tedy ČSN v závorce – před citovanou normou nebo za normou
v závorce text, jak byla uváděná norma převzata. (Např. „v ČR jako ČSN EN 60300“,
zatímco se odkazuje na IEC 60300, apod.) Pokud víme, že norma dosud nebyla převzata do
soustavy ČSN, uvádíme v závorce poznámku, že se tak do určité doby nestalo, konkrétně
zhruba tento text. „Do dubna 2005 nebyla převzata do soustavy ČSN“ nebo „Do června 2005
v ČR nezavedena“. (Datum je vždy shodné s datem vydání recenzované normy.) Konečně
tam, kde se nám nepodařilo zjistit, zda evropská či mezinárodní norma byla do soustavy ČSN
převzata, ponecháváme pouze citaci evropské nebo mezinárodní normy.
2) Jak jsme uvedli v úvodu, vyskytují se stále častěji normy, které jsou do soustavy
ČSN převáděny převzetím jejich originálního (anglického) textu. Většinou jsou dříve nebo
později převedeny překladem. V případech, že se tak stane, bude recenze v našem přehledu
uveřejněna s tím, že poznámkou recenzenta bude poukázáno na to, že „plným zněním“ se
nahrazuje norma vyhlášená k přímému používání bez překladu. Pro snazší pochopení
uvádíme standardní text použitý např. u ČSN ISO 3686-2: „Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN ISO 3686-2 (20 0320) z května 2002 převzala ISO 3686-2:2000 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato česká technická norma ji přejímá překladem.“ Je samozřejmé, že
v každém konkrétním případě bude správně citováno číslo normy.
*-*-*
Nepochybně za pozornost stojí i nárůst počtu platných českých technických norem,
který je patrný z následující tabulky:
Rok:
2005
2004
2003
2002
2001
2000
Počet platných norem k 1. lednu: Navýšení oproti minulému roku o:
27 291
789
26 502
403
26 099
210
25 889
1123
24 766
1266
23 500
Z uvedených čísel nelze dedukovat, že se významný nárůst počtu norem zpomalil.
Výkyvy v „přírůstku“ norem oproti předchozím létům mohou být – do určité míry – jen
„optický klam“. Od r. 2002 totiž výrazně stoupá počet bez náhrady rušených (zastaralých)
českých technických norem. Ostatně „pokles“ počtů nových nebo novelizovaných norem není
patrný z počtu recenzí v našich publikacích.
V tomto (již šestnáctém) pokračování je recenzováno, resp. zaznamenáno 620 českých
technických norem, sledovaných SZÚ v prvním pololetí 2005. Počty českých technických
norem obsažených v publikacích AHEM v posledních letech je patrný z této tabulky:
9
Rok:
2005
2004
2003
2002
Pokračování:
16.
14. a 15.
12. a 13.
10. a 11.
Prvé pololetí:
620
478
470
427
Druhé pololetí:
Celkem:
512
530
515
990
1000
942
Poznámka autorů: V některých třídách je zmíněn meziroční nárůst norem a přesto
uvádíme, že jsme žádnou nezachytili. Jsou to – bohužel – normy vydané k přímému užívání
jejich anglického znění, které nedostáváme a nemůžeme recenzovat ani zaznamenat.
MUDr. Alexandr Fuchs, CSc
Eva Navrkalová
Státní zdravotní ústav
Centrum pracovního lékařství
10
České technické normy vydané v lednu až červnu 2005
Třída 01 - Obecná třída
Obsahuje všeobecné normy, a to zejména pro pojmy všech oborů a třídění, normální
rozměry a statistické řízení jakosti, jakost, oblast spolehlivosti v technice, systémy
environmentálního managementu, pro fyziku, mechaniku, akustiku, optiku, dále směrnice pro
užití barev Dále zvláštní normy pro technické výkresy, výkresy ve strojírenství, stavebnictví
a dalších oborech, dokumentační normy, normy nejistoty resp. tolerance, výpočtové hodnoty
ozubených kol, konstrukční směrnice, všeobecné zkušební metody, normy pro oblast
zkušebnictví, akreditace a certifikace, pro systém technologické přípravy výroby,
mechanizaci administrativních prací, konstrukční a montážní směrnice, pro bezpečnostní,
informační a orientační značení a pro značky vůbec. Tato třída českých technických norem je
v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 963 norem (k témuž datu v r. 2004 - 946,
v r. 2003 - 964, v r. 2002 - 926, v r. 2001 - 875 a v r. 2000 - 827 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili 46
norem.
ČSN EN ISO/IEC 17000 (01 0106) Posuzování shody. Slovník a základní
principy. Stanovuje všeobecné termíny a definice vztahující se k posuzování shody, včetně
termínů a definic vztahujících se k akreditaci orgánů a k použití posuzování shody
k usnadnění obchodu. Popis funkčního přístupu k posuzování shody (součást přílohy A) je
vhodný jako další podpora porozumění mezi uživateli posuzování shody orgány posuzujícími
shodu a jejich akreditačními orgány, v regulované i neregulované oblasti. Tato mezinárodní
norma si nebere za cíl být slovníkem pro všechny pojmy, jejichž použití při popisu
jednotlivých činností posuzování shody může být potřebné. Obsahuje pouze ty termíny
a definice, kde by definovaný pojem mohl být nesrozumitelný z pohledu všeobecného
jazykového použití takového termínu, nebo termíny a definice, kde neplatí existující
normativní definice. Norma obsahuje paralelně český a anglický text. Česky, anglicky,
francouzsky, německy a rusky je uvedeno názvosloví. Česky a anglicky je definováno cca
45 hesel. ČSN EN ISO/IEC 17000 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 45020
z dubna 1999.
ČSN ISO 14416 (01 0142) Informace a dokumentace. Požadavky na vazbu knih,
periodik, seriálů a dalších papírových dokumentů pro použití v archivech a knihovnách.
Metody a materiály. Vydána v květnu 2005.
ČSN EN ISO 2789 (01 0176) Informace a dokumentace. Mezinárodní
knihovnická statistika. Vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN ISO 2789 z listopadu
2003.
ČSN ISO 11843-4 (01 0240) Detekční schopnost. Část 4: Metodologie pro
porovnání minimální detekovatelné hodnoty s danou hodnotou. Vydána v lednu 2005.
ČSN ISO 14560 (01 0280) Statistické přejímky srovnáváním. Úrovně stanovené
jakosti v neshodných jednotkách na milion. Vydána v březnu 2005.
ČSN P ISO/TS 21748 (01 0290) Návod pro použití odhadů opakovatelnosti,
reprodukovatelnosti a správnosti při odhadování nejistoty měření. Obsahuje návod pro hodnocení nejistot měření pomocí údajů získaných ze studií realizovaných v souladu
s mezinárodní normou ISO 5725-2:1994, - porovnávání výsledků mezilaboratorní studie
s nejistotami měření (MU - measurement uncertainty) získaný pomocí platných zásad šíření
11
nejistoty (viz kapitola 14). Mezinárodní norma (ČSN) ISO 5725-3:1994 poskytuje další
modely pro studie mezilehlé shodnosti. Ačkoliv se stejný obecný přístup může aplikovat při
použití těchto rozšířených modelů, hodnocení nejistoty pomocí těchto modelů není zahrnuto
do této technické specifikace. Technická specifikace je použitelná na všechny oblasti měření
a zkoušek, kde se má stanovit nejistota, která je spojena s výsledkem, který se má určit. Tato
technická specifikace nepopisuje aplikaci údajů o opakovatelnosti bez údajů
o reprodukovatelnosti. Specifikace předpokládá, že poznané nezanedbatelné systematické
vlivy jsou napraveny, buď aplikací číselné korekce jako součásti metody měření, nebo
vyšetřením a odstraněním příčiny vlivu. ČSN P ISO/TS 21748 byla vydána v květnu 2005.
ČSN ISO 10002 (01 0339) Management kvality. Spokojenost zákazníka. Směrnice
pro vyřizování stížností v organizacích. Podává návod na proces vyřizování stížností,
týkajících se produktů organizace, včetně plánování, návrhu, provozu, údržby a zlepšování.
Popsaný proces vyřizování stížností je vhodný k tomu, aby byl používán jako jeden z procesů
systému managementu jakosti. Tato norma se zaměřuje na následující hlediska vyřizování
stížností: a) zlepšování spokojenosti zákazníka, b) zapojení a angažovanosti vrcholového
vedení, c) rozpoznávání a zaměřování se na potřeby a očekávání stěžovatelů, d) poskytování
otevřeného, efektivního a snadno použitelného procesu řešení stížností stěžovatelům,
e) analyzování a vyhodnocování stížností, f) auditování procesu vyřizování stížností,
g) přezkoumávání efektivnosti a účinnosti procesu vyřizování stížností. Tato norma je
současně uvedena (paralelně) také v anglickém jazyce. ČSN ISO 10002 byla vydána v dubnu
2005.
ČSN ISO 16642 (01 0507) Počítačové aplikace v terminologii. Systém pro
značkování terminologie. Stanovuje systém navržený k poskytnutí instrukcí o základních
principech reprezentace dat zaznamenaných v souborech terminologických dat. Tento systém
zahrnuje metamodel a metody popisu specifických znaků pro značkování terminologie
(TML = Terminological markup language) vyjadřovaných v XML. Jsou definovány
mechanismy pro zavedení omezujících podmínek v TML, s výjimkou tří TML definovaných
v přílohách B až D však nejde o specifické omezující podmínky pro jednotlivé TML.
ČSN ISO 16642 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 61164 (01 0647) Růst bezporuchovosti. Metody statistických testů
a odhadů. Vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN IEC 1164 ze září 1996.
ČSN EN 60300-2 (01 0690) Management spolehlivosti. Část 2: Směrnice pro
management spolehlivosti. Poskytuje směrnice pro management spolehlivosti při návrhu,
vývoji a hodnocení produktu a při zdokonalování procesu. K popisu vývoje etap vývoje
produktu nebo projektu se používají modely životního cyklu. Aby byly splněny rozmanité
potřeby uživatele, doporučuje se při volbě příslušných úkolů programu spolehlivosti a pro
jejich časové plánování použít proces přizpůsobení. Tato druhá část normy IEC 60300 (v ČR
ČSN EN 60300) je použitelná pro podrobné plánování a uplatňování programu spolehlivosti
tak, aby byly splněny specifické potřeby produktu. Proces přizpůsobení poskytuje metodu pro
volbu prvků programu spolehlivosti a s nimi souvisejících procesů z hlediska produktu nebo
projektu. Tato norma je použitelná pro všechny organizace bez ohledu na typ, velikost
a poskytovaný produkt. Za pozornost stojí Příloha G, která obsahuje soupis norem, týkajících
se spolehlivosti spolu s etapami životního cyklu s uvedením, kterých etap tohoto cyklu se
týkají. ČSN EN 60300-2, byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN 60300-2 z ledna
1997 a ČSN IEC 60300-3-6 z července 1999.
ČSN EN 60300-3-3 (01 0690) Management spolehlivosti. Část 3-3: Pokyn
12
k použití. Analýza nákladů životního cyklu. Poskytuje všeobecný úvod ke koncepci
analýzy nákladů životního cyklu a týká se všech aplikací. Ačkoliv se náklady životního cyklu
skládají z mnoha položek, které k těmto nákladům přispívají, v této normě se zvlášť
zdůrazňují náklady spojené se spolehlivostí produktu. Tato norma je určena pro všeobecné
použití jak u zákazníků (uživatelů), tak u dodavatelů produktů. Vysvětluje se v ní účel a
význam analýzy nákladů životního cyklu a naznačují se v hrubých obrysech použité
všeobecné přístupy. Pro usnadnění plánování projektu a programu jsou v ní též uvedeny
typické položky nákladů životního cyklu. V normě se poskytuje obecný návod pro provádění
analýzy životního cyklu, včetně vypracování modelu nákladů životního cyklu. K vysvětlení
těchto pojmů jsou v ní uvedeny názorné příklady. Rozsáhlá norma, cca 56 stran. ČSN EN
60300-3-3, byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN IEC 300-3-3 z listopadu 1997.
ČSN EN 60300-3-14 (01 0690) Management spolehlivosti. Část 3-14: Pokyn
k použití, Údržba a zajištění údržby. Je popsána základní struktura údržby a zajištění
údržby a jsou v ní uvedeny rozmanité minimální všeobecné postupy, které se mají provádět.
Účelem této normy je všeobecně v základních rysech popsat procesy a techniky týkající se
údržby a zajištění údržby, které jsou nutné k dosažení přiměřené spolehlivosti, aby byly
splněny provozní potřeby zákazníka. V některých případech je nutné uvážit požadavky
uvedené v nařízeních a předpisech i jiné závazné požadavky. Ve smlouvě, v níž je citována
tato norma, může být tudíž nutné specifikovat požadavky a povinnosti týkající se údržby
a zajištění údržby. Tato norma je určena k použití pro široký okruh dodavatelů, organizací
zajišťujících údržbu a uživatelů a lze ji aplikovat u všech objektů. ČSN EN 60300-3-14 byla
vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN IEC 706-4 ze srpna 1994.
ČSN EN ISO 14001 (01 0901) Systémy environmentálního managementu.
Požadavky s návodem pro použití. Specifikuje požadavky na systém environmentálního
managementu tak, aby organizaci umožnila vyvinout a zavést politiku a stanovit cíle, které
zahrnou požadavky, které se na organizaci vztahují a informace o významných
environmentálních aspektech. Týká se všech environmentálních aspektů, které organizace
identifikovala a které může řídit a těch, na které může mít vliv. Norma sama o sobě
nestanovuje specifická kritéria environmentálního profilu. Tuto mezinárodní normu lze zavést
ve všech organizacích, které si přejí: a) vytvořit, zavést, udržovat a zlepšovat systém
environmentálního managementu; b) ujistit se o shodě s environmentální politikou, kterou
vyhlásila; c) prokázat shodu s touto mezinárodní normou. Všechny požadavky, uvedené v této
mezinárodní normě jsou určeny k tomu, aby byly včleněny do jakéhokoli systému
environmentálního managementu. Rozsah jejích uplatnění závisí na takových faktorech, jako
jsou environmentální politika organizace, povaha jejich činností, výrobků a služeb, lokalita a
podmínky, v nichž pracuje. V Příloze A tato mezinárodní norma poskytuje informativní
návod k jejímu použití. K pochopení celé problematiky uvádíme některé definice z kapitoly 3
- Termíny a definice, a to: Čl. 3.5: Životní prostředí, environment: Prostředí, ve kterém
organizace provozuje svou činnost a zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny
a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy. Čl. 3.6: Environmentální aspekt: Prvek činností,
výrobků nebo služeb organizace, který může ovlivňovat životní prostředí. Čl. 3.7:
Environmentální dopad: Jakákoliv změna v životním prostředí, ať nepříznivá nebo příznivá,
která zcela nebo částečně vyplývá z environmentálních aspektů organizace. Čl. 3.8: Systém
environmentálního managementu (EMS Environmental management system): Součást
systému managementu organizace použitá k vytvoření a zavedení její environmentální
politiky a řízení jejích environmentálních aspektů. Čl. 3.9: Environmentální cíl: Celkový
environmentální záměr, který je v souladu s environmentální politikou a jehož dosažení si
organizace sama stanoví. Čl. 3.10: Environmentální profil, environmentální výkonnost:
Měřitelné výsledky managementu řízení svých environmentálních aspektů samotnou
13
organizací. Čl. 3.11: Environmentální politika: Celkové záměry a zaměření organizace ve
vztahu k jejímu environmentálnímu profilu oficiálně vyjádřené vrcholovým vedením.
Čl. 3.18: Prevence znečištění, předcházení znečištění: Používání procesů, praktik, technik,
materiálů, výrobků služeb nebo energie k zabránění, snížení nebo regulování (samostatně
nebo v kombinaci) vzniku emisí nebo vypouštění jakéhokoliv druhu znečišťující látky nebo
odpadu, tak, aby se snížily negativní environmentální dopady. Jak je to u norem tohoto
charakteru obvyklé, je uvedena paralelně v českém a anglickém jazyce. Poměrně rozsáhlá
norma, cca 45 stran. ČSN EN ISO 14001 byla vydána v červnu 2005. Nahradila
ČSN EN ISO 14001 z června 1997.
ČSN ISO 14004 (01 0904) Systémy environmentálního managementu. Všeobecná
směrnice k zásadám, systémům a podpůrným metodám. Poskytuje návod pro vytvoření,
zavedení, udržování a zlepšování systému environmentálního managementu a jeho koordinaci
s ostatními systémy. Směrnice v této mezinárodní normě lze využít v kterékoli organizaci, bez
ohledu na její velikost, druh, umístění nebo úroveň rozvoje. Přestože směrnice v této
mezinárodní normě jsou v souladu s modelem systému environmentálního managementu
normy ČSN EN ISO 14001, nejsou určeny pro poskytování interpretací požadavků normy
ČSN EN ISO 14001. K pochopení celé problematiky uvádíme některé definice z kapitoly 3 Termíny a definice, a to: Čl. 3.6: Životní prostředí, environment: Prostředí, ve kterém
organizace provozuje svou činnost a zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny
a živočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy. Čl. 3.7: Environmentální aspekt: Prvek činností,
výrobků nebo služeb organizace, který může ovlivňovat životní prostředí. Čl. 3.8:
Environmentální dopad: Jakákoliv změna v životním prostředí, ať nepříznivá nebo příznivá,
která zcela nebo částečně vyplývá z environmentálních aspektů organizace. Čl. 3.9: Systém
environmentálního managementu (EMS Environmental management system): Součást
systému managementu organizace použitá k vytvoření a zavedení její environmentální
politiky a řízení jejích environmentálních aspektů. Čl. 3.10: Environmentální cíl: Celkový
environmentální záměr, který je v souladu s environmentální politikou a jehož dosažení si
organizace sama stanoví. Čl. 3.11: Environmentální profil environmentální výkonnost:
Měřitelné výsledky managementu řízení svých environmentálních aspektů samotnou
organizací. Čl. 3.13: Environmentální politika: Celkové záměry a zaměření organizace ve
vztahu k jejími environmentálnímu profilu oficiálně vyjádřené vrcholovým vedením. Čl.
3.22: Prevence znečištění, předcházení znečištění: Používání procesů, praktik, technik,
materiálů, výrobků služeb nebo energie k zabránění, snížení nebo regulování (samostatně
nebo v kombinaci) vzniku emisí nebo vypouštění jakéhokoliv druhu znečišťující látky nebo
odpadu, tak, aby se snížily negativní environmentální dopady. Jak je to u norem tohoto
charakteru obvyklé, je uvedena paralelně v českém a anglickém jazyce. Poměrně rozsáhlá
norma, cca 64 stran. ČSN ISO 14004 byla vydána v červnu 2005.
ČSN ISO 1940 (01 1410) Vibrace. Požadavky na jakost vyvážení rotorů
v konstantním (tuhém) stavu. Norma se skládá z těchto částí: Část 1: Stanovení
vyvažovacích tolerancí a ověření nevyváženosti; Část 2: Chyby při vyvažování. V prvním
pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN ISO 1940-1 (01 1410) Vibrace. Požadavky na jakost vyvážení rotorů
v konstantním (tuhém) stavu. Část 1: Stanovení vyvažovacích tolerancí a ověření
nevyváženosti. Podává specifikace pro rotory v konstantním (tuhém) stavu. Stanovuje
a) vyvažovací tolerance; b) potřebný počet korekčních rovin a c) metody pro kontrolu
zbytkové nevyváženosti. Jsou také uvedena doporučení týkající se požadavků na jakost
vyvážení rotorů v konstantním (tuhém) stavu v závislosti na typu stroje a na maximálních
provozních otáčkách. Tato doporučení jsou založena na mezinárodních zkušenostech. Tato
14
část (ČSN) ISO 1940 má podporovat co nejpříznivější vztahy mezi výrobci a uživateli
rotačních strojů stanovením přejímacích kritérií pro ověření zbytkových nevývažků.
O možném přenosu vibrací na člověka se norma nezmiňuje. ČSN ISO 1940-1 byla vydána
v únoru 2005 a nahradila ČSN ISO 1940-1 z dubna 1995.
ČSN ISO 18436 (01 1445) Monitorování stavu a diagnostika strojů. Požadavky na
výcvik a certifikace personálu. Tato norma se skládá z následujících částí: Část 1:
Požadavky na certifikační orgány a certifikační proces, Část 2: Monitorování stavu
a diagnostika vibrací. Další části byly - podle sdělení z července 2004 – teprve připravovány:
Část 3: Požadavky na školicí střediska, Část 4: management a analýza mazání, Část 5:
Termografie, Část 6: Diagnostika a prognostika a Část 7: Specialisté pro monitorování stavu.
(Poznámka recenzenta: Části 3 až 7 se připravují.) V prvém pololetí 2005 byla k dispozici
tato část:
ČSN ISO 18436-1 (01 1445) Monitorování stavu a diagnostika strojů. Požadavky
na výcvik a certifikace personálu. Část 1: Požadavky na certifikační orgány
a certifikační proces. Stanovuje obecné požadavky na orgány působící v certifikačních
systémech pro personál, který provádí monitorování stavu strojů, zjišťuje závady strojů
a doporučuje činnosti pro nápravu. Jsou specifikovány postupy pro certifikaci personálu
v oblastech monitorování stavu a diagnostice. Tyto požadavky rozšiřují požadavky uvedené
v ČSN EN ISO/IEC 17024. ČSN ISO 18436-1 byla vydána v červnu 2005.
ČSN ISO 13091-1 (01 1460) Vibrace. Prahy vibrotaktilního čití při posuzování
poruchy činnosti periferních nervů. Část 1: Metody měření na konečcích prstů.
Specifikuje měření prahů vibrotaktilního čití (VPTs = Vibrotactile perception threshold) na
konečcích prstů, postupy pro provádění měření a uvádění výsledků. V této části
(ČSN) ISO 13091 jsou stanoveny metody měření pro zjištění prahů čití na konečcích prstů
zprostředkovaného samostatně populacemi mechanoreceptorů druhu SAI, FAI a FAII. (SAI =
pomalu se adaptující mechanoreceptor druhu I, FAI a FAII = rychle se adaptující
mechanoreceptor druhu I a II). Metody jsou navrženy tak, aby se vztahovaly na osoby zdravé
i nemocné a byly vhodné pro účely klinického posouzení a screeningu. Měření dočasných
posunů prahu vibrotaktilního čití nebo takových prahů na jiných částech těla než na
konečcích prstů není předmětem této části (ČSN) ISO 13091. Za pozornost stojí rozsáhlá
Bibliografie (30 citací) v příloze. ČSN ISO 13091-1 byla vydána v únoru 2005.
ČSN ISO 13091-2 (01 1460) Vibrace. Prahy vibrotaktilního čití při posuzování
poruchy činnosti periferních nervů. Část 2: Analýza a interpretace měření na konečcích
prstů. Specifikuje metody a postupy při analýze a interpretaci prahů vibrotaktilního čití
a posuvů prahu. Jsou doporučeny postupy pro popsání statisticky významných změn prahů
vibrotaktilního čití. Tato část (ČSN) ISO 13091 se vztahuje na prahy vibrotaktilního čití
určené na konečcích prstů v souladu s ustanoveními (ČSN) ISO 13091-1. Dále norma
obsahuje informativní Přílohy A a B a rozsáhlou Bibliografii (36 citací). V příloze A jsou
uvedeny hodnoty prahů vibrotaktilního čití zdravých osob, které se vztahují na prahy určené
v souladu s ustanoveními (ČSN) ISO 13091-1. V příloze B jsou pojednány důsledky
pozorovaných změn prahů vibrotaktilního čití. ČSN ISO 13091-2 byla vydána v únoru 2005.
ČSN ISO 18431-2 (01 1466) Vibrace a rázy. Zpracování signálů. Část 2: Časová
okna pro analýzu Fourierovou transformací. Specifikuje algebraické funkce, které popisují
vybranou množinu časových oken, používaných pro předběžné zpracování digitálně
vzorkovaných dat vibrací a rázů, které předchází spektrální analýzu pomocí diskrétní
Fourierovy transformace. Tato vybraná množina sestává z Hanningova okna, okna s plochým
vrchem (Fat Top) a obdélníkového okna (Rectangular). Tato druhá část (ČSN) ISO 18431 je
15
jedním z řady dokumentů, které podrobně uvádějí nástroje, jež jsou k dispozici pro
zpracování signálů v časové oblasti, frekvenční oblasti a spojené časové a frekvenční oblasti.
Pro účely této normy platí termíny a definice uvedené v (ČSN) ISO 2041 Vibrace a rázy.
Slovník a definice Fourierových transformací, které jsou součástí této normy. ČSN ISO
18431-2 byla vydána v červnu 2005.
ČSN ISO 16587 (01 1468) Vibrace a rázy. Výkonnostní parametry pro
monitorování stavu konstrukcí. Popisuje výkonnostní parametry pro hodnocení stavu
konstrukcí, včetně typů měření, faktorů pro nastavení přípustných mezí výkonnosti,
parametrů sběrů dat pro sestavování jednotných databází a mezinárodně přijatých návodů na
měření (např. terminologie, kalibrace snímačů, připevnění snímačů a schválených metod pro
přenosové funkce). Postupy se vztahují k provoznímu monitorování konstrukcí a zahrnují
všechny komponenty a podsestavy, které jsou nezbytné pro hodnocení funkce konstrukce
jako úplného celku. Monitorování je zamýšleno ve své podstatě jako trvale probíhající po
celou dobu životnosti konstrukce. Tato norma je aplikovatelná na stacionární konstrukce, jako
jsou budovy, mosty, tunely, věže, stožáry a antény, nádrže a sila, opěrné zdi a přehrady, mola
a jiné pobřežní konstrukce, příbřežní plošiny, tlakové nádoby a potrubí. Nestacionární
konstrukce (např. lodě s vlastním pohonem) a mobilní konstrukce (např. příbřežní zvedané
plošiny) jsou vyloučeny z předmětu této normy. ČSN ISO 6587 byla vydána v červnu 2005.
ČSN ISO 13372 (01 1470) Monitorování stavu a diagnostika strojů. Slovník.
Specifikuje definice termínů, používaných v monitorování strojů a diagnostice strojů. Je
zamýšlena k tomu, aby vybavila uživatele a výrobce systémů pro monitorování stavu
a diagnostiku společným slovníkem. Česky a anglicky je uvedeno názvosloví, česky je
definováno cca 73 hesel. Za pozornost stojí některá hesla, zejména v kapitole 4 – Závady,
která obsahuje celkem 10 hesel. ČSN ISO 13372 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN ISO 389 (01 1630) Akustika. Referenční nula pro kalibraci
audiometrických přístrojů. Skládá se z následujících částí: Část 1: Referenční ekvivalentní
prahové hladiny akustického tlaku slyšení pro čisté tóny a náhlavní sluchátka; Část 2:
Referenční ekvivalentní prahové hladiny akustického tlaku slyšení pro čisté tóny a vložná
sluchátka; Část 3: Referenční ekvivalentní prahové hladiny síly slyšení pro čisté tóny a kostní
vibrátory; Část 4: Referenční hladiny pro úzkopásmový maskovací šum; Část 5: Referenční
ekvivalentní prahové hladiny akustického tlaku pro čisté tóny v kmitočtovém rozsahu od
8 kHz do 16 kHz; Část 6: Referenční ekvivalentní prahové hladiny akustického tlaku slyšení
pro krátké měřicí signály; Část 7: Referenční práh slyšení v podmínkách volného a difúzního
pole a Část 8: Referenční ekvivalentní prahové hladiny akustického tlaku slyšení pro čisté
tóny a sluchátka s uzavřeným objemem. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN ISO 389-8 (01 1630) Akustika. Referenční nula pro kalibraci
audiometrických přístrojů. Část 8: Referenční ekvivalentní prahové hladiny
akustického tlaku slyšení pro čisté tóny a sluchátka s uzavřeným objemem
(cirkumaurální). Stanovuje referenční ekvivalentní prahové hladiny akustického tlaku
slyšení (RETSPLs) pro čisté tóny v kmitočtovém rozsahu od 125 Hz do 8 kHz, použitelné pro
kalibraci audiometrů se vzdušným vedením vybavených daným modelem sluchátek
s uzavřeným objemem (cirkumaurálních) (Sennheiser HDA 200). Útlum zvuku sluchátkem je
uveden v příloze B. Pro řečové audiometry typu A-E a B-E (viz IEC 60645-2, v ČR jako
/ČSN/ EN 60645-2) jsou korekční hodnoty sluchátka pro ekvivalentní výstup ve volném poli
uvedeny v příloze C. ČSN EN ISO 389-8 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN ISO 11904 (01 1636) Akustika. Stanovení akustické imise ze zdrojů
16
zvuku umístěných v blízkosti ucha. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Metoda
používající mikrofon vložený do ucha (metoda MIRE = Microphone In a Real Ear)
a Část 2: Metoda používající figurínu (figurínová metoda). První část normy byla
recenzována v AHEM, č. 1/2004, s. 10. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato druhá
část:
ČSN EN ISO 11904-2 (01 1636) Akustika. Stanovení akustické imise ze zdrojů
zvuku umístěných v blízkosti ucha. Část 2: Metoda používající figurínu (figurínová
metoda). Specifikuje základní návrh metody pro měření akustické imise ze zdrojů zvuku
umístěných v blízkosti ucha. Tato měření se provádějí pomocí figuríny opatřené simulátory
ucha včetně mikrofonů. Naměřené hodnoty se následně přepočítají na odpovídající hladiny
akustického tlaku vztažené k volnému nebo difúznímu poli. Výsledky jsou uváděny jako
ekvivalentní hladiny akustického tlaku A, vztažené k volnému nebo difúznímu poli. Tento
postup se označuje jako metoda používající figurínu. Tato druhá část je použitelná při
stanovení expozice ze zdrojů zvuku v blízkosti ucha, např. při zkouškách zařízení nebo na
pracovišti, kde se používají sluchátka nebo chrániče sluchu vybavené zařízením pro zvukovou
komunikaci. Tato druhá část je použitelná v kmitočtovém rozsahu od 20 Hz do 10 kHz. Pro
kmitočty nad 10 kHz může být použita (ČSN) EN ISO 11904-1. ČSN EN ISO 11904-2 byla
vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 17624 (01 1684) Akustika. Směrnice pro snižování hluku
akustickými clonami v kancelářích a provozovnách. Zabývá se účinkem akustických clon.
Stanoví akustické a provozní požadavky, které mají být dohodnuty mezi dodavatelem nebo
výrobcem a uživatelem akustických clon. Tato mezinárodní norma je použitelná pro
následující typy clon: a) samostatně stojící akustické clony pro kanceláře, plochy pro služby,
výstavní plochy a podobné místnosti; b) akustické clony jako součást nábytku místností;
c) přenosné a odstranitelné akustické clony pro provozovny; d) pevné příčky v místnostech
mající více než 10 % otevřené a akusticky neupravené plochy. Stěny jednotlivých akustických
krytů a kabin, které spolu s hraničními plochami místnosti rozdělují a vykazují více než 10 %
otevřené akusticky neupravené plochy, jsou rovněž považovány za akustické clony. Tato
mezinárodní norma neplatí pro stěny ze skříní a podobné vícevrstvé stěny, pokud jejich
tloušťka přesahuje 0,2 m, ani pro zavěšené desky a jiné prvky. ČSN EN ISO 17624 byla
vydána v červnu 2005.
ČSN ISO 226 (01 1687) Akustika. Normované křivky stejné hlasitosti. Upozorňuje
se, že některé části tohoto dokumentu mohou být předmětem patentových práv. ISO
neodpovídá za identifikaci jakéhokoliv nebo všech takových patentových práv. Tato
mezinárodní norma stanoví kombinace hladin akustického tlaku a kmitočtů čistých
nepřerušovaných tónů, které jsou lidmi vnímány jako stejně hlasité. Údaje jsou založeny na
následujících podmínkách: a) zvukové pole je za nepřítomnosti posluchače tvořeno postupnou
rovinnou vlnou; b) zdroj zvuku je přímo před posluchačem; c) zvukovými signály jsou čisté
tóny; d) hladina akustického tlaku se měří v místě středu hlavy posluchače za jeho
nepřítomnosti; e) poslech je binaurální; f) posluchači jsou otologicky normální osoby věku od
18 let do 25 let včetně. Údaje jsou graficky uvedeny v příloze A a číselně v příloze B pro
vyvolené kmitočty v třetinooktávové řadě od 20 Hz do 12 500 Hz včetně podle
(ČSN) ISO 266. ČSN ISO 226 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN ISO 15664 (01 1688) Akustika. Návrhy postupů snižování hluku
nezakrytých závodů a průmyslových provozů. Upozorňuje se, že některé části tohoto
dokumentu mohou být předmětem patentových práv. ISO neodpovídá za identifikaci
17
jakéhokoliv nebo všech takových patentových práv. Tato mezinárodní norma stanovuje
postupy pro snižování hluku většiny nezakrytých závodů a průmyslových provozů. Je vhodná
pro: stanovení postupů pro snižování hluku v průběhu technických řešení nového závodu a při
rekonstrukci/rozšiřování existujících provozů (postupy pro hluk šířený konstrukcí nejsou
předmětem této mezinárodní normy, ale musí se uvažovat); stanovení povinností
zúčastněných stran, jako je „konečný uživatel“, „dodavatel technického řešení“ a „dodavatel
zařízení“; popis obecných postupů zajišťující hlukové požadavky na jednotlivá zařízení
vyplývajících z celkových hlukových požadavků na průmyslový provoz. Schéma postupu
shrnující průběh snižování hluku uvádí příloha A a souhrn bodů činností je uveden v příloze
B. ČSN ISO 15664 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN ISO 13715 (01 3205) Technické výkresy. Hrany neurčitých tvarů. Slovník
a označování. V technických výkresech se zobrazuje ideální geometrický tvar bez
jakýchkoliv odchylek a všeobecně bez přihlédnutí ke stavu hran. V mnoha případech (např.
z hlediska funkce součásti nebo její bezpečnosti) je třeba předepsat úpravu hran. Kdyby
předpis pro úpravu hran v technickém výkresu nebyl, součást by byla dodána bez jakékoliv
úpravy hran. Tato norma má takovým případům zabránit. Tato norma definuje termíny
týkající se stavu hran a stanoví pravidla pro zobrazování hran neurčitého tvaru na technických
výkresech. Stanoví rovněž proporce a rozměry grafických značek pro tento účel. Česky
a anglicky je uvedeno názvosloví, česky je definováno pouze 7 hesel. ČSN ISO 13715 byla
vydána v červnu 2005.
ČSN EN 61360-5 (01 3720) Normalizované typy datových prvků s klasifikačním
schématem pro elektrické komponenty. Část 5: Doplňky ke schématu slovníku
EXPRESS. Vydána v únoru 2005.
ČSN ISO 724 (01 4013) Metrické závity ISO pro všeobecné použití. Základní
rozměry. Vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN 01 4013 z 12. 7. 1976.
ČSN EN 10226-1 (01 4032) Trubkové závity pro spoje těsnící na závitech. Část 1:
Vnější kuželové závity a vnitřní válcové závity. Rozměry, tolerance a označování.
Vydána v únoru 2005.
ČSN ISO 263 (01 4070) Palcové závity ISO. Přehled a výběr pro šrouby a matice.
Rozsah průměru 0,06 palce až 6 palců. Vydána v březnu 2005.
ČSN ISO 5864 (01 4071) Palcové závity ISO. Nejmenší závitová vůle a tolerance.
Vydána v březnu 2005.
ČSN P ISO/TS 12780 (01 4140) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Přímost. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Slovník a parametry přímosti
a Část 2: Operátory specifikace. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici obě části:
ČSN P ISO/TS 12780-1 (01 4140) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Přímost. Část 1: Slovník a parametry přímosti. Definuje termíny a pojmy vztažené na
přímost individuálních integrálních prvků typu a pokrývá jen úplné profily přímosti. Česky je
uvedeno názvosloví, česky je definováno cca 22 hesel. ČSN P ISO/TS 12780-1 byla vydána
v dubnu 2005.
ČSN P ISO/TS 12780-2 (01 4140) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Přímost. Část 2: Operátory specifikace. Stanoví úplný operátor specifikace pro přímost jen
integrálních prvků typu a pokrývá jen úplné profily přímost, tj. geometrických charakteristik
prvků typu čáry. Není – na rozdíl od 1. části – názvoslovnou normou. ČSN P ISO/TS 12780-2
byla vydána v dubnu 2005.
18
ČSN P ISO/TS 12781 (01 4146) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Rovinnost. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Slovník a parametry rovinnosti
a Část 2: Operátory specifikace. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici obě části:
ČSN P ISO/TS 12781-1 (01 4146) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Rovinnost. Část 1: Slovník a parametry rovinnosti. Definuje termíny a pojmy vztažené jen
na rovinnost individuálních úplných integrálních prvků. Česky je uvedeno názvosloví, česky
je definováno cca 21 hesel. ČSN P ISO/TS 12781-1 byla vydána v březnu 2005.
ČSN P ISO/TS 12781-2 (01 4146) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Rovinnost. Část 2: Operátory specifikace. Vydána v březnu 2005.
ČSN P ISO/TS 12181 (01 4151) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Kruhovitost. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Slovník a parametry kruhovitosti
a Část 2: Operátory specifikace. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici obě části:
ČSN P ISO/TS 12181-1 (01 4151) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Kruhovitost. Část 1: Slovník a parametry kruhovitosti. Definuje termíny a pojmy
vztažené jen na kruhovitost individuálních integrálních prvků a obsahuje jen úplné kruhové
profily. Česky je uvedeno názvosloví, česky je definováno cca 25 hesel. ČSN P ISO/TS
12181-1 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN P ISO/TS 12181-2 (01 4151) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Kruhovitost. Část 2: Operátory specifikace. Stanoví úplný operátor specifikace pro
kruhovitost jen integrálních prvků a pokrývá jen úplné profily kruhovitosti, tj. geometrických
charakteristik individuálních prvků typu kružnice. Není – na rozdíl od 1. části – názvoslovnou
normou. ČSN P ISO/TS 12181-2 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN P ISO/TS 12180 (01 4156) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Válcovitost. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Slovník a parametry válcovitosti
a Část 2: Operátory specifikace. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici obě části:
ČSN P ISO/TS 12180-1 (01 4156) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Válcovitost. Část 1: Slovník a parametry válcovitosti. Definuje termíny a pojmy vztažené
jen na válcovitost individuálních úplných integrálních prvků. Česky a anglicky je uvedeno
názvosloví, česky je definováno cca 45 hesel. ČSN P ISO/TS 12180-1 byla vydána v dubnu
2005.
ČSN P ISO/TS 12180-2 (01 4156) Geometrické požadavky na výrobky (GPS).
Válcovitost. Část 2: Operátory specifikace. Stanoví úplný operátor specifikace pro
válcovitost jen úplných zjištěných prvků, tj. geometrických charakteristik individuálních
prvků typu válce. Není – na rozdíl od 1. části – názvoslovnou normou. ČSN P ISO/TS 121802 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 14127 (01 5021) Nedestruktivní zkoušení. Měření tloušťky ultrazvukem.
Vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN 01 5021 z prosince 1993.
ČSN EN ISO/IEC 17011 (01 5258) Posuzování shody. Všeobecné požadavky na
akreditační orgány akreditující orgány posuzující shodu. Specifikuje všeobecné
požadavky na akreditační orgány posuzující a akreditující orgány posuzující shodu. Je také
vhodná jako dokument obsahující požadavky na proces vzájemného hodnocení akreditačních
orgánů pro potřeby ujednání o vzájemném uznávání mezi akreditačními orgány. Akreditační
orány pracující ve shodě s touto mezinárodní normou nemusí nabízet akreditaci všech typů
orgánů posuzujících shodu. Pro účely této mezinárodní normy jsou orgány posuzující shodu
subjekty, které poskytují následující služby posuzování shody: zkoušení, inspekci, certifikaci
19
systémů managementu, certifikaci osob, certifikaci produktů a, ve smyslu této mezinárodní
normy, kalibraci. ČSN EN ISO/IEC 17011 byla vydána v březnu 2005. Nahradila
ČSN EN 45003 ze září 1996 a ČSN EN 45010 z října 1998.
ČSN EN ISO/IEC 17050-1 (01 5259) Posuzování shody. Prohlášení dodavatele
o shodě. Část 1: Všeobecné požadavky. Stanovuje všeobecné požadavky na prohlášení
dodavatele o shodě v případech, kdy je žádoucí a potřebné, aby shoda předmětu se
specifikovanými požadavky byla – bez ohledu na příslušné odvětví – potvrzena. Pro účely
této části (ČSN) EN ISO/IEC 17050 může být předmětem prohlášení o shodě produkt, proces,
systém managementu, osoba nebo orgán. Tato část (ČSN) EN ISO/IEC 17050 nestanovuje
žádné speciální předměty, kterých se prohlášení o shodě týká. Pokud je to vhodné, pak může
být místo sousloví „prohlášení dodavatele o shodě“ požito sousloví „prohlášení o shodě“.
ČSN EN ISO/IEC 17050-1
byla
vydána
v březnu
2005.
Spolu
s normou
ČSN EN ISO/IEC 17050-2 z března 2005 nahradila ČSN EN 45014 z dubna 1999.
ČSN EN ISO/IEC 17050-2 (01 5259) Posuzování shody. Prohlášení dodavatele
o shodě. Část 2: Podpůrná dokumentace. Stanovuje všeobecné požadavky týkající se
podpůrné dokumentace odůvodňující prohlášení dodavatele o shodě tak, jak je to popsáno
v (ČSN) EN ISO/IEC 17050-1. Pro účely této části (ČSN) EN ISO/IEC 17050 může být
předmět prohlášení o shodě produktem, procesem, systémem managementu, osobou nebo
orgánem. Místo slovního spojení „prohlášení dodavatele o shodě“ může být používáno tam,
kde je to vhodné, slovní spojení „prohlášení o shodě“. ČSN EN ISO/IEC 17050-2 byla
vydána v březnu 2005. Spolu s normou ČSN EN ISO/IEC 17050-1 z března 2005 nahradila
ČSN EN 45014 z dubna 1999.
ČSN EN ISO/IEC 17020 (01 5260) Posuzování shody. Všeobecná kritéria pro
činnost různých typů orgánů provádějících inspekci. Specifikuje všeobecná kritéria pro
odbornou způsobilost nestranných orgánů provádějících inspekci, a to bez ohledu na obor
působnosti. Rovněž specifikuje kritéria nezávislosti. Norma je určena k tomu, aby jí
používaly inspekční orgány a jejich akreditační orgány, stejně jako jiné orgány zabývající se
uznáváním odborné způsobilosti inspekčních orgánů. Pro použití v konkrétních odvětvích
nebo pro inspekci prováděnou za provozu lze tento soubor kritérií doplnit o výklad. Tato
norma se nevztahuje na zkušební laboratoře, certifikační orgány nebo na prohlášení shody
dodavatelem, pro něž jsou kritéria obsažena v jiných evropských normách řady EN 45000. Za
pozornost stojí v kapitole 2, tyto definice: čl. 2.1 Inspekce - je zkoumání návrhu produktu,
produktu, služby, procesu nebo zařízení a stanovení, zda jsou ve shodě se specifikovanými
požadavky nebo zda podle odborného úsudku splňují všeobecné požadavky. POZNÁMKA 1
Inspekce procesů zahrnuje zaměstnance a další osoby, příslušenství a vybavení, technologii
a metodologii. POZNÁMKA 2 Výsledky inspekce mohou být použity jako podklad pro
certifikaci. čl. 2.2 Inspekční orgán – je orgán, který provádí inspekci. POZNÁMKA
Orgánem může být organizace nebo její část. Platí rovněž další definice uvedené
v (ČSN) EN 45020:1993. Text normy je publikován paralelně v češtině a angličtině.
ČSN EN ISO/IEC 17020 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 45004 z prosince
1995.
ČSN ISO 7000 (01 8024) Grafické značky pro použití na zařízeních. Rejstřík
a přehled. Upozorňujeme, že některé části tohoto dokumentu mohou být předmětem
patentových práv. ISO není odpovědná za identifikování jakýchkoli nebo všech patentových
práv. Uvádí přehled grafických značek, které se umisťují na zařízení nebo na částech
jakéhokoli zařízení, aby informovaly obsluhu o používání zařízení a o jeho funkci. Nesmírně
rozsáhlá norma, cca 232 stran. ČSN ISO 7000 byla vydána v lednu 2005. Nahradila
ČSN ISO 7000 z července 1996.
20
Třída 02 - Strojní součásti
Obsahuje zejména normy pro nejrůznější šrouby a matice, vruty, různé závitové
součásti, čepy, kolíky, svorníky, nýty, klíny, pera, hřebíky, součásti pohonů, svařovací řetězy,
ložiska, nejrůznější lana, štítky, ruční kola, kliky, pružiny, hřídelové spojky, ohebné hadice,
příslušenství základů, součástky pro tlumení otřesů a vibrací, těsnění, součásti pro těsnění
apod. Tato třída českých technických norem není SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 - 578, v r. 2004 - 621, v r. 2003 - 622, v r. 2002 608, v r. 2001 - 642 a v r. 2000 - 663 položek.
Třída 03 - Strojní součásti - koroze a ochrana materiálu
Obsahuje zejména normy pro převodovky, variátory, normy vztahující se k ochraně
proti korozi, a to zejména zkoušení koroze, inhibitory koroze, ochranné vrstvy anorganické
i organické, normy řešící ochranu proti prostředím i pro třídění prostředí. Tato třída českých
technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 283 norem (k témuž datu v r. 2004 - 276,
v r. 2003 - 291, v r. 2002 - 281, v r. 2001 - 263 a v r. 2000 - 264 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
2 normy.
ČSN EN ISO 6158 (03 8508) Kovové povlaky. Elektrolyticky vyloučené povlaky
chrómu pro technické účely. Vydána v únoru 2005. Nahradila ČSN ISO 6158 z března
1995.
ČSN EN ISO 4526 (03 8512) Kovové povlaky. Elektrolyticky vyloučené povlaky
niklu pro technické účely. Vydána v únoru 2005. Nahradila ČSN ISO 4526 z května 1995.
Třída 04 - Slévárenství
Obsahuje všeobecné slévárenské normy, normy pro modely a příslušenství a normy
pro tlakové, kokilové a nízkotlaké lití. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována.
V této poměrně malé třídě bylo k 1. lednu 2005 pouze 10 norem (k témuž datu
v r. 2004 - 14, v r. 2003 - 17, v r. 2002 také 17, v r. 2001 - 19 a v r. 2000 ještě 49 norem).
V prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této
třídě zachytili 1 normu.
ČSN EN 1247 (04 0053) Slévárenská strojní zařízení. Bezpečnostní požadavky na
pánve, licí zařízení, odstředivé licí stroje a poloplynulé licí stroje. Stanoví požadavky,
které musí být splněny výrobcem, pro předvídatelná významná nebezpečí na základě
konstrukce, výroby a instalace, v průběhu uvedení do provozu, provozu, údržby a vyřazení
zařízení z provozu následujících strojů a zařízení, které jsou používány přímo nebo nepřímo
pro výrobu odlitků: - pánve; - licí zařízení; - odstředivé licí stroje k výrobě trub (pouze stroje
s vodorovnou nebo nakloněnou rotační osou); - plynulé a poloplynulé licí stroje pro neželezné
kovy. Tento dokument stanoví bezpečnostní požadavky podle následujících bodů: - ovládání;
- ochrana proti zabránění: mechanickým a elektrickým nebezpečím, výbuchu, požáru
a kontaktu s horkými částmi, plyny a plamenem, hluku a vibracím, tepelnému sálání, zdraví
nebezpečných vedlejších zplodin (otravy), nárazu, střihu, stlačení a jiné újmy na zdraví.
Výčet bezpečnostních požadavků a/nebo opatření je v kapitole 5 zpracován velmi podrobně
a tabelárně. Za pozornost stojí Příloha A, kde jsou uvedeny metody ke zkoušení hořlavosti
hydraulických tekutin a Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
21
k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka
recenzenta: V ČR jsou tyto směrnice zavedeny nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se
stanoví technické požadavky na strojní zařízení, v platném znění. ČSN EN 1247 byla vydána
v březnu 2005.
Třída 05 - Svařování, pájení, řezání kovů a plastů
Tato třída obsahuje normy pro svařování všeobecně, konstrukční a výrobní předpisy
a směrnice pro kovy z hlediska svařování, výrobní předpisy z hlediska vybavení pracovišť
a kvalifikace svářečů, bezpečnost svařování, zkoušení svářečů, rozbory škodlivin,
destruktivní i nedestruktivní zkoušení svarů zkoušení svařitelnosti apod. Dále tato třída
obsahuje normy pro svářecí stroje a zařízení obecně, pro ruční svařování plamenem,
obloukové svařování a obloukové svářečky, svařování elektrickým obloukem a plasmou,
svařování v ochranných atmosférách, bodové a odporové svařování, řezání materiálů. Dále
tato třída obsahuje normy na pomocné stroje a zařízení pro svařování, pájení a řezání kovů,
normy pro hořáky a příslušenství pro svařování a konečně pro svařovací elektrody, svařovací
dráty a tyčinky, pájky, tavidla, svařování ocelí pod tavidlem, svařování plastů a kombinované
svařování, pájení a řezání. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky
sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 325 norem (k témuž datu v r. 2004 - 320,
v r. 2003 - 307, v r. 2002 - 288, v r. 2001 - 319 a v r. 2000 - 311 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
24 norem.
ČSN EN ISO 17659 (05 0008) Svařování. Vícejazyčný slovník termínů svarových
spojů se zobrazením. Popisuje prostřednictvím obrazového vyjádření většinu obvyklých
termínů pro druhy spojů, svarů a jejich přípravu, a to v českém, anglickém, francouzském
a německém jazyce. Ve všech čtyřech jazycích jsou – vedle 21 hesel - uvedeny definice. Větší
část normy jsou obrázky svarů a názvy jejich částí, opět ve čtyřech jazycích, ale bez definic.
Tato norma může být používána samostatně nebo spolu s jinými, podobnými normami. Hesla
normy zahrnují i svary pro tlakové nádoby. Rozsáhlá norma, cca 71 stran. Za pozornost stojí
Příloha ZB, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k směrnici na tlaková
zařízení 97/23/ES. V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 26/2003 Sb., kterým se
stanoví technické požadavky na tlaková zařízení, v platném znění. ČSN EN ISO 17659 byla
vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 12345 z října 2001.
ČSN EN ISO 15609-3 (05 0312) Stanovení a kvalifikace postupů svařování
kovových materiálů. Stanovení postupu svařování. Část 3: Elektronové svařování.
Specifikuje požadavky pro stanovení obsahu svařovacího postupu pro metodu elektronového
svařování. Tato norma je částí série norem, detaily o této sérii norem jsou uvedeny
v (ČSN) EN ISO 15607:2003, příloha A. Proměnné uvedené v této normě mají vliv na jakost
a vlastnosti svarového spoje. ČSN EN ISO 15609-3 byla vydána v červnu 2005. Nahradila
ČSN EN ISO 9956-10 z května 1998.
ČSN EN ISO 15609-4 (05 0312) Stanovení a kvalifikace postupů svařování
kovových materiálů. Stanovení postupu svařování. Část 4: Laserové svařování.
Specifikuje požadavky pro stanovení obsahu svařovacího postupu pro metodu laserového
svařování. Tato norma je částí série norem, detaily o této sérii norem jsou uvedeny
v (ČSN) EN ISO 15607:2003, příloha A. Proměnné uvedené v této normě mají vliv na jakost
a vlastnosti svarového spoje. ČSN EN ISO 15609-4 byla vydána v červnu 2005. Nahradila
ČSN EN ISO 9956-11 z května 1998.
22
ČSN EN ISO 15609-5 (05 0312) Stanovení a kvalifikace postupů svařování
kovových materiálů. Specifikace postupu svařování. Část 5: Odporové svařování.
Stanovuje požadavky na obsah specifikací postupu svařování pro odporové bodové, švové,
stykové a výstupkové metody svařování. Vhodnost použití zásad této normy na jiné odporové
metody svařování a příbuzné metody by měla být prokázána ještě dříve, než bude jakákoliv
kvalifikace provedena. Tato evropská norma je částí skupiny norem, jejichž podrobné
rozdělení je uvedeno v (ČSN) EN ISO 15607:2003, příloze A. Svařovací parametry uvedené
v této normě jsou ty, které ovlivňují buď rozměry svaru (jakost), rozměr svarové čočky,
umístění svaru podle předlohy, mechanické vlastnosti nebo geometrii svarového spoje.
ČSN EN ISO 15609-5 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN ISO 15614-1 (05 0313) Stanovení a kvalifikace postupů svařování
kovových materiálů. Zkouška postupu svařování. Část 1: Obloukové a plamenové
svařování ocelí a obloukové svařování niklu a slitin niklu. Stanovuje způsob kvalifikace
předběžné specifikace postupu svařování zkouškami postupu svařování. Norma definuje
podmínky pro provádění zkoušek postupu svařování a rozsah kvalifikace pro postupy
svařování pro všechny praktické svářečské operace v oblasti proměnných, uvedených
v kapitole 8. Zkoušky musí být provedeny podle této normy. Výrobkovými normami mohou
být požadovány doplňující zkoušky. Tato norma platí pro obloukové a plamenové svařování
ocelí všech tvarů a pro obloukové svařování niklu a slitin niklu všech tvarů výrobků. Za
pozornost stojí Příloha ZB, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k směrnici na tlaková zařízení 97/23/ES. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice
zavedena nařízením vlády č. 26/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková
zařízení, v platném znění. Kromě toho je třeba věnovat pozornost i Příloze ZC, která rovněž
potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k směrnici EU 87/404/EHS.
ČSN EN ISO 15614-1 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 288-3 z ledna 1996.
ČSN EN ISO 15614-5 (05 0313) Stanovení a kvalifikace postupů svařování
kovových materiálů. Zkouška postupu svařování. Část 5: Obloukové svařování titanu,
zirkonu a jejich slitin. Definuje podmínky pro provádění zkoušek postupu svařování
a rozsah kvalifikace postupů svařování pro všechny praktické svářečské operace v oblasti
proměnných, uvedených v kapitole 8 – Rozsah kvalifikace. Norma platí pro obloukové
svařování titanu, zirkonu a jejich slitin všech tvarů výrobků. Vztahuje se i na sváření
tlakových nádob. Norma je částí skupiny norem, jejíž podrobné rozdělení je uvedeno
v (ČSN) EN ISO 15607:2000, a to v příloze A. Za pozornost stojí Příloha ZB, která potvrzuje,
že jde o harmonizovanou normu, a to k směrnici na tlaková zařízení 97/23/ES. Poznámka
recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 26/2003 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na tlaková zařízení, v platném znění. ČSN EN ISO 15614-5 byla vydána
v červnu 2005.
ČSN EN ISO 15614-12 (05 0313) Stanovení a kvalifikace postupů svařování
kovových materiálů. Zkouška postupu svařování. Část 12: Bodové, švové a výstupkové
svařování. Stanovuje zkoušky, které mohou být použity ke kvalifikaci specifikací postupů
svařování pro odporové bodové, švové a výstupkové metody svařování. Tato norma je částí
skupiny norem, jejichž podrobné rozdělení je uvedeno v (ČSN) EN ISO 15607:2003, příloze
A. Norma určuje podmínky pro provádění zkoušek a meze platnosti kvalifikovaného postupu
svařování pro všechny praktické svářečské činnosti v rozsahu této normy. Zkoušky
vyžadované ke kvalifikaci postupu svařování určitého dílu/montážní sestavy závisí na
prováděcích a jakostních požadavcích pro tento díl/montážní sestavu a musí být určeny dříve,
než bude vykonána jakákoliv kvalifikace. Zkoušky musí být provedeny podle této normy,
pokud v odpovídající prováděcí normě nebo ve smlouvě není předepsáno použití přísnějších
23
zkoušek. Vhodnost použití pravidel této normy pro jiné metody odporového svařování by
měla být určena dříve, než bude vykonána jakákoliv kvalifikace. ČSN EN ISO 15614-12 byla
vydána v březnu 2005.
ČSN EN ISO 15612 (05 0317) Stanovení a kvalifikace postupů svařování
kovových materiálů. Kvalifikace na základě normalizovaného postupu svařování. Uvádí
nezbytné údaje k vysvětlení požadavků uvedených v (ČSN) EN ISO 15607 pro kvalifikaci
postupu svařování na základě normalizovaného postupu svařování a stanoví podmínky,
omezení a rozsahy kvalifikace nutné pro použití normalizovaného postupu svařování. Norma
dává výrobci možnost použít postupy svařování na základě zkoušek postupů svařování, které
provedly jiné organizace. Tato norma je částí skupiny norem, jejichž podrobné rozdělení je
uvedeno v (ČSN) EN ISO 15607:2003, příloze A. ČSN EN ISO 15612 byla vydána v lednu
2005 a nahradila ČSN EN 288-7 z ledna 1997.
ČSN EN ISO 15613 (05 0318) Stanovení a kvalifikace postupů svařování
kovových materiálů. Kvalifikace na základě předvýrobní zkoušky svařování. Stanovuje
jak je předběžná specifikace postupu svařování kvalifikována na základě předvýrobních
zkoušek svařování. Zásady této normy mohou být využity pro jiné metody svařování. Norma
platí pro obloukové svařování, plamenové svařování, elektronové a laserové svařování,
odporové svařování, přivařování svorníků a třecí svařování kovových materiálů. Platnost této
normy může být omezena výrobkovou normou nebo specifikací. Za pozornost stojí Příloha
ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k směrnici na tlaková zařízení
97/23/ES. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády
č. 26/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení, v platném znění
ČSN EN ISO 15613 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 288-8 z ledna 1997.
ČSN 05 0323 Svařování. Směrnice pro zařazení kovových materiálů do skupin.
Poskytuje jednotný systém pro zařazení materiálů do skupin pro účely svařování. Může být
též použita pro další účely, jako je tepelné zpracování, nedestruktivní zkoušení, … Poznámka
recenzenta: Zde je věta v normě nedokončená, důvod není uveden. Tato technická zpráva
zahrnuje systém zařazování materiálů do skupin pro následující standardizované materiály:
ocel; hliník a jeho slitiny; nikl a jeho slitiny; měď a jeho slitiny; titan a jeho slitiny; zirkon
a jeho slitiny; a konečně litiny. Tato technická zpráva je částí skupiny norem. Příloha A
poskytuje podrobné rozdělení norem pro stanovení a kvalifikaci postupů svařování, nikoli
(jak je uvedeno v předmětu normy) o této skupině norem. Poznámka recenzenta: Nelze tedy
s jistotou říci, o jaké skupiny norem – jichž je tato norma částí - se má jednat. ČSN 05 0323
byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN CR 12187 ze srpna 1999.
ČSN EN ISO 9018 (05 1140) Destruktivní zkoušky svarů kovových materiálů.
Zkouška tahem křížových a přeplátovaných spojů. Vydána v lednu 2005.
ČSN EN ISO 17642 (05 1142) Destruktivní zkoušky svarů kovových materiálů.
Zkoušky praskavosti za studena pro svařované součásti. Metody obloukového
svařování. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Všeobecně, Část 2: Zkoušky
s vlastní tuhostí a Část 3: Zkoušky s vynucenou tuhostí. V prvním pololetí 2005 byla
k dispozici tato část:
ČSN EN ISO 17642-1 (05 1142) Destruktivní zkoušky svarů kovových materiálů.
Zkoušky praskavosti za studena pro svařované součásti. Metody obloukového
svařování. Část 1: Všeobecně. Popisuje podstatu vzniku trhlin za studena a principy zkoušek
praskavosti za studena. Tyto zkoušky mohou být použity pro stanovení náchylnosti na vznik
praskání za studena u svařovacích materiálů, základních materiálů, svarového kovu. Popsány
jsou nejběžnější používané zkoušky. Doplňující přehled o postupech zkoušky praskavosti za
24
studena, jejich klasifikaci a oblasti použití jsou popsány v Částech 2 a 3 této normy.
ČSN EN ISO 17642-1 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN ISO 17641 (05 1143) Destruktivní zkoušky svarů kovových materiálů.
Zkoušky praskavosti za horka pro svařované součásti. Metody obloukového svařování.
Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Všeobecně, Část 2: Zkoušky s vlastní tuhostí
a Část 3: Zkoušky s vynucenou tuhostí. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN ISO 17641-1 (05 1143) Destruktivní zkoušky svarů kovových materiálů.
Zkoušky praskavosti za horka pro svařované součásti. Metody obloukového svařování.
Část 1: Všeobecně. Poskytuje základní informace o praskavosti svarových kovů
a legovaných základních materiálů za horka a stručně popisuje zkoušky použitelné pro
metody obloukového svařování. Část 2 této normy specifikuje zkoušky, které by měly být
použity k hodnocení citlivosti svařovaných kovů vůči praskavosti za horka. Napětí, která
vyvolávají praskavost, jsou vyvolána omezením vlastní volné deformace svařované součásti.
Část 3 této normy popisuje zkoušky, které mohou být použity k hodnocení citlivosti
legovaných základních materiálů a svarových kovů vůči praskavosti za horka. Napětí, která
vyvolávají praskavost, jsou vyvolána vnějším zatěžováním zkušebního vzorku. ČSN EN ISO
17641-1 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 50240 (05 2013) Elektromagnetická kompatibilita (EMC). Výrobková
norma pro odporová svařovací zařízení. Platí pro zařízení k odporovému svařování
a příbuzným odporovým metodám určeným pro používání v průmyslových závodech
a lehkých průmyslových prostředích, které jsou připojeny na napájecí síť se střídavým
jmenovitým napětím do 1 000 V efektivní hodnoty. Norma neobsahuje požadavky na
bezpečnost. Odporové svařovací zařízení typově odzkoušené podle této normy, a které splnilo
požadavky této normy, musí být považováno za vyhovující pro všechna použití. Rozsah
zahrnutých kmitočtů je od 0 Hz do 400 GHz. Tato výrobková norma EMC pro odporová
svařovací zařízení má přednost před ostatními hledisky všeobecně použitelných norem
a žádné další zkoušky EMC nejsou požadovány nebo nejsou nezbytné. ČSN EN 50240 byla
vydána v březnu 2005.
ČSN EN 1011 (05 2210) Svařování. Doporučení pro svařování kovových
materiálů. Norma obsahuje tyto části: Část 1: všeobecné směrnice pro obloukové svařování,
Část 2: Obloukové svařování feritických ocelí, Část 3: Obloukové svařování korozivzdorných
ocelí, Část 4: Obloukové svařování hliníku a slitin hliníku, Část 5: Svařování plátovaných
ocelí, Část 7: Elektronové svařování, Část 8: Svařování litiny. V prvním pololetí 2005 byla
k dispozici tato část:
ČSN EN 1011-7 (05 2210) Svařování. Doporučení pro svařování kovových
materiálů. Část 7: Elektronové svařování. Může se použít pro elektronové svařování
(metoda č.51 podle EN ISO 4063) svařitelných kovových materiálů podle CR ISO 15608.
Neobsahuje data o dovoleném napětí ve svarových spojích nebo o zkoušení a hodnocení
svarových spojů. Takováto data se mohou získat buď z příslušných výrobkových norem, nebo
mohou být samostatně odsouhlasena mezi stranami kontraktu. Požadavkem pro použití této
normy je, že doporučení by mělo být použito příslušně školeným a zkušeným personálem.
ČSN EN 1011-7 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 14327 (05 2625) Odporové svařování. Způsoby určení diagramu
oblasti svařování při odporovém bodovém, výstupkovém a švovém svařování. Vydána
v dubnu 2005.
ČSN EN ISO 544 (05 5001) Svařovací materiály. Technické dodací podmínky
25
svařovacích přídavných materiálů. Druhy výrobků, rozměry, mezní úchylky
a označování. Stanovuje technické dodací podmínky přídavných materiálů pro tavné
svařování. Netýká se pomocných prostředků, jako jsou ochranné plyny. ČSN EN ISO 544
byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN 759 z ledna 1999.
ČSN EN ISO 1071 (05 5317) Svařovací materiály. Obalené elektrody, dráty,
tyčinky a plněné elektrody pro tavné svařování litiny. Klasifikace. Specifikuje požadavky
pro klasifikaci obalených elektrod pro ruční obloukové svařování, drátů pro obloukové
svařování, plněných elektrod pro obloukové svařování s nebo bez ochranného plynu, tyčinek
pro svařování TIG a tyčinek pro plamenové svařování nelegovaných litin. Klasifikace je
založena na základě chemického složení drátů a tyčinek a čistých svarových kovů plněných
a obalovaných elektrod. Z hlediska možného odhadu rizika jsou významné zejména tabulky 2
a 3, které obsahují chemické složení tyčinek, svařovacích drátů obalených a plněných
elektrod. ČSN EN ISO 1071 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN ISO 14172 (05 5319) Svařovací materiály. Obalené elektrody pro ruční
obloukové svařování niklu a slitin niklu. Klasifikace. Předepisuje požadavky pro
klasifikaci obalených elektrod z niklu a niklových slitin pro ruční obloukové svařování
a navařování. Norma se týká slitin, v nichž obsah niklu převyšuje obsah dalších prvků.
Normalizovaná klasifikace se týká chemického složení čistého svarového kovu
a mechanických vlastností. Z těchto normalizovaných hodnot lze usuzovat na riziko par kovů
při svařování různými elektrodami. ČSN EN ISO 14172 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN ISO 18273 (05 5322) Svařovací materiály. Svařovací dráty a tyče pro
svařování hliníku a slitin hliníku. Klasifikace. Stanovuje požadavky pro klasifikaci
svařovacích drátů a tyčí pro tavné svařování hliníku a slitin hliníku. Klasifikace svařovacích
drátů a tyčí je založena na jejich chemickém složení. Za pozornost stojí tabulka 1, která tato
chemická složení obsahuje. ČSN EN ISO 18273 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN ISO 18274 (05 5323) Svařovací materiály. Svařovací dráty, páskové
elektrody a tyče pro svařování niklu a slitin niklu. Klasifikace. Stanovuje požadavky pro
klasifikaci svařovacích drátů, páskových elektrod a tyčí pro tavné svařování niklu a slitin
niklu. Klasifikace svařovacích drátů, páskových elektrod a tyčí je založena na jejich
chemickém složení. Za pozornost stojí tabulka 1, která tato chemická složení obsahuje.
ČSN EN ISO 18274 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN 756 (05 5801) Svařovací materiály. Svařovací dráty, kombinace
svařovací drát-tavidlo a plněná elektroda-tavidlo pro svařování ocelí nelegovaných
a jemnozrnných pod tavidlem. Klasifikace. Stanovuje požadavky pro klasifikaci kombinací
svařovací drát-tavidlo a čistého svarového kovu ve stavu po svaření pro svařování pod
tavidlem ocelí nelegovaných a ocelí jemnozrnných s minimální mezí skluzu až do 500 MPa.
Klasifikace může být provedena pro svařovací drát nebo pro plněnou elektrodu. Jedno tavidlo
může být klasifikováno s různými svařovacími dráty. Svařovací drát je rovněž klasifikován
odděleně podle svého chemického složení. Tavidla, která jsou vhodná pro jednovrstvé
svařování i pro svařování oboustranné jednovrstvé, se klasifikují na základě oboustranného
jednovrstvého svařování. ČSN EN 756 byla vydána v únoru 2005. Nahradila ČSN EN 756
z listopadu 1997.
ČSN EN 14295 (05 5802) Svařovací materiály. Svařovací dráty, plněné elektrody
a kombinace elektroda-tavidlo pro obloukové svařování pod tavidlem
vysokopevnostních ocelí. Klasifikace. Specifikuje požadavky na klasifikaci kombinace
elektroda-tavidlo a čistého svarového kovu ve stavu po svařování nebo po zpracování
k odstranění vnitřního pnutí ocelí s minimální mezí kluzu vyšší než 500 Mpa při obloukovém
26
svařování pod tavidlem. Jedno tavidlo může být klasifikováno s různými elektrodami.
Svařovací drát je také klasifikován samostatně podle jeho chemického složení. (Blíže o tom
v tabulce 4.) ČSN EN 14295 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 13705 (05 6832) Svařování termoplastů. Stroje a zařízení pro svařování
horkým plynem (včetně svařování extruderem). Vydána v květnu 2005.
Třída 06 - Topení, průmyslové pece, vařidla a topidla
Obsahuje normy pro topení a průmyslové pece všeobecně, pro výpočty a projektování
ústředního vytápění, základní předpisy pro spotřebiče, předpisy pro otopná tělesa
a příslušenství pro ústřední vytápění, dále normy pro topná i varná zařízení na pevná, kapalná
a plynná paliva i na paliva kombinovaná, předpisy pro spotřebiče na plynná paliva,
bezpečnostní a regulační prvky, konečně pak předpisy pro průmyslová topná a varná zařízení
pro průmyslové použití, pro palivové pece, hořáky a topné články a průmyslová tepelná
zařízení. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 139 norem (k témuž datu v r. 2004 - 132,
v r. 2003 - 127, v r. 2002 - 126, v r. 2001 - 121, a v r. 2000 - 108 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
2 normy.
ČSN 06 1101 Otopná tělesa pro ústřední vytápění. Platí pro přepočet tepelného
výkonu otopných těles a navrhování otopných těles do otopných soustav. Současně
aktualizuje a doplňuje základní ustanovení týkající se otopných těles, v návaznosti na tři části
(ČSN) EN 442 (06 1100). ČSN 06 1101 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN 06 1101
z 26. 6. 1979, ČSN 06 1102 z 5. 6. 1991, ČSN 06 1110 z 2. 6. 1986, ČSN 06 1120
z 14. 3. 1974 a ČSN 06 1122 z 14. 5. 1990.
ČSN EN 13786 (06 1822) Automatické přepínací ventily s největším výstupním
přetlakem do 4 bar včetně, s průtokem do 100 kg/h včetně pro butan, propan nebo jejich
směsi a s přidruženými zabezpečovacími zařízeními. Stanoví požadavky na konstrukci,
provozní vlastnosti a bezpečnost, zkušební metody a značení automatických přepínacích
ventilů s průtokem do 100 kg/h včetně s největším výstupním přetlakem 4 bar včetně pro
butan, propan nebo jejich směsi a to pouze ve fázi par. Zkapalněné uhlovodíkové plyny
obsahující metylacetylen a propandien nejsou předmětem této normy. Norma platí rovněž pro
zabezpečovací zařízení, která by měla být namontována na automatické přepínací ventily.
Vlastnosti těchto zařízení jsou uvedeny v příloze A. Požadavky této evropské normy obecně
pokrývají konstrukce, kde regulace je v jednom stupni s využitím jediné membrány. Tyto
požadavky nevylučují konstrukce, které využívají více než jednu membránu za předpokladu,
že jsou membrány pevně zabudovány do samostatného automatického přepínacího ventilu,
který splňuje požadavky této evropské normy. Požadavky platí obecně pro automatické
přepínací ventily používané v místech, kde teplota, která bude v průběhu používání
pravděpodobně dosažena, je od –20°C do +50°C. V případě, že jsou ventily používány mimo
uvedený rozsah, musí splňovat zvláštní požadavky uvedené v příloze C. Rozsáhlá norma,
cca 123 stran. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to k směrnici 90/396/EHS. Poznámka recenzenta: Cit. Směrnice 90/396/EHS byla
do právního řádu ČR transponována nařízením vlády č. 22/2003 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na spotřebiče plynných paliv, v platném znění. ČSN EN 13786 byla
vydána v únoru 2005.
27
Třída 07 - Kotle
Obsahuje normy pro hodnoty, výkony a typy kotlů, tepelné a hydrodynamické
zkoušky kotlů, pevnostní hodnoty a výpočty, konstrukční, výrobní, montážní a provozní
směrnice a směrnice pro opravy, dále normy pro mlýny a třídiče uhlí, pro kotle pro ústřední
vytápění, hořáky na plynná i kapalná paliva, odstruskovací a odpopelňovací zařízení, pro
napájecí vodu i zařízení pro úpravu vody, pro vodotrubné kotle. Konečně normy pro tlakové
nádoby k dopravě plynů i kovové lahve na plyny i příslušenství. Tato třída českých
technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 196 norem (k témuž datu v r. 2004 - 192,
v r. 2003 - 156, v r. 2002 - 149, v r. 2001 - 137 a v r. 2000 - 116 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
4 normy.
ČSN 07 0703 Kotelny se zařízeními na plynná paliva. Platí pro navrhování,
zřizování a provoz kotelen s parními a kapalinovými kotli na plynná paliva (dále jen „zařízení
kotelen“) se jmenovitým tepelným výkonem alespoň jednoho kotle 50 kW a větším, a též
kotelen se součtem jmenovitých tepelných výkonů kotlů větším než 100 kW, i když ani jeden
z nich nedosahuje jmenovitého tepelného výkonu 50 kW, ve kterých se spalují plynná paliva
první, druhé a třetí třídy (viz /ČSN/ EN 437), které jsou při teplotě 15oC a tlaku 1013 mbar
v plynném stavu. Tato norma platí pro zařízení kotelen s provozním přetlakem plynného
paliva do 1,0 MPa. Zařízení kotelen postavená a jejich projektová dokumentace rozpracovaná
nebo provedená podle předchozí normy se nemusí upravovat, pokud orgány státní správy
z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany, hygieny a životního
prostředí nestanoví jinak. Pro účely této normy se za kotle považují i ohřívače vody vytápěné
plynnými palivy. ČSN 07 0703 byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN 07 0703
z 23. července 1985.
ČSN EN 12952 (07 7604) Vodotrubné kotle a pomocná zařízení. ČSN EN 12952 se
skládá z následujících částí, které se týkají vodotrubných kotlů a pomocných zařízení: Část 1:
Všeobecné požadavky; Část 2: Materiály pro části kotlů a příslušenství namáhaných tlakem;
Část 3: Konstrukce a výpočet částí namáhaných tlakem; Část 4: Provozní výpočty očekávané
doby života kotle; Část 5: Provedení a konstrukce částí kotle namáhaných tlakem; Část 6:
Kontrola při výrobě, dokumentace a značení částí kotle namáhaných tlakem; Část 7:
Požadavky na výstroj kotle; Část 8: Požadavky na spalovací zařízení kotlů na plynná
a kapalná paliva; Část 9: Požadavky na zapalovací zařízení kotlů na prášková paliva; Část
10: Požadavky na zabezpečovací zařízení proti přetlaku; Část 11: Požadavky na
zabezpečovací a řídicí systémy kotle a příslušenství; Část 12: Požadavky na jakost kotlové
napájecí vody a kotelní vody; Část 13: Požadavky na zařízení pro čištění spalin; Část 14:
Požadavky na spalinové soustavy DENOX, využívající kapalný čpavek a čpavkové vody; Část
15: Přejímací zkoušky; Část 16: Požadavky na soustavy pro spalování na roštu nebo ve
fluidní vrstvě pro kotle na pevná paliva a CR 12952-17: Vodotrubné kotle a pomocná
zařízení. Část 17: Směrnice pro zapojení zkušebního orgánu nezávislého na výrobci.
V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 12952-14 (07 7604) Vodotrubné kotle a pomocná zařízení. Část 14:
Požadavky na spalinové soustavy DENOX, využívající kapalný čpavek a čpavkové vody.
Týká se bezpečnostních požadavků při skladování a používání: kapalného čpavku pro kotelny
s parními kotli; čpavkové vody pro snižování Nox ve spalinách z kotelen. V příloze A jsou
shrnuty provozní aspekty. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k směrnici na tlaková zařízení 97/23/ES. Poznámka
28
recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 26/2003 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na tlaková zařízení. ČSN EN 12952-14 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN 14427 (07 8427) Znovuplnitelné plně ovinuté kompozitové lahve na
přepravu zkapalněných uhlovodíkových plynů (LPG). Návrh a konstrukce. Stanovuje
základní požadavky na materiál, navrhování, konstrukci a provedení, zkoušení, zkoušení
prototypů a běžnou kontrolu při výrobě znovuplnitelných plně ovíjených kompozitových
lahví na přepravu zkapalněných uhlovodíkových plynů (LPG) o vodním objemu od 0,5 l do
150 l včetně, vystavených okolní teplotě a zkoušené při tlaku 30 bar. Tato norma platí pouze
pro lahve, které jsou opatřeny pojistným ventilem. Dále platí pro lahve s linery z kovových
(svařované nebo bezešvé) nebo nekovových materiálů (nebo jejich kombinace) vyztužené
kompozity vinutými vlákny ze skla, uhlíku, aramidu (nebo jejich směsí). Platí i pro
kompozitové lahve bez linerů. ČSN EN 14427 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN 14071 (07 8635) Pojistné ventily pro zásobníky na zkapalněné
uhlovodíkové plyny (LPG). Příslušenství. Stanoví požadavky na konstrukci, zkoušení
a kontrolu uzavíracích zařízení pojistných ventilů, rozdělovačů pojistných ventilů,
odvzdušňovacího potrubí a sestav příslušenství, které se podle potřeby používají s pojistnými
ventily u zásobníků na LPG. Pojistné ventily pro zásobníky LPG jsou specifikovány
v (ČSN) EN 14129. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k směrnici na tlaková zařízení 97/23/ES. Poznámka
recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č.26/2003 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na tlaková zařízení. ČSN EN 14071 byla vydána v květnu 2005.
Třída 08 - Turbíny
Obsahuje normy pro parní turbíny a jejich regenerační i jiné ohříváky, dále pro
spalovací turbíny a vodní turbíny, konečně pro větrné elektrárny. Tato třída českých
technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této poměrně malé třídě bylo k 1. lednu 2005 pouze 35 norem (k témuž datu
v r. 2004 - 36, v r. 2003 - 39, v r. 2002 - 40, v r. 2001 - 42 a v r. 2000 - 36 norem). V prvém
pololetí r. 2005, z něhož pocházejí naše recenze a záznamy, jsme v této třídě zaznamenali
1 normu.
ČSN EN 62270 (08 5500) Automatizace vodních elektráren. Pokyn pro řízení
pomocí počítače. Stanovuje pokyny pro použití, projekty a realizaci systémů řízení pomocí
počítače pro automatizaci vodních elektráren. Určuje funkční schopnosti, provozní
požadavky, požadavky na rozhraní, úvahu o hardwaru a zaškolení obsluhy. Obsahuje
doporučení pro testování a převzetí systému. Nakonec jsou uvedeny současné praktické
aplikace automatického řízení pomocí počítače. Rozsáhlá norma, cca 69 stran.
ČSN EN 62270 byla vydána v březnu 2005.
Třída 09 - Spalovací motory pístové
Obsahuje normy obsahující všeobecná ustanovení a konstrukční směrnice, návody,
zkoušení, přejímání a dodávání a měřicí metody spalovacích motorů, normy pro součásti
spalovacích pístových motorů pro ovládací ústrojí, vstřikovací zařízení a příslušenství. Tato
třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této poměrně malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 24 norem (k témuž datu
v r. 2004 - 27, v r. 2003 - 33, v r. 2002 - 50, v r.2001 - 46, a v r. 2000 - 46 norem.) V prvém
pololetí r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě
zachytili 1 normu.
29
ČSN EN ISO 14314 (09 7703) Pístové spalovací motory. Vratné spouštěcí
zařízení. Všeobecné bezpečnostní požadavky. Stanovuje bezpečnostní požadavky na vratné
spouštěcí zařízení motorů pro použití na pístových spalovacích motorech pro pozemní,
kolejová a lodní použití, s výjimkou motorů určených k pohonu silničních vozidel
a letadel/plavidel. Lze je použít na motorech určených k pohonu stavebních strojů a strojů pro
zemní práce a pro další účely, pro které neexistuje příslušná mezinárodní norma. Kromě
technických bezpečnostních požadavků také obsahuje metodu pro kontrolu splnění těchto
požadavků. Tato evropská norma se týká pouze nebezpečí spojených s instalací a provozem
vratných spouštěcích zařízení. Tato evropská norma se vztahuje především na stroje vyrobené
po datu vydání této normy. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí
98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR je Směrnice 98/37/ES pozměněná Směrnicí 98/79/ES
zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní
zařízení, v platném znění. ČSN EN ISO 14314 byla vydána v lednu 2005.
Třída 10 - Kompresory, vakuová technika a pneumatická zařízení
Obsahuje normy na kompresory a kompresorové stanice, pro ruční mechanizované
nářadí, normy pro vakuovou techniku, pneumatická zařízení, pneumatické válce,
akumulátory, pneumatická šoupátka a ventily, příslušenství tlakovzdušných rozvodů a řídicí i
upínací elementy. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této poměrně malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 55 norem (k témuž datu
v r. 2004 - 55, v r. 2003 - 61, v r. 2002 - 62, v r. 2001 - 74 a v r. 2000 - 75 norem). Z tohoto
přehledu je patrno, že počet norem v této třídě má soustavně klesající trend. Rušení
zastaralých norem bez náhrady není kompenzováno přírůstkem norem nových. To se odrazilo
i v prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy; za sledované
období jsme v této třídě nezachytili žádnou novou resp. novelizovanou českou technickou
normu. (Úbytek norem ve třídě jde na vrub rušení zastaralých norem bez náhrady.)
Třída 11 - Čerpadla, hydraulická zařízení
Obsahuje normy pro nejrůznější druhy čerpadel, nádoby a nádrže, podvozky
a základové desky, průmyslová mazací zařízení a hydrostatické mechanismy. Tato třída
českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 143 norem (k témuž datu v r. 2004 - 141,
v r. 2003 - 149, v r. 2002 - 149, v r. 2001 - 148 a v r. 2000 - 144 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme dále v této třídě zachytili
1 normu.
ČSN EN ISO 16330 (11 7013) Objemová čerpadla a čerpací soustrojí s kmitavým
pohybem. Technické požadavky. Stanoví technické požadavky pro objemová čerpadla
a čerpací soustrojí s kmitavým pohybem s výjimkou požadavků týkajících se bezpečnosti
a zkoušení. Norma se vztahuje na čerpadla využívající kmitavého pohybu vyvozeného
klikovými nebo vačkovými hřídeli a také na přímočinná čerpadla poháněná hnací tekutinou.
Tato norma neplatí pro objemová čerpadla s kmitavým pohybem, která nečerpají vodu, je-li
celé čerpadlo mazáno čerpanou kapalinou. ČSN EN ISO 16330 byla vydána v lednu 2004.
Nahradila ČSN EN ISO 16330 ze srpna 2003.
30
Třída 12 - Vzduchotechnická zařízení
Zahrnuje normy obsahující rozdělení, směrnice a přehledy vzduchotechnických
zařízení, normy pro různé druhy potrubí, pro pneumatickou dopravu, různé druhy ventilátorů
a dmychadel, odlučovače, filtry, výměníky, dále pro zařízení pro čisté provozy, pro sušárny
a konečně pro větrání, klimatizaci a odsávání. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována.
V této poměrně malé třídě bylo k 1. lednu 2005 cekem 60 norem (k témuž datu
v r. 2004 - 46, v r. 2003 - 45, v r. 2002 - 45, v r. 2001 - 39 a v r. 2000 rovněž - 39 norem).
V prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí naše recenze a záznamy, jsme v této třídě
nezachytili žádnou novelizovanou nebo nově vydanou normu.
Třída 13 - Armatury a potrubí
Zahrnuje armatury, potrubí a jejich součásti, předpisy pro uložení potrubí, normy pro
přírubová hrdla a příruby, litinové tlakové i odpadní trouby a tvarovky, hrdla, kolena,
převody, kompenzátory, odvodňovače, armatury kovové i plastové, ventily, šoupátka,
kohouty, zpětné klapky a koše, ventily pojistné, uzavírací i regulační, armatury pro technické
plyny, pro těžbu nafty, dále kanalizační, vodárenské, protipožární, drobné armatury
vodovodní i plynovodní, šroubení a součásti šroubení, trubky a tvarovky z mědi i plastů,
fitinky, armatury z nerezivějící oceli i pro syntetickou chemii apod. Tato třída českých
technických norem není v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 - 468, v r. 2004 - 450, v r. 2003 - 474, v r. 2002 525, v r. 2001 - 499 a v r. 2000 - 479 položek.
Třída 14 - Chladicí technika
Obsahuje normy pro chlazení všeobecně, pro projektování, zkoušení, provoz, obsluhu
a údržbu, a dále pro různá chladicí zařízení, klimatizátory vzduchu, chladiče, výměníky,
potrubí, hadice a jiné spojovací části pro chladiva a konečně normy pro izolaci pro
chladírenskou techniku. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky
sledována.
V této poměrně malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 44 norem (k témuž datu
v r. 2004 - 47, v r. 2003 - 55, v r. 2002 - 53, v r. 2001 - 54 a v r. 2000 - 48 norem). V prvém
pololetí r. 2004, z něhož pocházejí dále naše recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
4 normy.
ČSN EN 14511 (14 3010) Klimatizátory vzduchu, jednotky pro chlazení kapalin
a tepelná čerpadla s elektricky poháněnými kompresory pro ohřívání a chlazení
prostoru. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Termíny a definice, Část 2:
Zkušební podmínky, Část 3: Zkušební metody a Část 4: Požadavky. V prvním pololetí 2005
byly k dispozici všechny čtyři části:
ČSN EN 14511-1 (14 3010) Klimatizátory vzduchu, jednotky pro chlazení kapalin
a tepelná čerpadla s elektricky poháněnými kompresory pro ohřívání a chlazení
prostoru. Část 1: Termíny a definice. Stanovuje termíny a definice pro hodnocení a určení
výkonu vzduchem nebo vodou chlazených klimatizátorů, jednotek pro chlazení kapalin,
tepelných čerpadel typu vzduch-vzduch, voda-vzduch, vzduch-voda a voda-voda s elektricky
poháněnými kompresory, které jsou používány pro vytápění a/nebo chlazení prostoru. Tato
norma neplatí pro tepelná čerpadla na sanitární horkou vodu, ačkoliv určité definice pro ně
31
mohou platit. Tato norma platí pro průmyslově vyráběné jednotky, na které mohou být
napojeny vzduchovody. Dále platí pro průmyslově vyráběné jednotky pro chlazení kapalin
s kondenzátory vestavěnými nebo oddělenými. Také platí pro průmyslově vyráběné jednotky
výkonu buď stálého nebo měnitelného jakýmikoliv způsoby. Do působnosti této normy
spadají úplné jednotky, jednoduché (split) nebo vícenásobné dělené systémy (multisplit)
s výjimkou vícenásobných dělených systémů (multisplit) chlazených vodou. Tato norma je
v první řadě určena pro jednotky pro chlazení vody a solanky, ale může být po dohodě
použita i pro jiné kapaliny. Norma platí pro klimatizátory vzduchu typu vzduch-vzduch, které
odpařují kondenzát na kondenzátorové straně. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje,
že jde o harmonizovanou normu, a to ke směrnici 2002/31/ES o energetickém štítkování.
Poznámka recenzenta: Tato směrnice byla v ČR zavedena vyhláškou MPO č. 44/2004 Sb.,
o energetickém štítkování a minimální účinnosti energospotřebičů. ČSN EN 14511-1 byla
vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 14511-1 z ledna 2005. Poznámka recenzenta:
Zatímco ČSN EN 14511-1 z ledna 2005 převzala EN 14511-1:2004 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 14511-2 (14 3010) Klimatizátory vzduchu, jednotky pro chlazení kapalin
a tepelná čerpadla s elektricky poháněnými kompresory pro ohřívání a chlazení
prostoru. Část 2: Zkušební podmínky. Stanovuje zkušební podmínky pro hodnocení
klimatizátorů vzduchu chlazených vzduchem nebo vodou, jednotek pro chlazení kapalin,
tepelných čerpadel s elektricky poháněnými kompresory typu vzduch-vzduch, voda-vzduch,
vzduch-voda a voda-voda používaných pro vytápění a/nebo chlazení prostoru. Stanovuje také
zkušební podmínky pro rekuperaci tepla ve vícenásobných dělených (multisplit) jednotkách.
Tato norma platí pro průmyslově vyráběné jednotky, na které mohou být napojeny
vzduchovody. Dále platí pro průmyslově vyráběné jednotky pro chlazení vody, provozované
s kondenzátory vestavěnými nebo oddělenými. Také platí pro průmyslově vyráběné jednotky
výkonu buď stálého nebo měnitelného jakýmikoliv způsoby. Do působnosti této normy
spadají úplné jednotky, jednoduché (split) nebo vícenásobné dělené systémy (multisplit)
s výjimkou vícenásobných dělených systémů (multisplit) chlazených vodou. V případě
jednotek sestávajících z několika částí platí tato norma pouze pro ty, které jsou navrženy
a dodávány jako úplná jednotka, kromě jednotek pro chlazení kapalin s oddělenými
kondenzátorem. Tato norma je v první řadě určena pro jednotky pro chlazení vody a solanky,
ale může být po dohodě použita i pro jiné kapaliny. Norma platí pro klimatizátory vzduchu
typu vzduch-vzduch, které odpařují kondenzát na kondenzátorové straně. Za pozornost stojí
Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to ke směrnici 2002/31/ES
o energetickém štítkování. Poznámka recenzenta: Tato směrnice byla v ČR zavedena
vyhláškou MPO č. 44/2004 Sb., o energetickém štítkování a minimální účinnosti
energospotřebičů. ČSN EN 14511-2 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 14511-2
z ledna 2005. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 14511-2 z ledna 2005 převzala
EN 14511-2:2004 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 14511-3 (14 3010) Klimatizátory vzduchu, jednotky pro chlazení kapalin
a tepelná čerpadla s elektricky poháněnými kompresory pro ohřívání a chlazení
prostoru. Část 3: Zkušební metody. Stanovuje zkušební metody pro hodnocení a určení
výkonu vzduchem nebo vodou chlazených klimatizátorů, jednotek pro chlazení kapalin,
tepelných čerpadel typu vzduch-vzduch, voda-vzduch, vzduch-voda a voda-voda s elektricky
poháněnými kompresory používaných pro vytápění a/nebo chlazení prostoru. Stanovuje
postup zkoušení a uvádění výkonů rekuperace tepla, výkonů redukovaných systémů a výkon
jednotlivých vnitřních jednotek vícenásobných dělených (multisplit) systémů, podle použití.
Tato norma platí pro průmyslově vyráběné jednotky, na které mohou být napojeny
32
vzduchovody. Dále platí pro průmyslově vyráběné jednotky pro chlazení vody, provozované
s kondenzátory vestavěnými nebo oddělenými. Také platí pro průmyslově vyráběné jednotky
výkonu buď stálého nebo měnitelného jakýmikoliv způsoby. Do působnosti této normy
spadají úplné jednotky, jednoduché (split) nebo vícenásobné dělené systémy (multisplit)
s výjimkou vícenásobných dělených systémů (multisplit) chlazených vodou. V případě
jednotek sestávajících z několika částí platí tato norma pouze pro ty, které jsou navrženy
a dodávány jako úplná jednotka, kromě jednotek pro chlazení kapalin s odděleným
kondenzátorem. Tato norma je v první řadě určena pro jednotky pro chlazení vody a solanky,
ale může být po dohodě použita i pro jiné kapaliny. Norma platí pro klimatizátory vzduchu
typu vzduch-vzduch, které odpařují kondenzát na kondenzátorové straně. Za pozornost stojí
Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to ke směrnici 2002/31/ES
o energetickém štítkování. Poznámka recenzenta: Tato směrnice byla v ČR zavedena
vyhláškou MPO č. 44/2004 Sb., o energetickém štítkování a minimální účinnosti
energospotřebičů. ČSN EN 14511-3 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 14511-3
z ledna 2005. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 14511-3 z ledna 2005 převzala
EN 14511-3:2004 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 14511-4 (14 3010) Klimatizátory vzduchu, jednotky pro chlazení kapalin
a tepelná čerpadla s elektricky poháněnými kompresory pro ohřívání a chlazení
prostoru. Část 4: Požadavky. Stanovuje minimální požadavky, které zajišťují, aby
klimatizátory vzduchu, tepelná čerpadla a jednotky pro chlazení kapalin s elektricky
poháněnými kompresory byly způsobilé pro použití v provozním rozsahu stanoveném
výrobcem při vytápění a/nebo chlazení prostoru. Tato norma platí pro průmyslově vyráběné
jednotky, na které mohou být napojeny vzduchovody. Dále platí pro průmyslově vyráběné
jednotky pro chlazení vody, provozované s kondenzátory vestavěnými nebo oddělenými.
Také platí pro průmyslově vyráběné jednotky výkonu buď stálého nebo měnitelného
jakýmikoliv způsoby. Do působnosti této normy spadají úplné jednotky, jednoduché (split)
nebo vícenásobné dělené systémy (multisplit) s výjimkou vícenásobných dělených systémů
(multisplit) chlazených vodou. V případě jednotek sestávajících z několika částí platí tato
norma pouze pro ty, které jsou navrženy a dodávány jako úplná jednotka, kromě jednotek pro
chlazení kapalin s odděleným kondenzátorem. Tato norma je v první řadě určena pro jednotky
pro chlazení vody a solanky, ale může být po dohodě použita i pro jiné kapaliny. Norma platí
pro klimatizátory vzduchu typu vzduch-vzduch, které odpařují kondenzát na kondenzátorové
straně. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a
to ke směrnici 2002/31/ES o energetickém štítkování. Poznámka recenzenta: Tato
směrnice byla v ČR zavedena vyhláškou MPO č. 44/2004 Sb., o energetickém štítkování a
minimální účinnosti energospotřebičů. ČSN EN 14511-4 byla vydána v dubnu 2005.
Nahradila ČSN EN 14511-4 z ledna 2005. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 14511-4
z ledna 2005 převzala EN 14511-4:2004 schválením k přímému používání jako ČSN, tato
norma ji přejímá překladem.
Třída 15 - Výrobky z plechu a drátu
Zahrnuje normy pro pružinové vložky a pro kovová pletiva, tkaniny a sítě. Tato třída
českých technických norem není v SZÚ systematicky sledována.
V této velmi malé třídě byly k 1. lednu 2005 pouze 3, v r. 2004 rovněž 3, v r. 2003 - 7,
v r. 2002 rovněž 7, v r. 2001 - 16 a v r. 2000 ještě 26 norem. (Úbytek norem ve třídě jde na
vrub rušení zastaralých norem bez náhrady.)
33
Třída 16 - Výrobky z plechu a drátu
Zahrnuje další normy pro nejrůznější výrobky z plechu a drátů, např. nejrůznější
kovové obaly, kanystry, víčka na obaly, zámky stavební i nábytkové, stavební kování, závěsy
dveřní i okenní, kování stavební, okenní, dveřní i nábytkové apod. Tato třída českých
technických norem není v SZÚ systematicky sledována.
V této poměrně malé třídě bylo k 1. lednu 2005 - 45. v r. 2004 - 41, v r. 2003 - 42,
v r. 2002 - 41, v r. 2001 - 41 a v r. 2000 - 43 položek.
Třída 17 - Jemná mechanika
Zahrnuje např. předmětové normy pro technické kameny, váhy, závaží, psací
a kalkulační stroje apod. Tato třída českých technických norem není v SZÚ systematicky
sledována.
V této velmi malé třídě byly k 1. lednu 2005 - 4, v r. 2004 - 6, v r. 2003 i v r. 2002
rovněž 6, v r. 2001 ještě 19 a v r. 2000 rovněž 19 položek.
Třída 18 - Průmyslová automatizace
Obsahuje všeobecné normy pro průmyslovou automatizací, dále normy pro konstrukci
a bezpečnost výrobků, pro systémy řízení výroby i průmyslové automatizace, pro číslicové
řízení strojů, pneumatické analogové výrobky, pneumatické vysílače a přístroje, pro
pneumatická pomocná zařízení, elektrické servopohony, průmyslové roboty, přímočinné
regulátory, svitky pro registrační přístroje a konečně pro konstrukční stavebnice pro
elektrotechniku. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 92 norem (k témuž datu v r. 2004 - 98,
v r. 2003 - 103, v r. 2002 - 101, v r. 2001 - 99 a v r. 2000 - 101 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
13 norem.
ČSN EN 61784-1 (18 4001) Přenos digitálních dat pro měření a řízení. Část 1:
Soubory profilů pro souvislou a přerušovanou výrobu, vztahující se ke sběrnici pole,
používané pro průmyslové řídicí systémy. Vydána v dubnu 2005. S účinností od 1. 4. 2007
se touto normou spolu s ČSN EN 61158-2 ed.2 z dubna 2005, ČSN EN 61158-3 z dubna
2005, ČSN EN 61158-4 z dubna 2005, ČSN EN 61158-5 z dubna 2005 a ČSN EN 6158-6
z dubna 2005 ruší ČSN EN 50170 ze srpna 1997 a ČSN EN 50254 z prosince 1999, které do
uvedeného data platí souběžně s těmito normami. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na
souběžnou platnost nových norem se dvěma staršími normami různých čísel.
ČSN EN 61804-2 (18 4003) Funkční bloky (FB) pro řízení procesů. Část 2:
Specifikace pojmu FB a jazyka popisu elektronického zařízení (EDDL). Vydána v březnu
2005.
ČSN EN 61158 (18 4020) Přenos digitálních dat pro měření a řízení. Sběrnice
pole pro průmyslové a řídicí systémy. Norma sestává z následujících částí: Část 1: Přehled
a pokyny pro soubor IEC 61158; Část 2: Specifikace fyzické vrstvy a definice služby; Část 3:
Definice služby datového spoje; Část 4: Specifikace protokolu datového spoje; Část 5:
Definice služby aplikační vrstvy a Část 6: Specifikace protokolu aplikační vrstvy. V prvním
pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 61158-2 ed.2 (18 4020) Přenos digitálních dat pro měření a řízení.
Sběrnice pole pro průmyslové a řídicí systémy. Část 2: Specifikace fyzické vrstvy
a definice služby. Vydána v dubnu 2005. S účinností od 1. 4. 2007 se ruší ČSN EN 61158-2
34
z ledna 1997, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou. S účinností od
1. 4. 2007 se touto normou spolu s ČSN EN 61158-3 z dubna 2005, ČSN EN 61158-4
z dubna 2005, ČSN EN 61158-5 z dubna 2005, ČSN EN 61158-6 z dubna 2005,
a ČSN EN 61784-1 z dubna 2005 ruší ČSN EN 50170 ze srpna 1997 a ČSN EN 50254
z prosince 1999, které do uvedeného data platí souběžně s těmito normami. Poznámka
recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost nových norem se dvěma staršími normami
různých čísel.
ČSN EN 61158-3 (18 4020) Přenos digitálních dat pro měření a řízení. Sběrnice
pole pro průmyslové a řídicí systémy. Část 3: Definice služby datového spoje. Vydána
v dubnu 2005. S účinností od 1. 4. 2007 se touto normou spolu s ČSN EN 61158-2 ed.2
z dubna 2005, ČSN EN 61158-4 z dubna 2005, ČSN EN 61158-5 z dubna 2005,
ČSN EN 61158-6 z dubna 2005 a ČSN EN 61784-1 z dubna 2005 ruší ČSN EN 50170 ze
srpna 1997 a ČSN EN 50254 z prosince 1999, které do uvedeného data platí souběžně
s těmito normami. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost nových
norem se dvěma staršími normami různých čísel.
ČSN EN 61158-4 (18 4020) Přenos digitálních dat pro měření a řízení. Sběrnice
pole pro průmyslové a řídicí systémy. Část 4: Specifikace protokolu datového spoje.
Vydána v dubnu 2005. S účinností od 1. 4. 2007 se touto normou spolu s ČSN EN 61158-2
ed.2 z dubna 2005, ČSN EN 61158-3 z dubna 2005, ČSN EN 61158-5 z dubna 2005,
ČSN EN 61158-6 z dubna 2005 a ČSN EN 61784-1 z dubna 2005 ruší ČSN EN 50170 ze
srpna 1997 a ČSN EN 50254 z prosince 1999, které do uvedeného data platí souběžně
s těmito normami. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost nových
norem se dvěma staršími normami různých čísel.
ČSN EN 61158-5 (18 4020) Přenos digitálních dat pro měření a řízení. Sběrnice
pole pro průmyslové a řídicí systémy. Část 5: Definice služby aplikační vrstvy. Vydána
v dubnu 2005. S účinností od 1. 4. 2007 se touto normou spolu s ČSN EN 61158-2 ed.2
z dubna 2005, ČSN EN 61158-3 z dubna 2005, ČSN EN 61158-4 z dubna 2005,
ČSN EN 61158-6 z dubna 2005 a ČSN EN 61784-1 z dubna 2005 ruší ČSN EN 50170 ze
srpna 1997 a ČSN EN 50254 z prosince 1999, které do uvedeného data platí souběžně
s těmito normami. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost nových
norem se dvěma staršími normami různých čísel.
ČSN EN 61158-6 (18 4020) Přenos digitálních dat pro měření a řízení. Sběrnice
pole pro průmyslové a řídicí systémy. Část 6: Specifikace protokolu aplikační vrstvy.
Vydána v dubnu 2005. S účinností od 1. 4. 2007 se touto normou spolu s ČSN EN 61158-2
ed.2 z dubna 2005, ČSN EN 61158-3 z dubna 2005, ČSN EN 61158-4 z dubna 2005,
ČSN EN 61158-5 z dubna 2005 a ČSN EN 61784-1 z dubna 2005 ruší ČSN EN 50170 ze
srpna 1997 a ČSN EN 50254 z prosince 1999, které do uvedeného data platí souběžně
s těmito normami. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost nových
norem se dvěma staršími normami různých čísel.
ČSN ISO 14649 (18 4320) Automatizované průmyslové systémy a integrace.
Řízení technického zařízení. Model dat pro CNC kontroléry. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Přehled a základní principy (Fáze 1); Část 10: Obecná data
procesu (Fáze 1); Část 11: Data pro proces frézování (Fáze 2); Část 12: Data pro proces
soustružení (Fáze 2); Část 13: Data pro obrábění EDM pomocí drátové elektrody (Fáze 2);
Část 14: Data pro obrábění EDM pomocí tvarové elektrody (Fáze 2); Část 111: Nástroje pro
frézování (Fáze 1); a Část 121: Nástroje pro soustružení (Fáze 2). V prvním pololetí 2005
byly k dispozici tyto části:
35
ČSN ISO 14649-10 (18 4320) Automatizované průmyslové systémy a integrace.
Řízení technického zařízení. Model dat pro CNC kontroléry. Část 10: Obecná data
procesu. Vydána v únoru 2005.
ČSN ISO 14649-11 (18 4320) Automatizované průmyslové systémy a integrace.
Řízení technického zařízení. Model dat pro CNC kontroléry. Část 11: Data pro proces
frézování. Vydána v březnu 2005.
ČSN EN 61131 (18 7050) Programovatelné řídicí jednotky. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Všeobecné informace, Část 2: Požadavky na zařízení a zkoušky,
Část 3: Programovací jazyky, Část 4: Pokyny pro uživatele, Část 5: Komunikace, Část 6:
Vyhrazena, Část 7: Programování s fuzzy řízením a Část 8: Pokyny pro použití a zavádění
programovacích jazyků. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 61131-2 (18 7050) Programovatelné řídicí jednotky. Část 2: Požadavky
na zařízení a zkoušky. Specifikuje požadavky a příslušné zkoušky pro programovatelné
řídicí jednotky (PLC) a jejich příslušná periferní zařízení (např. programovací a odlaďovací
nástroje (PADT), rozhraní člověk-stroj. (HMI), atd.), jejichž zamýšleným použitím je řízení
a ovládání strojů a průmyslových procesů. Tato norma se nezabývá funkční bezpečností nebo
jinými hledisky celkového automatizovaného systému. PLC a jejich aplikační programy
a jejich příslušná periferní zařízení se považuji za složky řídicího systému. Vzhledem k tomu,
že PLC jsou zařízení složená z jednotlivých součástí, jsou požadavky na celkovou bezpečnost
automatizovaného systému zahrnující instalaci i aplikaci mimo rozsah této normy. Zmiňuje se
však bezpečnost PLC z hlediska rizik spojených s úderem elektrickým proudem a požárem,
odolnosti proti elektrickému rušení a detekce chyb při provozování systému PLC (jako je
použití kontroly parity, diagnostiky pomocí samozkoušení, atd.). Elektrické instalace a
pokyny viz IEC 60364 nebo příslušné národní/oblastní předpisy. Předmětem této normy
je: - ustanovit definice a označit základní vlastnosti vztahující se k výběru a použití PLC a
jejich přidružených periferních zařízení, - specifikovat minimální požadavky pro funkční,
elektrické, mechanické, konstrukční vlastnosti a vlastnosti prostředí, podmínky provozu,
bezpečnosti, EMC, uživatelského programování a zkoušek použitelných pro PLC a jejich
přidružená periferní zařízení. Rozsáhlá norma, cca 111 stran. ČSN EN 61131-2 byla vydána
v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 61131-2 z ledna 2004.
ČSN EN 60297 (18 8001) Mechanické konstrukce pro elektronická zařízení.
Systém nosných konstrukcí řady 482,6 mm (19 palců). Norma se skládá z následujících
částí: Část 3-101: Kostry a souvisící zásuvné jednotky, Část 3-102: Zasouvací a vysouvací
rukojeti a Část 3-103: Klíčování a nastavovací kolík. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici
všechny tři části:
ČSN EN 60297-3-101 (18 8001) Mechanické konstrukce pro elektronická
zařízení. Systém nosných konstrukcí řady 482,6 mm (19 palců). Část 3-101: Kostry
a souvisící zásuvné jednotky. Vydána v květnu 2005. S účinností od 1. 9. 2007 se touto
normou ruší ČSN IEC 297-3 z července 1995, ČSN EN 60297-5-100 z prosince 2001,
ČSN EN 60297-5-102 z prosince 2001, ČSN EN 60297-5-103 z prosince 2001,
ČSN EN 60297-5-107 z prosince 2001. S účinností od 1. 9. 2007 se touto normou spolu
s ČSN 60297-3-102 ruší ČSN EN 60297-4 z dubna 1997.
ČSN EN 60297-3-102 (18 8001) Mechanické konstrukce pro elektronická
zařízení. Systém nosných konstrukcí řady 482,6 mm (19 palců). Část 3-102: Zasouvací
a vysouvací rukojeti. Vydána v květnu 2005. S účinností od 1. 9. 2007 se touto normou ruší
ČSN EN 60297-5-101 z prosince 2001. S účinností od 1. 9. 2007 se touto normou spolu
s ČSN EN 60297-3-101 z května 2005 ruší ČSN EN 60297-4 z dubna 1997.
36
ČSN EN 60297-3-103 (18 8001) Mechanické konstrukce pro elektronická
zařízení. Systém nosných konstrukcí řady 482,6 mm (19 palců). Část 3-103: Klíčování
a nastavovací kolík. Vydána v květnu 2005. S účinností od 1. 9. 2007 se touto normou ruší
ČSN EN 60297-5-104 z prosince 2001 a ČSN EN 60297-5-105 z prosince 2001, které do
uvedeného data platí souběžně s touto normou.
Třída 19 - Optické přístroje, zařízení pro kinematografii a reprografii
Zahrnuje nejrůznější (optické) přístroje a zařízení, např. lasery, oční optiku, zvětšovací
a reprografické přístroje, kinematografické snímací a promítací přístroje na 16 mm i 35 mm,
diaprojektory a společné součásti a příslušenství. Tato třída českých technických norem je
v SZÚ systematicky sledována až od r. 2002.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 142 norem (k témuž datu v r. 2004 - 128,
v r. 2003 - 140, v r. 2002 - 138, v r. 2001 - 108 a v r. 2000 - 111 položek.) V prvém pololetí
r. 2004, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
1 normu.
ČSN EN ISO 12870 (19 5107) Oční optika. Brýlové obruby. Požadavky
a zkušební metody. Stanovuje základní požadavky na brýlové obruby bez čoček, které jsou
určené k použití pro všechny korekční čočky, a platí při prodeji obrub výrobcem nebo
dodavatelem do maloobchodní sítě. Platí pro všechny typy brýlových obrub včetně brýlových
obrub bez očnic, poloobrub a skládacích brýlí. Norma platí též pro brýlové obruby
z přírodních organických materiálů. Tato norma se nevztahuje na dokončené zakázkové
brýlové obruby nebo na výrobky specificky určené k osobní ochraně očí. Za pozornost stojí
Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k směrnici EU
93/42/EHS, která se týká zdravotnických prostředků. Poznámka recenzenta: V ČR je
směrnice 93/42/EHS zavedena nařízením vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na zdravotnické prostředky (a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb.,
kterým se mění nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických
požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů), ve znění pozdějších
předpisů. ČSN EN ISO 12870 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN ISO 12870
z prosince 1998.
Třída 20 - Obráběcí stroje na kovy
Zahrnuje všeobecné a názvoslovné normy pro obráběcí stroje, požadavky na základní
parametry a přesnost obráběcích strojů, číslicové řízení, bezpečnostní předpisy a bezpečnost
nástrojů, nářadí a zařízení, dále upínání a středění obráběného materiálu i obráběcích nástrojů,
konečně obráběcí jednotky ostatní (brousicí, finišovací, honovací a další), pohonové
a posuvové jednotky, stavebnicové uzly pro stavbu obráběcích strojů a různá pomocná
zařízení a pomocné součásti obráběcích strojů. Tato třída českých technických norem je
v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 118 norem (k témuž datu v r. 2004 - 118,
v r. 2003 - 137, v r. 2002 - 123, v r. 2001 rovněž - 123 a v r. 2000 - 141 norem). V prvém
pololetí r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě
zachytili 17 norem.
ČSN ISO 13041 (20 0308) Podmínky zkoušek pro číslicově řízené soustruhy
a soustružnická centra. Norma obsahuje tyto části: Část 1: Zkoušky geometrické přesnosti
strojů s vodorovnou osou obrobkového vřetena, Část 2: Zkoušky geometrické přesnosti strojů
se svislou osou obrobkového vřetena, Část 3: Zkoušky geometrické přesnosti strojů se svislým
37
obráceným obrobkovým vřetenem, Část 4: Přesnost a opakovatelnost nastavení polohy
v lineárních a otočných osách, Část 5: Přesnost posuvů, otáček a interpolací, Část 6:
Přesnost dokončovaného zkušebního obrobku, Část 7: Vyhodnocení vlastností interpolace
v souřadných rovinách, Část 8: Vyhodnocení tepelných deformací. V prvním pololetí 2005
byly k dispozici tyto části:
ČSN ISO 13041-4 (20 0308) Podmínky zkoušek pro číslicově řízené soustruhy
a soustružnická centra. Část 4: Přesnost a opakovatelnost nastavení polohy v lineárních
a otočných osách. Stanovuje odkazem na (ČSN) ISO 230-2 tolerance platné pro zkoušky
nastavení polohy pro lineární osy do délky 2 000 mm, a pro otočné osy číslicově řízených
(NC) soustruhů a soustružnických center. Tato čtvrtá část nezohledňuje okolní podmínky
zahřátí stroje a měřící metody již popsané v ČSN ISO 230-2. ČSN ISO 13041-4 byla vydána
v červnu 2005.
ČSN ISO 13041-7 (20 0308) Podmínky zkoušek pro číslicově řízené soustruhy
a soustružnická centra. Část 7: Vyhodnocení vlastností interpolace v souřadných
rovinách. Popisuje metodu ověření vlastností interpolace soustružnických center (nebo
číslicově řízených soustruhů) pomocí zkoušek kruhové interpolace a vyhodnocením radiální
úchylky F úchylky kruhovitosti G podle (ČSN) ISO 230-4. Účelem této sedmé části
ČSN ISO 13041 není zajistit prostředky pro analýzu příčin zjištěných úchylek kruhovitosti,
ale pouze nabídnout uživateli metodu pro periodické ověření obráběcího stroje.
ČSN ISO 13041-7 byla vydána v červnu 2005.
ČSN ISO 13041-8 (20 0308) Podmínky zkoušek pro číslicově řízené soustruhy
a soustružnická centra. Část 8: Vyhodnocení teplotních deformací. Stanovuje odkazem na
(ČSN) ISO 230-3 zkoušky, které se používají pro vyhodnocení tepelných deformací pevných
částí stroje a systému nastavení polohy do délky 2 000 mm u číslicově řízených (NC)
soustružnických strojů a soustružnických center. Tato osmá část (ČSN) ISO 13041 stanovuje
tyto tři metody zkoušek: - zkouška pro určení chyby vzniklé v důsledku kolísání teploty
prostředí, – zkouška tepelných deformací způsobených otáčením vřetena a – zkouška
tepelných deformací způsobených pohybem v lineárních osách. Je nutno poznamenat, že není
předpokládáno předepsat jakékoliv tolerance pro zkoušky popsané v této osmé části
(ČSN) ISO 13041. ČSN ISO 13041-8 byla vydána v červnu 2005.
ČSN ISO 2407 (20 0315) Podmínky zkoušek pro brusky na vnitřní broušení
s vodorovnou osou vřetena. Zkoušky přesnosti. Specifikuje s odkazem na (ČSN) ISO 2301, zkoušky geometrické přesnosti a zkoušky obráběním pro brusky na vnitřní broušení,
s vodorovnou osou vřetena, normální přesnosti pro všeobecné použití. Tato mezinárodní
norma rovněž udává příslušné tolerance pro výše zmíněné zkoušky. Tato mezinárodní norma
se zabývá pouze ověřením přesnosti strojů a nevztahuje se ani na zkoušky stroje za chodu
(vibrace, nadměrný hluk, trhavé pohyby částí, atd.), ani na vlastnosti stroje (jako rychlosti,
posuvy, atd.), protože tyto zkoušky jsou obvykle prováděny před zkouškami přesnosti. Tato
mezinárodní norma uvádí názvosloví použité pro základní části stroje a označení os
s odkazem na (ČSN) ISO 841. ČSN ISO 2407 byla vydána v červnu 2005. Nahradila
ČSN ISO 2407 z května 1999. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN ISO 2407 (20 0315)
z května 1999 převzala ISO 2407:1997 schválením k přímému používání jako ČSN, tato česká
technická norma ji přejímá překladem.
ČSN ISO 3875 (20 0316) Obráběcí stroje. Podmínky zkoušek bezhrotových
brusek. Zkoušky přesnosti. Specifikuje, s odkazem na (ČSN) ISO 230-1 a (ČSN) ISO 230-2
zkoušky geometrické přesnosti a zkoušky obráběním a zkoušky přesnosti a opakovatelnosti
nastavení polohy os pro bezhrotové brusky pro všeobecné účely a normální přesnosti.
38
Specifikuje rovněž příslušné tolerance pro výše zmíněné zkoušky. Tato část (ČSN) ISO 3875
se zabývá pouze ověřením přesnosti strojů a nevztahuje se ani na zkoušky stroje za chodu
(vibrace, nadměrný hluk, trhavé pohyby částí, atd.), ani na vlastnosti stroje (jako rychlosti,
posuvy, atd.), protože tyto zkoušky jsou obvykle prováděny před zkouškami přesnosti. Tato
část (ČSN) ISO 3875 uvádí terminologii použitou pro hlavní součásti stroje a zavádí určení os
v souladu s (ČSN) ISO 841. ČSN ISO 3875 byla vydána v červnu 2005. Nahradila
ČSN ISO 3875 října 1992.
ČSN ISO 3686 (20 0320) Obráběcí stroje. Podmínky zkoušek pro souřadnicové
vrtačky a vyvrtávačky s vysokou přesností se stálou výškou stolu a se svislou osou
vřetena. Zkoušky přesnosti. Norma obsahuje tyto části: Část 1: Jednostojanové stroje,
Část 2: Portálové stroje s pohyblivým stolem. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato
část:
ČSN ISO 3686-2 (20 0320) Obráběcí stroje. Podmínky zkoušek pro souřadnicové
vrtačky a vyvrtávačky s vysokou přesností se stálou výškou stolu a se svislou osou
vřetena. Zkoušky přesnosti. Část 2: Portálové stroje s pohyblivým stolem. Specifikuje
s odkazem na (ČSN) ISO 230-1, zkoušky geometrické přesnosti a zkoušky obráběním pro
portálové vrtací a vyvrtávací stroje se svislým vřetenem. Specifikuje rovněž příslušné
tolerance pro výše zmíněné zkoušky. Tato druhá část (ČSN) ISO 3686 se zabývá pouze
ověřením přesností strojů a nevztahuje se ani na zkoušky stroje za chodu (vibrace, nadměrný
hluk, trhavé pohyby částí, atd.), ani na vlastnosti stroje (jako rychlosti, posuvy atd.), protože
tyto zkoušky jsou obvykle prováděny před zkouškami přesnosti. Tato druhá část
(ČSN) ISO 3686 uvádí terminologii použitou pro hlavní součásti stroje a zavádí určení os
v souladu s (ČSN) ISO 841. ČSN ISO 3686-2 byla vydána v červnu 2005. Nahradila
ČSN ISO 3686-2 z května 2002. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN ISO 3686-2 (20 0320)
z května 2002 převzala ISO 3686-2:2000 schválením k přímému používání jako ČSN, tato
česká technická norma ji přejímá překladem.
ČSN ISO 1984 (20 0331) Podmínky zkoušek ručně ovládaných frézek se stálou
výškou stolu. Zkoušky přesnosti. Norma obsahuje tyto části: Část 1: Stroje s vodorovnou
osou vřetena, Část 2: Stroje se svislou osou vřetena. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici
obě části:
ČSN ISO 1984-1 (20 0331) Podmínky zkoušek ručně ovládaných frézek se stálou
výškou stolu. Zkoušky přesnosti. Část 1: Stroje s vodorovnou osou vřetena. Specifikuje,
s odkazem na (ČSN) ISO 230-1, zkoušky geometrické přesnosti a zkoušky obráběním frézek
se stálou výškou stolu s vodorovnou osou vřetena normální přesnosti pro všeobecné použití.
Udává také aplikované tolerance odpovídající výše zmíněným zkouškám. Tato první část
(ČSN) ISO 1984 se zabývá pouze ověřením geometrické přesnosti stroje. Nezabývá se
zkouškami činnosti stroje (vibrace, nadměrný hluk, trhavý pohyb částí) ani ověřováním jeho
vlastností (jako jsou otáčky, posuvy atd.), které by obecně měly být ověřovány před
zkouškami přesnosti. Tato první část (ČSN) ISO 1984 stanovuje terminologii použitou pro
hlavní součásti a označení os s ohledem na (ČSN) ISO 841. ČSN ISO 1984-1 byla vydána
v červnu 2005. Nahradila ČSN ISO 1984-1 z května 2002. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN ISO 1984-1 (20 0331) z května 2002 převzala ISO 1984-1:2001 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato česká technická norma ji přejímá překladem.
ČSN ISO 1984-2 (20 0331) Podmínky zkoušek ručně ovládaných frézek se stálou
výškou stolu. Zkoušky přesnosti. Část 2: Stroje se svislou osou vřetena. Specifikuje,
s odkazem na (ČSN) ISO 230-1, zkoušky geometrické přesnosti a zkoušky obráběním frézek
se stálou výškou stolu se svislou osou vřetena normální přesnosti pro všeobecné použití.
39
Udává také aplikované tolerance odpovídající výše zmíněným zkouškám. Tato druhá část
(ČSN) ISO 1984 se zabývá pouze ověřením geometrické přesnosti stroje. Nezabývá se
zkouškami činnosti stroje (vibrace, nadměrný hluk, trhavý pohyb částí) ani ověřováním jeho
vlastností (jako jsou otáčky, posuvy atd.), které by obecně měly být ověřovány před
zkouškami přesnosti. Tato druhá část (ČSN) ISO 1984 stanovuje terminologii použitou pro
hlavní součásti a označení os s ohledem na (ČSN) ISO 841. ČSN ISO 1984-2 byla vydána
v červnu 2005. Nahradila ČSN ISO 1984-2 z května 2002. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN ISO 1984-2 (20 0331) z května 2002 převzala ISO 1984-2:2001 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato česká technická norma ji přejímá překladem.
ČSN ISO 2433 (20 0345) Obráběcí stroje. Podmínky zkoušek hrotových brusek
a hrotových univerzálních brusek s pohyblivým stolem. Zkoušky přesnosti. Specifikuje,
s odkazem na (ČSN) ISO 230-1 a (ČSN) ISO 230-2, zkoušky geometrické přesnosti,
a zkoušky obráběním a zkoušky přesnosti a opakovatelnosti nastavení polohy v osách
pro hrotové brusky a hrotové univerzální brusky s pohyblivým stolem normální přesnosti pro
všeobecné použití. Tato mezinárodní norma rovněž udává příslušné tolerance pro výše
zmíněné zkoušky. Tato mezinárodní norma platí pro stroje s průměrem brousícího kotouče do
800 mm a vzdáleností mezi hroty do 4000 mm. Tato mezinárodní norma se zabývá pouze
ověřením přesnosti strojů a nevztahuje se ani na zkoušky stroje za chodu (vibrace, nadměrný
hluk, trhavé pohyby částí, atd.), ani na vlastnosti stroje (jako rychlosti, posuvy, atd.), protože
tyto zkoušky jsou obvykle prováděny před zkouškami přesnosti. Tato mezinárodní norma
uvádí terminologii použitou pro hlavní součásti stroje a označení os s ohledem na
(ČSN) ISO 841. (ČSN) ISO 2433 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN ISO 2433
z května 2002. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN ISO 2433 (20 0345) z května 2002
převzala ISO 2433:1999 schválením k přímému používání jako ČSN, tato česká technická
norma ji přejímá překladem.
ČSN ISO 1986 (20 0346) Podmínky zkoušek pro rovinné brusky s vodorovnou
osou brousícího vřetene a s vrtaným pohybem stolu. Zkoušky přesnosti. Norma obsahuje
tyto části: Část 1: Stroje s délkou stolu do 1600 mm, Část 2: Stroje s délkou stolu přes
1600 mm. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN ISO 1986-1 (20 0346) Podmínky zkoušek pro rovinné brusky s vodorovnou
osou brousícího vřetene a s vrtaným pohybem stolu. Zkoušky přesnosti. Část 1: Stroje
s délkou stolu do 1600 mm. Specifikuje, s odkazem na (ČSN) ISO 230-1, zkoušky
geometrické přesnosti a zkoušky obráběním frézek se stálou výškou stolu s vodorovnou osou
vřetena normální přesnosti pro všeobecné použití. Udává také aplikované tolerance
odpovídající výše zmíněným zkouškám. Tato první část (ČSN) ISO 1986 se zabývá pouze
ověřením geometrické přesnosti stroje. Nezabývá se zkouškami činnosti stroje (vibrace,
nadměrný hluk, trhavý pohyb částí) ani ověřováním jeho vlastností (jako jsou otáčky, posuvy
atd.), které by obecně měly být ověřovány před zkouškami přesnosti. Tato první část
(ČSN) ISO 1986 stanovuje terminologii použitou pro hlavní součásti a označení os s ohledem
na (ČSN) ISO 841. ČSN ISO 1986-1 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN ISO 1986-1
ze 17. 4. 1991.
ČSN ISO 1985 (20 0347) Obráběcí stroje. Podmínky zkoušek pro rovinné brusky
se svislou osou brousícího vřetena a vratným pohybem stolu. Zkoušky přesnosti.
Specifikuje, s odkazem na (ČSN) ISO 230-1, zkoušky geometrické přesnosti a zkoušky
obráběním rovinných brusek se svislou osou brousícího vřetena a vratným pohybem stolu,
normální přesnosti pro všeobecné použití. Tato mezinárodní norma rovněž udává příslušné
40
tolerance pro výše zmíněné zkoušky. Tato mezinárodní norma neplatí pro rovinné brusky
s pevným nebo otočným stolem nebo pro brusky mající podélný pojezd brousicího vřeteníku.
Tato mezinárodní norma se zabývá pouze ověřením přesnosti strojů a nevztahuje ani na
zkoušky stroje za chodu (vibrace, nadměrný hluk, trhavé pohyby částí, atd.), ani na vlastnosti
stroje (jako rychlosti, posuvy, atd.), protože tyto zkoušky jsou obvykle prováděny před
zkouškami přesnosti. ČSN ISO 1985 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN ISO 1985
z května 1999. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN ISO 1985 (20 0347) z května 1999
převzala ISO 1985:1998 schválením k přímému používání jako ČSN, tato česká technická
norma ji přejímá překladem.
ČSN ISO 10791 (20 0360) Podmínky zkoušek pro obráběcí centra. Norma
obsahuje tyto části: Část 1: Zkoušky geometrické přesnosti strojů s vodorovnou osou vřetena
a s hlavami jako příslušenství (vodorovná osa Z), Část 2: Zkoušky geometrické přesnosti
strojů se svislou osou vřetena nebo s univerzálními hlavami se svislou primární osou (svislá
osa Z), Část 3: Zkoušky geometrické přesnosti strojů s integrovanými indexovatelnými nebo
souvisle řízenými univerzálními hlavami (svislá osa Z), Část 4: Přesnost a opakovatelnost
nastavení polohy v lineárních a otočných osách, Část 5: Přesnost a opakovatelnost nastavení
polohy obrobkových palet, Část 6: Přesnost posuvů, otáček a interpolací, Část 7: Přesnost
dokončovaného zkušebního obrobku, Část 8: Vyhodnocení pomocí zkoušek kruhové
interpolace ve třech souřadných rovinách, Část 9: Vyhodnocení doby výměny nástrojů
a výměny palet, Část 10: Vyhodnocení tepelných deformací, Část 11: Vyhodnocení
vyzařovaného hluku, Část 12: Vyhodnocení míry vibrací. Pro snazší pochopení tohoto
souboru uvádíme definici obráběcího centra. Je to číslicově řízený obráběcí stroj, schopný
vykonávat více obráběcích operací, jako je frézování, vyvrtávání, vrtání a řezání závitů, na
kterém mohou být nástroje vyměňovány automaticky ze zásobníku nebo z podobné úložné
jednotky podle programu pro obrábění. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN ISO 10791-1 (20 0360) Podmínky zkoušek pro obráběcí centra. Část 1:
Zkoušky geometrické přesnosti strojů s vodorovnou osou vřetena a s hlavami jako
příslušenství (vodorovná osa Z). Specifikuje, s odkazem na (ČSN) ISO 230-1, zkoušky
geometrické přesnosti pro obráběcí centra (nebo číslicově řízené frézky vyvrtávačky atd., je-li
to použitelné) s vodorovnou osou vřetena (tzn. vodorovná osa Z). Tato první část
(ČSN) ISO 10791 se vztahuje na obráběcí centra, která mají v podstatě čtyři číslicově řízené
osy, z nichž tři jsou lineární (X,Y a Z) do délky 2000 mm a jedna je otočná (B), týká se však
také doplňkových pohybů, jako jsou pohyby výsuvných vřeten, smýkadel nebo univerzálních
hlav tvořících příslušenství. Jiné pohyby než uvedené jsou považovány za speciální znaky
a příslušné zkoušky nejsou do této části (ČSN) ISO 10791 zařazeny. Tato první část
(ČSN) ISO 10791 se zabývá pouze ověřením geometrické přesnosti strojů a nevztahuje se na
zkoušky činností stroje, které mají být obvykle ověřovány odděleně. Určité zkoušky, týkající
se vlastností stroje pracujícího bez zatížení nebo při dokončovacích podmínkách obrábění,
jsou zařazeny do dalších částí (ČSN) ISO 10791. Poměrně rozsáhlá norma, cca 59 stran.
ČSN ISO 10791-1 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN ISO 10791-1 z května 2002.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN ISO 10791-1 (20 0360) z května 2002 převzala
IS0 10791-1:1998 schválením k přímému používání jako ČSN, tato česká technická norma ji
přejímá překladem.
ČSN ISO 10791-2 (20 0360) Podmínky zkoušek pro obráběcí centra. Část 2:
Zkoušky geometrické přesnosti strojů se svislou osou vřetena nebo s univerzálními
hlavami se svislou primární osou otáčení (svislá osa Z). Specifikuje, s odkazem
na (ČSN) ISO 230-1, zkoušky geometrické přesnosti pro obráběcí centra (nebo číslicově
řízené frézky, vyvrtávačky atd., je-li to použitelné) se svislou osou vřetena (tzn. svislá osa Z).
41
Tato druhá část (ČSN) ISO 10791 se vztahuje na obráběcí centra, která mají v podstatě tři
číslicově řízené lineární osy do délky 2000 mm, týká se však také doplňkových pohybů, jako
jsou otočné pohyby (otočné osy A', B‘a C‘), pohyby smykadel, pinol nebo univerzálních hlav.
Jiné pohyby než uvedené jsou považovány za speciální znaky a příslušné zkoušky nejsou do
této části (ČSN) ISO 10791 zařazeny. Tato druhá část (ČSN) ISO 10791 se zabývá pouze
ověřením přesnosti stroje. Nevztahuje se na zkoušky činností stroje, které mají být obvykle
ověřovány odděleně. Určité zkoušky, týkající se vlastností stroje pracujícího bez zatížení
nebo při dokončovacích podmínkách obrábění, jsou zařazeny do dalších částí (ČSN) ISO
10791. Poměrně obsáhlá norma, cca 48 stran. ČSN ISO 10791-2 byla vydána v červnu 2005.
Nahradila ČSN ISO 10791-2 z května 2002. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN ISO 10791-2 (20 0360) z května 2002 převzala ISO 10791-2:2001 schválením
k přímému používání jako ČSN, tato česká technická norma ji přejímá překladem.
ČSN ISO 10791-3 (20 0360) Podmínky zkoušek pro obráběcí centra. Část 3:
Zkoušky geometrické přesnosti strojů s integrovanými indexovatelnými nebo souvisle
řízenými univerzálními hlavami (svislá osa Z). Specifikuje, s odkazem na (ČSN) ISO 2301, zkoušky geometrické přesnosti pro obráběcí centra (nebo číslicově řízené frézky,
vyvrtávačky atd., je-li to použitelné) s indexovatelnými nebo souvisle řízenými univerzálními
hlavami (tzn. svislá osa Z). Tato třetí část (ČSN) ISO 10791 se vztahuje na obráběcí centra,
která mají v podstatě šest číslicově řízených os z nichž tři jsou lineární (X, Y a Z) do délky
2000 mm, a tři jsou otočné (A nebo D a B na univerzální hlavě a C‘ na stole). Jiné pohyby
než uvedené jsou považovány za speciální znaky a příslušné zkoušky nejsou do této části
(ČSN) ISO 10791 zařazeny. Tato třetí část (ČSN) ISO 10791 se zabývá pouze ověřením
geometrické přesnosti strojů a nevztahuje se na zkoušky činností stroje, které mají být
obvykle ověřovány odděleně. Určité zkoušky, týkající se vlastností stroje pracujícího bez
zatížení nebo při dokončovacích podmínkách obrábění, jsou zařazeny do dalších částí (ČSN)
ISO 10791. ČSN ISO 10791-3 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN ISO 10791-3
z května 2002. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN ISO 10791-3 (20 0360) z května 2002
převzala ISO 10791-3:1998 schválením k přímému používání jako ČSN, tato česká technická
norma ji přejímá překladem.
ČSN ISO 10791-4 (20 0360) Podmínky zkoušek pro obráběcí centra. Část 4:
Přesnost a opakovatelnost nastavení polohy v lineárních a otočných osách. Specifikuje
s odkazem na (ČSN) ISO 230-2, tolerance pro nastavování polohy v lineárních osách do
délky 2000 mm a v otočných osách u obráběcích center. Nezabývá se podmínkami prostředí,
ohřátím stroje a metodami měření, což je popsáno v (ČSN) ISO 230-2. ČSN ISO 10791-4
byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN ISO 10791-4 z května 1999. Poznámka
recenzenta: Zatímco ČSN ISO 10791-4 (20 0360) z května 1999 převzala ISO 10791-4:1998
schválením k přímému používání jako ČSN, tato česká technická norma ji přejímá překladem.
ČSN ISO 10791-5 (20 0360) Podmínky zkoušek pro obráběcí centra. Část 5:
Přesnost a opakovatelnost nastavení polohy obrobkových palet. Specifikuje s odkazem na
(ČSN) ISO 230-1 a (ČSN) ISO 230-2, zkoušky pro stanovení opakovatelnosti nastavení
polohy jednotlivých palet a celkové přesnosti nastavení polohy skupiny palet přičleněných
k určitému stroji. Přesnost nastavení polohy obrobku nebo upínacího přípravku obrobku ve
výrobním systému závisí na spojení mezi paletami a upínači palet. Je nutno poznamenat, že
tato část normy se vztahuje na jednotlivá obráběcí centra, tj. na jeden upínač a několik palet.
ČSN ISO 10791-5 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN ISO 10791-5 z května 1999.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN ISO 10791-5 (20 0360) z května 1999 převzala
ISO 10791-5:1998 schválením k přímému používání jako ČSN, tato česká technická norma ji
přejímá překladem.
42
ČSN ISO 10791-6 (20 0360) Podmínky zkoušek pro obráběcí centra. Část 6:
Přesnost posuvů, frekvence otáčení a interpolací. Specifikuje s odkazem na
(ČSN) ISO 230-1, určité kinematické zkoušky týkající se frekvence otáčení vřeten, posuvů
v jednotlivých lineárních osách. ČSN ISO 10791-6 byla vydána v červnu 2005. Nahradila
ČSN ISO 10791-6 z května 1999. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN ISO 10791-6
(20 0360) z května 1999 převzala ISO 10791-6:1998 schválením k přímému používání jako
ČSN, tato česká technická norma ji přejímá překladem.
ČSN ISO 10791-8 (20 0360) Podmínky zkoušek pro obráběcí centra. Část 8:
Vyhodnocení vlastností interpolace ve třech souřadných rovinách. Specifikuje metodu
ověření vlastností interpolace obráběcích center (nebo číslicově řízených frézek atd., pokud je
to použitelné) pomocí zkoušek kruhové interpolace ve třech souřadných rovinách (XY, YZ
a XZ) a vyhodnocením radiální úchylky F a úchylky kruhovitosti G podle (ČSN) ISO 230-4.
ČSN ISO 10791-8 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN ISO 10791-8 z května 2002.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN ISO 10791-8 (20 0360) z května 2002 převzala
ISO 10791-8:2001 schválením k přímému používání jako ČSN, tato česká technická norma ji
přejímá překladem.
Třída 21 - Tvářecí stroje
Obsahuje všeobecné, názvoslovné a třídicí normy pro tvářecí stroje, požadavky na
přesnost tvářecích strojů, dále předmětové normy pro hydraulické tvářecí stroje, bezpečnostní
předpisy a konečně požadavky na upínání na tvářecích strojích na plošné a objemové tváření
a pro tváření plastů. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 70 norem (k témuž datu v r. 2004 - 70,
v r. 2003 - 73, v r. 2002 - 72, v r. 2001 - 72 a v r. 2000 - 72 norem). V letech 2000 - 2002 byla
tato třída norem prakticky bez pohybu, takže jsme v našem přehledu za tyto roky nemohli
uvést žádnou samostatně vydanou (novou) normu. Za rok 2003 jsme v této třídě zachytili dvě
nové (novelizované) normy. V r. 2004, ani v prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí naše
recenze a záznamy v této publikaci, jsme v této třídě opět nezachytili žádnou novelizovanou
nebo nově vydanou normu.
Třída 22 - Nástroje
Obsahuje technické normy pro nejrůznější nástroje, a to zejména: Nože a nástroje
s břitovými destičkami, samotné břitové destičky z rychlořezné oceli, keramiky a slinutých
karbidů, vrtáky na kovy i plasty, výhrubníky, výstružníky, záhlubníky, nástroje protahovací
a protlačovací. Dále především předmětové normy na nejrůznější druhy fréz a nástroje na
ozubená kola a ozubení vůbec, pilové kotouče na kovy, závitníky a závitové nástroje,
nejrůznější soustružnické nože, brusivo, brousicí, lešticí a lapovací prášky a pasty, rotační
kartáče a leštivé kotouče, sekery a pily i pilky, lisovací nástroje, nůžky, nástroje na tváření za
studena, razidla, nástroje na tváření plechů karoserie, kovací zápustky a okrajovadla, formy
pro tlakové lití, ruční pilníky a další různé nástroje a nářadí. Tato třída českých technických
norem není v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 500 norem, (k témuž datu v r. 2004 - 421,
v r. 2003 - 546, v r. 2002 - 631, v r. 2001 - 633 a v r. 2000 - 760 norem).
Třída 23 - Nářadí
Zahrnuje nejrůznější nástroje, např. kladiva, kleště, hasáky, klíče, šroubováky, sekáče,
kartáčnické výrobky, násady, lopaty, motyky, různé zemědělské a zednické nářadí
43
i mechanické ruční nářadí apod. Tato třída českých technických norem není v SZÚ
systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 51 norem (k témuž datu v r. 2004 - 51,
v r. 2003 - 67, v r. 2002 - 66, ale v r. 2001 - 147 a v r. 2000 - 152 norem). (Úbytek norem ve
třídě jde na vrub rušení zastaralých norem bez náhrady.)
Třída 24 - Upínací nářadí
V třídě jsou zahrnuty normy pro nejrůznější (upínací) nářadí, např. držáky, sklíčidla,
trny, upínací nářadí na soustruhy, frézky, vyvrtávačky, svěráky, upínací desky, prvky
upínacích přístrojů apod. Tato třída českých technických norem není v SZÚ systematicky
sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 267 norem (k témuž datu v r. 2004 - 266,
v r. 2003 - 269, v r. 2002 - 269, v r. 2001 - 267 a v r. 2000 rovněž - 267 norem).
Třída 25 - Měřicí a kontrolní nářadí a přístroje
V této třídě jsou soustředěny normy na měřicí a kontrolní nářadí, např. délková
a mikrometrická měřidla, úhloměry, tloušťkoměry, měřidla pro měření přesnosti, mezní
a porovnávací kalibry, šablony, mezní kalibry na závity a závitová měřidla, rýsovací
a kontrolní nářadí, vodováhy, olovnice, tlakoměry, nářadí pro měření objemu, měřidla pro
měření průtoku, viskozimetry, nejrůznější druhy teploměrů, defektoskopy, kontrolní síta
apod. Tato třída českých technických norem není v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 498 norem (k témuž datu v r. 2004 - 497,
v r. 2003 - 488, v r. 2002 - 529, v r. 2001 - 544 a v r. 2000 - 551 norem).
Třída 26 - Zařízení dopravní a pro manipulaci s materiálem
Zahrnuje technické normy pro transportní zařízení, řetězy a řetězová kola pro
transportéry, bezpečnostní předpisy, předpisy pro pásové dopravníky, korečkové elevátory,
redlerové a další transportéry, dopravníkové šneky, vibrační dopravníky, podavače,
nakladače, vykladače a výklopníky, regálové zakladače, paletovací stroje, dopravní vozíky
a tahače, ruční vozíky a vozíky s pohonem, požadavky na manipulaci s materiálem,
předmětové normy na palety, přepravníky, regály a skladovací techniku, můstky a nákupní
vozíky. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 233 norem (k témuž datu v r. 2004 - 237,
v r. 2003 - 220, v r. 2002 - 269, v r. 2001 - 257 a v r. 2000 - 243 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
3 normy.
ČSN EN 12674 (26 9008) Rozvážkové vozíky. Norma se skládá z následujících
částí: Část 1: Terminologie, Část 2: Všeobecné provedení a zásady bezpečnosti, Část 3:
Metody zkoušení a Část 4: Požadavky na provedení. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici
tato část:
ČSN EN 12674-3 (26 9008) Rozvážkové vozíky. Část 3: Metody zkoušení. Pokrývá
zatěžovací zkoušení rozvážkových vozíků a transportních podvozků na bezpečnost, vhodnost
pro účely a vývoj nových konstrukcí. Všechny konstrukce, typy a odvozené tvary
rozvážkových vozíků a transportních podvozků určené pro vybavení bočnicemi nebo pro toto
vybavení neurčené jsou podrobeny určitým zkouškám uvedeným v části 3, jak je
specifikováno v části 4. V předmětu normy jsou rovněž zahrnuty rozvážkové vozíky částečně
vyrobené z nekovových materiálů, jako jsou plasty nebo překližka. Transportní podvozky
44
jsou podrobeny omezujícímu rozsahu těchto zkoušek, jak je specifikováno ve čtvrté části.
ČSN EN 12674-3 byla vydána v květnu 2005.
ČSN P CEN/TS 13853 (26 9391) Výměnné nástavby pro kombinovanou dopravu.
Stohovatelné výměnné nástavby typu C 745-S16. Rozměry, konstrukční požadavky
a zkoušení. Stanovuje rozměry, konstrukční a zkušební požadavky stohovatelných
výměnných nástaveb typu C 745-S16, které jsou vhodné pro vnitrostátní a mezinárodní
multimodální přepravu po silnici, železnici, krátkých námořních trasách a podél mořského
pobřeží (včetně přepravy Ro/Ro nebo na trajektech) a ve vnitrozemských vodních cestách.
ČSN P CEN/TS 13853 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 1756-2 (26 9711) Zdvižná čela. Plošinová zdvižná čela určená
k namontování na kolová vozidla. Bezpečnostní požadavky. Část 2: Zdvižná čela pro
dopravu osob. Specifikuje bezpečnostní požadavky na navrhování zdvižných čel podle
definice v 3.1, určených pro namontování na kolová vozidla pro dopravu osob. Vozidla pro
nakládání cestujících se sníženou schopností pohybu do letadel a lodí jsou zahrnuta do
předmětu této normy (ačkoliv zdvižná čela namontovaná v přístavištích jsou vyjmuta). Dále
specifikuje ověřování zdvižných čel a bezpečnostní informace, které musí být pro jejich
použití k dispozici. Tento dokument se zabývá technickými požadavky minimalizujícími
nebezpečí uvedená v kapitole 4, která mohou nastat při provozu zdvižných čel, pokud je
zařízení používáno podle pokynů výrobce nebo jim pověřené osoby. Tato norma pokrývá
významná nebezpečí, která mohou vzniknout při používání zdvižného čela tak, jak bylo
zamýšleno a při podmínkách předpokládaných výrobcem. Seznam významných nebezpečí je
uveden v kapitole 4. (V této kapitole, jako obvykle, je tabelárně zpracován přehled nebezpečí
především mechanického úrazu včetně elektrických nebezpečí, ale i nebezpečí vyvolaných
materiály a látkami a zanedbáním ergonomických zásad. Kapitola 5 pak, opět jako obvykle,
obsahuje přehled opatření na minimalizaci rizik.) Tento dokument neplatí na zdvižná čela,
která byla vyrobena před datem vydání tohoto dokumentu CEN. Za pozornost stojí Příloha
ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské směrnici
98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice
zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní
zařízení, v platném znění. ČSN EN 1756-2 byla vydána v lednu 2005.
Třída 27 - Zdvihací zařízení, stroje pro povrchovou těžbu, stroje a zařízení pro zemní,
stavební a silniční práce
Zahrnuje technické normy pro dopravní zařízení, jeřáby mostové, sloupové, portálové
i konzolové, zdvihadla a kladkostroje, stojanové zvedáky, háky a pojistný materiál, jeřábové
dráhy, visuté lanové dráhy nákladní i osobní, lyžařské vleky, výtahy, šachty a strojovny
výtahů, stavební výtahy, dále normy na provoz výtahů. Konečně předmětové normy na
nejrůznější stroje a zařízení pro zemní práce (parametry, provoz i údržba, bezpečnostní
požadavky), stroje pro stavební a silniční práce, (jako např. dempry, skrejpry, grejdry a jejich
součástky, díly, komponenty), pojízdné stroje pro stavbu vozovek, stroje a zařízení pro
zhutňování, výrobu směsí, pro zpracování stavebních materiálů a drtiče nerostných materiálů.
Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 305 norem (k témuž datu v r. 2004 - 302,
v r. 2003 - 305, v r. 2002 - 296, v r. 2001 - 280 a v r. 2000 - 312 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
38 norem.
ČSN EN 13001 (27 0105) Jeřáby. Návrh všeobecně. Norma má tyto části:
Část 1: Základní principy a požadavky; Část 2: Účinky zatížení; Část 3-1: Mezní stavy
45
a prokázání způsobilosti ocelových konstrukcí; Část 3-2: Mezní stavy a prokázání
způsobilosti částí lanových systémů; Část 3-3: Mezní stavy a prokázání způsobilosti kontaktu
kolo/kolejnice; Část 3-4: Mezní stavy a prokázání způsobilosti strojního zařízení. (Tato
poslední část se podle rozhodnutí CEN z června 2004 nepřipravuje.) V prvním pololetí 2005
byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 13001-1 (27 0105) Jeřáby. Návrh všeobecně. Část 1: Základní principy
a požadavky. Používá se spolu s částí 2 a 3, které uvádějí všeobecné podmínky, požadavky
a metody navrhování a teoretického ověřování, aby se u jeřábů zabránilo mechanickým
nebezpečím. (Část 3 je zatím ve fázi předběžného návrhu. Použití částí 1 a 2 není podmíněno
vydáním části 3.) Následuje výčet významných nebezpečných situací a nebezpečných
událostí, které mohou vést k rizikům pro osoby během normálního používání a při
předvídatelném chybném použití. Kapitola 4 této normy je nezbytná pro omezení nebo
vyloučení rizik souvisejících s následujícími nebezpečími: a) nestabilita tuhého tělesa jeřábu
nebo jeho částí (překlopení, posunutí); b) překročení mezní únosnosti (mez kluzu, mez
pevnosti, únava); c) pružnostní nestabilita jeřábu nebo jeho částí (vzpěr, boulení);
d) překročení mezních teplot materiálu nebo komponentů; e) překročení mezních deformací.
Tato norma se používá pro jeřáby, které byly vyrobeny po datu schválení této normy v CEN
a slouží jako základ odkazů na evropské normy pro jednotlivé typy jeřábů. Poznámka
recenzenta: Předmět normy je v části 1 a 2 formulován prakticky stejně. Za pozornost stojí
Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské
směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR jsou obě
evropské strojírenské směrnice nově zavedeny nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se
stanoví technické požadavky na strojní zařízení, v platném znění. ČSN EN 13001-1 byla
vydána v červnu 2005.
ČSN EN 13001-2 (27 0105) Jeřáby. Návrh všeobecně. Část 2: Účinky zatížení.
Používá se spolu s částí 1 a 3, které uvádějí všeobecné podmínky, požadavky a metody
navrhování a teoretického ověřování, aby se u jeřábů zabránilo mechanickým nebezpečím.
(Část 3 je zatím ve fázi předběžného návrhu.) Použití částí 1 a 2 není podmíněno vydáním
části 3. Následuje výčet významných nebezpečných situací a nebezpečných událostí, které
mohou vést k rizikům pro osoby během normálního používání a při předvídatelném chybném
použití. Kapitola 4 této normy je nezbytná pro omezení nebo vyloučení rizik souvisejících
s následujícími nebezpečími: a) nestabilita tuhého tělesa jeřábu nebo jeho částí (překlopení,
posunutí); b) překročení mezní únosnosti (mez kluzu, mez pevnosti, únava); c) pružnostní
nestabilita jeřábu nebo jeho částí (vzpěr, boulení); d) překročení mezních teplot materiálu
nebo komponentů; e) překročení mezních deformací. Tato norma se používá pro jeřáby, které
byly vyrobeny po datu schválení této normy v CEN a slouží jako základ odkazů na evropské
normy pro jednotlivé typy jeřábů. Poměrně rozsáhlá norma, kapitola 4 má 20 stran a Příloha
A 19, celá norma cca 53 stran. Poznámka recenzenta: Předmět normy je v části 1 a 2
formulován prakticky stejně. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí
98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR jsou obě evropské strojírenské směrnice nově
zavedeny nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní
zařízení, v platném znění. ČSN EN 13001-2 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 1492-4 (27 0147) Textilní vázací prostředky. Bezpečnost. Část 4: Vázací
prostředky pro všeobecné zdvihací práce vyrobené z lan z přírodních a ze syntetických
vláken. Specifikuje požadavky související s bezpečností, včetně metod hodnocení a zkoušení
jedno-, dvou-, tří- a čtyřpramenných a nekonečných vázacích prostředků, s příslušenstvím
nebo bez příslušenství, vyrobených ze 3- a 4-pramenné vinuté konstrukce lan z přírodních
46
vláken sisalu, konopí a manilského konopí a ze 3- a 4-pramenné vinuté konstrukce
z polyamidu, polyesteru a polypropylenu a 8-pramenné splétané konstrukce lan ze
syntetických vláken majících referenční číslo od 16 až do 48 včetně. Vázací prostředky
z textilních lan pokryté touto částí (ČSN) EN 1492 jsou určené pro všeobecné zdvihací
operace, tj. když jsou použity pro zdvihání předmětů, materiálů nebo zboží, které nevyžadují
odchylky od specifikovaných požadavků, bezpečnostních koeficientů nebo únosností.
Zdvihací operace, na které se nevztahuje tato norma, mohou zahrnovat zdvihání osob,
potenciálně nebezpečných materiálů, jako je roztavený kov a kyseliny, tabule skla, štěpné
materiály, jaderné reaktory a za zvláštních podmínek používání. Vázací prostředky
z textilních lan vyhovující této evropské normě jsou vhodné pro používání a skladování
v následujících teplotních rozmezích: a) polyester a polyamid –40oC až 100oC, b) manilské
konopí, sisal, konopí a polypropylen –40oC až 80oC. Tato evropská norma není použitelná na
sestavy vázacích prostředků z textilních lan stanovených trigonometrickou metodou. Tato
evropská norma pojednává o technických požadavcích pro minimalizaci nebezpečí uvedených
v kapitole 4, které mohou vzniknout při používání vázacích prostředků z textilních lan, když
je prováděno podle návodů a specifikací uvedených výrobcem nebo zplnomocněným
zástupcem. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu,
a to k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka
recenzenta: V ČR jsou obě evropské strojírenské směrnice nově zavedeny nařízením vlády
č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení, v platném znění.
ČSN EN 1492-4 byla vydána v únoru 2005. Nahradila ČSN 27 0150 z prosince 1993.
ČSN EN 13135-2 (27 0136) Jeřáby. Vybavení. Část 2: Neelektrotechnické
vybavení. ČSN EN 13135 má dvě části, a to: Jeřáby. Bezpečnost. Navrhování. Požadavky na
vybavení. Část 1: Elektrotechnické vybavení a Jeřáby. Vybavení. Část 2: Neelektronické
vybavení. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici druhá část:
ČSN EN 13135-2 (27 0136) Jeřáby. Vybavení. Část 2: Neelektrotechnické
vybavení. Určuje požadavky na neelektrotechnické vybavení všech typů jeřábů za účelem
ochrany osob před nebezpečími ovlivňujícími jejich život a zdraví a pro zajištění spolehlivosti
činností. Pevně připojené prostředky pro uchopení břemen jsou nedílnou částí jeřábu a proto
také spadají do předmětu normy. Neelektrotechnické vybavení zahrnuje: nosnou konstrukci
a její vybavení; poháněcí mechanismy; lanové řetězové pohony; pevně připojené prostředky
pro uchopení břemen; bezpečnostní zařízení; tekutinové systémy [NP: Název
hydrauliky/pneumatiky (fluid power system) podle (ČSN) ISO 5598. Podle (ČSN) EN 982
a (ČSN) EN 983 „fluidní zařízení“]. Významná nebezpečí, zahrnutá do tohoto dokumentu,
jsou uvedena v kapitole 4. (Jak je to v normách tohoto charakteru obvyklé, jsou v této
kapitole tabelárně zpracována nebezpečí úrazová, včetně úrazu elektrickým proudem,
nebezpečí vyplývající z vibrací, látek, viditelného, UV a IČ záření, i zanedbání
ergonomických zásad.) V této normě nejsou zahrnuta nebezpečí vytvářená hlukem. Na to jsou
zaměřeny bezpečnostní normy pro jednotlivé typy jeřábů. V této normě jsou uvedeny zásady
použitelné pro jeřáby přepravující nebezpečná břemena. Jsou uvedeny zvláštní požadavky na
jeřáby přepravující žhavý tekutý kov. Tento dokument se používá pro neelektrotechnické
vybavení vyrobené po datu schválení této normy v CEN. Rozsáhlá norma, cca 51 stran. Za
pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k nové
strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR
je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na strojní zařízení v platném znění. ČSN EN 13135-2 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 14238 (27 0555) Jeřáby. Ručně vedená manipulační zařízení. Stanovuje
požadavky na ručně vedená manipulační zařízení (dále uváděná jako manipulátory), poháněné
47
jiným zdrojem než je ruční pohon, kde obsluha napomáhá při manipulaci s břemenem. Tento
dokument nezahrnuje nebezpečí ve vztahu ke zdvihání osob. Významná nebezpečí, zahrnutá
do tohoto dokumentu, jsou uvedena kapitole 4. (Jak je to v normách tohoto charakteru
obvyklé, jsou tabelárně zpracována především úrazová nebezpečí, včetně úrazu elektrickým
proudem, dále nebezpečí hluku a nebezpečí spojená s pracovní polohou.) Pro nebezpečí, která
nejsou významná, se používá norma (ČSN) EN ISO 12100-2. Tento dokument se používá pro
manipulátory vyrobené po datu schválení této normy v CEN. Za pozornost stojí Příloha ZA,
která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské směrnici
98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice
zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní
zařízení v platném znění. ČSN EN 14238 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 13852 (27 0560) Jeřáby. Offshore jeřáby na těžebních plošinách ropy.
Norma sestává ze dvou částí, a to: Část 1: Offshore jeřáby všeobecného použití a Část 2:
Plovoucí jeřáby, (tj. jeřáby instalované na plavidlech nebo prámech, které jsou projektované
pro jejich uchopení a dopravu, určené zejména pro stavební/montážní činnosti v námořním
prostředí, která ale není harmonizována). V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 13852-1 (27 0560) Jeřáby. Offshore jeřáby na těžebních plošinách ropy.
Část 1: Offshore jeřáby všeobecného použití. Stanovuje požadavky na offshore jeřáby
všeobecného použití včetně jejich nosné podstavné konstrukce nebo ocelové konstrukce.
Norma se používá pro jeřáby vyrobené po datu schválení této normy. Závažná nebezpečí,
zahrnutá do tohoto dokumentu, jsou uvedena v kapitole 4 (viz dále). Tato norma zahrnuje
požadavky na zvedání osob. Kde národní předpisy dovolují použití offshore jeřábů
všeobecného použití pro zvedání osob, měl by jeřáb splňovat nejméně požadavky této normy.
Poznámka recenzenta: Pojem „offshore“ je částečně vysvětlen v názvoslovné části. Offshore
instalace je pevná konstrukce podepřená mořským dnem nebo plovoucí jednotkou,
podpíranou vztlakovými silami, používaná v mořském prostředí pro průzkum, těžbu
a uskladnění uhlovodíků. Jak je to v normách podobného charakteru obvyklé, jsou v kapitole
4 tabelárně shrnuta závažná nebezpečí a v kapitole 5 příslušná ochranná opatření. Vedle
mechanických a elektrických nebezpečí jsou zmíněna i nebezpečí vytvářená hlukem
a vyplývající ze zanedbání ergonomických zásad. Poměrně rozsáhlá norma, cca 70 stran.
Poznámka recenzenta: Proč byla překládána norma pro jeřáby na „námořní použití“ nám
jasné není. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu,
a to k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka
recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na strojní zařízení v platném znění. ČSN EN 13852-1 byla vydána
v lednu 2005.
ČSN EN 13852-2 (27 0560) Jeřáby. Offshore jeřáby na těžebních plošinách ropy.
Část 2: Plovoucí jeřáby. Stanovuje požadavky na plovoucí jeřáby včetně jejich nosné
podstavné konstrukce nebo ocelové konstrukce. Norma se používá pro jeřáby vyrobené po
datu schválení této normy. Významná nebezpečí, kterých se týká tato norma, jsou uvedena
v kapitole 4 (viz dále). Tato norma zahrnuje požadavky na zdvihání osob. Použití jeřábů pro
zdvihání osob může být předmětem zvláštních národních předpisů. Tam, kde národní
předpisy dovolují použití plovoucích jeřábů pro zdvihání osob, měl by jeřáb splňovat nejméně
požadavky této normy a toto použití by mělo být přijato v souladu s příslušnými národními
předpisy pro zdvihání osob. Jak je to v normách podobného charakteru obvyklé, jsou
v kapitole 4 tabelárně shrnuta závažná nebezpečí a v kapitole 5 příslušná ochranná opatření.
Vedle mechanických a elektrických nebezpečí jsou zmíněna i nebezpečí vytvářená hlukem
a vyplývající ze zanedbání ergonomických zásad. Poznámka recenzenta: Proč byla
48
překládána norma pro jeřáby na „námořní použití“ nám jasné není. Poměrně rozsáhlá
norma, cca 59 stran. ČSN EN 13852-2 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 13000 (27 0570) Jeřáby. Mobilní jeřáby. Používá se pro návrh, konstrukci,
namontování bezpečnostních zařízení, návody pro používání, údržbu a zkoušení mobilních
jeřábů, definovaných v (ČSN) ISO 4306-2 s výjimkou nakládacích jeřábů (viz. 3.1.1 normy
/ČSN/ EN 12999:2002). Příklady typů mobilních jeřábů a jejich hlavních částí jsou v příloze
A a B. Tato norma nezahrnuje nebezpečí ve vztahu na zdvihání osob. Nebezpečí, kterých se
týká tato norma jsou uvedena v příloze C. (Jako obvykle je zpracována tabelárně pro
nebezpečí úrazová, včetně úrazu elektrickým proudem, pro nebezpečí z hluku, vibrací, látek a
materiálů, nebezpečí ze zanedbání ergonomických zásad, apod.) Tento dokument se
nepoužívá pro mobilní jeřáby, vyrobené před datem zveřejnění tohoto dokumentu v CEN.
Velmi rozsáhlá norma, cca 108 stran. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí
98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády
č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení v platném znění.
ČSN EN 13000 byla vydána v březnu 2005.
Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy. Jde o soubor norem od třídicího
znaku 27 3010 až po 27 3020. Tento soubor pod společným názvem „Bezpečnostní požadavky
na osobní lanové dráhy“, zahrnuje (resp. bude zahrnovat) následující normy, seřazené podle
jejich třídicích znaků: 1. Terminologie; 2. Inspekce před uvedením do provozu; 3. Napínací
zařízení; 4. Obnovení provozu a evakuace; 5. Provoz; 6. Zabezpečování kvality; 7. Lana;
8. Všeobecné požadavky; 9. Výpočty; 10. Stavební objekty; 11. Poháněcí a další mechanická
zařízení, 12. Elektrická zařízení mimo poháněcí zařízení; 13. Vozy. Prakticky ve všech
normách stojí za pozornost Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu,
a to ke směrnici 2000/9/ES vztahující se na osobní lanovou dopravu. Poznámka recenzenta:
Do českého právního řádu je zavedena nařízením vlády č. 70/2002 Sb., o technických
požadavcích na zařízení pro dopravu osob. V první pololetí 2005 byly k dispozici všechny
dále uvedené normy z této sady, až na dvě.
ČSN EN 1709 (27 3010) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Inspekce před uvedením do provozu, údržba, provozní kontroly a zkoušky. Specifikuje
bezpečnostní požadavky pro inspekci před uvedením do provozu, údržbu, provozní kontroly
a zkoušky osobních lanových drah. Tato norma se vztahuje na různé druhy zařízení a bere
v úvahu jejich okolí. Obsahuje také požadavky mající vztah k zabránění úrazů a k ochraně
pracovníků. Neplatí pro dopravu nákladů ani pro šikmé výtahy. Tato norma nepojednává
o kolaudační zkoušce před uvedením do provozu pro veřejnost. ČSN EN 1709 byla vydána
v květnu 2005.
ČSN EN 1908 (27 3011) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Napínací zařízení. Specifikuje bezpečnostní požadavky pro napínací zařízení pro lanové
dráhy pro dopravu osob. Tato norma se vztahuje na různé druhy zařízení a bere v úvahu jejich
okolí. Tento dokument platí pro navrhování, výrobu, montáž, údržbu a provoz lanového
napínacího zařízení a kotvení zařízení osobních lanových drah. Zahrnuje požadavky mající
vztah k zabránění úrazům a k ochraně pracovníků. Neplatí pro zařízení pro dopravu nákladů
ani pro šikmé výtahy. ČSN EN 1908 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 1909 (27 3012) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Obnovení provozu a evakuace. Stanoví požadavky mající vztah k metodám a zařízení, které
se používá k zajištění bezpečnosti cestujících lanovými drahami v případě delšího zastavení
zařízení. Zahrnuje pouze situace vyplývající ze znehybnění vozů, i když cestujícím nehrozí
49
bezprostřední nebezpečí. Zahrnuje i zvláštní činnost vyplývající z havárie. Obsahuje
požadavky mající vztah k zabránění úrazů a k ochraně pracovníků. Neplatí pro zařízení pro
dopravu nákladů ani pro šikmé výtahy. Nepojednává o konstrukčních provedeních vozů.
ČSN EN 1909 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12397 (27 3013) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Provoz. Specifikuje bezpečnostní požadavky pro provoz zařízení osobních lanových drah.
Tato norma se vztahuje na různé druhy zařízení a bere v úvahu jejich okolí. Tento dokument
platí pro provoz zařízení a pro dopravní podmínky cestujících a také obsahuje požadavky pro
cestující. Platí pro jednotlivá zařízení nebo pro skupiny zařízení. Neobsahuje žádné právní
ustanovení pro dopravu ani dopravní povinnosti. Obsahuje požadavky mající vztah
k zabránění úrazů a k ochraně osob. Neplatí pro zařízení pro dopravu nákladů ani pro šikmé
výtahy. ČSN EN 12397 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12408 (27 3014) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
zabezpečování kvality. Specifikuje bezpečnostní požadavky pro zabezpečování kvality
zařízení osobních lanových drah. Stanoví postupy zabezpečování kvality s doplněním
požadavků jiných norem uvedených v předmluvě. Platí pro různé druhy lanových drah. Tento
dokument platí pro dodavatele zařízení osobních lanových drah nebo bezpečnostních prvků
zařízení osobních lanových drah bez ohledu na to, zda dodržují systém kvality podle
ČSN EN ISO 9001 certifikovaný certifikačním orgánem akreditovaným podle EN 45012.
Opatření kapitoly 4 – Požadavky na systémy prokazování kvality platí v každém případě.
Kromě toho, jestliže se používá systém řízení kvality podle ČSN EN ISO 9001, je třeba brát
opatření této normy jako minimální požadavky. Požadavky pro sledování bezpečnostních
prvků, které platí pro všechny dodavatele mají usnadnit opětné umístění nebo vyšetření
prvků, které mohou ohrozit bezpečnost. Neplatí pro nákladní lanové dráhy ani pro šikmé
výtahy. ČSN EN 12408 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12927 (27 3015) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy. Lana.
ČSN EN 12927 má tyto části: Část 1: Kritéria výběru lan a upevnění konců lan; Část 2:
Součinitele bezpečnosti; Část 3: Záplet šestipramenných tažných, dopravních a vlečných lan;
Část 4: Upevnění konců lan; Část 5: Skladování, doprava, pokládání a napínání; Část 6:
Kritéria vyřazení; Část 7: Kontrola, oprava a údržba; Část 8: Magnetické defektoskopické
zkoušení lan (MRT). Všech osm částí bylo k dispozici v květnu 2005:
ČSN EN 12927-1 (27 3015) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Lana. Část 1: Kritéria výběru lan a upevnění konců lan. Specifikuje bezpečnostní
požadavky na kritéria výběru lan a upevnění jejich konců u zařízení osobní lanové dopravy.
S těmito požadavky musí být uvažováno s přihlédnutím k rozdílným systémům zařízení
a k jejich okolí. Tato první část (ČSN) EN 12927 poskytuje vodítko pro výběr lan a upevnění
jejich konců pro použití na lanových drahách. Neplatí pro zařízení pro dopravu nákladů ani na
šikmé výtahy. ČSN EN 12927-1 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12927-2 (27 3015) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Lana. Část 2: Součinitele bezpečnosti. Specifikuje bezpečnostní požadavky na součinitele
bezpečnosti ocelových lan (součinitel bezpečnosti v tahu, ohybový poměr, součinitel příčných
sil) používaných u zařízení osobní lanové dopravy. S těmito požadavky musí být uvažováno
s přihlédnutím k rozdílným systémům zařízení a k jejich okolí. Tato druhá část
(ČSN) EN 12927 se nevztahuje na brzdová lana. Některé požadavky se týkají textilních lan.
Norma se nevztahuje na zařízení pro dopravu nákladů ani na šikmé výtahy. ČSN EN 12927-2
byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12927-3 (27 3015) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
50
Lana. Část 3: Záplet šestipramenných tažných, dopravních a vlečných lan. Specifikuje
bezpečnostní požadavky na záplety šestipramenných ocelových tažných, dopravních
a vlečných lan, určených pro osobní lanové dopravy. Tato norma je použitelná pro různé typy
systémů zařízení a jejich prostředí. Tato třetí část (ČSN) EN 12927 uvádí požadavky na
záplety, opravy a zkracování tažných dopravních lan vyhovujících EN 12385-8. Norma se
nevztahuje na zařízení pro dopravu nákladů ani na šikmé výtahy. ČSN EN 12927-3 byla
vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12927-4 (27 3015) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Lana. Část 4: Upevnění konců lan. Specifikuje bezpečnostní požadavky na upevnění konců
ocelových lan určených pro zařízení osobní lanové dopravy. Tato norma je použitelná pro
různé typy systémů zařízení a jejich prostředí. Tato čtvrtá část (ČSN) EN 12927 se vztahuje
na následující typy upevnění konců lan používaných na zařízeních osobní lanové dopravy
v souladu s ČSN EN 12927-1: - zalitá koncovka; - svěrná koncovka; - buben; - šroubová
svěrka; - klínová objímka; - oko zapletené; - oko s třmenovou svorkou; - oko s nalisovanou
objímkou; - pákový naviják. Vzhledem k předmětu normy nejsou v ní zařazeny požadavky
týkající se prevence úrazů a ochrany pracujících. Norma se nevztahuje na zařízení pro
dopravu nákladů ani na šikmé výtahy. ČSN EN 12927-4 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12927-5 (27 3015) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Lana. Část 5: Skladování, doprava, pokládání a napínání. Specifikuje bezpečnostní
požadavky na skladování, pokládání a napínání lan pro zařízení osobní lanové dopravy.
Zařazeny jsou také požadavky, vztahující se na opravy a měření vykonaná na laně a na
zaznamenávání stavu lana během a po uložení lana. Jsou uvedeny bezpečnostní požadavky
a opatření k omezení účinku nebezpečí vztahujících se k lanu a možných nebezpečí
vyplývajících pro osoby a příslušenství během provozu. Norma se nevztahuje na zařízení pro
dopravu nákladů ani na šikmé výtahy. ČSN EN 12927-5 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12927-6 (27 3015) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Lana. Část 6: Kritéria vyřazení. Specifikuje bezpečnostní požadavky na kritéria vyřazování
ocelových lan pro osobní lanovou dopravu. Tato norma je použitelná pro různé typy systémů
zařízení a jejich prostředí. Tato šestá část (ČSN) EN 12927 uvádí požadavky na všechny typy
lan použitelných u osobní lanové dopravy. Některé požadavky se týkají syntetických lan. Tato
šestá část (ČSN) EN 12927 neobsahuje požadavky na ochranu pracovníků. Norma se
nevztahuje na zařízení pro dopravu nákladů ani na šikmé výtahy. ČSN EN 12927-6 byla
vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12927-7 (27 3015) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Lana. Část 7: Kontrola, oprava a údržba. Specifikuje bezpečnostní požadavky na
udržování, kontrolování a opravování ocelových lan a jejich příslušenství, používaných pro
osobní lanovou dopravu. Při zohledňování těchto požadavků je nutné přihlížet k rozdílnosti
systému lanových drah a jejich prostředí. Některé požadavky se týkají syntetických lan. Tato
sedmá část (ČSN) EN 12927 neobsahuje požadavky na ochranu pracovníků. Norma se
nevztahuje na zařízení pro dopravu nákladů ani na šikmé výtahy. ČSN EN 12927-7 byla
vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12927-8 (27 3015) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Lana. Část 8: Magnetické defektoskopické zkoušení lan. Uvádí minimální požadavky na
magnetická defektoskopická zařízení (MRT=Magnetic rope testing) a na postupy pro
přezkoušení ocelových lan, použitých u osobní lanové dopravy. Norma obsahuje také
požadavky na provedení a zkoušení magnetického defektoskopického zařízení (MRT) a na
kvalifikaci osob provádějících magnetické defektoskopické zkoušení. Tato osmá část
51
(ČSN) EN 12927 neobsahuje požadavky na ochranu pracovníků. ČSN EN 12927-8 byla
vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12929 (27 3016) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Všeobecné požadavky. Norma má tyto části: Část 1: Požadavky na všechna zařízení; Část 2:
další požadavky na kyvadlové dvoulanové visuté lanové dráhy bez brzd na běhounu. V květnu
2005 byly k dispozici obě části:
ČSN EN 12929-1 (27 3016) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Všeobecné požadavky. Část 1: Požadavky na všechna zařízení. Specifikuje bezpečnostní
požadavky pro všeobecné požadavky na osobní lanové dráhy. Tyto požadavky platí na různé
typy zařízení a berou v úvahu jejich okolí. Tento dokument stanoví všeobecné technické
parametry a předepisuje zásady pro navrhování a všeobecné bezpečnostní požadavky.
Nezabývá se podrobnostmi provozu a údržby, ani výpočty a podrobnými požadavky na
výrobu prvků. Tato první část nejedná o zvláštních požadavcích na dvoulanové kyvadlové
visuté lanové dráhy bez brzd na běhounu, které jsou předmětem druhé části. Zahrnuje
požadavky k zabránění úrazům a k ochraně pracovníků. Neplatí pro zařízení pro dopravu
nákladů ani pro šikmé výtahy. ČSN EN 12929-1 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12929-2 (27 3016) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Všeobecné požadavky. Část 2: Doplňující požadavky na kyvadlové dvoulanové visuté
lanové dráhy bez brzd na běhounu. Specifikuje doplňující požadavky na kyvadlové
dvoulanové visuté lanové dráhy bez brzd na běhounu. Tato norma se vztahuje na různé typy
zařízení a bere v úvahu jejich okolí. Tato norma obsahuje: - doplňující požadavky na tažné
lano; - doplňující požadavky pro zabránění zvláštním provozním nehodám; - požadavky
týkající se připojení vozů k tažnému lanu. Tato norma se nevztahuje na zařízení pro dopravu
nákladů ani na šikmé výtahy. ČSN EN 12929-2 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12930 (27 3017) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Výpočty. Specifikuje všeobecné bezpečnostní požadavky použitelné při výpočtech pro osobní
lanovou dopravu. Tato norma se vztahuje na různé druhy zařízení a bere v úvahu jejich okolí.
Tato norma obsahuje: - všeobecné požadavky na výpočty a jejich provedení; - všeobecné
požadavky k vlivům, které se musí vzít v úvahu při výpočtech jako základ k požadavkům
norem (ČSN) EN 13223, (ČSN) EN 13107, (ČSN) EN 13927 - části 1 až 6 a (ČSN) EN 1908;
- požadavky na ověřování lan výpočty; - požadavky na stanovení výkonu pohonu; požadavky na účinky lan a vozů na nosné konstrukce a na deformace těchto nosných
konstrukcí. Tento dokument se nevztahuje na zařízení pro dopravu nákladů ani na šikmé
výtahy. ČSN EN 12930 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN 27 3000 z 12. 9. 1982,
ČSN 27 3005 z 1. 11. 1993, ČSN 27 3700 z 7. 8. 1968 a ČSN 27 3705 z 1. 11. 1992.
ČSN EN 13107 (27 3018) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Stavební objekty. Specifikuje bezpečnostní požadavky pro pozemní stavby pro osobní
lanové dráhy. Platí pro: - nové lanové dráhy; - změny existujících lanových drah, pokud se
týkají bezpečnosti pozemních staveb nebo jejich částí. Požadavky této normy se vztahují na
různé druhy zařízení a berou v úvahu jejich okolí. Obsahuje požadavky pro zabránění úrazům
a k ochraně pracovníků. Neplatí pro zařízení pro dopravu nákladů ani pro šikmé výtahy.
Zatímco bezpečnostní otázky a ochrana zaměstnanců před úrazy je v normě rozpracována
velmi podrobně, hygienické otázky neřeší prakticky vůbec. Poměrně rozsáhlá norma, cca 52
stran. ČSN EN 13107 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13223 (27 3019) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Poháněcí a další mechanická zařízení. Specifikuje bezpečnostní požadavky pro mechanická
a elektrická zařízení pohonů a ostatních mechanických zařízení osobních lanových drah. Tato
52
norma se vztahuje na různé druhy zařízení a bere v úvahu jejich okolí. Tento dokument platí
pro navrhování, výrobu, montáž, údržbu a provoz mechanických a elektrických zařízení
pohonu a ostatních mechanických zařízení osobních lanových drah. Obsahuje požadavky
k zabránění úrazům a k ochraně pracovníků. Neplatí pro zařízení pro dopravu nákladů ani pro
šikmé výtahy. Kapitoly 6 až 11 platí pro mechanická a elektrická zařízení pohonů, 12 až 20
pro ostatní mechanická zařízení. Poměrně rozsáhlá norma, cca 53 stran. ČSN EN 13223 byla
vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13243 (27 3020) Bezpečnostní požadavky na osobní lanové dráhy.
Elektrická zařízení mimo poháněcí zařízení. Specifikuje bezpečnostní požadavky pro
elektrická zařízení osobních lanových drah kromě těch, která jsou součástí pohonů. Tato
norma se vztahuje na různé druhy zařízení a bere v úvahu jejich okolí. Nezahrnuje
elektromagnetickou kompatibilitu (EMC); lanové dráhy a jejich prvky by měly splňovat
obecné požadavky pro EMC. Pro elektrická zařízení pohonů by měly být dodrženy požadavky
těch částí (ČSN) EN 13223, které jsou uvedeny v předmětu normy pro pohony. Tato norma
obsahuje požadavky mající vztah k zabránění pracovních úrazů a k ochraně pracovníků.
Neplatí pro zařízení pro dopravu nákladů ani pro šikmé výtahy. ČSN EN 13243 byla vydána
v květnu 2005.
ČSN ISO 7465 (27 4081) Osobní a malé nákladní výtahy. Vodítka klecí
a vyvažovacích závaží typu T. Stanoví velikosti, rozměrové parametry, tolerance a povrch
normalizovaných vodítek a jejich spojů. Rozměrové tolerance zahrnují tolerance tvaru,
rozměrů, přímosti, kroucení a závady v rovnoběžnosti. Navíc tato norma stanoví systém
označování vodítek. Používá se pro vodítka osobních a malých nákladních výtahů k vedení
klece a vyvažovacího závaží. Upozornění: Pozornost je nutno věnovat možnosti, že
některé prvky této mezinárodní normy mohou být předmětem patentových práv.
ISO nenese odpovědnost za stanovení těchto nebo všech jiných patentových práv.
ČSN ISO 7465 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 12015 (27 4100) Elektromagnetická kompatibilita. Skupina norem pro
výtahy, pohyblivé schody a pohyblivé chodníky. Vyzařování. Stanoví meze emise ve
vztahu k elektromagnetickému rušení a podmínky zkoušek pro výtahy, pohyblivé schody
a pohyblivé chodníky trvale instalované v budovách. Tyto meze však neposkytují plnou
ochranu proti rušení rozhlasového a televizního příjmu, jestliže jsou tato zařízení
provozována ve vzdálenostech menších, než jsou uvedeny v tab. 1. (Jde o vzdálenost cca
10 m.) Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
ke směrnicím o EMC 89/263/EHS, k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné
směrnicí 98/79/ES a konečně k výtahové směrnici 95/16/ES. Poznámka recenzenta: V ČR
je směrnice o EMC zavedena nařízením vlády č. 18/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility. Strojírenská
směrnice je zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
na strojní zařízení. Konečně směrnice pro výtahy je zavedena nařízením vlády č. 27/2003 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na výtahy. ČSN EN 12015 byla vydána v dubnu 2005.
Nahradila ČSN EN 12015 z ledna 1999.
ČSN ISO 4190 (27 4315) Zřizování elektrických výtahů. Sestává z několika
samostatných částí: Část 1: Výtahy třídy I, II, III a VI, Část 2: Výtahy třídy IV. Nákladní
výtahy, Část 3: Malé nákladní výtahy, Část 5: Ovládací prvky, signalizace a další
příslušenství a Část 6: Osobní výtahy pro bytové domy. Navrhování a výběr. V prvním
pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN ISO 4190-1 (27 4315) Zřizování elektrických výtahů. Část 1: Výtahy třídy I,
II, III a VI. Stanoví potřebné rozměry pro zřizování osobních výtahů třídy I, II, III a VI
53
definovaných v čl. 2.2. Tyto rozměry odpovídají požadavkům na zařízení. V některých
případech by se mohly provést poznámkou národní úpravy, které by mohly v některých
případech požadovat větší rozměry. Tato první část normy (ČSN) ISO 4190 platí pro nové
výtahy, bez ohledu na druh pohonu, s klecí s jedním vstupem, zřizované v nových budovách.
Kde na tom záleží, může se použít i pro zřizování výtahu v existující budově. Norma se
nevztahuje na výtahy s rychlostí větší než 6 m/s, zřizování těchto výtahů je třeba konzultovat
s výrobci. Čl. 2.2 definuje třídy výtahů takto: Třída I: Výtahy určené pro dopravu osob.
Třída II: Výtahy určené především pro dopravu osob, ale může se v nich dopravovat i
náklad. Třída III: Výtahy určené pro zdravotnické účely včetně nemocnic a pečovatelských
domovů. Třída IV: Výtahy určené především pro dopravu nákladu, který je obvykle
doprovázen osobami. Třída V: Malé nákladní výtahy. Třída VI: Výtahy zvlášť určené pro
budovy s intenzivním provozem (např. s rychlostí 2,5 m/s a více). ČSN ISO 4190-1 byla
vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN ISO 4190-1 z října 1993.
ČSN EN 12629 (27 8713) Stroje pro výrobu stavebních výrobků z betonových
a vápeno-silikátových směsí. Bezpečnost. Soubor norem, které se vztahují na tuto
problematiku, sestává z těchto částí: Část 1: Společné požadavky, Část 2: Stroje pro výrobu
bloků, Část 3: Stroje s posuvným a otočným stolem, Část 4: Stroje pro výrobu betonových a
krytinových tašek, Část 5.1: Stroje pro výrobu betonových trubek vyráběných ve svislé poloze,
Část 5.2: Stroje pro výrobu betonových trubek vyráběných ve vodorovné poloze, Část 5.3
Stroje pro výrobu předpjatých trubek, Část 5.4: Stroje pro výrobu betonových trubek
s ochranným povlakem, Část 6: Stacionární a pojízdná zařízení pro výrobu prefabrikovaných
vyztužených výrobků, Část 7: Stacionární a pojízdná zařízení pro výrobu předpjatých výrobků
na pracovní stolici a Část 8: Stroje a zařízení pro výrobu stavebních výrobků z vápenosilikátových směsí (a betonových směsí). Ve všech dále recenzovaných částech je potvrzeno
(zpravidla v Příloze ZA), že jde o harmonizované normy, a to k nové strojírenské směrnici
98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR byly tyto směrnice
zavedeny nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní
zařízení. V prvém pololetí 2005 byly vydány tyto části:
ČSN EN 12629-5-1 (27 8713) Stroje pro výrobu stavebních výrobků z betonových
a vápeno-silikátových směsí. Bezpečnost. Část 5-1: Stroje pro výrobu betonových trubek
vyráběných ve svislé poloze. Vztahuje se na stroje pro výrobu trubek ve svislé poloze,
průlezů a podobných dílů z betonu. Řeší veškerá významná nebezpečí uvedená v kapitole 4,
když jsou tyto stroje používány podle svého určení a za podmínek předpokládaných
výrobcem. Kapitola 4, jak je to v podobných normách obvyklé, obsahuje tabelárně
zpracovaná především různá úrazová nebezpečí a dále nebezpečí vyvolaná hlukem a
chemickými látkami (materiálem). Tato evropská norma předepisuje příslušná technická
opatření pro odstranění nebo snížení rizik vznikajících z významných nebezpečí, kromě
nebezpečí hluku a stanoví požadavky na bezpečnost a/nebo metody ochrany, které platí pro
tyto stroje. Tato evropská norma se vztahuje na stroje pro výrobu trubek ve svislé poloze,
které mohou tvořit nedílnou součást továrny na výrobu trubek. ČSN EN 12629-5-1 byla
vydána v únoru 2005. Nahradila ČSN EN 12629-5-1 z června 2004.
ČSN EN 12629-5-2 (27 8713) Stroje pro výrobu stavebních výrobků z betonových
a vápeno-silikátových směsí. Bezpečnost. Část 5-2: Stroje pro výrobu betonových trubek
vyráběných ve vodorovné poloze. Vztahuje se na stroje pro výrobu trubek ve vodorovné
poloze a podobných dílů z betonu. Řeší veškerá významná nebezpečí uvedená v kapitole 4,
když jsou tyto stroje používány podle svého určení a za podmínek předpokládaných
výrobcem. Kapitola 4, jak je to v podobných normách obvyklé, obsahuje tabelárně
zpracovaná především různá úrazová nebezpečí a dále nebezpečí vyvolaná hlukem a
54
chemickými látkami (materiálem). Tato evropská norma předepisuje příslušná technická
opatření pro odstranění nebo snížení rizik vznikajících z významných nebezpečí, kromě
nebezpečí hluku a stanoví požadavky na bezpečnost a/nebo metody ochrany, které platí pro
tyto stroje. Tato evropská norma se vztahuje na stroje pro výrobu trubek ve vodorovné
poloze, které mohou tvořit nedílnou součást továrny na výrobu trubek. ČSN EN 12629-5-2
byla vydána v únoru 2005 a nahradila ČSN EN 12629-5-2 z června 2004.
ČSN EN 12629-5-3 (27 8713) Stroje pro výrobu stavebních výrobků z betonových
a vápeno-silikátových směsí. Bezpečnost. Část 5-3: Stroje pro výrobu předpjatých
trubek. Vztahuje se na stroje pro výrobu předpjatých trubek. Tato evropská norma řeší
veškerá významná nebezpečí uvedená v kapitole 4, když jsou tyto stroje používány podle
svého určení a za podmínek předpokládaných výrobcem. Kapitola 4, jak je to v podobných
normách obvyklé, obsahuje tabelárně zpracovaná prakticky jen různá úrazová nebezpečí. Tato
evropská norma předepisuje příslušná technická opatření pro odstranění nebo snížení rizik
vznikajících z významných nebezpečí, kromě nebezpečí hluku a stanoví požadavky na
bezpečnost a/nebo metody ochrany, které platí pro tyto stroje. Tato evropská norma se
vztahuje na stroje pro výrobu předpjatých trubek, které mohou tvořit nedílnou součást továrny
na výrobu trubek. ČSN EN 12629-5-3 byla vydána v únoru 2005. Nahradila
ČSN EN 12629-5-3 z června 2004.
ČSN EN 12629-5-4 (27 8713) Stroje pro výrobu stavebních výrobků z betonových
a vápeno-silikátových směsí. Bezpečnost. Část 5-4: Stroje pro výrobu betonových trubek
s ochranným povlakem. Vztahuje se na stroje pro výrobu betonových trubek s ochranným
povlakem. Řeší veškerá významná nebezpečí uvedená v kapitole 4, když jsou tyto stroje
používány podle svého určení a za podmínek předpokládaných výrobcem. Kapitola 4, jak je
to v podobných normách obvyklé, obsahuje tabelárně zpracovaná především různá úrazová
nebezpečí a dále nebezpečí vyvolaná hlukem. Tato evropská norma předepisuje příslušná
technická opatření pro odstranění nebo snížení rizik vznikajících z významných nebezpečí,
kromě nebezpečí hluku a stanoví požadavky na bezpečnost a/nebo metody ochrany, které
platí pro tyto stroje. Tato evropská norma se vztahuje na stroje pro výrobu betonových trubek
s ochranným povlakem, které mohou tvořit nedílnou součást továrny na výrobu trubek.
ČSN EN 12629-5-4 byla vydána v únoru 2005. Nahradila ČSN EN 12629-5-4 z června 2004.
ČSN EN 12629-6 (27 8713) Stroje pro výrobu stavebních výrobků z betonových
a vápeno-silikátových směsí. Bezpečnost. Část 6: Stacionární a pojízdná zařízení pro
výrobu prefabrikovaných vyztužených výrobků. Stanoví dodatečné požadavky a/nebo
odchylky od ČSN EN 12629-1, které jsou typické pro stacionární a pojízdné zařízení pro
výrobu prefabrikovaných vyztužených výrobků definovaných v kapitole 3. Tento dokument
se vztahuje na tyto stroje i když jsou používány na výrobu nevyztužených formovaných
výrobků. Tato evropská norma se zabývá významnými nebezpečími u těchto strojů, jsou-li
používány za podmínek, které určil výrobce (viz kapitola 4), kromě hluku, kterým se zabývá
jen zčásti. Kapitola 4, jak je to v podobných normách obvyklé, obsahuje tabelárně zpracovaná
především různá úrazová nebezpečí a dále nebezpečí vyvolaná hlukem, vibracemi, materiály
nebo výrobky, zanedbáním ergonomických zásad, a to pro různé druhy strojů. Tato evropská
norma předepisuje v kapitole 5 příslušná technická opatření pro odstranění nebo snížení rizik
vznikajících z významných nebezpečí, a to opět tabelárně analogicky k tabulkám ve čtvrté
kapitole. ČSN EN 12629-6 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 12629-7 (27 8713) Stroje pro výrobu stavebních výrobků z betonových
a vápeno-silikátových směsí. Bezpečnost. Část 7: Stacionární a pojízdná zařízení pro
výrobu předpjatých výrobků na pracovní stolici. Tato evropská norma je normou typu C
podle specifikace, která je uvedena v (ČSN) EN 1070. Je určena k používání společně
55
s (ČSN) EN 12629-1, Část 1: Společné požadavky, která specifikuje všeobecné požadavky na
stroje pro výrobu stavebních výrobků z betonových a vápeno-silikátových směsí. Výrobní
základová deska je stroj, se kterým ostatní přidružené stroje pracují současně. Kromě toho
jsou tyto stroje obvykle používány na paralelně instalovaných základových deskách. Tato
evropská norma řeší veškerá významná nebezpečí, která souvisí s těmito stroji, když jsou tyto
stroje používány podle svého určení a za podmínek, které předpokládá výrobce (viz kapitolu
4), kromě hlukových nebezpečí, která jsou řešena částečně, a nebezpečí způsobených
manipulací s odřezávanými svazky přepínacích drátů/lan a jejich umístění na základové
desky. Kapitola 4 obsahuje – jako obvykle – tabelárně zpracovaný výčet nebezpečí pro sedm
druhů strojů. Vedle úrazových nebezpečí, včetně nebezpečí z elektrického proudu a části
hlukových nebezpečí (viz výše) jsou zmíněna nebezpečí vytvářená vibracemi, zanedbáním
ergonomických zásad, nebezpečí vytvářená materiály a výrobky a pod. V této evropské normě
jsou specifikována i příslušná technická opatření pro odstranění nebo snížení rizik
vznikajících z významných nebezpečí. Tento dokument je aplikovatelný na zařízení pro
výrobu výrobků z předpjatého betonu na pracovní stolici, které jsou vyrobeny po datu, kdy
CEN tento dokument uveřejnil. Rozsáhlá norma, cca 89 stran. ČSN EN 12629-7 byla vydána
v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 12629-7 z června 2004.
ČSN EN 13042-2 (27 8810) Stroje a provozy pro výrobu, zpracování a úpravu
dutého skla. Bezpečnostní požadavky. Část 2: Manipulační stroje pro dosazování.
Obsahuje bezpečnostní požadavky na konstrukci a instalaci stacionárních manipulačních
strojů pro dosazování, a to od nabrání dávky taveného skla z výrobní kádě tavicí pece po její
dopravu k foukači skla nebo ke stroji na formování dutého skla. Tato norma řeší veškerá
významná nebezpečí, nebezpečné situace a události uvedené v kapitole 4, když jsou tyto
stroje používány podle svého určení a za podmínek předpokládaných výrobcem. Tabelárně
zpracovaná tabulka v kap. 4 obsahuje, jak různá úrazová nebezpečí (včetně elektrických), tak
i nebezpečí vyplývající z chybného jednání člověka a nebezpečí požáru a popálení. Tato
norma předepisuje i příslušná technická opatření k odstranění nebo snížení rizik, která mohou
vzniknout z těchto významných nebezpečí. Tento dokument se nevztahuje na manipulační
stroje pro dosazování, které jsou vyrobeny před datem, kdy CEN tento dokument uveřejnil.
Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka
recenzenta: V ČR jsou obě evropské strojírenské směrnice nově zavedeny nařízením vlády
č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení, v platném znění.
ČSN EN 13042-2 byla vydána v březnu 2005.
Třída 28 - Kolejová vozidla
Zahrnuje technické a dodací předpisy pro vozidla, výpočty, konstrukční směrnice,
podvozky, cisternové vozy, průmyslové elektrické lokomotivy, vozidla městské dopravy,
průmyslové vozy a brzdné soupravy vozů. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována.
V této malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 45 norem (k témuž datu v r. 2004 - 37,
v r. 2003 - 24, v r. 2002 - 35, v r. 2001 - 23, ale v r. 2000 - 37 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
5 norem.
ČSN EN 13262 (28 0521) Železniční aplikace. Dvojkolí a podvozky. Kola.
Požadavky na výrobek. Stanovuje vlastnosti kol pro použití na evropských železničních
sítích. Platí pro celistvá kovaná a válcovaná kola, která jsou vyrobena z vakuově odplynované
oceli a mají věnec celistvého kola kalený. Musí se již používat ve významném množství
56
v komerčních podmínkách na evropské železniční síti nebo musí svým provedením vyhovět
procesu technického schválení podle prEN 13979-1. Za pozornost stojí Příloha ZA, která
potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu k Směrnici Rady 96/48/ES ze 23. července 1996
o interoperabilitě transevropského vysokorychlostního železničního systému. Poznámka
recenzenta: O způsobu převedení Směrnice 96/48/ES (a některých dalších) do českého
právního řádu není v této normě uvedeno nic. Nicméně v souladu s touto směrnicí
(a některými dalšími) je vyhláška č. 352/2004 Sb., o provozní a technické propojenosti
evropského železničního systému (tento předpis nevychází ze zákona č. 22/1997 Sb., v platném
znění) a nařízení vlády č. 133/2005 Sb., o technických požadavcích na provozní a technickou
propojenost evropského železničního systému (tento předpis vychází ze zákona č. 22/1997 Sb.,
v platném znění). ČSN EN 13262 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 12561 (28 0701) Železniční aplikace. Cisternové vozy. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Označování cisternových vozů pro přepravu nebezpečného
zboží, Část 2: Spodní vyprazdňovací zařízení pro kapalné látky včetně odvodu plynů,
Část 3: Spodní plnicí a vyprazdňovací zařízení pro zkapalněné plyny, Část 4: Zařízení pro
horní vyprazdňování a plnění kapalných látek, Část 5: Horní zařízení pro spodní
vyprazdňování a horní plnění kapalných látek, Část 6: Průlezy, Část 7: Pracovní plošiny
a žebříky a Část 8: Přípojky topení. V prvém pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 12561-7 (28 0701) Železniční aplikace. Cisternové vozy. Část 7: Pracovní
plošiny a žebříky. V Předmluvě k normě je uvedeno, že tento dokument je v souladu
s předpisy pro dopravu nebezpečného zboží po železnici (RID) a se Směrnicemi Rady
96/49/ES (přeprava nebezpečného zboží), 96/48/ES (interoperabilita transevropského
vysokorychlostního železničního systému), 93/38/ES (zprostředkovací postupy v dopravě)
a 91/440/EHS (rozvoj železnic). Poznámka recenzenta: O způsobu převedení Směrnice
96/48/ES (a některých dalších) do českého právního řádu není v této normě uvedeno nic.
Nicméně v souladu s touto směrnicí (a některými dalšími) je vyhláška č. 352/2004 Sb.,
o provozní a technické propojenosti evropského železničního systému (tento předpis
nevychází ze zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění) a nařízení vlády č. 133/2005 Sb.,
o technických požadavcích na provozní a technickou propojenost evropského železničního
systému (tento předpis vychází ze zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění). Tato sedmá část
platí pro žebříky, plošiny a lávky na cisternových vozech vybavených horními zařízeními.
Netýká se přechodových můstků ani schodů, pokud jsou stanoveny ve vyhláškách UIC. Tato
evropská norma stanovuje důležité rozměry pro výrobce i provozovatele cisternových vozů a
bere v úvahu závažnost i vhodnost konstrukce a bezpečnostní směrnice. ČSN EN 12561-7
byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 12561-8 (28 0701) Železniční aplikace. Cisternové vozy. Část 8: Přípojky
topení. V Předmluvě k normě je uvedeno, že tento dokument je v souladu s předpisy pro
dopravu nebezpečného zboží po železnici (RID) a se Směrnicemi Rady 96/49/ES (přeprava
nebezpečného zboží), 96/48/ES (interoperabilita transevropského vysokorychlostního
železničního systému), 93/38/ES (zprostředkovací postupy v dopravě) a 91/440/EHS (rozvoj
železnic). Poznámka recenzenta: O způsobu převedení Směrnice 96/48/ES (a některých
dalších) do českého právního řádu není v této normě uvedeno nic. Nicméně v souladu s touto
směrnicí (a některými dalšími) je vyhláška č. 352/2004 Sb., o provozní a technické
propojenosti evropského železničního systému (tento předpis nevychází ze zákona č. 22/1997
Sb., v platném znění) a nařízení vlády č. 133/2005 Sb., o technických požadavcích na provozní
a technickou propojenost evropského železničního systému (tento předpis vychází ze zákona
č. 22/1997 Sb., v platném znění). Tato osmá část evropské normy stanovuje polohu přípojek,
rozměry přípojek a propojovací těsnící zařízení pro přípojky parního topného zařízení
57
používaného na cisternových vozech. ČSN EN 12561-8 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 13129 (28 1521) Železniční aplikace. Klimatizace pro kolejová vozidla
hlavních tratí. Norma se skládá z následujících částí: Železniční aplikace. Klimatizace pro
kolejová vozidla hlavních tratí. Část 1: Parametry a Železniční aplikace. Klimatizace pro
kolejová vozidla hlavních tratí. Část 2: Typové zkoušky. V prvním pololetí 2005 byla
k dispozici tato část:
ČSN EN 13129-2 (28 1521) Železniční aplikace. Klimatizace pro kolejová vozidla
hlavních tratí. Část 2: Typové zkoušky. V Předmluvě k normě je uvedeno, že tento
dokument byl vypracován na základě mandátu uděleného CEN Evropskou komisí
a Evropským sdružením volného obchodu (ESVO/EFTA) a podporuje základní požadavky
směrnic EU: Směrnice Rady 96/48/ES o interoperabilitě transevropského vysokorychlostního
železničního systému a Směrnice Rady 93/38/EHS ze dne 14. června 1993 koordinující
zprostředkovací postupy subjektů ve vodním, energetickém, dopravním a telekomunikačním
sektoru. Dále je uvedeno, že „tento ucelený dokument je použitelný, aniž jsou nutné tabulky
shody“. Poznámka recenzenta: O způsobu převedení Směrnice 96/48/ES (a některých dalších)
do českého právního řádu není v této normě uvedeno nic. Nicméně v souladu s touto směrnicí
(a některými dalšími) je vyhláška č. 352/2004 Sb., o provozní a technické propojenosti
evropského železničního systému (tento předpis nevychází ze zákona č. 22/1997 Sb., v platném
znění) a nařízení vlády č. 133/2005 Sb., o technických požadavcích na provozní a technickou
propojenost evropského železničního systému (tento předpis vychází ze zákona č. 22/1997 Sb.,
v platném znění). Tato druhá část dokumentu platí pro kolejová vozidla na přepravu
cestujících na hlavních tratích, s výjimkou vozidel příměstské dopravy, vozidel metra,
tramvají a stanovišť řidiče. Stanovuje metody měření parametrů pohodlí pro oddílové nebo
velkoprostorové vozy (jednopodlažní nebo dvoupodlažní). Parametry pohodlí a jejich
tolerance, na které jsou odkazy v této evropské normě, jsou stanoveny v (ČSN) EN 13129-1.
ČSN EN 13129-2 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN 13802 (28 4210) Železniční aplikace. Součásti vypružení. Hydraulické
tlumiče. Vydána v květnu 2005.
Třída 29 - Kolejová vozidla
Zahrnuje technické normy pro šroubení a výhybky. V SZÚ není tato třída českých
technických norem systematicky sledována.
V této malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 11 norem (k témuž datu v r. 2004 - 11,
v r. 2003 - 11, v r. 2002 - 25, v r. 2001 rovněž - 25 a v r. 2000 - 26 norem).
Třída 30 - Silniční vozidla
Zahrnuje technické normy pro silniční vozidla, vozidla pro dopravu osob, nákladní
vozidla, traktory, kolopásová a pásová vozidla a jejich zkoušky. Dále technické normy pro
součástky vozidel (palivové nádrže, zátky, pera, ložiska, klouby, motory, písty, klikové
a rozvodové soustrojí, vstřikovací zařízení, karburátory, chlazení, součásti ovládání a řízení,
brzdy kapalinové i vzduchové, ráfky, kola, ventilky duší i pneumatik, elektrická výzbroj,
zapalovací soustavy, dynama, elektromotorky, světlomety a svítilny, pojistky, spínače, měřicí
přístroje apod.). Dále tato třída zahrnuje technické normy pro motocykly a jízdní kola. Tato
třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 180 norem (k témuž datu v r. 2004 - 209,
v r. 2003 - 218, v r. 2002 - 303, v r. 2001 - 302 a v r. 2000 - 309 norem). V prvém pololetí
58
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě nezachytili
žádnou normu.
Třída 31 - Letectví a kosmonautika
Zahrnuje všeobecné, názvoslovné a předmětové technické normy pro letectví
i kosmonautiku, např. normy pro výkresy letadel, předmětové normy pro elektrické
a elektronické součástky, pro kovy a jejich slitiny pro výrobu součástí letadel, (např. hliník,
hořčík, titan a jejich slitiny, neželezné kovy apod.), dále normy pro spojovací části, šrouby,
matice, ložiska, plasty, další nekovové materiály, lepidla, barvy, materiály pro povrchovou
ochranu, mazadla a technické normy pro pozemní zabezpečovací zařízení apod. V SZÚ není
tato třída českých technických norem systematicky sledována.
V této poměrně rozsáhlé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 1054 norem (k témuž datu
v r. 2004 - 1043, v r. 2003 - 896, v r. 2002 - 643, v r. 2001 - 615 a v r. 2000 - 550 norem).
Tato třída, jak patrno, prožívá bouřlivý rozvoj (za čtyři roky se počet norem této třídy téměř
zdvojnásobil), většinou ovšem normami, vyhlášenými k přímému používání jejich anglického
textu.
Třída 32 - Lodě a plovoucí zařízení
Zahrnuje všeobecné a předmětové technické normy pro lodě a jejich součásti, např.
lodní výstroj, konstrukce lodních nástaveb, zábradlí, lodní palubní a hospodářská zařízení,
lodní potrubní soustavy, slaboproudé i silnoproudé rozvody, kotevní, lodní a navigační
inventář i záchranné prostředky apod. V SZÚ není tato třída českých technických norem
systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 133 norem (k témuž datu v r. 2004 - 121,
v r. 2003 - 96, v r. 2002 - 76, v r. 2001 - 62 a v r. 2000 - 60 norem).
Třída 33 - Elektrotechnika - elektrotechnické předpisy
Zahrnuje technické normy názvoslovné, pro značení, obsahující technické požadavky
na materiály, dále pro prostředí elektrických zařízení, pro bezpečnost elektrických zařízení
a pro bezpečné zacházení s nimi, pro revize elektrických zařízení a předmětů, obsahující
společné zařizovací a zřizovací předpisy, rovněž pro elektrická zařízení v různých prostředích
nebo objektech. Dále pro elektrická zařízení jeřábů, výtahů a akumulátoroven, požadavky na
výrobny elektrické energie, na rozvod a odběr elektrické energie, na elektrická dopravní,
sdělovací a radiokomunikační zařízení, na ochranu radiového příjmu před rušením na
elektrická řídicí zařízení, na automatizaci dodávky elektrické energie s použitím vf
přenosových systémů po distribučním vedení a konečně na elektrotepelná zařízení. Tato třída
českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 504 norem (k témuž datu v r. 2004 - 489,
v r. 2003 - 467, v r. 2002 - 435, v r. 2001 - 388 a v r. 2000 jen - 359 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili celkem
30 norem.
ČSN IEC 60050-131 (33 0050) Mezinárodní elektrotechnický slovník. Část 131:
Teorie obvodů. IEV (soubor IEC 60050) je vícejazyčný slovník pro všeobecné účely pro
obor elektrotechniky, elektroniky a telekomunikací. Zahrnuje okolo 18 500 terminologických
hesel, z nichž každé odpovídá jednomu pojmu. Tato hesla jsou rozdělena asi do 80 částí,
přičemž každá část odpovídá danému oboru.V této části (ČSN) IEC 60050 je uvedena
všeobecná terminologie používaná v teorii elektrických a magnetických obvodů, všeobecné
59
termíny vztahující se k prvkům obvodu a k jejich charakteristikám, termíny vztahující se
topologii sítí, k n-branům a dvojbranům a k metodám teorie obvodů. Tato terminologie
odpovídá samozřejmě terminologii vytvořené v ostatních specializovaných částech IEV.
Oddíl vícefázové obvody, který byl ve stávajícím prvním vydání „Elektrické a magnetické
obvody“, bude rozšířen do zvláštní části (ČSN) IEC 60050. Rozsáhlá norma, cca 202 stran.
Dále norma obsahuje Český seznam značek, Francouzský a anglický seznam značek a
Abecední rejstříky v češtině, francouzštině, angličtině, čínštině, němčině, španělštině,
japonštině, polštině, portugalštině a švédštině. ČSN IEC 60050-131 byla vydána v lednu 2005
a nahradila ČSN IEC 50(131)+A1 z června 1999.
ČSN 33 0122 Pokyn na používání evropské normy EN 50160. Tento pokyn je
zaměřen na zajištění všech základních informací a výkladů k normě EN 50160
Charakteristiky napětí elektrické energie dodávané z veřejné distribuční sítě. Za nezbytné je
považováno mít podrobná doporučení také pro vyhodnocování charakteristik napětí, neboť
evropská norma je velmi stručná a stanoví pouze základní principy. Následně bylo
rozhodnuto, vypracovat pokyn, který by uváděl doplňující informace a vysvětloval normu.
ČSN 33 0122 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 60085 (33 0250) Elektrická izolace. Tepelná klasifikace. Dává návod
k použití mezinárodních norem v přiřazení tepelné třídy elektroizolačním materiálům (EIM)
nebo jednoduchým kombinacím takových materiálů (IEC 60216-1 – v ČR /ČSN/ EN 602161), elektroizolačním systémům (IEC 62114 – v ČR /ČSN/ EN 62114) a izolacím pro
elektrická zařízení. ČSN EN 60085 byla vydána v dubnu 2005. S účinností od 1. 9. 2007 se
ruší ČSN 33 0250 z 5. 12. 1988, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou.
Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem různých čísel.
ČSN 33 1610 Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání.
Stanovuje způsob a rozsah: - revizí elektrických spotřebičů po opravách nebo
úpravách, - kontrol a revizí elektrických spotřebičů během jejich používání. Účelem normy je
stanovit požadavky na kontroly a revize elektrických spotřebičů, odlišné od požadavků
(ČSN) 33 1500 a (ČSN) 33 1600, s cílem zabezpečení ochrany před úrazem elektrickým
proudem a proti požáru. Tato norma stanovuje postupy: - revizí na všechny uvedené
elektrické spotřebiče po jejich opravách nebo úpravách před předáním uživateli, - revizí na
všechny uvedené elektrické spotřebiče, které byly dříve užívány a jsou uváděny znovu na
trh, - kontrol a revizí na uvedené spotřebiče užívané v pracovním procesu, užívané ve veřejně
přístupných prostorech a na spotřebiče poskytované formou pronájmu dalšímu uživateli. ČSN
33 1610 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN 33 1610 z května 1999.
ČSN 33 2000-7-717 Elektrické instalace budov. Část 7-717: Zařízení
jednoúčelová a ve zvláštních objektech. Mobilní nebo transportovatelné buňky. Pro
účely této normy je buňkou jednotka, která je součástí silničního vozidla nebo je jím
transportovatelná a v níž jsou kompletní nebo částečně provedené elektrické rozvody. Buňky
jsou: - buď mobilního typu, jako např. vozidla (s vlastním pohonem nebo vlečná); - nebo
transportovatelného typu, jako např. kontejnery nebo samostatné kabiny umístitelné na
převozní podvozek. Použití těchto buněk je např. pro potřeby rozhlasu, k lékařským
potřebám, pro reklamu, pro potřeby hasičů, pro trhy a podobně. ČSN 33 2000-7-717 byla
vydána v červnu 2005. S účinností od 1. 6. 2007 se ruší ČSN 34 1330 z 27. 11. 1974, která do
uvedeného data platí společně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na
souběžnou platnost dvou norem různých čísel.
ČSN CLC/TS 50418 (33 2206) Bezpečnost strojních zařízení. Elektrická snímací
ochranná zařízení. Pasivní infračervená ochranná zařízení. V kapitole 1 – Rozsah normy
60
je uvedeno toto: Kapitola 1 z (ČSN) EN 61496-1 se nahrazuje takto: „Tato technická
specifikace se má používat společně s (ČSN) EN 61496-1:1997. Stanovuje požadavky na
návrh, konstrukci a zkoušení elektrického snímacího ochranného zařízení (ESPE = electrosensitive protective equipment) pro zajištění bezpečnosti strojního zařízení využívajícího
pasivní infračervená ochranná zařízení (PIPD = passive infrared protective device) pro
snímací funkci. Zvláštní pozornost je věnována požadavkům, které zajišťují příslušné
bezpečnostní funkce. ESPE může zahrnovat volitelné bezpečnostní funkce; požadavky na tyto
funkce jsou uvedeny v příloze A k (ČSN) EN 61496-1. Tato technická specifikace
nepředepisuje různé prostředky detekce tepelného záření ani nestanovuje rozměry nebo
uspořádání zóny detekce a její vztah k rizikům pro konkrétní aplikaci, ani příčiny
nebezpečného stavu stroje. Platnost je omezena na funkce ESPE a jeho vztahu ke strojnímu
zařízení. PIPD jsou zařízení, která mají předepsanou trojrozměrnou zónu detekce, v níž jsou
zjištěny osoby nebo části osob jako důsledek jejich tepelného záření. Tato část nezahrnuje
PIPD pracující mimo rozsah vlnových délek 6 µm až 14 µm. Tuto technickou specifikaci lze
použít nejen pro aplikace pro ochranu osob, ale také např. pro ochranu strojního zařízení nebo
výrobků před mechanickým poškozením. V těchto případech může být nutné doplnění o další
požadavky, např. tehdy, kdy materiály, které nemají být zjištěny snímací funkcí, mají
podobné vlastnosti jako osoby. Tato technická specifikace nestanovuje požadavky týkající se
elektromagnetické kompatibility (EMC) pro oblast vyzařování.“ ČSN CLC/TS 50418 byla
vydána v březnu 2005.
ČSN EN 61496-1 ed. 2 (33 2206) Bezpečnost strojních zařízení. Elektrická
snímací ochranná zařízení. Část 1: Všeobecné požadavky a zkoušky. Stanovuje všeobecné
požadavky na konstrukci a zkoušení bezkontaktního elektrického snímacího ochranného
zařízení (ESPE = electro-sensitive protective equipment) konstruovaného zvláště pro detekci
osob jako součást bezpečnostního systému. Zvláštní pozornost je věnována funkčním
a konstrukčním požadavkům, které zajišťují vhodnou úroveň výkonnosti vztahující se
k bezpečnosti. ESPE může zahrnovat volitelné bezpečnostní funkce; požadavky na tyto
funkce jsou uvedeny v příloze A. Jednotlivé požadavky na konkrétní druhy snímacích funkcí
jsou uvedeny v jiných částech této normy. Tato norma nestanovuje ani rozměry nebo
uspořádání zóny detekce a její vztah k rizikům pro konkrétní aplikaci, ani příčiny
nebezpečného stavu stroje. Platnost této normy je omezena na funkce ESPE a na rozhraní se
strojem. Tuto normu lze použít nejen pro aplikace pro ochranu osob, ale také pro ochranu
strojního zařízení nebo výrobků před mechanickým poškozením. V těchto případech může být
nutné doplnění o další požadavky, např. tehdy, kdy materiál, který má být zjištěn snímací
funkcí, má odlišné vlastnosti než osoby. Tato norma nestanovuje požadavky týkající se
elektromagnetické kompatibility (EMC) pro oblast vyzařování. ČSN ISO 61496-1, ed. 2 byla
vydána v lednu 2005. S účinností od 1. 4. 2007 se ruší ČSN EN 61496-1 z července 2000,
které do uvedeného data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta:
Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem stejných čísel.
ČSN CLC/TS 61496-2 (33 2206) Bezpečnost strojních zařízení. Elektrická
snímací ochranná zařízení. Část 2: Zvláštní požadavky na aktivní optoelektronická
ochranná zařízení (AOPD). Upozornění na používání této normy: Tato norma přejímá
technickou specifikaci CLC/TS 61496-2 vydanou v souladu s Vnitřními předpisy
CEN/CENELEC, část 2. Upozornění: Převzetí TS do národních norem členů CEN/CENELEC
není povinné a tato TS nemusí být na národní úrovni převzata jako normalizační dokument.
Tato část doplňuje nebo mění odpovídající kapitoly z IEC 61496-1 (v ČR /ČSN/ EN 614961). Konkrétní kapitoly nebo články Části 1, které nejsou uvedeny v této Části 2, zůstávají
v platnosti, pokud přichází v úvahu. Pokud je v této části uvedeno „doplněk“, „změna“ nebo
„nahrazení“, má se příslušným způsobem upravit odpovídající text Části 1. Tato norma má
61
status nadřazené normy výrobku a může být použita jako normativní odkaz v příslušné normě
výrobku pro bezpečnost strojního zařízení. Tato druhá část z IEC 61496 (v ČR /ČSN/
CLC/TS 61496-2) stanovuje požadavky na návrh, konstrukci a zkoušení bezkontaktního
elektrického snímacího ochranného zařízení (ESPE = electro sensitive protective equipment)
pro zajištění bezpečnosti strojního zařízení využívajícího aktivní optoelektronická ochranná
zařízení (AOPD = active opto-electronic protective device) pro snímací funkci. Zvláštní
pozornost je věnována požadavkům, které zajišťují bezpečnostní funkce. ESPE může
zahrnovat volitelné bezpečnostní funkce; požadavky na tyto funkce jsou uvedeny v příloze A
této Části 1. Tuto Část lze použít nejen pro aplikace pro ochranu osob, ale také např. pro
ochranu strojního zařízení nebo výrobků před mechanickým poškozením. V těchto případech
může být nutné doplnění o další požadavky, např. tehdy, kdy materiály, které musí být
zjištěny snímací funkcí, mají odlišné vlastnosti než osoby. Tato Část nestanovuje požadavky
týkající se elektromagnetické kompatibility (EMC) pro oblast vyzařování. ČSN CLC/TS
61496-2, byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 60079-2 (33 2320) Elektrická zařízení pro výbušnou plynnou atmosféru.
Část 2: Závěr s vnitřním přetlakem „p“. Obsahuje specifické požadavky pro konstrukci
a zkoušení elektrických zařízení se závěrem s vnitřním přetlakem, s typem ochrany „p“,
určeným pro použití ve výbušné plynné atmosféře. Požadavky uvedené v této normě doplňují
požadavky uvedené v IEC 60079-0 (v ČR do dubna 2005 nezavedena). Tato norma stanoví
požadavky pro závěry s vnitřním přetlakem, které obsahují omezený zdroj úniku hořlavé
látky. ČSN EN 60079-2 byla vydána v dubnu 2005. S účinností od 1. 6. 2007 se ruší
ČSN EN 50016 z dubna 2003, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou.
Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem různých čísel.
ČSN EN 60079-18 (33 2320) Elektrická zařízení pro výbušnou plynnou
atmosféru. Část 18: Konstrukce, zkoušení a označování elektrických zařízení s typem
ochrany zalití zalévací hmotou „m“. Stanoví specifické požadavky na konstrukci, zkoušení
a označování elektrických zařízení, části elektrických zařízení a EX součásti s typem ochrany
– zalití zalévací hmotou „m“. Tato část IEC 60079 (v ČR /ČSN/ EN 60079) platí pouze pro
zalitá elektrická zařízení, zalité části elektrického zařízení a zalité EX součásti, jejichž
jmenovité napětí nepřekročí 10 kV s dovolenou odchylkou +10%. Tato norma doplňuje
obecné požadavky, uvedené v IEC 60079-0 (v ČR /ČSN/ EN 60079-0). ČSN EN 60079-18
byla vydána v lednu 2005. S účinností od 1. 4. 2007 se ruší ČSN EN 50028 z března 1994,
která do uvedeného data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta:
Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem různých čísel.
ČSN EN 60079-26 (33 2320) Elektrická zařízení pro výbušnou plynnou
atmosféru. Část 26: Konstrukce, zkoušení a označování elektrických zařízení skupiny II
kategorie 1G. Stanoví specifické požadavky pro konstrukci, zkoušení a označování
elektrických zařízení skupiny II, určených pro použití v zóně 0 podle definice uvedené
v (ČSN) EN 60079-10. Tato elektrická zařízení, v rozsahu provozních parametrů stanovených
výrobcem, zajišťují velmi vysokou úroveň ochrany i v případě výjimečných poruch zařízení
nebo dvou vzájemně nezávislých poruch. Toto elektrické zařízení je určeno pro použití
v prostorech s nebezpečím výbuchu zařazených do zóny 0, ve kterých může být přítomna
výbušná atmosféra tvořená směsí vzduchu s plyny, párami nebo mlhami za normálních
atmosférických podmínek trvale, po dlouhé časové období nebo často. Tato norma platí
rovněž pro zařízení namontovaná na rozhraní mezi zónou 0 a zónou 1 (příklad: ve stěně
skladovací nádrže). Tato norma rovněž uvádí požadavky na zařízení instalované mimo zónu
0, které je však elektricky spojeno se zařízením uvnitř zóny 0 (návazná zařízení). Tato norma
doplňuje všeobecné požadavky (ČSN) EN 60070-0 a požadavky standardních typů ochrany
62
podle norem z řady (ČSN) EN 60079 tak, aby byla úroveň bezpečnosti podle těchto norem
přizpůsobena pro velmi vysokou úroveň rizika v zóně 0. ČSN EN 60079-26 byla vydána
v lednu 2005. S účinností od 1. 4. 2007 se ruší ČSN EN 50284 z prosince 1999, která do
uvedeného data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na
souběžnou platnost dvou norem různých čísel.
ČSN EN 50381 (33 2322) Přemístitelné větrané domky s nebo bez vnitřního
zdroje úniku. Obsahuje specifické požadavky na konstrukci a zkoušení přemístitelných
větraných domků (TVR = Transportable ventilated rooms), jako jsou analyzátorové domky
montované na skluznicích s typem ochrany „v“, které jsou určeny pro použití v prostředí
s nebezpečím výbuchu. Přemístitelný v tomto smyslu znamená vyrobený na jednom místě
(v prostorách výrobce) pro prodej a transport do dalšího místa (prostor uživatele) pro instalaci
a použití. Norma doplňuje evropskou normu (ČSN) EN 50014 nebo kde je to vhodné
(ČSN) EN 50021, jejichž požadavky platí pro elektrická zařízení s typem ochrany „v“
s výjimkou změn uvedených v této normě. Norma neobsahuje požadavky pro zařízení
skupiny II, kategorie 1 nebo zařízení skupiny I, kategorie M1. Tato norma neobsahuje
požadavky na zařízení skupiny I, kategorie M2, pokud zde existuje potenciální zdroj úniku.
Tato norma neobsahuje požadavky pro zařízení skupiny II, pokud zde existuje potenciální
nebezpečí od hořlavých prachů. Tato norma obsahuje požadavky na konstrukci TVR, včetně
jeho souvisejících součástí, přívodního a výfukového otvoru pro dodávku plynu pro
provětrávání a pro bezpečnostní zařízení a přístroje nezbytné pro typ ochrany „v“. Norma
stanoví požadavky pro TVR s nebo bez možných vnitřních úniků hořlavých nebo toxických
plynů, kapalin nebo par (např. z analyzátorů umístěných uvnitř TVR). V důsledku použitých
bezpečnostních koeficientů pro tento typ ochrany proti výbuchu se předpokládá, že nejistota
měření s přístroji dobré kvality, které jsou pravidelně kalibrovány, nemá žádný významnější
nepříznivý vliv a nemusí se s ní počítat při měřeních nutných pro ověřování, zda zařízení
splňuje požadavky této normy. ČSN EN 50381 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 61241 (33 2335) Elektrická zařízení pro prostory s hořlavým prachem.
Skládá se z těchto částí: Část 0: Všeobecné požadavky, Část 1: Ochrana závěrem „D“, Část
2: Ochrana závěrem s vnitřním přetlakem „pD“, Část 10: Zařazování prostorů kde jsou nebo
mohou být hořlavé prachy, Část 11: Jiskrově bezpečná zařízení „iD“, Část 14: Výběr
a instalace, Část 17: Revize a údržba elektrických instalací v nebezpečných prostorech
(jiných než důlních) a Část 18: Ochrana zalitím zalévací hmotou „mD“. V prvním pololetí
2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 61241-1 (33 2335) Elektrická zařízení pro prostory s hořlavým prachem.
Část 1: Ochrana závěrem „tD“. Platí pro elektrická zařízení chráněná závěrem a omezenou
teplotou povrchu, která jsou určena pro použití v prostorech kde může být hořlavý prach
v takovém množství, které může vést k požáru nebo nebezpečí výbuchu. Stanoví technické
požadavky pro navrhování, konstrukci a zkoušení elektrických zařízení. Ochrana proti
vznícení je založena na omezení maximální povrchové teploty závěru a dalších povrchů, které
mohou být ve styku s prachem a omezení vnikání prachu do závěru pomocí prachotěsného
závěru nebo závěru s ochranou proti prachu. Norma neplatí pro prachy výbušnin, které
k hoření nepotřebují vzdušný kyslík, ani pro pyroforické látky. Norma dále neplatí pro
elektrická zařízení určená pro použití v podzemních částech dolů a těch částech povrchových
instalací v dolech, která jsou ohrožena důlním plynem a/nebo hořlavým prachem. Tato norma
nezohledňuje žádná nebezpečí vyplývající z uvolňování hořlavých nebo toxických plynů
z prachu. ČSN EN 61241-1 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 61241-14 (33 2335) Elektrická zařízení pro prostory s hořlavým
prachem. Část 14: Zařazování prostorů, kde jsou nebo mohou být hořlavé prachy.
63
Stanoví všeobecné požadavky, které jsou doplňující k základním požadavkům na elektrickou
bezpečnost, požadavky pro výběr elektrických zařízení a přístrojů a pomocných zařízení, a
pro instalace elektrických zařízení tak, aby bylo zajištěno bezpečné použití v prostorech, ve
kterých může být přítomen hořlavý prach v množství, které může vést k nebezpečí požáru
nebo výbuchu. Norma zahrnuje různé typy ochrany, které chrání zařízení proti vnikání prachu
nebo má nedostatečnou energii pro způsobení vznícení a zajišťuje omezení povrchové teploty.
Principy této normy mohou být rovněž využity pro prostory s nebezpečím od hořlavých
vláken a částic. Tato norma neplatí pro prachy výbušnin, které k hoření nepotřebují vzdušný
kyslík, ani pro pyroforické látky. Norma neplatí pro elektrická zařízení určená pro použití
v podzemních částech dolů a těch částech povrchových instalací v dolech, která jsou ohrožena
důlním plynem a/nebo hořlavým prachem. Norma nezohledňuje žádná nebezpečí vyplývající
z uvolňování hořlavých nebo toxických plynů z prachu. Požadavky uvedené v této normě jsou
doplňkové a nenahrazují žádné požadavky, které platí pro zařízení a instalace v prostorech
bez nebezpečí výbuchu. ČSN EN 61241-14 byla vydána v červnu 2005. S účinností od
1. 7. 2007 se ruší ČSN EN 50281-1-2 z prosince 1999, která do uvedeného data platí
souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou
norem různých čísel.
ČSN EN 88528-11 (33 3140) Střídavá zdrojová soustrojí poháněná pístovými
spalovacími motory. Část 11: Rotační zdroje nepřerušovaného napájení. Požadavky na
vlastnosti a metody zkoušení. Stanoví požadavky na rotační zdroje nepřerušovaného
napájení (UPS = uninterruptible power system), včetně vlastností a metod zkoušení; tyto
zdroje sestávají z kombinace mechanických a elektrických točivých strojů. Tato norma platí
pro napájecí zdroje navržené především pro nepřetržité napájení zátěže elektrickou energií
o střídavém napětí. Pokud takové zdroje pracují bez vstupního napájení ze sítě, tuto energii
poskytuje akumulovaná energie a/nebo pístový spalovací (RIC) motor a vstupní výkon je
dodáván jedním nebo několika točivými stroji. Tato část platí pro střídavé napájecí zdroje
navržené především pro nepřetržité napájení pozemních a námořních zařízení, kromě zdrojů
pro letectví, pro pohon pozemních vozidel a lokomotiv. Tato část neplatí ani pro zdroje, kde
vstupní výkon je generován statickými měniči. ČSN EN 88528-11 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 50308 (33 3165) Větrné elektrárny. Ochranná opatření. Požadavky na
návrh, provoz a údržbu. Specifikuje požadavky na ochranná opatření zaměřená na zdraví
a bezpečnost osob, které jsou pro uvádění do provozu, provoz a údržbu větrných turbín
relevantní. Norma neuvádí pokyny a opatření pro bezpečnost práce při výrobě, dopravě
montáži a instalaci větrné turbíny. Na rozdíl od podobných bezpečnostních norem jsou
v tomto případě v kapitole 4 - Bezpečnostní požadavky a ochranná opatření velmi podrobně
specifikována rozmanitá technická a organizační řešení zaměřená na hardwarové části větrné
turbíny jako jsou pracovní místa včetně přístupů k nim, podlahy, plošiny, žebříky, osvětlení,
návody a varovné nápisy i tabulky, bezpečnostní instrukce a nouzové postupy, které
zabezpečují bezpečný a rychlý provoz, kontrolu a údržbu. Požadavky a/nebo opatření
specifikují vznik nebezpečí: mechanického původu, jako je upadnutí, uklouznutí, uzamčení;
teplotního původu (oheň), jako jsou popáleniny způsobené plamenem nebo výbuchem;
elektrického původu, jako je styk s živými částmi elektrické instalace; způsobené hlukem,
jako jsou stres, ztráta sluchu a nehody (vyvolané interferencí se slovní komunikací, nebo
akustickými signály); způsobené zanedbáním ergonomických principů při návrhu strojů, jako
jsou nezdravá poloha těla, nebo lidské omyly. Tuto normu nelze použít pro větrné turbíny
vyrobené před datem jejího vydání CENELECem. Konečně stojí za pozornost informativní
Příloha A obsahující „Národní informativní přílohy“ s velmi rozsáhlým souborem národních
bezpečnostních i hygienických předpisů, které se netýkají jen větrných elektráren. (Specifické
předpisy platné v ČR, neuvádí.) ČSN EN 50308 byla vydána v březnu 2005.
64
ČSN EN 50374 (33 3330) Montážní vozíky zavěšené na vodičích. Platí pro
montážní vozíky zavěšené na vodičích, které se používají pro jízdu (pojíždění) na vodičích,
zemnicích lanech nebo zemnicích lanech s integrovanými komunikačními systémy
u venkovních přenosových vedení. Montážní vozík musí být navržen tak, aby umožňoval
záchranu zraněného pracovníka obsluhy. Montážní vozík musí být navržen tak, aby
umožňoval ochranu před pádem osob. V případě montážních vozíků, v nichž pracovník stojí,
musí být montážní vozíky vybaveny ochranou před pádem. Ochrana před pádem musí
sestávat: ze zábradlí ve výšce (1,00±0,01) m; z jiných konstrukčních prvků, které zajišťují, že
osoby nepropadnou; z krajnice o výšce (0,1±0,01) m na podlaze. ČSN EN 50374 byla vydána
v lednu 2005.
ČSN EN 61000 (33 3432) Elektromagnetická kompatibilita (EMC). IEC 61000 se
vydává v oddělených částech podle následující struktury: Část 1: Všeobecně, Část 2:
Prostředí, Část 3: Meze, Část 4: Zkušební a měřicí technika, Část 5: Směrnice o instalacích
a zmírňování vlivů, Část 6: Kmenové normy a Část 9: Různé. V prvém pololetí 2005 byly
k dispozici tyto části:
ČSN EN 61000-4-4 ed. 2 (33 3432) Elektromagnetická kompatibilita (EMC). Část
4-4: Zkušební a měřící technika. Rychlé elektrické přechodné jevy/skupiny impulsů.
Zkouška odolnosti. Týká se odolnosti elektrických a elektronických zařízení proti
opakovaným rychlým elektrickým přechodným jevům. Tato část uvádí požadavky na
odolnost a postupy zkoušky týkající se rychlých elektrických přechodných jevů/skupin
impulsů. Dále definuje rozsahy a zkušební úrovně a uvádí postupy zkoušky. Cílem této normy
je vytvoření obecné a reprodukovatelné základny pro vyhodnocování odolnosti elektrického
a elektronického zařízení vystaveného opakovaným rychlým elektrickým přechodným
jevům/skupinám impulsů na napájecích, signálových, ovládacích a zemních
vstupech/výstupech. Zkušební metoda dokumentovaná v této části normy popisuje
konzistentní metodu určení odolnosti zařízení nebo systému proti definovanému jevu. Norma
definuje: - tvar
vlny
zkušebního
napětí, - rozsah
zkušebních
úrovní, - zkušební
zařízení, - postupy ověření zkušebního zařízení, - zkušební sestavu, - postup zkoušky. Tato
norma udává specifikace pro zkoušky prováděné v laboratoři a pro zkoušky po instalaci.
ČSN EN 61000-4-4 ed. 2 byla vydána v květnu 2005. S účinností od 1. 10. 2007 se ruší
ČSN EN 61000-4-4 z července 1997, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou.
Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem stejných čísel.
ČSN EN 61000-4-11 ed. 2 (33 3432) Elektromagnetická kompatibilita (EMC).
Část 4-11: Zkušební a měřicí technika. Krátkodobé poklesy napětí, přerušení a pomalé
změny napětí. Zkoušky odolnosti. Definuje metody zkoušky odolnosti a rozsah
doporučených zkušebních úrovní krátkodobých poklesů napětí, krátkých přerušení
a pomalých změn napětí, pro elektrická a elektronická zařízení připojovaná do rozvodových
sítí nízkého napětí. Tato norma platí pro elektrická a elektronická zařízení připojovaná do
střídavých sítí 50 Hz nebo 60 Hz jejichž výstupní fázový proud není větší než 16 A.
Předmětem této normy je vytvoření všeobecného doporučení pro vyhodnocování odolnosti
elektrických a elektronických zařízení vystavených krátkodobým poklesům napětí, krátkým
přerušením a pomalým změnám napětí. ČSN EN 61000-4-11 ed. 2 byla vydána v březnu
2005. S účinností od 1. 6. 2007 se ruší ČSN IEC 61000-4-11 z února 1996, která do
uvedeného data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na
souběžnou platnost dvou norem podobných čísel.
ČSN EN 50065 (33 3435) Signalizace v instalacích nízkého napětí v kmitočtovém
rozsahu 3 kHz až 148,5 kHz. Norma obsahuje následující části: Část 1: Všeobecné
požadavky, kmitočtová pásma a elektromagnetická rušení, Část 2-1: Požadavky na odolnost
65
síťových komunikačních zařízení a systémů pracujících v rozsahu kmitočtů 95 kHz až
148,5 kHz a určených pro používání v prostorech obytných, obchodních a lehkého průmyslu,
Část 2-2: Požadavky na odolnost síťových komunikačních zařízení a systémů pracujících
v rozsahu kmitočtů 95 kHz až 148,5 kHz a určených pro používání v průmyslovém prostředí,
Část 2-3: Požadavky na odolnost síťových komunikačních zařízení a systémů pracujících
v rozsahu kmitočtů 3 kHz až 95 kHz a určených pro používání dodavateli a distributory
elektrické energie, Část 4-1: Oddělovací filtry nízkého napětí. Kmenová specifikace, Část 4-2:
Oddělovací filtry nízkého napětí. Bezpečnostní požadavky (tato část pokrývá rozšířené
kmitočtové rozsahy 3 kHz až 148,5 kHz a 1,6 MHz až 30 MHz), Část 4-3: Oddělovací filtry
nízkého napětí. Vstupní filtr, Část 4-4: Oddělovací filtry nízkého napětí. Impedanční filtr,
Část 4-5: Oddělovací filtry nízkého napětí. Segmentační filtr, Část 4-6: Oddělovací filtry
nízkého napětí. Fázový vazební člen, Část 4-7: Přenosné oddělovací filtry nízkého napětí.
Bezpečnostní požadavky (tato část pokrývá rozšířené kmitočtové rozsahy 3 kHz až 148,5 kHz
a 1,6 MHz až 30 MHz) a Část 7: Impedance zařízení. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici
tato část:
ČSN EN 50065-4-6 (33 3435) Signalizace v instalacích nízkého napětí
v kmitočtovém rozsahu 3 kHz až 148,5 kHz. Část 4-6: Oddělovací filtry nízkého napětí.
Fázový vazební člen. Platí pro fázové vazební členy v síťovém komunikačním systému pro
fázové napětí maximálně AC 250 V a jmenovitý proud maximálně 125 A, určené pro
domácnosti a podobné pevné instalace včetně budov obytných, obchodních a lehkého
průmyslu. Platí pro fázové vazební členy používané pro řízení vazby komunikačních signálů
mezi fázemi nebo úseky síťového komunikačního systému. Norma definuje požadavky na
zajištění minimální vazby mezi úseky a požadavky na zajištění neměnné bezpečnosti
elektrické instalace. ČSN EN 50065-4-6 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN 50131-3 (33 4591) Poplachové systémy. Elektrické zabezpečovací
systémy. Část 3: Ústředny. Stanovuje požadavky na zkušební postupy ověřování
zabezpečovacích funkcí ústředen elektrických zabezpečovacích systémů (EZS) a vlivu
prostředí na ústředny EZS určené k použití v systémech elektrické zabezpečovací signalizace
a tísňových systémech (HAS = Hild-up alarm system) instalovaných v budovách. Tato
technická specifikace stanovuje požadavky na ústředny instalované v budovách a využívající
vyhrazená nebo sdílená pevná propojení nebo bezdrátová propojení. Tyto požadavky se také
vztahují na části ústředen, které jsou obvykle montovány na vnější konstrukci budovy. Tato
technická specifikace stanovuje požadavky na provedení ústředen, ale neobsahuje požadavky
na navrhování, zpracování projektu, instalaci, provoz a údržbu systémů EZS. Tyto požadavky
se vztahují také na ústředny, jejichž součástí jsou prostředky detekce, propojení, ovládání,
komunikace a napájení jiných aplikací. Požadavky jsou stanoveny na části ústředen s ohledem
na třídu vlivu okolního prostředí. Tato klasifikace popisuje prostředí, ve kterém se
předpokládá navrhovaný provoz. Jsou-li požadavky čtyř tříd prostředí nedostatečné a pokud
se na základě zkušeností v určitých geografických oblastech vyskytují extrémní klimatické
podmínky, jsou v příloze A (ČSN) EN 50131-1 uvedeny speciální národní požadavky.
Všeobecné požadavky týkající se vlivu prostředí na části ústředen jsou popsány v čl. 7.
Poměrně rozsáhlá norma, cca 60 stran. ČSN EN 50131-3 byla vydána v květnu 2005.
Nahradila Národní přílohu NM ČSN EN 50131-1/Z1 ze září 2000.
ČSN EN 50131-7 (33 4591) Poplachové systémy. Elektrické zabezpečovací
systémy. Část 7: Pokyny pro aplikace. Obsahuje návod pro navrhování, přípravu realizace,
montáž, uvedení do provozu, provoz a údržbu systémů elektrických zabezpečovacích systémů
(EZS) instalovaných v objektech. Tyto pokyny jsou vodítkem pro ty, kteří jsou odpovědni za
rozhodnutí o nutnosti použití EZS, pro volbu vhodného řešení EZS jak co do rozsahu
66
požadovaného střežení, tak i do stanoveného stupně zabezpečení. Pokyny jsou rovněž určeny
pro pracovníky odpovědné za výběr zařízení vhodných pro požadovaný stupeň zabezpečení
i třídy prostředí, ve kterém bude EZS provozován. Tyto pokyny pro aplikace se vztahují na
zařízení jakéhokoliv rozsahu a komplexnosti všech stupňů zabezpečení i třídy prostředí
a měly by být interpretovány ve vazbě na (ČSN) EN 50131-1. Poměrně rozsáhlá norma, cca
42 stran. ČSN EN 50131-7 byla vydána v květnu 2005. Nahradila Národní přílohu NM
ČSN EN 50131-1/Z1 ze září 2000.
ČSN EN 60870-5-101 ed.2 (33 4650) Systémy a zařízení pro dálkové ovládání.
Část 5-101: Přenosové protokoly. Společná norma pro základní úkoly dálkového
ovládání. Vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 60870-5-101 ed.2 z 1. 12. 2003.
S účinností od 1. 4. 2006 se ruší ČSN EN 60870-5-101 z července 1999, která do uvedeného
data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na málo používaný
způsob rušení a souběžné platnosti. Touto normou (ed. 2) se ruší ed. 2 stejného čísla, ale
souběžně zůstává v platnosti norma stejného čísla s neoznačenou edicí.
ČSN EN 61850 (33 4850) Komunikační sítě a systémy v podřízených stanicích.
Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Úvod a přehled, Část 2: Výklad zvláštních
výrazů, Část 3: Všeobecné požadavky, Část 4: Systémové a projektové řízení, Část 5:
Požadavky na komunikaci pro funkce a modely zařízení, Část 6: Konfigurační popisový jazyk
pro komunikaci v elektrických stanicích týkající se IED, Část 7-1: Základní komunikační
struktura pro podřízené stanice a napájecí zařízení. Zásady a modely, Část 7–2: Základní
komunikační struktura pro podřízené stanice a napájecí zařízení. Abstraktní rozhraní pro
komunikační služby (ACSI), Část 7-3: Základní komunikační struktura pro podřízené stanice
a napájecí zařízení. Obecné třídy dat, Část 7–4: Základní komunikační struktura pro
podřízené stanice a napájecí zařízení. Třídy kompatibilních logistických uzlů a třídy dat,
Část 8–1: Mapování specifických komunikačních služeb (SCSM). Mapování na MMS
(ISO/IEC 9506-1 a ISO/IEC 9506-2) a na ISO/IEC 8802-3, Část 9–1: Mapování specifických
komunikačních služeb (SCSM). Přenos vzorkovaných hodnot po sériovém jednosměrném
(neorientovaném) vícebodovém spoji bod-bod, Část 9 -2: Mapování specifických
komunikačních služeb (SCSM). Vzorkované hodnoty z ISO/IEC 8802-3 a Část 10: Zkoušky
shody. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 61850-7-1 (33 4850) Komunikační sítě a systémy v podřízených
stanicích. Část 7-1: Základní komunikační struktura pro podřízené stanice a napájecí
zařízení. Zásady a modely. Vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 61850-7-1
z 1. 4. 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco EN 61850-7-1: 2003 byla převzata do ČSN
schválením k přímému používání, tato norma ji přejímá do ČSN překladem.
ČSN EN 61850-7-2 (33 4850) Komunikační sítě a systémy v podřízených
stanicích. Část 7-2: Základní komunikační struktura pro podřízené stanice a napájecí
zařízení. Abstraktní rozhraní pro komunikační služby (ACSI). Vydána v červnu 2005.
Nahradila ČSN EN 61850-7-2 z 1. 12. 2003. Poznámka recenzenta: Zatímco EN 61850-7-2:
2003 byla převzata do ČSN schválením k přímému používání, tato norma ji přejímá do ČSN
překladem.
ČSN EN 61850-9-2 (33 4850) Komunikační systémy v podřízených stanicích. Část
9-2: Mapování specifických komunikačních služeb (SCSM). Vzorkované hodnoty
z ISO/IEC 8802-3. Definuje Mapování Specifických Komunikačních Služeb (SCSM –
Specific Communication Servis Mapping) pro přenos vzorkovaných hodnot podle abstraktní
specifikace v IEC 61850-7-2 (v ČR /ČSN/ EN 61850-7-2). Tímto mapováním je mapování
abstraktního modelu na smíšenou sestavu používající pro přenos vzorků přímý přístup na spoj
67
podle ISO/IEC 8802-3 (v ČR do ledna 2005 nezavedena) v kombinaci s IEC 61850-8-1 (v ČR
ČSN EN 61850-8-1). ČSN EN 61850-9-2 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 61968-3 (33 4900) Integrace aplikací v energetických společnostech.
Systémová rozhraní pro řízení dodávky elektrické energie. Část 3: Rozhraní pro provoz
soustavy. Definuje příslušná rozhraní pro hlavní prvky architektury rozhraní pro Systémy
Řízení Dodávky Elektrické Energie (DMS). IEC 61968-1 (v ČR /ČSN/ EN 61968-1) určuje
a zavádí požadavky na standardní rozhraní vycházející z Referenčního Modelu Rozhraní
(IRM). Části 3 až 10 souboru IEC 61968 (v ČR /ČSN/ EN 61968) definují rozhraní
příslušející každé hlavní komerční funkci uvedené v Referenčním Modelu Rozhraní. Tento
soubor IEC 61968 (v ČR /ČSN/ EN 61968) se omezuje na definování rozhraní a nezávisí na
realizaci. Tato část určuje informační obsah souboru příslušných typů zpráv, které lze použít
k zajištění většiny komerčních funkcí týkajících se provozu soustavy. Typická použití těchto
typů zpráv, definovaných v této části, zahrnují sběr dat pomocí externích systémů, lokalizaci
poruchy, obnovení provozu po poruše, ošetření poruchy, provozní údržbu a uvádění zařízení
do provozu. ČSN EN 61968-3 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 50156 (33 5003) Elektrická zařízení pro kotle a pomocná zařízení.
Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Požadavky na návrh používání a instalace,
Část 2: Požadavky na návrh, vývoj a schválení typu bezpečnostního zařízení a Část 3:
Požadavky na specifické podnikové zkoušky bezpečnostního zařízení. V prvním pololetí 2005
byla k dispozici tato část:
ČSN EN 50156-1 (33 5003) Elektrická zařízení pro kotle a pomocná zařízení.
Část 1: Požadavky na návrh používání a instalace. Tato první část rozsáhlé normy (cca 73
stran) platí pro praktický návrh a instalaci elektrických zařízení, řídicích obvodů a
ochranných systémů pro kotle, které pracují s pevnými, tekutými nebo plynnými palivy a
jejich pomocných zařízení. Specifikuje požadavky nutné pro splnění provozních podmínek
kotlů ke snížení nebezpečí spalování a k ochraně vytápěných systémů před poškozením např.
přehřátím. ČSN EN 50156-1 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 62282-2 (33 6000) Technologie palivových článků. Část 2: Moduly
palivových článků. Česky jsou uveřejněny pouze první dva listy s Národní předmluvou
a touto Anotací obsahu: Moduly palivových článků jsou elektrochemická zařízení, která
přeměňují trvale přiváděné palivo, jako je vodík nebo vodíkem obohacené plyny, alkoholy,
uhlovodíky a oxidanty na stejnosměrnou elektrickou energii, teplo, vodu a jiné vedlejší
produkty. Norma uvádí minimální požadavky na bezpečnost a funkci modulů palivových
článků. Platí pro moduly palivových článků, které používají dále uvedené elektrolytické
chemické systémy. Norma se zabývá pouze podmínkami, které mohou vytvářet nebezpečí pro
osoby a způsobit škody mimo modul palivového článku. Norma se nezabývá ochranou proti
poškození samotného modulu palivového článku, pokud toto poškození nevede k ohrožení
okolí. Moduly palivových článků jsou vždy součástí finálního výrobku. Tyto výrobky
vyžadují odpovídající hodnocení podle bezpečnostních požadavků pro tyto finální výrobky.
Celý text normy na 77 stránkách je paralelně anglicky a francouzsky. ČSN EN 62282-2 byla
vydána v červnu 2005.
Třída 34 - Elektrotechnika
Zahrnuje technické normy pro pohyblivé šňůry a šňůrová vedení, pro elektrické spoje
a svorky, pro ultrazvuková obyčejná i zvláštní elektrická zařízení, pro elektrická zařízení
v dolech, těžkých provozech a pro elektrická trakční zařízení, pro (elektrická) zařízení
s rentgeny a radioaktivními látkami. Dále pro elektrická nadzemní sdělovací vedení, vnitřní
68
sdělovací rozvody a pro jejich ochranu, pro rozhlas po vedení, pro železniční zabezpečovací
zařízení, pro požární signalizaci a dorozumívací zařízení, předpisy pro odrušení. Dále tato
třída obsahuje normy pro elektrickou bezpečnost ve zvláštních podmínkách, pro práce na
elektrických zařízeních a vedeních, pro obsluhu točivých strojů a transformátorů,
elektrotechnické názvoslovné normy, pro řady jmenovitých napětí a kmitočtů, pro značky
nahrazující nápisy, pro zkoušky vlivu vnějších činitelů prostředí, pro materiály pro
elektrotechniku, pro izolační soustavy a materiály včetně kapalin, pro vodiče a kabely a jejich
zkoušení, pro vodiče a kabely v podmínkách požáru. Konečně jsou do této třídy zařazeny pro
různé druhy vodičů i kabelů (pro vinutí, silové, sdělovací apod.), pro vlnovody, pro izolátory,
různé druhy stožárů, pro armatury a součásti venkovních vedení a konečně pro armatury
trakčních a trolejových vedení. Z této třídy českých technických norem jsou v SZÚ
systematicky sledovány pouze skupiny 34 00.. až 34 59...
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 992 norem (k témuž datu v r. 2004 - 940,
v r. 2003 - 940, v r. 2002 - 925, v r. 2001 - 882 a v r. 2000 jen - 786 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili celkem
5 norem.
ČSN EN 61643-331 (34 1392) Součástky nízkonapěťového zařízení pro ochranu
před přepětím. Část 331: Specifikace varistorů z oxidů kovů (MOV). Obsahuje zkušební
specifikace pro varistory z oxidů kovů (MOV – Metal Oxide Varistors), které se používají
v zařízeních střídavého napětí do 1 000 V a stejnosměrného napětí do 1 5000 V na silových
vedeních, v telekomunikačních nebo signalizačních obvodech. Jsou navrženy pro ochranu
přístrojů nebo osob nebo obou před vysokým přechodovým přepětím. Tato specifikace platí
pro MOV se dvěma elektrodami a nezabývá se hybridními zařízeními. Tato specifikace se
netýká způsobů zapojení a jejich vlivu na vlastnosti MOV. Uvedené charakteristiky platí
výhradně pro MOV montované pouze způsoby popsanými pro zkoušky. ČSN EN 61643-331
byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 61643-331 z dubna 2004.
ČSN EN 50162 (34 1521) Ochrana před korozí bludnými proudy ze
stejnosměrných proudových soustav. Stanovuje obecné zásady, které mají být přijaty
k minimalizaci účinků koroze bludnými proudy, způsobené stejnosměrným proudem (DC), na
kovových konstrukcích uložených v půdě nebo ve vodě. Tato norma se zabývá především
vnější korozí bludnými proudy v konstrukcích uložených v půdě nebo ve vodě.
ČSN EN 50162 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 60695-7-1 ed.2 (34 5615) Zkoušení požárního nebezpečí. Část 7-1:
Toxicita zplodin hoření. Všeobecný návod. Podává návod týkající se činitelů, které
ovlivňují toxické nebezpečí způsobené ohni postihujícími elektrotechnické výrobky, a
poskytuje informace o metodikách doporučených ISO TC 92 (SC 3) k odhadu snížení
toxického nebezpečí způsobeného požáry, jak je vyjádřeno v ISO/TR 9122 (Část 1 až 6),
v ISO 13344 a v ISO/TS 13571 (žádná z těchto tří norem nebyla do dubna 2005 v ČR
zavedena). Pro realistické posouzení toxického nebezpečí způsobeného požáry neexistuje
jednotná zkouška. Zkoušky v malém měřítku týkající se toxické vydatnosti nejsou samy o
sobě schopny posouzení požárního nebezpečí. Dnešní zkoušky toxicity se pokoušejí měřit
toxickou vydatnost laboratorně vytvořených zplodin hoření, toxická vydatnost nemá být
zaměňována s toxickým nebezpečím. (Poznámka recenzenta: Norma definuje Toxickou
vydatnost (toxic potency) jako míru expoziční dávky toxické látky, potřebnou pro vyvolání
specifického toxického účinku. Toxickým nebezpečím (toxic hazard) rozumí zranění nebo
usmrcení v důsledku vystavení toxickým látkám s ohledem na jejich vydatnost, množství,
koncentraci a dobu působení. Obě tyto definice nejsou obvyklé v toxikologii a jsou – údajně –
převzaty z (ČSN) EN ISO 13943 Požární bezpečnost - Slovník.) K povinnostem technických
69
komisí patří i to, aby při vypracovávání svých publikací v případě potřeby používaly základní
bezpečnostní publikace. ČSN EN 60695-7-1 byla vydána v dubnu 2005. S účinností od
1. 7. 2007 se ruší ČSN EN 60695-7-1 z ledna 1996, která do uvedeného data platí souběžně
s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem
stejných čísel.
ČSN EN 60068-2-58 ed. 2 (34 5791) Zkoušení vlivů prostředí. Část 2-58:
Zkoušky. Zkoušky Td: Metody zkoušení součástek pro povrchovou montáž (SMD).
Pájitelnost, odolnost proti rozpouštění metalizace a proti teplu oři pájení. Popisuje
zkoušku Td, vhodnou pro součástky pro povrchovou montáž (SMD – Surfage Mounting
Devices), určené pro montáž na podložky (substráty). Tato norma poskytuje normalizované
postupy pro pájecí slitiny obsahující olovo (Pb) a pro bezolovnaté pájecí slitiny. (Složení
olovnatých pájek je uvedeno v čl. 6.1.3.2.) Norma poskytuje normalizované postupy pro
stanovení pájitelnosti a odolnosti bezolovnatých pájecích slitin proti teplu při pájení. Tato
norma dále poskytuje normalizované postupy pro stanovení pájitelnosti a odolnosti proti
rozpuštění metalizace (viz B.3.3) a odolnosti proti teplu při pájení slitin, které jsou
eutektickými nebo téměř eutektickými slitinami cín-olovo. Předmětem této normy je zajistit,
že pájitelnost vývodu nebo zakončení odpovídá příslušným požadavkům na pájecí spoj podle
IEC 61191-2 (v ČR /ČSN/ EN 61191-2), při použití každé z metod, uvedených v IEC 617601 (v ČR /ČSN/ EN 61760-1). Dále jsou zkušební metody určeny k zajištění, že tělo součástky
může odolat tepelné zátěži, jaké je součástky vystavena v průběhu pájení. ČSN EN 60068-258 ed. 2 byla vydána v dubnu 2005. S účinností od 1. 9. 2007 se ruší ČSN EN 60068-2-58
z ledna 2000, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta:
Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem stejných čísel.
ČSN EN 62358 (34 5843) Feritová jádra. Normalizovaný činitel indukčnosti (AL)
a jeho tolerance. Vydána v březnu 2005.
Třída 35 - Elektrotechnika
Zahrnuje technické normy pro točivé elektrické stroje obecně, pro stejnosměrné,
synchronní a asynchronní stroje a motory, pro svorkovnice, kartáče, komutátory, kryty
a posunováky točivých strojů, pro nejrůznější druhy transformátorů a tlumivek, včetně norem
pro jejich součásti a též normy pro výkonové polovodičové měniče, usměrňovače i součástky,
pro tyristorové pohony, pro elektrické přístroje, pro různé druhy relé a ochran, pro
elektromagnety i zkoušky elektronických součástek. Dále pro mnoho druhů spínacích
zařízení, pro zásuvky, vidlice a konektory, pro pojistky, pro elektroměry, pro elektrické
měřicí přístroje včetně přístrojů jaderné techniky. Posléze pro hromosvody, rezistory,
termistory a kondenzátory. Dále ještě pro elektronky a polovodičové součástky, pro plošné
spoje, stojany přenosových zařízení, kabely a součástky pro vláknovou optiku a konečně na
pomůcky pro obsluhu. Z této třídy českých technických norem jsou v SZÚ systematicky
sledovány pouze skupiny 00 až 15, 65 až 68 a konečně 88 a 97.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 1533 norem (k témuž datu v r. 2004 - 1473,
v r. 2003 - 1442, v r. 2002 - 1366, v r. 2001 - 1298 a v r. 2000 jen - 1263 norem). V prvém
pololetí r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě
zachytili 14 norem.
ČSN EN 60034-1 (35 0000) Točivé elektrické stroje. Část 1: Jmenovité údaje
a vlastnosti. Platí pro všechny točivé elektrické stroje s výjimkou těch, pro které platí jiné
normy IEC, např. IEC 60349 (v ČR /ČSN/ EN 60349). Na stroje, pro které platí tato norma,
se mohou vztahovat také nahrazující, pozměňující nebo doplňující požadavky v jiných
publikacích, např. IEC 60079 a IEC 60092. (V obou případech normy v ČR zavedeny jako
70
(ČSN) EN 60079 a (ČSN) EN 60092.) ČSN EN 60034-1 byla vydána v únoru 2005.
S účinností od 1. 6. 2007 se ruší ČSN EN 60034-1+A1+A2 ed.2 z ledna 2001, která do
uvedeného data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na
souběžnou platnost dvou norem stejných čísel.
ČSN CLC/TS 60034-17 (35 0000) Točivé elektrické stroje. Část 17: Asynchronní
motory nakrátko napájené z měničů. Návod na používání. Předmětem této technické
specifikace je ustálený provoz asynchronních motorů nakrátko, náležejících do rozsahu
platnosti IEC 60034-12, které jsou napájeny z měničů. Technická specifikace se vztahuje na
provoz v celém rozsahu nastavení otáček, nezabývá se však rozběhem ani přechodnými jevy.
Berou se v úvahu pouze měniče nepřímého typu. Tento typ zahrnuje měniče s vnuceným
stejnosměrným proudem v meziobvodu (proudové měniče) a měniče s vnuceným
stejnosměrným napětím (napěťové měniče), buď blokového typu nebo typu s pulzním řízením
bez omezení počtu, šířky nebo kmitočet impulzů. Pro účely této technické specifikace může
měnič zahrnovat jakýkoli typ elektronické spínací součástky, např. tranzistory (bipolární nebo
MOSFET), IGBT, tyristory, GTO tyristory atd., s analogovou nebo digitální řídící
elektronikou. Kapitola 8 – Magneticky buzený hluk podrobně popisuje problematiku zvýšení
hluku u těchto strojů. ČSN CLC/TS 60034-17 byla vydána v červnu 2005.
ČSN CLC/TS 60034-18-34 (35 0000) Točivé elektrické stroje. Část 18-34:
Funkční hodnocení izolačních systémů. Zkušební postupy pro vinutí s tvarovanými
cívkami. Hodnocení termomechanické odolnosti izolačních systémů. V této části 18-34
jsou uvedeny zkušební postupy pro hodnocení odolnosti izolačních systémů pro vinutí
s tvarovanými cívkami při termomechanických cyklech. Při tomto hodnocení se dává
přednost srovnávání vlastností kandidátského systému s vlastnostmi referenčního izolačního
systému, který se již osvědčil v provozu. ČSN CLC/TS 60034-18-34 byla vydána v červnu
2005.
ČSN CLC/TS 60034-20-1 (35 0000) Točivé elektrické stroje. Část 20-1: Řídící
motory. Krokové motory. V této technické specifikaci jsou uvedeny požadavky na točivé
řídící motory a popsány příslušné zkoušky. Jsou zde také uvedeny rozměry a informace
o značení a údaje, které má uvést výrobce na štítcích a v katalozích. Tato technická
specifikace platí pouze pro točivé krokové motory. ČSN CLC/TS 60034-20-1 byla vydána
v červnu 2005.
ČSN CLC/TS 60034-26 (35 0000) Točivé elektrické stroje. Část 26: Vlivy
nesymetrických napětí na vlastnosti trojfázových asynchronních motorů. Popisuje vlivy
nesouměrných napětí na vlastnosti trojfázových asynchronních motorů nakrátko.
ČSN CLC/TS 60034-26 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 60076 (35 1001) Výkonové transformátory. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Všeobecně, Část 2: Oteplení, Část 3: Izolační hladiny
dielektrické zkoušky a vnější vzdušné vzdálenosti, Část 4: Směrnice pro zkoušky
atmosférickým a spínacím impulzem. Výkonové transformátory a tlumivky, Část 5: Zkratová
odolnost, Část 6: Tlumivky, Část 7: Směrnice pro zatěžování olejových transformátorů, Část
8: Směrnice pro použití, Část 10:Stanovení hladin hluku, Část 10-1: Stanovení hladin hluku
pro transformátory a tlumivky – Směrnice pro uživatele, Část 11: Suché transformátory, Část
12: Směrnice pro zatěžování suchých transformátorů, Část 13: Transformátory plněné
kapalinou s vlastní ochranou, Část 14: Směrnice pro navrhování a použití výkonových
transformátorů ponořených do kapaliny používajících izolační materiály pro vysoké teploty
a Část 15: Výkonové transformátory plněné plynem. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici
tato část:
71
ČSN EN 60076-11 (35 1001) Výkonové transformátory. Část 11: Suché
transformátory. Vztahuje se na suché výkonové transformátory (včetně autotransformátorů),
které mají nejvyšší napětí pro zřízení do 36 kV včetně a nejméně 1 vinutí, které je
provozováno na napětí vyšší než 1,1 kV. Norma se týká všech konstrukčních technologií.
(Dále je uveden přehled transformátorů, na které se norma nevztahuje.) Za pozornost stojí
kapitola 24 - Měření hladiny hluku (zvláštní zkouška), kde je uvedeno, že se použijí příslušné
požadavky IEC 60076-10 (v ČR /ČSN/ EN 60076-10) a kapitola 28 - Zkouška hořlavosti
(zvláštní zkouška), kde je tato zkouška je velmi podrobně popsána. ČSN EN 60076-11 byla
vydána v březnu 2005. S účinností od 1. 7. 2007 se ruší ČSN EN 60726 z října 2003, která do
uvedeného data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na
souběžnou platnost dvou norem různých čísel.
ČSN EN 60044 (35 1358) Přístrojové transformátory. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Transformátory proudu, Část 2: Induktivní transformátory
napětí, Část 3: Kombinované transformátory, Část 5: Kapacitní transformátory napětí,
Část 6: Požadavky na jisticí transformátory proudu pro přechodové jevy,
Část 7: Elektronické transformátory napětí a Část 8: Elektronické transformátory proudu.
V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 60044-3 (35 1358) Přístrojové transformátory. Část 3: Kombinované
transformátory. Týká se nově vyráběných kombinovaných transformátorů pro použití
s elektrickými měřicími přístroji a elektrickými jisticími zařízeními při kmitočtech od 15 Hz
do 100 kHz. Požadavky a zkoušky podle této normy, kromě požadavků a zkoušek norem
IEC 60044-1, IEC 60044-2 a IEC/PAS 60044-5, jsou nezbytné pro kombinované přístrojové
transformátory. ČSN EN 60044-3 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 60044-5 (35 1358) Přístrojové transformátory. Část 5: Kapacitní
transformátory napětí. Vztahuje se na nové jednofázové kapacitní transformátory napětí
připojené mezi vedením a zemí v napěťových systémech s Um ≥ 72,5 kV při průmyslových
kmitočtech od 15 Hz do 100 Hz. Jsou určeny pro nízkonapěťové napájení zařízení majících
měřicí, řídicí a jisticí funkce. Kapacitní transformátor napětí může být vybaven s nebo bez
zařízení pro nosný kmitočet pro aplikace ve vysokofrekvenčních systémech pro přenos po
silových vedeních (PLC) při nosných kmitočtech od 30 kHz do 500 kHz. Rozsáhlá norma,
cca 65 stran. ČSN EN 60044-5 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 60325 (35 6566) Přístroje radiační ochrany. Měřiče a monitory
kontaminace radionuklidy emitujícími záření alfa, beta a alfa/beta (energie beta > 60
keV). Platí pro měřiče a monitory záření navržené pro přímé měření nebo přímou detekci
povrchové kontaminace radionuklidy emitujícími záření alfa a/nebo beta. Platí konkrétně
pro: - měřiče povrchové kontaminace alfa; - monitory povrchové kontaminace alfa, - měřiče
povrchové kontaminace beta; - monitory povrchové kontaminace beta; - měřiče povrchové
kontaminace alfa/beta; - monitory povrchové kontaminace alfa/beta. Tato norma je také
použitelná pro zařízení ke speciálním účelům a pro zařízení speciálně navržená pro povrchy
s danými vlastnostmi. Některé požadavky však mohou vyžadovat změnu nebo doplnění podle
speciálních požadavků na takováto zařízení. Předmětem této normy je stanovit standardní
požadavky a poskytnout příklady přijatelných metod a také specifikovat obecné
charakteristiky, obecné zkušební podmínky, radiační charakteristiky, elektrickou bezpečnost,
charakteristiky okolního prostředí a požadavky na identifikační osvědčení pro měřiče
a monitory kontaminace alfa, beta a alfa/beta. ČSN EN 60325 byla vydána v květnu 2005.
S účinností od 1. 5. 2007 se ruší ČSN IEC 60325 z března 2004, která do uvedeného data platí
s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem
stejných čísel.
72
ČSN IEC 62138 (35 6665) Jaderné elektrárny. Instrumentace a řízení důležité
pro bezpečnost. Softwarová hlediska pro systémy využívající počítače vykonávající
funkce kategorie B nebo C. Stanoví požadavky pro systémy využívající počítače
vykonávající funkce kategorie B nebo C, jak je definováno v (ČSN) IEC 61226. Doplňuje
IEC 60880 a IEC 60880-2, které určují požadavky na systémy využívající počítače
vykonávající funkce kategorie A. Je také ve shodě a doplňuje (ČSN) IEC 61513, která
definuje třídy systémů I&C důležitých pro bezpečnost takto: - Systémy I&C bezpečnostní
třídy 1 jsou určeny k provádění bezpečnostních funkcí kategorie A, ale mohou plnit také
bezpečnostní funkce kategorie B a/nebo C a z bezpečnostního hlediska neklasifikované
funkce; - Systémy I&C bezpečnostní třídy 2 jsou určeny k provádění bezpečnostních funkcí
kategorie B, ale mohou plnit také bezpečnostní funkce kategorie C a z bezpečnostního
hlediska neklasifikované funkce; - Systémy I&C bezpečnostní třídy 3 jsou určeny k provádění
bezpečnostních funkcí kategorie C, ale mohou také plnit z bezpečnostního hlediska
neklasifikované funkce. Protože daný klasifikovaný systém I&C může z bezpečnostního
hlediska provádět funkce různých bezpečnostních kategorií a dokonce neklasifikovaných
funkcí, požadavky této normy jsou zaměřeny na bezpečnostní třídu systému I&C. Tato norma
není určena k použití jako univerzální příručka pro softwarové inženýrství. Stanoví
požadavky, které musí software systémů I&C bezpečnostních tříd 2 a 3 splňovat, aby bylo
dosaženo bezpečnostních cílů jaderných systémů. ČSN IEC 62138 byla vydána v dubnu 2004.
ČSN EN 60439-4 ed. 2 (35 7107) Rozváděče nn. Část 4: Zvláštní požadavky pro
staveništní rozváděče (ACS). Platí pro typově zkoušené rozváděče (TTA) určené pro
používání na staveništích, tj. dočasných pracovištích, na které veřejnost nemá většinou přístup
a kde se provádějí stavební práce, instalace, opravy, přestavby nebo demolice nemovitostí
(budov), nebo stavebně inženýrské (veřejné) práce, nebo výkopy, nebo jakékoliv jiné
podobné činnosti. Tyto rozváděče mohou být přemístitelné (dočasně nebo pevně zabudované)
nebo pohyblivé. Požadavky na elektrickou ochranu poskytovanou zařízeními vyráběnými
podle této normy musí odpovídat požadavkům uvedeným v IEC 60364-7-704 (v ČR zavedena
jako /ČSN/ 33 2000-7-704). ČSN EN 60439-4 byla vydána v květnu 2005. S účinností od
1. 9. 2007 se ruší ČSN EN 60439-4 z února 1995, která do uvedeného data platí souběžně
s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem
stejných čísel!
ČSN EN 60900 ed. 2 (35 9704) Práce pod napětím. Ruční nářadí používané do
AC 1 000 V a DC 1 500 V. Týká se izolovaného a izolačního ručního nářadí používaného pro
práce pod napětím nebo na živých částech se jmenovitým napětím do AC 1 000 V
a DC 1 500 V. ČSN EN 60900 ed. 2 byla vydána v lednu 2005. S účinností od 1. 4. 2007 se
ruší ČSN EN 60900 z března 1997, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou.
Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem stejných čísel!
ČSN CLC/TS 50354 (35 9728) Metody zkoušení materiálů a dílů oblečení
elektrickým obloukem používané osobami při riziku vystavení se elektrickému oblouku.
Účelem této technické specifikace je zajistit, aby následky pro osoby, které jsou vystaveny
elektrickým obloukům, nebyly tímto oblečením zhoršeny. Tato specifikace nezahrnuje
ochranu před proudem procházejícím lidským tělem ani tepelnou ochranu od tepelné energie
vzniklé působením elektrického proudu. Oblečení musí být vyrobeno z materiálu, který
splňuje zkoušku metodou 1. Zkušební metody jsou rozděleny do dvou částí: Metoda 1:
Zkoušení materiálu, Metoda 2: Zkoušení oblečení. ČSN CLC/TS 50354 byla vydána v březnu
2005. Nahradila ČSN P ENV 50354 z dubna 2003.
ČSN 35 9758 Práce pod napětím. Směrnice pro montáž vodičů na distribučních
vedeních. Zařízení pro tažení vodičů a příslušenství. Poskytuje, doporučení pro výběr
73
a zkoušení zařízení a příslušenství používané pro montáž holých a izolovaných vodičů
distribučních venkovních vedení. Jsou doporučeny postupy pro řádné zemnění s cílem chránit
zařízení, konstrukční prvky a osoby před proudy, které mohou vzniknout při náhodném
dotyku se sousedními vodiči pod napětím nebo indukovaným napětím od přilehlých vedení
pod napětím, úderů blesku, spínacích chyb nebo elektrostatického náboje. Zařízení uvažované
v této technické zprávě je používáno pro napětí distribučních sítí, která jsou obvykle nižší než
50 kV. Rozsáhlá norma, cca 51 stran. ČSN 35 9758 byla vydána v dubnu 2005.
Třída 36 - Elektrotechnika
Zahrnuje technické normy pro osvětlování všeobecně, pro žárovky, výbojky i zářivky
apod., pro vnitřní a venkovní osvětlení, terminologické normy, normy pro různé druhy
elektrických svítidel, pro bezpečnost elektrických fotoblesků. Dále normy pro bezpečnost
elektrických spotřebičů pro domácnost a podobné účely, pro elektrické točivé stroje a
přístroje kolejových vozidel. Dále normy pro primární články a baterie, akumulátory,
fotovoltaické součástky apod. Posléze i technické normy pro rentgeny, světelná signalizační
zařízení telegrafní a telefonní přístroje, vysílače, přijímače a antény, radioreléová i družicová
zařízení a systémy, plynové lasery a jejich modulátory, navigační a bezpečnostní systémy,
aplikovanou elektroniku, elektroakustická zařízení. Dále normy pro záznam a reprodukci
zvuku i obrazu, pro elektroakustická měření. Konečně normy pro informační techniku pro
lokální počítačové sítě a pro optické disky, identifikační karty a ochranu dat, pro zobrazování
a výměnu dokumentů a propojení zařízení informační techniky. Tato třída českých
technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 1958 norem (k témuž datu v r. 2004 - 1899,
v r. 2003 - 1842, v r. 2002 - 1806, v r. 2001 - 1707 a v r. 2000 - 1556 norem). V prvém
pololetí r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě
zachytili 35 norem.
ČSN EN 60399 ed.2 (36 0384) Oblý závit na objímky s kroužkem pro připevnění
stínidla. Vydána v červnu 2005. S účinností od 1. 10. 2007 se ruší (ČSN) EN 60399 z března
1996, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta:
Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem stejných čísel!
ČSN EN 13201 (36 0455) Osvětlení pozemních komunikací. Tento dokument se
skládá pouze ze tří částí: Část 2: Požadavky; Část 3: Výpočet; Část 4: Metody měření.
Všechny tyto části byly k dispozici v prvním pololetí 2005.
ČSN EN 13201-2 (36 0455) Osvětlení pozemních komunikací. Část 2: Požadavky.
Definuje na základě fotometrických požadavků třídy osvětlení pro pozemní komunikace
s ohledem na zrakové potřeby uživatelů komunikace a zohledňuje vlivy tohoto osvětlení na
životní prostředí. Dále norma uvádí informativní Přílohu A, která se týká hodnocení oslnění
a omezení obtěžujícího světla a informativní Přílohu B, která se týká osvětlení přechodů pro
chodce. ČSN EN 13201-2 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13201-2 z dubna
2004.
ČSN EN 13201-3 (36 0455) Osvětlení pozemních komunikací. Část 3: Výpočet.
Definuje a popisuje výchozí předpoklady a matematické postupy, které je potřeba používat při
výpočtech fotometrických funkčních požadavků soustav osvětlení pozemních komunikací,
navržených v souladu s (ČSN) EN 13201-2. ČSN EN 13201-3 byla vydána v květnu 2005.
Nahradila ČSN EN 13201-3 z dubna 2004. Dále spolu s ČSN EN 13201-4 částečně nahradila
ČSN 36 0400 z 4. 12. 1984.
ČSN EN 13201-4 (36 0455) Osvětlení pozemních komunikací. Část 4: Metody
74
měření. Určuje postupy vhodné pro fotometrická a s nimi související měření osvětlovacích
soustav pozemních komunikací. Jsou uvedeny příklady protokolů o měření. ČSN EN 13201-4
byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13201-4 z dubna 2004. Dále spolu
s ČSN EN 13201-3 částečně nahradila ČSN 36 0400 z 4. 12. 1984.
ČSN EN 60921 (36 0512) Předřadníky pro zářivky. Požadavky na provedení.
Norma obsahuje pouze jeden list v českém jazyce, jinak je celá poměrně rozsáhlá norma (cca
63 stran) uvedena paralelně v anglickém a francouzském jazyce. Kromě Národní předmluvy
obsahuje česká část tuto Anotaci obsahu: Tato norma uvádí požadavky na provedení
předřadníků na střídavé napětí až do 1 000 V při 50 Hz nebo 60 Hz pro připojení k zářivkám
s předžhavenými katodami, které se provozují s nebo bez startéru nebo zapalovacího zařízení
a které mají příkony, rozměry a vlastnosti definované v IEC 60081 a 60901. Norma platí pro
předřadníky a jejich části, jako jsou rezistory, transformátory a kondenzátory. Přejímaná
norma se skládá ze 3 stran anglického textu evropské normy a 63 stran paralelního
francouzského a anglického textu normy CEI/IEC. Poznámka recenzenta: CEI = Commission
Electrotechnique Internationale; IEC = International Electrotechnical Commission.
ČSN EN 60921 byla vydána v květnu 2005. S účinností od 1. 10. 2011 se ruší
ČSN EN 60921+A1+A2 z července 1999, která do uvedeného data platí souběžně s touto
normou.
ČSN EN 61047 ed.2 (36 0581) Elektronické měniče/střídače na stejnosměrné nebo
střídavé napětí pro žárovky. Požadavky na provedení. Tato norma obsahuje v českém
jazyce jen jeden list s Národní předmluvou a anotací obsahu, dále je uvedena v anglickém
jazyce a má cca 33 stran. Anotace obsahu: Norma uvádí požadavky na provedení
elektronických měničů/střídačů na stejnosměrné nebo střídavé napětí až do 1 000 V při 50 Hz
nebo 60 Hz s provozními kmitočty odlišnými od napájecího kmitočtu, které jsou provozovány
s napěťově řízenými žárovkami. V přílohách jsou uvedeny požadavky na zkoušky
elektronických měničů/střídačů. Zvláštní pozornost je věnována provozním kmitočtům nižším
než 20 kHz, které mohou způsobovat audio rušení. ČSN EN 61047 ed.2 byla vydána v březnu
2005. S účinností od 1. 9. 2011 se ruší ČSN EN 61047 z července 1995, která do uvedeného
data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou
platnost dvou norem stejných čísel!
ČSN EN 60598-1 ed.4 (36 0600) Svítidla. Část 1: Všeobecné požadavky
a zkoušky. Uvádí všeobecné požadavky na svítidla s elektrickými světelnými zdroji pro
napájecí napětí nepřesahující 1 000 V. Požadavky a příslušné zkoušky této normy zahrnují:
třídění, značení, mechanickou a elektrickou konstrukci. Zdůrazňuje se skutečnost, že tato Část
1 zahrnuje všechna hlediska bezpečnosti (elektrické, tepelné a mechanické). Tato první část
se všeobecně zabývá bezpečnostními požadavky na svítidla. Předmětem normy je stanovit
základní řadu požadavků a zkoušek, které se mohou uplatnit u více druhů svítidel a které
mohou být požadovány v jednotlivých ustanoveních IEC 60598-2 (V ČR /ČSN/ EN 60598-2).
Není tedy možno považovat tuto část 1 za vlastní normu pro jakýkoliv typ svítidla. Její
ustanovení platí pouze pro jednotlivé druhy svítidel v rozsahu určeném v příslušném Oddílu
Části 2. Rozsáhlá norma cca 158 stran. ČSN EN 60598-1 ed. 4 byla vydána v dubnu 2005.
S účinností od 1. 7. 2007 se ruší ČSN EN 60598-1 ed. 3 z března 2001, která do uvedeného
data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou
platnost dvou norem stejných čísel!
ČSN EN 50172 (36 0631) Systémy nouzového únikového osvětlení. Stanovuje
požadavky na osvětlení únikových cest a bezpečnostních značek při výpadku normálního
napájení. Přitom stanoví minimální požadavky na toto nouzové osvětlení z hlediska velikosti,
typu a využití příslušných prostorů. Vztahuje se na zajištění elektrického nouzového osvětlení
75
na všech pracovištích a prostorech přístupných veřejnosti. Nevztahuje se na soukromé
prostory domácností, ale její požadavky je možno uplatnit i na společné únikové cesty
vícepodlažních obytných budov. Tuto evropskou normu je možno použít i pro náhradní
osvětlení používané jako nouzové únikové osvětlení. Pokud jde o úroveň a měření osvětlení
a o adaptaci odkazuje se na (ČSN) EN 1838 a EN 13032 (do února 2005 v ČR nezavedena).
ČSN EN 50172 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN 60704-2-10 (36 1008) Elektrické spotřebiče pro domácnost a podobné
účely. Zkušební předpis pro určení hluku šířeného vzduchem. Část 2-10: Zvláštní
požadavky na elektrické sporáky, trouby, grily, mikrovlnné trouby a jakékoliv jejich
kombinace. Tato Část 2-10 se má používat spolu s (ČSN) EN 60704-1:1997. Podmínky
měření, stanovené v této Části 2-10, zajišťují dostatečnou přesnost při určování vyzařovaného
hluku a srovnání výsledků měření provedených v různých laboratořích, přičemž simulují,
pokud je to možné, praktické používání elektrických sporáků, trub, grilů, mikrovlnných trub
a jakýchkoliv jejich kombinací. ČSN EN 60704-2-10 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 60335-2 (36 1045) Bezpečnost elektrických spotřebičů pro domácnost
a podobné účely. Část 2: Jednotlivé díly (části) této části 2 vychází ve značném časovém
rozpětí, a to zcela nepravidelně. Navíc jsou vydávány druhé, třetí a čtvrté edice s tím, že do
určitého data platí dvě i tři normy stejného čísla vedle sebe (viz dále). Recenze proto
zveřejňujeme postupně tak, jak vycházejí, prakticky v každém pokračování AHEM, vydávaném
už několik let dvakrát ročně.
Přesto pokládáme za potřebné zopakovat některé společné charakteristické rysy této
sady norem: Každá obsahuje v úvodu zhruba toto upozornění: Tato část 2 se musí používat
spolu s ČSN EN 60335-1 Bezpečnost elektrických spotřebičů pro domácnost a podobné účely.
Část 1: Všeobecné požadavky, která byla zpracována na základě vydání této normy z roku,
který odpovídá „Části 2“. (Může to být i rok 1994 - u nejstarších, až 2002 - u nejmladších.)
Musí se brát v úvahu změny a revize Části 1 s tím, že data, kdy takové změny budou platit,
budou stanovena v příslušné změně nebo revizi Části 1. Tento samostatný díl části 2 doplňuje
nebo mění odpovídající kapitoly EN 60335-1 tak, aby se stala evropskou normou. Kde určitý
článek Části 1 není v této Části 2 uveden, platí článek z Části 1, pokud jej lze použít. Tam, kde
tato norma uvádí „doplněk“, „změna“ nebo „nahrazuje se“, musí být příslušný text Části 1
podle toho upraven. Články, které jsou doplněny k Části 1, jsou očíslovány počínaje 101.
Kromě toho - a to je velmi důležité – každá 2., 3. nebo 4. edice konkrétního dílu této druhé
části obsahuje národní předmluvu zhruba tohoto znění: Souběžně s touto normou se může
používat ČSN EN 60335-2 (a uvede se příslušný díl) Bezpečnost elektrických spotřebičů pro
domácnost a podobné účely - Část 2: (a uvede se název příslušného dílu, popř. i starší třídicí
znak z (a je uvedeno datum vydání této „starší“ normy). Znamená to tedy, že po určitou dobu
(až pět a i více let) souběžně platí jedno nebo více „starších“ vydání normy stejného čísla,
spolu s vydáním „novějším“ nebo „nejnovějším“. Nemusí ale mít stejný třídicí znak!
S ohledem na určitou nepřehlednost třídění opakujeme: „nejstarší“ normy mají resp. měly
třídicí znak 36 1055 a v krátké době všechny pozbudou platnosti – pokud se tak již nestalo;
„novější“ normy, vydávané zhruba do r. 2002 mají třídicí znak 36 1040; v současné době
(zhruba od r. 2003) se používá třídicí znak 36 1045! Kromě toho téměř pravidelně i v názvu
(hlavičce) normy je údaj „ed. 2.“ či „ed. 3“. Nejstarší normy – většinou s třídicím znakem 36
1055 - zpravidla nemají označení „ed. 1“! Podle toho lze také (v některých případech) „na
první pohled“ poznat zda jde o „nejstarší“ nebo „novější“ či „nejnovější“ vydání normy
téhož čísla. Naléhavě – v této souvislosti – tedy znovu upozorňujeme na souběžnou platnost
dvou (a výjimečně i tří) norem stejného čísla, konkrétně na souběžnou platnost ed. 1 a 2, resp.
ed. 2 a 3, výjimečně i 4, s tím, že ed. 1 v normách označována není. V pochybnostech
doporučujeme zejména překontrolovat data vydání souběžně platných norem, protože někdy
76
souběžně existuje několik vydání, lišících se datem, ale neoznačených edicí.
V mnoha „dílech“ (částech) bývá ještě další upozornění zhruba tohoto znění: Norma
platí i pro spotřebiče, které nejsou určeny pro normální používání v domácnosti, ale které se
přesto mohou stát zdrojem nebezpečí pro veřejnost, jako jsou spotřebiče určené pro laiky
v obchodech, lehkém průmyslu a v zemědělství. Tato norma se týká běžných nebezpečí, pokud
je to rozumně použitelné, se kterými se setkávají osoby v domácnosti a jejím okolí. Tato
norma obecně nebere v úvahu používání spotřebičů malými dětmi nebo nesvéprávnými
osobami bez dozoru; hru malých dětí se spotřebiči. Konečně znovu zdůrazňujeme, že každý
z „dílů“ této druhé části uvádí pouze odchylky od normy kmenové. Hygienických otázek se
týká kapitola 32: Záření, toxicita a podobná nebezpečí, kde se obvykle uvádí: „Tato kapitola
z Části 1 platí.“ Pokud bude normalizováno něco jiného, upozorníme na to u jednotlivých
„částí“. V první polovině r. 2005 byly k dispozici tyto (dále uvedené) části, označené jako ed.
2, již s novým třídicím znakem:
ČSN EN 60335-2-75 ed.2 (36 1045) Elektrické spotřebiče pro domácnost.
Bezpečnost. Část 2-75: Zvláštní požadavky na výdejní spotřebiče a prodejní stroje pro
komerční účely. Zabývá bezpečností elektrických komerčních výdejních spotřebičů
a prodejních strojů pro přípravu nebo dodávání potravin, nápojů a spotřebních předmětů,
jejichž jmenovité napětí nepřesahuje 250 V u jednofázových spotřebičů a 480 V u ostatních
spotřebičů. Platí také pro komerční elektrické kávovary typu espreso, které mohou být také
ohřívány plynem (viz přílohu ZAA). Jak je to v normách tohoto charakteru obvyklé,
normalizuje pouze odchylná ustanovení proti (ČSN) EN 60335-1. Největší změny jsou
v kapitole 3, 7, 15, 19 a 22. K pozornosti doporučujeme Přílohu ZBB Měření akustického
hluku, kde se uvádí: „Hladina akustického tlaku se měří podle EN ISO 11201. Hladina
akustického výkonu se měří podle EN ISO 3744 nebo podle EN ISO 3743-1, pokud je vhodná
dozvuková místnost. Zkoušky se provádějí se spotřebičem umístěným na tvrdé podlaze
zkušební místnosti jako při normálním používání. Spotřebič se napájí jmenovitým napětím
a je v činnosti za nejnepříznivějších podmínek normálního používání.“ ČSN EN 60335-2-75,
ed.2 byla vydána v lednu 2005. S účinností od 1. 3. 2007 se ruší ČSN EN 60335-2-63
(36 1055) z května 1996 a ČSN EN 60335-2-75 z března 2003, které do uvedeného data platí
souběžně s touto normou.
ČSN EN 60335-2-79 ed.2 (36 1045) Elektrické spotřebiče pro domácnost.
Bezpečnost. Část 2-79: Zvláštní požadavky na vysokotlaké čističe a čističe parou. Zabývá
se bezpečností vysokotlakých čističů pro domácnost, průmyslové a komerční využití, které
nemají tlak nižší než 2,5 MPa a nemají tlak vyšší než 25 MPa a se vstupem na pohon
vysokotlakého čerpadla, jehož výkon není vyšší než 10 kW, jejichž jmenovité napětí není
vyšší než 250 V u jednofázových spotřebičů a 480 V u ostatních spotřebičů. Platí také pro
průmyslové a komerční čističe parou se zásobníkem vody, jehož objem nepřesahuje 1 000 l,
jmenovitý tlak nepřesahuje 3,2 MPa a součin objemu a jmenovitého tlaku nepřesahuje 300.
Jak je to v normách tohoto charakteru obvyklé, normalizuje pouze odchylná ustanovení proti
(ČSN) EN 60335-1. Největší změny jsou v kapitole 7, 11, 15, 18, 19, 20, 21, 22 a 25. Za
pozornost stojí zejména změny v kapitole 7 – Značení a návody, jimiž jsou předepsány
nejrůznější výstrahy, jimiž se má předcházet rizikům práce s přístrojem. Je dokonce
předepsán štítek s černými výstražnými značkami (piktogram). Pokud jde o kapitolu 32 –
Záření, toxicita a podobná nebezpečí je doplněna Poznámka 101 tohoto znění: U spotřebičů,
určených k připojení na vodovodní potrubí se připravují požadavky a metody zkoušek ke
kontrole toho, že spotřebič je tak zkonstruován nebo vybaven zařízeními k zabránění
zpětného průtoku kontaminované vody ze spotřebiče, když se tlak ve vodovodním potrubí
zmenší pod hodnotu atmosférického tlaku. ČSN EN 60335-2-79, ed.2 byla vydána v lednu
77
2005. S účinností od 1. 4. 2007 se ruší ČSN EN 60335-2-79 z června 1999, která do
uvedeného data platí souběžně s touto normou.
ČSN EN 50350 (36 1060) Řídicí systémy nabíjení elektrických topidel
akumulačního typu pro vytápění místností pro domácnost. Metody měření funkce. Tato
norma obsahuje v českém jazyce jen jeden list s Národní předmluvou a anotací obsahu, dále
je uvedena v anglickém jazyce a má 27 stran. Anotace obsahu: Norma platí pro řídící
systémy nabíjení elektrických topidel (systémů) akumulačního typu pro domácnost s vnitřním
zdrojem energie (odporovým). Předmětem této normy je uvést a definovat pro informaci
uživatelům hlavní funkční charakteristiky řídicích systémů nabíjení a popsat normalizované
metody pro ověření těchto charakteristik a pro zvýšení kvality. Tato norma se nezabývá
bezpečnostními požadavky. ČSN EN 50350 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 60745-2 (36 1575) Ruční elektromechanické nářadí. Bezpečnost. Část 2:
Tato norma uvádí, že navazuje na obecné požadavky dnes zrušených ČSN EN 292-1
a ČSN EN 292-2. (Od června 2004 platí ČSN EN ISO 12100-1 a ČSN EN ISO 12100-2.) Jak
je to u souboru podobných norem obvyklé, obsahuje jen změny oproti Části 1. Hygienických
otázek se týká kapitola 32: Záření, toxicita a podobná nebezpečí, kde se obvykle uvádí: „Tato
kapitola z Části 1 platí.“ Pokud bude normalizováno něco jiného, upozorníme na to
u jednotlivých „částí“. Za pozornost stojí úvodní ustanovení, které potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí
98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR byly tyto směrnice zavedeny nařízením vlády
č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení v platném znění.
V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 60745-2-18 (36 1575) Ruční elektromechanické nářadí. Bezpečnost.
Část 2-18: Zvláštní požadavky na páskovací nářadí. Jak je z předchozího textu patrno,
obsahuje pouze změny oproti Části 1. Jsou bezvýznamné. ČSN EN 60745-2-18 byla vydána
v březnu 2005.
ČSN EN 62281 (36 4361) Bezpečnost lithiových a akumulátorových článků
a baterií během přepravy. Stanoví zkušební metody a požadavky pro lithiové primární
a akumulátorové (nabíjitelné) články a baterie, které se týkají zajištění jejich bezpečnosti
během přepravy a také za účelem recyklace nebo likvidace odpadu. Požadavky stanovené
v této normě neplatí pro případy, na které se vztahují zvláštní ustanovení stanovující výjimky,
dané v příslušných předpisech. Jejich seznam je uveden v článku 7.3, který se týká přepravy,
včetně letecké a námořní. Za pozornost také stojí v kapitole 6 – Metody zkoušek a požadavky
toto: Bezpečnostní upozornění: VAROVÁNÍ: tyto zkoušky vyžadují použití postupů,
které mohou způsobit zranění, pokud nejsou přijata odpovídající opatření. Provedení
těchto zkoušek musí být prováděno pouze příslušně kvalifikovanými a zkušenými
techniky s použitím odpovídající ochrany. ČSN EN 62281 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN ISO 21647 (36 4825) Zdravotnické elektrické přístroje. Zvláštní
požadavky na základní bezpečnost a základní vlastnosti monitorů dýchacích plynů. Tato
mezinárodní norma je zvláštní normou vycházející z IEC 60601-1:1988 (v ČR
/ČSN/ EN 60601-1) a její změny 1 (1991) a 2 (1995), dále nazývané všeobecná norma.
Všeobecná norma je základní normou bezpečnosti všech zdravotnických elektrických
přístrojů používaných kvalifikovaným personálem nebo za jeho dohledu v obecném
zdravotnickém a pacientském prostředí, pro zajištění bezpečnosti obsahuje rovněž určité
požadavky na spolehlivost provozu. Kapitola 1 IEC 60601-1:1988 platí s následujícími
výjimkami: Změna (doplněk na konci 1.1): Tato mezinárodní norma stanovuje zvláštní
požadavky na základní bezpečnost a základní vlastnosti monitorů dýchacích plynů (RGM)
78
(definovaných v 3.15), určených pro použití v trvalém provozu u lidských bytostí. Tato
mezinárodní norma stanovuje požadavky na: a) monitorování anestetického plynu; b)
monitorování oxidu uhličitého; c) monitorování kyslíku. Tato mezinárodní norma neplatí pro
monitory určené pro použití s hořlavými anestetiky. Požadavky této mezinárodní normy, které
nahrazují nebo modifikují požadavky IEC 60601-1:1988 a jejích změn 1 (1991) a 2 (1995),
jsou odpovídajícím všeobecným požadavkům nadřazeny. Hlediska vztahu k životnímu
prostředí jsou uvedena v příloze CC. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k směrnici EU 93/42/EHS, která se týká zdravotnických
prostředků. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č.
336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky a kterým se
mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb. ČSN EN ISO 21647 byla vydána v dubnu 2005.
Nahradila ČSN EN 864 z dubna 1998, ČSN EN ISO 11196 z ledna 1999 a ČSN EN 12598
z listopadu 1999.
ČSN EN 50390 (36 7020) Zabezpečování kosmických produktů. Ruční pájení
s vysokou spolehlivostí elektrických spojů. Definuje technické požadavky a opatření
zajišťující kvalitu ručního pájení pro vysoce spolehlivé elektrické spojení určené pro použití
v kosmických lodích a podobných zařízeních. Soubor přísných požadavků v této normě
zajišťuje vysokou spolehlivost ručně pájených elektrických spojení určených do běžných
pozemních podmínek, podmínek vibrační zátěže G a podmínek v průběhu kosmického letu.
Norma obsahuje správné nástroje, materiály a řemeslné provedení. Jsou stanoveny podmínky
přijetí a zamítnutí a jsou zde obsaženy i některé normy pro zpracování, aby bylo možno
rozlišit správnou a nesprávnou práci. Pájení vlnou a technologie povrchové montáže jsou
specifikovány v jiných dokumentech a procesy vyžadují, aby byly ověřovány podle
předepsaných norem. Za pozornost stojí kapitola 6 – Výběr materiálu, kde je uvedeno složení
pájek i rozpouštědel, které mohou být používány pro tyto práce. Rozsáhlá norma, cca 65
stran. ČSN EN 50390 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 62375 (36 7521) Obrazové systémy (625/50 neprokládané). Obraz
a doprovodná data používající vertikální zatemňovací interval. Analogové rozhraní.
Vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 60825 (36 7750) Bezpečnost laserových zařízení. Norma se skládá z těchto
částí: Část 1: Klasifikace zařízení, požadavky a pokyny pro používání; Část 2: Bezpečnost
komunikačních systémů s optickými vlákny; Část 3: Pokyny pro laserové prezentace a show;
Část 4: Ochranné kryty laserů; Část 5: Seznam výrobců pro IEC 60825-1; Část 6:
Bezpečnost výrobků s optickými zdroji, výhradně používanými pro přenos vizuální informace
k lidskému oku (včetně indikačních LED); Část 7: Bezpečnost výrobků vyzařujících
infračervené optické záření výhradně používané pro bezdrátový přenos dat volným prostorem
a dozor (NOHD <2,5 m); Část 8: Pokyny pro bezpečné používání laserů pro lékařské účely;
Část 9: Sestava maximálních přípustných hladin ozáření nekoherentním optickým zářením
(širokopásmové zdroje); Část 10: Aplikační pokyny pro bezpečnost laseru a vysvětlující
poznámky; Část 12: Bezpečnost systémů prostorové optické komunikace užívaných pro
přenos informací. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 60825-2 ed.2 (36 7750) Bezpečnost laserových zařízení. Část 2:
Bezpečnost komunikačních systémů s optickými vlákny (OFCS). Obsahuje požadavky
a specifické pokyny pro bezpečný provoz a údržbu komunikačních systémů s optickými
vlákny (OFCS = Optical fibre communication systems). V těchto systémech může být optický
výkon přístupný mimo prostor vysílače nebo ve velké vzdálenosti od optického zdroje. Tato
79
část 2 požaduje stanovení úrovní rizika v přístupných prostorách. Systémy OFCS mohou –
kromě rizik způsobených laserovým zářením – zvyšovat ostatní rizika, např. riziko požáru.
Účelem této části 2 je: - chránit osoby před optickým zářením způsobeným systémy
s optickými vlákny; - stanovit požadavky pro výrobce, montážní, servisní a provozující
organizace v zájmu vytvoření postupů a poskytnutí informací tak, aby mohla být přijata
odpovídající opatření; - zajistit odpovídající výstrahu pro jednotlivce o nebezpečích
spojených s komunikačními systémy s optickými vlákny pomocí značek, tabulek a pokynů.
Tato norma klade zodpovědnost za dodržení bezpečnostních instrukcí během montážních
a servisních prací na montážní resp. servisní organizaci a zodpovědnost za provoz a údržbu na
koncového uživatele nebo provozující organizaci. Je známo, že uživatel této normy může
spadat do jedné nebo více zmíněných kategorií – výrobce, montážní organizace, uživatel nebo
provozující organizace. ČSN EN 60825-2 ed.2 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 60825-12 (36 7750) Bezpečnost laserových zařízení. Část 12: Bezpečnost
systémů prostorové optické komunikace užívaných pro přenos informací. Obsahuje
požadavky a pokyny pro výrobu a bezpečné použití laserových zařízení a systémů,
používaných pro prostorový optický přenos dat z bodu do bodu nebo z bodu do více bodů.
Tato část normy se týká jen části systému s otevřeným svazkem. Účelem této dvanácté
části IEC 60825 (v ČR /ČSN/ EN 60825) je: - poskytnout informace nezbytné k ochraně lidí
před potencionálně nebezpečným optickým zářením, produkovaným systémy pro prostorovou
optickou komunikaci (FSOCS = Free space optical communication system), určením
technické kontroly a požadavků, administrativních opatření a pracovních postupů podle
stupně nebezpečí; - stanovit požadavky na výrobu, montáž, servisní a provozující organizace
v zájmu vytvoření postupů a poskytnutí informací tak, aby mohla být přijata odpovídající
opatření. Odpovědnost za bezpečnou instalaci a bezpečné používání nesou, podle této normy,
instalační a provozující organizace, které též nesou odpovědnost za dodržování
bezpečnostních instrukcí během instalačních a servisních prací. Během provozu a údržby nese
zodpovědnost provozující organizace. Lze předpokládat, že uživatel této normy může spadat
do jedné nebo více kategorií – výrobce, montér, servisní a/nebo provozní organizace.
ČSN EN 60825-12 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 60958-1 ed.2 (36 8308) Digitální zvukové rozhraní. Část 1: Všeobecně.
Vydána v dubnu 2005. S účinností od 1. 9. 2007 se ruší ČSN EN 60958-1 z prosince 2000,
která do uvedeného data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta:
Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem stejných čísel.
ČSN EN 60774-4 (36 8520) Kazetový systém používající šikmý záznam obrazu na
pásek 12,65 mm (0,5 palce), typ VHS. Část 4: Kazetový systém S-VHS ET-mód. Vydána
v lednu 2004.
ČSN EN 62356-1 (36 8565) Obrázkový záznam. Pásek 12,65 mm, formát D-11.
Část 1: Záznam na pásek. Vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 62356-2 (36 8565) Obrázkový záznam. Pásek 12,65 mm, formát D-11.
Část 2: Komprese obrazu a datový tok. Vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 62356-3 (36 8565) Obrázkový záznam. Pásek 12,65 mm, formát D-11.
Část 3: Mapování dat přes SDTI. Vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 61966-9 ed.2 (36 8610) Multimediální systémy a zařízení. Barevná
měření a management. Část 9: Digitální kamery. Vydána v dubnu 2005. S účinností od
1. 9. 2007 se ruší ČSN EN 61966-9 z června 2001, která do uvedeného data platí souběžně
s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem
80
stejných čísel.
ČSN ISO/IEC 8859-7 (36 9111) Informační technologie. Jedním 8-bitovým bytem
kódované soubory grafických znaků. Část 7: Latinská/řecká abeceda. Vydána v únoru
2005. Nahradila ČSN ISO 8859-7 z října 1995.
ČSN ISO/IEC 13249 (36 9179) Informační technologie. Databázové jazyky.
Multimédia SQL a aplikační balíky. Norma se skládá z následujících částí: Část 1:
Základní rámec, Část 2: Plnotextová data, Část 3: Prostorová data, Část 4: Statický obraz
a Část 5: Vytěžování dat. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN ISO/IEC 13249-1 (36 9179) Informační technologie. Databázové jazyky.
Multimédia SQL a aplikační balíky. Část 1: Základní rámec. Vydána v květnu 2005.
Nahradila ČSN ISO/IEC 13249-1 z prosince 2002.
ČSN ISO/IEC 7816 (36 9205 a 36 9734) Identifikační karty. Karty
s integrovanými obvody. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Karty s kontakty.
Fyzikální charakteristiky, Část 2: Karty s kontakty. Rozměry a umístění kontaktů,
Část 3: Karty s kontakty. Elektrické rozhraní a protokoly přenosu, Část 4: Organizace,
bezpečnost a příkazy pro výměnu, Část 5: Registrace poskytovatelů aplikací, Část 6:
Mezioborové datové prvky pro výměnu, Část 7: Mezioborové příkazy pro strukturovaný
kartový dotazovací jazyk (SCQL), Část 8: Příkazy pro bezpečnostní operace, Část 9: Příkazy
pro správu karet, Část 10: Karty s kontakty. Elektronické signály a odpověď na reset pro
synchronní karty, Část 11: Ověřování osob biometrickými metodami a Část 15: Aplikace
kryptografické informace. Poznámka recenzenta: Proč mají některé části této normy třídicí
znak 36 9205 a jiné 36 9734 nelze z norem vyčíst. Normy nicméně seřazujeme podle čísel
částí, nikoliv podle třídicích znaků. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN ISO/IEC 7816-6 (36 9734) Identifikační karty. Karty s integrovanými
obvody. Část 6: Mezioborové datové prvky pro výměnu. Vydána v květnu 2005. Nahradila
ČSN EN ISO/IEC 7816-6 z dubna 1998.
ČSN ISO/IEC 7816-9 (36 9205) Identifikační karty. Karty s integrovanými
obvody. Část 9: Příkazy pro správu karet. Vydána v dubnu 2005. Podle úvodu k normě
nahrazuje ČSN ISO/IEC 7816-9 z února 2003.
ČSN ISO/IEC 7816-11 (36 9205) Identifikační karty. Karty s integrovanými
obvody. Část 11: Ověřování osob biometrickými metodami. Vydána v březnu 2005.
ČSN ISO 10202 (36 9736) Karty pro finanční transakce. Bezpečnostní
architektura systémů finančních transakcí využívajících karty s integrovanými obvody.
Norma obsahuje tyto části: Část 1: Životní cyklus karty, Část 2: Proces transakce, Část 3:
Vztahy mezi kryptografickými klíči, Část 4: Bezpečné aplikační moduly, Část 5: Použití
algoritmů, Část 6: Ověření držitele karty, Část 7: Správa klíčů, Část 8: Všeobecné zásady
a přehled. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN ISO 10202-5 (36 9736) Karty pro finanční transakce. Bezpečnostní
architektura systémů finančních transakcí využívajících karty s integrovanými obvody.
Část 5: Použití algoritmů. Vydána v červnu 2005.
ČSN ISO/IEC 15693-1 (36 9762) Identifikační karty. Bezkontaktní karty
s integrovanými obvody. Karty s vazbou na dálku. Část 1: Fyzikální charakteristiky.
Vydána v únoru 2005.
ČSN ISO/IEC 15693-2 (36 9762) Identifikační karty. Bezkontaktní karty
s integrovanými obvody. Karty s vazbou na dálku. Část 2: Vzduchové rozhraní
81
a inicializace. Vydána v dubnu 2005.
ČSN ISO/IEC 17799 (36 9790) Informační technologie. Soubor postupů pro
management bezpečnosti informací. Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN ISO/IEC 17799
z listopadu 2001.
ČSN ISO/IEC 15946-1 (36 9794) Informační technologie. Bezpečnostní techniky.
Kryptografické techniky založené na eliptických křivkách. Část 1: Všeobecně. Vydána
v lednu 2005.
ČSN ISO/IEC 18014-1 (36 9795) Informační technologie. Bezpečnostní techniky.
Služby pro vyznačení času. Část 1: Struktura. Vydána v únoru 2005.
Třída 37 - Elektrotechnika - energetika
Zahrnuje technické normy pro elektroinstalační trubky a lišty, pro úložný materiál pro
vnitřní rozvod, pro kabelové spony a příchytky, pro spojky a svorky a pro nejrůznější
spojovací materiál. Dále pro používání trubek, lišt, vodičů a kabelů, pro označování na
trakčních vedeních, pro kladení vedení do podlah a stropů, pro křižovatky kabelových vedení,
pro roznětnice pro trhací práce. Konečně pro elektrická dopravní zařízení, měnírny, vedení
a napájecí stanice a též pro detekci hořlavých plynů a par. Tato třída českých technických
norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 86 norem (k témuž datu v r. 2004 - 86,
v r. 2003 - 94, v r. 2002 - 98, v r. 2001 - 95 a v r. 2000 - 94 norem). V prvém pololetí r. 2005,
z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme dále v této třídě zachytili 7 norem.
ČSN EN 60998 (37 0670) Připojovací zařízení nízkého napětí pro domácnost
a podobné účely. Tento soubor norem sestává z následujících částí: Všeobecné požadavky,
Část 2-1: Zvláštní požadavky pro připojovací zařízení, jako jsou samostatné jednotky se
šroubovými upínacími jednotkami, Část 2-2: Zvláštní požadavky pro připojovací zařízení,
jako jsou samostatné jednotky s bezšroubovými upínacími jednotkami, Část 2-3: Zvláštní
požadavky pro připojovací zařízení, jako jsou samostatné jednotky s upínacími jednotkami
prorážejícími izolaci, Část 2-4: Zvláštní požadavky pro nasouvací připojovací zařízení a Část
2-5: Zvláštní požadavky pro připojovací krabice (přípojné a/nebo odbočné) pro svorky nebo
připojovací zařízení. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 60998-1 ed.2 (37 0670) Připojovací zařízení nízkého napětí pro
domácnost a podobné účely. Část 1: Všeobecné požadavky. Platí pro připojovací zařízení
jako samostatné jednotky pro spojování dvou nebo více elektrických měděných vodičů
(odpovídajících IEC 60228 – v ČR /ČSN/ 34 7201 - nebo IEC 60344 – v ČR /ČSN/ IEC 344),
tuhých (plných nebo slaněných) nebo ohebných, o průřezu od 0,2 mm2 do 35 mm2 včetně,
o jmenovitém napětí nejvýše AC 1 000 V při kmitočtu do 1 000 Hz včetně a DC 1 500 V,
tam, kde je elektrická energie použita pro domácnost a podobné účely. Norma obsahuje
všeobecné požadavky, které mají být použity společně s příslušnou Částí 2 obsahující
podrobné zvláštní požadavky. ČSN EN 60998-1 byla vydána v březnu 2005. S účinností od
1. 3. 2007 se ruší ČSN EN 60998-1 z června 1997, která do uvedeného data platí souběžně
s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem
stejných čísel!
ČSN EN 60998-2-1 ed.2 (37 0670) Připojovací zařízení nízkého napětí pro
domácnost a podobné účely. Část 2-1: Zvláštní požadavky pro připojovací zařízení, jako
82
jsou samostatné jednotky se šroubovými upínacími jednotkami. Jak je to v normách
tohoto charakteru obvyklé, jsou uvedeny pouze doplňky textu Části 1. V této Části 2-1 se
uvádí, že tato kapitola Části 1 platí s tímto následujícím doplňkem: Tato norma platí pro
připojovací zařízení se šroubovými upínacími jednotkami, které jsou vhodné zejména pro
připojování neupravených vodičů. ČSN EN 60998-2-1 byla vydána v březnu 2005.
S účinností od 1. 3. 2007 se ruší ČSN EN 60998-2-1 z června 1997, která do uvedeného data
platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost
dvou norem stejných čísel!
ČSN EN 60998-2-2 ed.2 (37 0670) Připojovací zařízení nízkého napětí pro
domácnost a podobné účely. Část 2-2: Zvláštní požadavky pro připojovací zařízení, jako
jsou samostatné jednotky s bezšroubovými upínacími jednotkami. Jak je to v normách
tohoto charakteru obvyklé, jsou uvedeny pouze doplňky textu Části 1. V této Části 2-2 se
uvádí, že tato kapitola Části 1 platí s tímto následujícím doplňkem: Tato norma platí pro
připojovací zařízení s bezšroubovými upínacími jednotkami, které jsou vhodné zejména pro
připojování neupravených vodičů. V této normě jsou bezšroubové svorky označovány jako
svorky. ČSN EN 60998-2-2 byla vydána v březnu 2005. S účinností od 1. 3. 2007 se ruší ČSN
EN 60998-2-2 z června 1997, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou.
Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem stejných čísel!
ČSN EN 60998-2-3 ed.2 (37 0670) Připojovací zařízení nízkého napětí pro
domácnost a podobné účely. Část 2-3: Zvláštní požadavky pro připojovací zařízení, jako
jsou samostatné jednotky s upínacími jednotkami prorážejícími izolaci. Jak je to
v normách tohoto charakteru obvyklé, jsou uvedeny pouze doplňky textu Části 1. V této Části
2-3 se uvádí, že tato kapitola Části 1 platí s tímto následujícím doplňkem: Tato norma platí
pro připojovací zařízení s upínacími jednotkami prorážejícími izolaci, která jsou vhodná
zejména pro připojování izolovaných neupravených vodičů. Při připojování je izolace vodiče
proražena, provrtána, proříznuta, odstraněna, posunuta nebo nějakým jiným způsobem
znehodnocena v místě nebo místech kontaktu. ČSN EN 60998-2-3 byla vydána v březnu
2005. S účinností od 1. 3. 2007 se ruší ČSN EN 60998-2-3 z června 1997, která do uvedeného
data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou
platnost dvou norem stejných čísel!
ČSN EN 50379 (37 8390) Přenosná elektrická zařízení pro měření parametrů
kouřových plynů z topných zařízení. Sestává z následujících částí: Část 1: Všeobecné
požadavky a metody zkoušek; Část 2: Funkční požadavky na zařízení určená pro úřední
kontroly a hodnocení; Část 3: Funkční požadavky na zařízení určená pro neúřední servisní
použití pro plynová topná zařízení. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici všechny tři části:
ČSN EN 50379-1 (37 8390) Přenosná elektrická zařízení pro měření parametrů
kouřových plynů z topných zařízení. Část 1: Všeobecné požadavky a metody zkoušek.
Platí pro měření koncentrace plynů a jiných parametrů spalování, které se používají při
instalaci a údržbě topných zařízení. Tyto přístroje mohou být použity ke zkoušení funkčnosti
topných zařízení na různé typy paliva, buďto montážní organizací, údržbářskými techniky
nebo inspektory. Tato zařízení se mohou skládat z různých funkčních modulů, které mohou
být zkoušeny samostatně zda splňují tuto normu a mohou být kombinovány různým
způsobem podle různého použití. Zařízení musí splňovat požadavky uvedené v (ČSN) EN
50379-2 a/nebo v (ČSN) EN 50379-3. Tato evropská norma stanoví všeobecné požadavky na
konstrukci, zkoušení a provedení přenosných epizodicky pracujících zařízení konstruovaných
pro poskytování hodnocení specifických parametrů kouřových plynů, jako koncentrace
plynných složek, teploty a/nebo tlaku, umožňujících kontrolu funkčnosti spalování topných
zařízení pro použití v obytných domech a komerčních prostorech, které používají běžně
83
dostupná paliva. ČSN EN 50379-1 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 50379-2 (37 8390) Přenosná elektrická zařízení pro měření parametrů
kouřových plynů z topných zařízení. Část 2: Funkční požadavky na zařízení určená pro
úřední kontroly a hodnocení. Platí pro zařízení pro měření koncentrací plynů topných
zařízení pro použití v obytných domech a komerčních prostorech, které používají běžně
dostupná paliva v souladu s metrologickými specifikacemi. Tato zařízení se mohou skládat
z různých funkčních modulů, které mohou být zkoušeny samostatně zda splňují tuto normu
a mohou být kombinovány různým způsobem podle různého použití. Zařízení musí splňovat
všeobecné požadavky uvedené v (ČSN) EN 50379-1 a funkční požadavky uvedené v této
(ČSN) EN 50379-2. Tato evropská norma stanoví funkční požadavky pro přenosná
epizodicky pracující zařízení konstruovaná pro provádění měření specifických parametrů
kouřových plynů, jako je koncentrace plynných složek, teploty a/nebo tlaku, která jsou
používaná pro zkoušení shody s národními předpisy pro výše uvedená topná zařízení. Tato
norma neplatí pro - trvalé emise, bezpečnostní monitorování a hlídání; - použití na plavidlech
mezinárodních dopravních linek. ČSN EN 50379-2 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN 50379-3 (37 8390) Přenosná elektrická zařízení pro měření parametrů
kouřových plynů z topných zařízení. Část 3: Funkční požadavky na zařízení určená pro
neúřední servisní použití pro plynová topná zařízení. Platí pro zařízení navržená pro
kontrolu funkce topných zařízení pomocí měření parametrů kouřových plynů topných
zařízení na plyn pro použití v obytných domech a komerčních prostorech. Tato zařízení se
mohou skládat z různých funkčních modulů, které mohou být zkoušeny samostatně zda
splňují tuto normu a mohou být kombinovány různým způsobem podle různého použití.
Zařízení musí splňovat požadavky uvedené v (ČSN) EN 50379-1 a funkční požadavky
uvedené v (ČSN) EN 50379-3. Tato evropská norma stanoví funkční požadavky pro přenosná
epizodicky pracující zařízení konstruovaná pro provádění měření specifických parametrů
kouřových plynů, jako je koncentrace plynných složek, teploty a/nebo tlaku, aby bylo možno
rozhodnout, zda je nutná údržba zařízení a pro seřizování zařízení během údržby.
ČSN EN 50379-3 byla vydána v březnu 2005.
Třída 38 - Energetika - požární bezpečnost
Obsahuje technické normy pro pořizování zařízení elektráren, pro projekci elektráren
a rozvodů, pro stavbu rozvoden a transformoven a jejich zařízení a též pro kabelové rozvody
a sítě i pro transformovny. Dále pro tepelné sítě a zásobování teplem a pro strojovny
zdrojových soustrojí. Kromě toho obsahuje normy pro plynárny, pro plynné směsi, pro plyn
a jeho rozvod a zařízení pro zkapalněný plyn. Konečně požární předpisy a hasicí přístroje, pro
stabilní hasicí zařízení, pro stříkačky a pro vozy, dále předpisy pro požární bezpečnost, pro
prevenci a ochranu proti výbuchu a pro požární výzbroj a výstroj. Tato třída českých
technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 222 norem (k témuž datu v r. 2004 - 209,
v r. 2003 - 205 v r. 2002 - 189, v r. 2001 - 195 a v r. 2000 - 192 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
10 norem.
ČSN EN 45510 (38 0210) Pokyn pro pořizování zařízení elektráren. Norma se
skládá z následujících částí: Část 1: Společná ustanovení, Část 2-1: Elektrické zařízení.
Výkonové transformátory, Část 2-2: Elektrické zařízení. Zdroj nepřerušovaného napájení,
Část 2-3: Elektrické zařízení. Stacionární baterie a nabíječe, Část 2-4: Elektrické zařízení.
Statické vysokovýkonové měniče, Část 2-5: Elektrické zařízení. Motory, Část 2-6: Elektrické
zařízení. Generátory, Část 2-7: Elektrické zařízení. Spínací a řídicí zařízení,
84
Část:2-8: Elektrické zařízení. Silové kabely, Část 2-9: Elektrické zařízení. Kabelové systémy,
Část 3-1: Kotle. Vodotrubné kotle, Část 3-2: Kotle. Žarotrubné kotle, Část 3-3:Kotle. Kotle
s fluidní topnou vrstvou, Část 4 -1: Pomocná zařízení kotlů. Zařízení pro snižování emisí
prachu, Část 4-2: Pomocná zařízení kotlů. Ohříváky – spaliny/vzduch, pára/vzduch
a spaliny/spaliny, Část 4-3: Pomocná zařízení kotlů. Zařízení k dopravě vzduchu a spalin
kotlem, Část 4-4: Pomocná zařízení kotlů. Zařízení k přípravě paliva, Část 4-5: Pomocná
zařízení kotlů. Zauhlovací zařízení a zařízení pro skladování volně loženého materiálu,
Část 4-6: Pomocná zařízení kotlů. Odsíření kouřových plynů (De-SOx ), Část 4-7: Pomocná
zařízení kotlů. Dopravníky na popel, Část 4-8: Pomocná zařízení kotlů. Dopravníky na prach,
Část 4-9: Pomocná zařízení kotlů. Ofukovače sazí, Část 4-10: Pomocná zařízení kotlů.
Zařízení pro denitrifikaci spalin (De-NOx ), Část 5-1: Turbíny. Parní turbíny, Část 5-2:
Turbíny. Plynové turbíny, Část 5–3: Turbíny. Větrné turbíny, Část 5–4: Turbíny. Vodní
turbíny, akumulační čerpadla a čerpadlové turbíny, Část 6–1: Pomocná zařízení turbín.
Odplyňováky, Část 6–2: Pomocná zařízení turbín. Ohříváky napájecí vody, Část 6–3:
Pomocná zařízení turbín. Kondenzace, Část 6-4: Pomocná zařízení turbín. Čerpadla, Část 6–
5: Pomocná zařízení turbín. Systémy suchého chlazení, Část 6–6: Pomocná zařízení turbín.
Mokré chladicí věže a hybridní chladicí věže, Část 6–7: Pomocná zařízení turbín. Separátory
vlhkosti a přihříváky, Část 6-8: Pomocná zařízení turbín. Jeřáby, Část 6-9: Pomocná zařízení
turbín. Systémy chladicí vody, Část 7–1: Potrubí a armatury. Vysokotlaké potrubní systémy,
Část 7-2: Potrubí a armatury. Armatury kotle a vysokotlakého potrubí a Část 8–1: Řídicí
a přístrojová technika. Ve všech dále recenzovaných částech, které byly k dispozici v prvním
pololetí 2005, se uvádí: „Tento pokyn neplatí pro zařízení k použití v zóně jaderného reaktoru
v jaderných elektrárnách. Jiné možné aplikace takového zařízení nebyly při tvorbě tohoto
pokynu uvažovány. Tento pokyn se vztahuje spíše k funkci zařízení, než-li k jeho
konstrukčnímu provedení. Z tohoto důvodu je návod pro specifikaci uveden spíše z hlediska
výkonnosti, než aby byl specifikován podrobný popis zařízení, které má být dodáno.
Potencionální odběratele pokyn seznamuje, jak má být specifikace zpracována, aby: - typ
a funkčnost zařízení byly správně přizpůsobeny ostatním prvkům systémů; - předpokládaná
výkonnost byla dosažena; - byla správně dimenzována pomocná zařízení; - byly dosaženy
požadavky na bezporuchovost, pohotovost a bezpečnost; - patřičná pozornost byla věnována
procesu hodnocení a opatření týkajících se jakosti, která se mají použít.“
ČSN EN 45510-4-3 (38 0210) Pokyn pro pořizování zařízení elektráren. Část 4:
Pomocná zařízení kotlů. Oddíl 3: Zařízení k dopravě vzduchu a spalin kotlem. Poskytuje
návod k sestavení technické specifikace pro pořizování ventilátorů, potrubí a regulátorů tahu
ve spojení se zařízením na výrobu páry a zařízením na úpravu spalin pro použití
v elektrárnách. ČSN EN 45510-4-3 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 45510-4-4 (38 0210) Pokyn pro pořizování zařízení elektráren. Část 4-4:
Pomocná zařízení kotlů. Zařízení k přípravě paliva. Poskytuje návod k sestavení technické
specifikace pro pořizování zařízení na úpravu paliva pro pevná, kapalná nebo plynná paliva
ve spojení se zařízením na výrobu páry pro použití v elektrárnách. Tento pokyn neplatí pro
zařízení k použití v zóně jaderného reaktoru v jaderných elektrárnách. Jiné možné aplikace
takového zařízení nebyly při tvorbě tohoto pokynu uvažovány. ČSN EN 45510-4-4 byla
vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 45510-4-4 z dubna 2003. Poznámka recenzenta:
Zatímco ČSN EN 45510-4-4 (38 0210) z dubna 2003 převzala EN 45510-4-4:2002
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 45510-4-5 (38 0210) Pokyn pro pořizování zařízení elektráren. Část 4-5:
Pomocná zařízení kotlů. Zauhlovací zařízení a zařízení pro skladování volně loženého
materiálu. Obsahuje návod na stanovení technických specifikací pro pořizování
85
zauhlovacího zařízení a zařízení pro skladování volně loženého materiálu pro použití
v elektrárnách. Tento pokyn se týká všech stálých zařízení, která by mohla být potřebná
v zauhlovacím zařízení a zařízení pro skladování volně loženého uhlí. Tento pokyn
nezahrnuje přístaviště, železnice nebo silnice, čluny, vlaky, nákladní vozy a jiné druhy
dopravy na místo provozu a jejich rozšíření uvnitř místa provozu. Nezahrnuje mobilní
zařízení jako jsou buldozery, které kupí uhlí na hromady. ČSN EN 45510-4-5 byla vydána
v červnu 2005. nahradila ČSN EN 45510-4-5 z dubna 2003. Poznámka recenzenta: Zatímco
v ČSN EN 45510-4-5:2003 byla EN 45510-4-5:2002 přijata schválením k přímému používání
jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 45510-4-6 (38 0210) Pokyn pro pořizování zařízení elektráren. Část 4:
Pomocná zařízení kotlů. Oddíl 6: Zařízení pro odsíření kouřových plynů. Poskytuje
návod k sestavení technické specifikace pro pořizování postupů a zařízení pro odstraňování
oxidů síry z kouřových plynů odcházejících z parních kotlů pro použití v elektrárnách.
ČSN EN 45510-4-6 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 45510-4-6 z ledna 2000.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 45510-4-6 (07 7546) z ledna 2000 převzala
EN 45510-4-6:1999 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 12094 (38 9231) Stabilní hasicí zařízení. Komponenty plynových
hasicích zařízení. Skládá se z následujících částí: Část 1: Požadavky a zkušební metody pro
elektrické automatické spouštěcí a zpožďovací zařízení, Část 2: Požadavky a zkušební metody
pro neelektrické automatické spouštěcí a zpožďovací zařízení, Část 3: Požadavky a zkušební
metody pro ruční spouštěcí a uzavírací zařízení, Část 4: Požadavky a zkušební metody pro
ventily vysokotlakých zásobníků a spouštěče, Část 5: Požadavky a zkušební metody pro
vysokotlaké a nízkotlaké sekční ventily a jejich spouštěče hasicích zařízení CO2, Část 6:
Požadavky a zkušební metody pro neelektrická blokovací zařízení hasicích zařízení CO2, Část
7: Požadavky a zkušební metody pro hubice hasicích zařízení CO2, Část 8: Požadavky
a zkušební metody pro pružné spoje hasicích zařízení CO2, Část 9: Požadavky a zkušební
metody pro speciální hlásiče požárů, Část 10: Požadavky a zkušební metody pro tlakoměry
a tlakové spínače, Část 11: Požadavky a zkušební metody pro vážicí zařízení, Část 12:
Požadavky a zkušební metody pro pneumatická poplachová zařízení, Část 13: Požadavky
a zkušební metody pro zpětné ventily, Část 16: Požadavky a zkušební metody pro odorisační
zařízení nízkotlakých hasicích zařízení CO2, Část 17: Požadavky a zkušební metody pro
závěsy potrubí a Část 20: Požadavky a zkušební metody pro kompatibilitu komponentů.
V prvém pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 12094-4 (38 9231) Stabilní hasicí zařízení. Komponenty plynových
hasicích zařízení. Část 4: Požadavky a zkušební metody pro sestavy ventilů zásobníků
a jejich spouštěče. Specifikuje požadavky a popisuje zkušební metody pro sestavy ventilů
vysokotlakých zásobníků na CO2, sestavy ventilů zásobníků hasicích zařízení na inertní plyny
nebo na halony, které zahrnují ventil zásobníku, spouštěč a případně i stoupací trubku.
Rovněž specifikuje požadavky a popisuje zkušební metody pro vlastnosti komponentu, který
se používá pouze v instalacích požárních hasicích zařízeních. Stoupací trubky, které nejsou
součástí ventilu zásobníku, nejsou předmětem této normy. Za pozornost stojí Příloha ZA,
která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních
výrobcích 89/106/EHS, která je v ČR zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky, ve znění nařízení vlády
č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na stavební výrobky s označením CE. ČSN EN 12094-4 byla vydána v únoru 2005.
86
ČSN EN 1839 (38 9603) Stanovení mezí výbušnosti plynů a par. Stanovuje dvě
zkušební metody (metodu T, tzv. trubicovou a metodu B s autoklávem) pro stanovení
výbušnosti plynů, par a jejich směsí se vzduchem. Místo vzduchu může být jako
okysličovadlo použita směs vzduchu a inertního plynu (objemová koncentrace kyslíku
< 21%). V této normě výraz „vzduch“ zahrnuje také směs vzduchu s inertním plynem. Platí
pro plyny, páry a jejich směsi při atmosférickém tlaku a teplotách v rozmezí okolní teploty až
do 200°C. Za pozornost stojí dvě přílohy: jednak Příloha C, která obsahuje bezpečnostní
zásady při provádění normalizovaných zkoušek, jednak Příloha ZA. Podle této druhé Přílohy
jde o harmonizovanou normu, a to ke nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné
směrnicí 98/79/ES a k Směrnici 94/9/ES, která se týká zařízení a ochranných systémů
určených pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu. Poznámaka recenzenta: V ČR
jsou tyto směrnice zavedeny nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na strojní zařízení, v platném znění a nařízením vlády č. 23/2003 Sb., kterým se
stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí
s nebezpečím výbuchu v platném znění. ČSN EN 1839 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 14034 (38 9604) Stanovení výbuchových charakteristik rozvířeného
prachu. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Stanovení maximálního výbuchového
tlaku pmax rozvířeného prachu, Část 2: Stanovení maximální rychlosti nárůstu výbuchového
tlaku (dp/dt)max rozvířeného prachu, Část 3: Stanovení dolní meze výbušnosti LEL
rozvířeného prachu a Část 4: Stanovení mezní koncentrace kyslíku LOC rozvířeného prachu.
V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 14034-1 (38 9604) Stanovení výbuchových charakteristik rozvířeného
prachu. Část 1: Stanovení maximálního výbuchového tlaku pmax rozvířeného prachu.
Popisuje zkušební metodu pro stanovení maximálního výbuchového tlaku rozvířeného prachu
v uzavřené nádobě za definovaných počátečních podmínek tlaku a teploty. Tato metoda není
vhodná pro použití se známými výbušninami, jako je střelný prach a dynamit, látkami, které
pro hoření nepotřebují kyslík, pyroforickými látkami, nebo látkami nebo směsmi látek, které
se mohou za určitých podmínek chovat podobným způsobem. Pokud existují jakékoliv
pochybnosti, z hlediska nebezpečí výbuchových charakteristik, má být vyhledána pomoc
odborníků. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu
ke Směrnici 94/9/ES, týkající se zařízení a ochranných systémů určených pro použití
v prostředí s nebezpečím výbuchu. Poznámka recenzenta: V ČR je Směrnice 94/9/ES
zavedena nařízením vlády 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení
a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu. ČSN EN 14034-1
byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 14034-4 (38 9604) Stanovení výbuchových charakteristik rozvířeného
prachu. Část 4: Stanovení mezní koncentrace kyslíku LOC rozvířeného prachu. Popisuje
zkušební metodu pro stanovení mezní koncentrace kyslíku rozvířeného prachu v uzavřené
nádobě za definovaných počátečních podmínek tlaku a teploty. Tato metoda není vhodná pro
použití se známými výbušninami, jako je střelný prach a dynamit, látkami, které pro hoření
nepotřebují kyslík, pyroforickými látkami, nebo látkami nebo směsmi látek, které se mohou
za určitých podmínek chovat podobným způsobem. Pokud existují jakékoliv pochybnosti,
z hlediska nebezpečí výbuchových charakteristik, má být vyhledána pomoc odborníků. Za
pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu ke Směrnici
94/9/ES, týkající se zařízení a ochranných systému určených pro použití v prostředí
s nebezpečím výbuchu. Poznámka recenzenta: V ČR je Směrnice 94/9/ES zavedena nařízením
vlády 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy
určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu. ČSN EN 14034-4 byla vydána v červnu
87
2005.
ČSN EN 13463-5 (38 9641) Neelektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím
výbuchu. Část 5: Ochrana bezpečnou konstrukcí „c“. Stanovuje požadavky pro
navrhování a konstrukci neelektrických zařízení určených pro použití v prostředí
s nebezpečím výbuchu, která jsou chráněna typem ochrany Bezpečná konstrukce „c“. Tato
norma doplňuje požadavky (ČSN) EN 13463-1, které rovněž platí pro zařízení konstruované
podle této normy. Zařízení, které odpovídá ustanovením této normy, splňuje požadavky pro
dále uvedené kategorie: - zařízení skupiny I, kategorie M2; - zařízení skupiny II, kategorie 2G
a 2D; - zařízení skupiny II, kategorie 1G a 1D. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje,
že jde o harmonizovanou normu ke Směrnici 94/9/ES, týkající se zařízení a ochranných
systémů určených pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu. Poznámka recenzenta: I
když to v normě není uvedeno, je v ČR tato směrnice zavedena nařízením vlády
č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené
pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu v platném znění. ČSN EN 13463-5 byla vydána
v červnu 2005.
ČSN EN 13463-8 (38 9641) Neelektrická zařízení pro prostředí s nebezpečím
výbuchu. Část 8: Ochrana kapalinovým závěrem „k“. Stanovuje požadavky pro
navrhování, konstrukci, zkoušení a označení zařízení, která jsou chráněna typem ochrany
kapalinový závěr „k“ jako prostředkem pro zabránění vzniku účinných zdrojů iniciace
v závislosti na kategorii nebo kategoriích, pro které je toto zařízení konstruováno. Tento typ
ochrany proti vznícení může být použit buď jako nezávislý prostředek nebo navíc nebo
v kombinaci s dalšími typy ochrany proti vznícení podle (ČSN) EN 13463-1 pro skupinu I
kategorie M1 a M2 a pro skupinu II kategorie 1G, 1D, 2G, 2D, 3G a 3D, v závislosti na
hodnocení nebezpečí vznícení. Tato norma doplňuje požadavky (ČSN) EN 13463-1, pokud
požadavky této normy platí i pro neelektrická zařízení s ochranou kapalinovým závěrem „k“.
Tato evropská norma neplatí pro ochranu proti vznícení u elektrických zařízení. Pro tato
zařízení platí EN 50014 a EN 50015, které navíc vyžadují použití elektricky nevodivých
ochranných kapalin. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu ke Směrnici 94/9/ES, týkající se zařízení a ochranných systémů
určených pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu. Poznámka recenzenta: Směrnice
94/9/ES byla v ČR zavedena nařízením vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím
výbuchu v platném znění. ČSN EN 13463-8 byla vydána v únoru 2005.
Třída 39 - Zbraně pro civilní potřebu
Obsahuje technické normy pro zbraně a náboje všeobecně, pro balistická měřidla
a konečně pro střelnice. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky
sledována.
V této malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 27 norem (k témuž datu v r. 2004 - 27,
v r. 2003 - 27, v r. 2002 - 28, v r. 2001 - 28 a v r. 2000 rovněž - 28 norem). Od roku 2000 je
tato malá třída norem prakticky bez pohybu. Ani v prvém pololetí 2005, z něhož pocházejí
naše recenze a záznamy, do ní nebyla doplněna žádná nová norma.
Třída 40 - Jaderná technika
Obsahuje technické normy zahrnující všeobecné materiály, zařízení se zdroji
ionizujícího záření, obecné zásady bezpečnosti, spolehlivost jaderných elektráren,
dokumentaci k nim a postup jejich spouštění i ukončení provozu. Dále metrologická zařízení
88
jaderných elektráren, metody měření a konečně předmětové technické normy prou zavřené
radionuklidové zářiče a etalony radioaktivity. Od r. 2002 je tato třída norem v SZÚ
systematicky sledována.
V této malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 5 norem (k témuž datu v r. 2004 - 5,
v r. 2003 - 20, v r. 2002 - 20, v r. 2001 - 24 a v r. 2000 - 24 norem). Tato třída norem je
prakticky bez pohybu. V prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí naše recenze a záznamy,
do ní nebyla doplněna žádná nová norma. (Úbytek norem ve třídě jde na vrub rušení
zastaralých norem bez náhrady.)
Třída 41 - Hutnictví, materiálové listy ocelí
Obsahuje technické normy zahrnující nejrůznější hutnické výrobky, především
materiálové listy ocelí třídy 10, 11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, a 19 a normy na železné, ocelové
a neželezné prášky. V SZÚ není tato třída technických norem systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 220 norem (k témuž datu v r. 2004 - 224,
v r. 2003 - 247, v r. 2002 - 322, v r. 2001 - 322 a v r. 2000 - 334 norem). (Pomalý úbytek
norem ve třídě jde na vrub rušení zastaralých norem bez náhrady.)
Třída 42 - Hutnictví
Obsahuje technické normy zahrnující zejména nejrůznější hutnické výrobky, např.
tvářené výrobky z ocelí, ingoty, technologické, metalografické, fyzikální a chemické zkoušení
různých kovů a feroslitin, dále výrobky z ocelí, feroslitiny, litiny, materiálové listy pro surové
železo, materiálové listy pro uhlíkové, nízkolegované i vysokolegované oceli, měď a její
slitiny, olovo, cín, hliník a jeho slitiny, dále materiálové listy na ingoty, plechy, tyče, dráty
a trubky z oceli a též rozměrové normy na tyto výrobky apod. V SZÚ není tato třída
technických norem systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 1775 norem (k témuž datu v r. 2004 - 1768,
v r. 2003 - 1700, v r. 2002 - 1721, v r. 2001 - 1708 a v r. 2000 - 1654 norem).
Třída 43 - Hutnictví - strojní zařízení
Obsahuje technické normy provozních souborů válcoven ocelí a neželezných kovů
a dále trubkáren, svařoven, válcoven a tažíren trubek. Tato třída českých technických norem
je v SZÚ systematicky sledována.
V této velmi malé třídě byly k 1. lednu 2005 jen 3 normy (k témuž datu v r. 2004 - 4,
v r. 2003 - 4, v r. 2002 - 4, v r. 2001 - 6 a v r. 2000 - 6 norem). Od roku 2000 je tato malá
třída norem prakticky bez pohybu. Přesto jsme, v prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí
dále uvedené recenze a záznamy, v této třídě zachytili jednu normu.
ČSN EN 13675 (43 3001) Bezpečnost strojních zařízení. Bezpečnostní požadavky
na válcovací a profilovací tratě trubek a na zařízení linek pro úpravu. Popisuje
bezpečnostní a zdravotní požadavky na plně automatizované provozy, které jsou používány
v procesu profilování, válcování a úpravě trubek (dále jen „zařízení“). Norma popisuje
všechna předpokládaná významná nebezpečí, nebezpečné situace a události, které vznikají
v provozu a u jednotlivých strojů z nichž se provoz skládá; avšak nepopisuje všechny
zdravotní a bezpečnostní požadavky pro každý jednotlivý stroj. Uvádí preventivní opatření
k vyloučení nebezpečí a snížení rizik. Norma se nezabývá pouze okolnostmi v nichž je strojní
zařízení používáno tak, jak je předpokládáno, ale zahrnuje také jiné výrobcem předvídatelné
podmínky, např. předvídatelné závady, selhání nebo nesprávné používání. Tato evropská
norma specifikuje požadavky k zajištění bezpečnosti osob, které musí být splněny při
89
konstrukci, montáži, dopravě, uvedení do provozu, provozu, údržbě a vyřazení zařízení
z provozu. Předpokládá, že zařízení budou ovládána a udržována odpovídajícím způsobem
zaškolenými a odpovědnými osobami. Ruční zásah při seřizování, nastavování a údržbě je
přípustný jako součást normálního používání těchto strojů. Tato norma předpokládá, že strojní
zařízení bude používáno s odpovídajícím osvětlením pracovního místa podle prEN 12464-1
nebo podle místních předpisů. Nestanovuje žádné požadavky týkající se elektromagnetického
rušení. Tato norma neplatí pro válcovací a profilovací tratě trubek a pro zařízení linek na
úpravu, která byla vyrobena před datem vydání této publikace CEN. Seznam významných
nebezpečí je upraven tabelárně v kapitole 5, a to pro jednotlivé druhy strojů, resp. jejich
součásti. Zvlášť je pojednáno např. o měřicím zařízení a zobrazovacích jednotkách nebo
o zařízení pro úpravu linek. Vedle mnoha především úrazových nebezpečí (nejčastěji
vystříknutí vysokotlakého média, pořezání, navinutí, vtažení nebo zachycení, popálení apod.)
jsou zmíněna i nebezpečí vyplývající z hluku a vibrací, z elektromagnetického a ionizujícího
záření, nebezpečí z laserů apod. Poměrně rozsáhlá norma, cca 50 stran. Za pozornost stojí
Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské
směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR jsou obě
evropské strojírenské směrnice nově zavedeny nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se
stanoví technické požadavky na strojní zařízení, v platném znění. ČSN EN 13675 byla vydána
v únoru 2005.
Třída 44 - Hornictví
Obsahuje technické normy vztahující se k hornictví, tuhým palivům a rudám.
Konkrétně to jsou např. normy pro zkoušení tuhých paliv, rud a koncentrátů, pro otevírku
a přípravu hlubinných ložisek, pro dobývací stroje a zařízení pro hlubinné dobývání a pro
hornickou dopravu i manipulaci s materiálem. Dále stroje a zařízení svislé, vodorovné
a úklonné důlní dopravy, zařízení pro větrání, klimatizaci a úpravu mikroklimatu v dolech.
Konečně normy vztahující se k ochraně proti výbuchu, ohni, záparu a jiným druhům
nebezpečí, normy vztahující se k ochraně proti prachu, hluku a vibracím v hornictví a normy
pro úpravnická zařízení včetně pomocného vybavení. Tato třída českých technických norem
je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 337 norem (k témuž datu v r. 2004 - 339,
v r. 2003 - 340, v r. 2002 - 428, v r. 2001 - 433 a v r. 2000 - 444 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme dále v této třídě zachytili 5
norem.
ČSN ISO 13909 (44 1314) Uhlí a koks. Mechanické vzorkování. Tato norma se
skládá se z těchto částí: Část 1: Obecný úvod, Část 2: Uhlí. Vzorkování z proudu, Část 3:
Uhlí. Vzorkování ze stacionárních celků, Část 4: Uhlí. Úprava zkušebních vzorků, Část 5:
Koks. Vzorkování z proudu, Část 6: Koks. Úprava zkušebních vzorků, Část 7: Metody
stanovení shodnosti vzorkování, úpravy vzorků a zkoušení, Část 8: Metody zkoušení
systematických chyb. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN ISO 13909-4 (44 1314) Uhlí a koks. Mechanické vzorkování. Část 4: Uhlí.
Úprava vzorků. Popisuje úpravu vzorků uhlí od spojování dílčích vzorků k úpravě vzorků
pro specifické zkoušky. ČSN ISO 13909-4 byla vydána v lednu 2005.
ČSN ISO 13909-5 (44 1314) Uhlí a koks. Mechanické vzorkování. Část 5: Koks.
Vzorkování z proudu. Specifikuje postupy a požadavky pro konstrukci a provoz
vzorkovacích systémů pro mechanické vzorkování koksu z proudu a popisuje používané
metody odběru. Rozdílné typy vzorkovacích zařízení a podmínky, ve kterých se mechanické
vzorkování provozuje, neumožňují vymezit standardní konstrukci vzorkovacích systémů,
90
vhodných pro použití ve všech situacích. ČSN ISO 13909-5 byla vydána v lednu 2005.
ČSN 44 1358 Tuhá paliva. Stanovení složení popela. Předepisuje metody pro
stanovení složení popela tuhých paliv, které se vyjadřuje oxidy: SiO2 , Fe2O3, Al2O3, TiO2,
CaO, MgO, SO3, P2O5, Na2O a K2O. Je možné používat přístrojové vybavení pro zrychlené
nebo fyzikálněchemické metody (AAS apod.) po ověření že stanovené hodnoty jsou v mezích
shodnosti, uvedených v příslušných tabulkách pro jednotlivé oxidy. Za pozornost stojí
několik poznámek v čl. 7.2.3.3 – Chemikálie. U kyseliny chlorovodíkové je uvedeno:
Koncentrovaná kyselina se vždy nalévá do vody a ne naopak! U dichromanu draselného je
toto VAROVÁNÍ: Dichroman draselný je toxický a při práci s ním je nutná zvýšená
opatrnost! ČSN 44 1358 byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN 44 1358 z 15. 9. 1976.
ČSN 44 1406 Uhlí a koks. Technické požadavky na třídy zrnění vyráběných
druhů. Vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN 44 1406 z 2. 2. 1987.
ČSN EN 14591 (44 6440) Ochrana a prevence proti výbuchu v podzemních
dolech. Ochranné systémy. Norma se skládá z těchto částí: Část 1: Větrní objekty odolné
výbuchovému tlaku do 2 bar, Část 2: Vodní protivýbuchové uzávěry, Část 3: Vodní korýtka
pro protivýbuchové uzávěry. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 14591-1 (44 6440) Ochrana a prevence proti výbuchu v podzemních
dolech. Ochranné systémy. Část 1: Větrní objekty odolné výbuchovému tlaku do 2 barů.
Větrní objekty jsou ochrannými systémy sloužícími k zajištění vedení větrů po vzniku
výbuchu tak, aby mohl být omezen účinek výbuchu na větrací systém a zůstala zachována
dodatečná možnost pro únik a záchranu. Tento dokument platí pro izolační objekty a větrní
dveře pro větrní objekty, které zůstávají funkční i po výbuchu s tlakem do 2 barů. Za
pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
ke směrnici 94/9/ES, která se týká systémů určených pro použití v prostředí s nebezpečím
výbuchu. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády
č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené
pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu, v platném znění. ČSN EN 14591-1 byla vydána
v květnu 2005.
Třída 45 - Hlubinné vrtání a těžba nafty
Zahrnuje technické normy pro hlubinné vrtání a těžbu nafty všeobecně, dále zařízení
pro geologii a geotechniku, vrtací a těžní nářadí a pro chytací nářadí a nástroje. Tato třída
českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 63 norem (k témuž datu v r. 2004 - 48,
v r. 2003 - 35, v r. 2002 - 22, v r. 2001 - 12 a v r. 2000 - 21 norem). V prvém pololetí r. 2005,
z něhož pocházejí naše recenze a záznamy, nebyla v této třídě zachycena žádná nová nebo
novelizovaná norma.
Třída 46 - Zemědělství
Zahrnuje všeobecné, a společné technické zemědělské normy, dále normy rostlinné
výrobky všeobecně, normy pro obiloviny, luštěniny, okopaniny, olejniny, technické rostliny,
ovoce a zeleninu. Také normy pro květiny a květinářství, okrasné keře a stromy. Kromě toho
normy pro hnojení a ochranu rostlin. Dále normy pro živočišnou výrobu všeobecně, pro skot,
prasata, ovce, kozy koně, drůbež a rybářství. Konečně normy pro výživu a krmení,
plemenitbu a inseminaci. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky
sledována.
91
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 347 norem (k témuž datu v r. 2004 - 342,
v r. 2003 - 356, v r. 2002 - 360, v r. 2001 - 380 a v r. 2000 - 370 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
5 norem.
ČSN 46 1100 Obiloviny potravinářské. Norma se skládá z následujících částí: Část
1: Společná ustanovení, Část 2: Pšenice potravinářská , Část 3: Pšenice tvrdá (Triticum
durum Desf.), Část 4: Žito, Část 5: Ječmen sladovnický a Část 7: Oves potravinářský.
V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN 46 1100-5 Obiloviny potravinářské. Část 5: Ječmen sladovnický. Stanovuje
požadavky na zrno ječmene setého (Hordeum vulgare L.), jako zemědělského výrobku
určeného na výrobu pivovarského sladu. Za zrno ječmene sladovnického se považují zralé
obilky ječmene setého, vypěstované z registrovaných odrůd ječmene se sladovnickou jakostí,
které splňují požadavky sladařské jakosti. Podle čl. 4.2 „musí zrno sladovnického ječmene
odpovídat požadavkům na zdravotní nezávadnost podle ČSN 46 1100-1 a nesmí obsahovat
zrna s pluchou zjevně naplesnivělou a plesnivou.“ ČSN 46 1100-5 byla vydána v březnu
2005. Nahradila ČSN 46 1100-5 z dubna 1994.
ČSN 46 3084 Para ořechy ve skořápce. Platí pro para ořechy ve skořápce, tj. semena
odrůd (kultivarů) juvie ztepilé Bertholletia excelsa Hub. Et Bonpl., určené k dodání
spotřebiteli. Neplatí pro ořechy určené k průmyslovému zpracování. Stručná norma, 5 stran.
ČSN 46 3084 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN 46 3084 z února 1996.
ČSN 46 3085 Kokosové ořechy čerstvé. Platí pro kokosové ořechy odrůd (kultivarů)
Cocos nucifera L., určené k dodání v čerstvém stavu spotřebiteli. Neplatí pro kokosové
ořechy určené k průmyslovému zpracování. Velmi stručná norma, 4 strany. ČSN 46 3085
byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN 46 3085 z listopadu 1995.
ČSN 46 3090 Doporučené termíny a definice vad pro normy na suché ovoce
(ořechy ve skořápce a jádra ořechů) a na sušené ovoce. Stanoví termíny a definice vad
používané v normách pro suché ovoce (ořechy ve skořápce a jádra ořechů) a pro sušené
ovoce. Česky a anglicky je uvedeno názvosloví. Česky je definováno cca 50 hesel.
ČSN 46 3090 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN 46 3090 z listopadu 1997.
ČSN 46 3096 Stanovení obsahu vody v sušeném ovoci. Specifikuje metody
stanovení obsahu vody v sušeném ovoci, jako v přirozeně nebo uměle sušených meruňkách,
fících, švestkách, datlích, rozinkách, jablkách, hruškách aj. Stručná norma, cca 5 stran.
ČSN 46 3096 byla vydána v květnu 2005. Touto normou se nahrazuje příloha A ČSN 56 8197
z února 2001, příloha A ČSN 56 8198 z února 2001, příloha B ČSN 56 8192 z července 1999
a příloha B ČSN 56 8193 z července 1999.
Třída 47 - Zemědělské a lesnické stroje
Zahrnuje všeobecné technické normy, dále normy pro různé zemědělské stroje a jejich
součásti včetně bezpečnosti práce (tj např. kultivátory, secí stroje, stroje pro zavlažování,
stroje, zařízení a nářadí pro hubení škůdců a plevele, sklizňové stroje, energetické stroje,
stacionární i mobilní zařízení apod.). Konečně normy zařízení pro živočišnou výrobu,
k získávání a ošetřování mléka, dojicí stroje a stroje zahradnické a ovocnářské. Tato třída
českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 126 norem (k témuž datu v r. 2004 - 122,
v r. 2003 - 143, v r. 2002 - 159, v r. 2001 - 157 a v r. 2000 - 145 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
92
3 normy.
ČSN EN 13790 (47 0413) Zemědělské stroje. Postřikovače. Kontrola používaných
postřikovačů. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Postřikovače polních plodin
a Část 2: Postřikovače prostorových kultur s podporou vzduchem. V prvním pololetí 2005
byly k dispozici obě části:
ČSN EN 13790-1 (47 0413) Zemědělské stroje. Postřikovače. Kontrola
používaných postřikovačů. Část 1: Postřikovače polních plodin. Stanovuje požadavky
a metody jejich ověřování pro kontrolu používaných postřikovačů polních plodin. Vztahuje se
hlavně na stav postřikovače s ohledem na bezpečnost, nebezpečí pro zkoušející obsluhu,
potenciální riziko kontaminace životního prostředí a možnost dosažení správné aplikace.
ČSN EN 13790-1 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 13790-1 z listopadu 2003.
ČSN EN 13790-2 (47 0413) Zemědělské stroje. Postřikovače. Kontrola
používaných postřikovačů. Část 2: Postřikovače prostorových kultur s podporou
vzduchem. Stanovuje požadavky a metody jejich ověřování pro kontrolu používaných
postřikovačů prostorových kultur s podporou vzduchem. Vztahuje se hlavně na stav
postřikovače s ohledem na bezpečnost, nebezpečí pro zkoušející obsluhu, potenciální riziko
kontaminace životního prostředí a možnost dosažení správné aplikace. ČSN EN 13790-2 byla
vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 13790-2 z listopadu 2003.
ČSN EN 13684 (47 9011) Zahradní zařízení. Ručně vedené provzdušňovače
a prořezávače trávníku. Bezpečnost. Stanovuje bezpečnostní požadavky a jejich ověřování
pro provedení a konstrukci ručně vedených provzdušňovačů a prořezávačů trávníku
s vestavěným pohonem, které jsou navrženy pro regeneraci trávníků pomocí např.
prohrabávání trávy, suchých drnů a mechu nebo svislého prořezávání povrchu trávníku
s použitím hrotů, které se otáčejí kolem vodorovné osy. Tato norma popisuje metody
k odstranění nebo snížení nebezpečí, která vznikají při používání těchto strojů. Kromě toho
norma stanovuje ten druh informací o bezpečných pracovních postupech, které poskytuje
výrobce. V celé normě termín „stroj“ platí pro ty stroje, které se nazývají provzdušňovače,
prořezávače, aerátory a vertikulátory trávníku nebo vertikulátory trávy. Tato norma se zabývá
všemi významnými nebezpečími, nebezpečnými situacemi a událostmi, týkajícími se
provzdušňovačů a prořezávačů, když jsou používány v souladu s předpokládaným
používáním za podmínek předvídaných výrobcem (viz kapitola 4, kde jsou, jak je to
v normách tohoto charakteru obvyklé, specifikována zejména různá úrazová nebezpečí,
včetně elektrických, nebezpečí tepelná, vytvářená hlukem a vibracemi, nebezpečí z materiálů
a látek, nebezpečí způsobená zanedbáním ergonomických zásad apod.). Nebezpečí pro životní
prostředí a elektromagnetická kompatibilita EMC nejsou v této normě vzaty v úvahu. Tento
dokument se nevztahuje na provzdušňovače/prořezávače vyrobené před datem vydání tohoto
dokumentu CEN. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES.
Poznámka recenzenta: V ČR je Směrnice 98/37/ES pozměněná Směrnicí 98/79/ES zavedena
nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení,
v platném znění. ČSN EN 13684 byla vydána v lednu 2005.
Třída 48 - Lesnictví
Zahrnuje technické normy pro lesnictví a myslivost, normy sortimentů surového dříví,
pro kontrolu a zkoušení a konečně pro pěstování lesa. Tato třída českých technických norem
je v SZÚ systematicky sledována.
V této velmi malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 23 norem (k témuž datu v r. 2004
93
- 23, v r. 2003 - 23, v r. 2002 - 23, v r. 2001 - 23 a v r. 2000 rovněž - 23 norem). Poslední tři
roky je tato třída norem prakticky bez pohybu. Ani v prvém pololetí r. 2005, z něhož
pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili 4 normy.
ČSN 48 1000 Ochrana lesa proti kůrovcům na smrku. Určuje způsoby prevence,
kontroly výskytu a obrany proti lýkožroutu smrkovému – Ips typographus (Linnaeus),
lýkožroutu lesklému – Pityogenes chalcographus (Linnaeus) a lýkožroutu severskému – Ips
duplicatus (Sahlberg). Podle poznámky v čl. 3.3.2.7 je seznam povolených přípravků na
ochranu lesa zpracován Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti na podkladě
Seznamu registrovaných přípravků na ochranu rostlin. ČSN 48 1000 byla vydána v březnu
2005.
ČSN 48 1001 Ochrana lesa proti klikorohu borovému – Hylobius abietis
(Linnaeus). Určuje způsoby prevence, kontroly poškození sazenic a výskytu klikoroha
borového – Hylobius abietis (Linnaeus). Navrhuje obranu a kontrolu její účinnosti proti
tomuto škůdci. Podle poznámky v čl. 5.3.1 je seznam povolených přípravků na ochranu lesa
zpracován Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti na podkladě Seznamu
registrovaných přípravků na ochranu rostlin. Stručná norma, cca 6 stran. ČSN 48 1001 byla
vydána v březnu 2005.
ČSN 48 1002 Ochrana lesa proti ploskohřbetkám rodu Cephalcia Panz. Určuje
způsoby kontroly výskytu ploskohřbetky smrkové (Cephalcia abietis Linnaeus)
a ploskohřbetky severské (Cephalcia arvensis Panzer – jarní a letní formy), a způsobu obrany
proti nim. Podle poznámky v čl. 4.8 je seznam povolených přípravků na ochranu lesa
zpracován Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti na podkladě Seznamu
registrovaných přípravků na ochranu rostlin. Stručná norma, cca 5 stran. ČSN 48 1002 byla
vydána v březnu 2005.
ČSN 48 1003 Ochrana lesa proti bekyni mnišce. Lymantria monacha (L.). Určuje
způsob a dobu kontroly výskytu a obrany proti bekyni mnišce a také kontroly účinnosti
zásahu. Podle poznámky v kapitole 5 je seznam povolených přípravků na ochranu lesa
zpracován Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti na podkladě Seznamu
registrovaných přípravků na ochranu rostlin. Stručná norma, cca 5 stran. ČSN 48 1003 byla
vydána v březnu 2005.
Třída 49 - Průmysl dřevozpracující
Zahrnuje všeobecné a zkušební technické normy, dále normy pro zjišťování
fyzikálních a mechanických vlastností přírodního dřeva, pro způsoby jeho opracování,
ochranu i konzervaci a pro bezpečnost práce. Dále předmětové technické normy pro
neopracované i opracované pilařské výrobky, řezivo, pražce a mostnice, dýhy, překližky
a laťovky. Dále normy pro desky, drobné výrobky pro průmysl a služby, dřevěné obaly
a dřevěné výrobky pro domácnost, žebříky, zápalky a kuřácké potřeby. Konečně zahrnuje
normy pro stroje a zařízení na opracování dřeva a výrobků ze dřeva včetně bezpečnostních
a hygienických předpisů, normy pro dřevozpracující zařízení a konečně pro konstrukci,
rozměry a parametry strojů na obrábění dřeva a výrobků ze dřeva. Tato třída českých
technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 261 norem (k témuž datu v r. 2004 - 296,
v r. 2003 - 288, v r. 2002 - 317, v r. 2001 - 322 a v r. 2000 - 327 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili 10
norem.
ČSN EN 14076 (49 0008) Dřevěná schodiště. Terminologie. Stanovuje obecné
94
termíny týkající se dřevěných schodišť nebo dřeva v prefabrikovaných schodištích, včetně
materiálů na bázi dřeva. Česky, anglicky, francouzsky a německy je uvedeno názvosloví,
česky a anglicky je definováno cca 75 hesel. ČSN EN 14076 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 309 (49 0011) Třískové desky. Definice a klasifikace. Poměrně stručný
dokument, cca 8 stran, uvádí definice a klasifikaci pro třískové desky. Je normalizováno 7
klasifikačních kritérií, která mají vysloveně technický charakter. ČSN EN 309 byla vydána
v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 309 z března 1995.
ČSN EN 717 (49 0163) Desky ze dřeva. Stanovení úniku formaldehydu. Norma má
tyto části: Část 1: Emise formaldehydu komorovou metodou; Část 2: Únik formaldehydu
metodou plynové analýzy; Část 3: Únik formaldehydu lahvovou metodou. (Kromě toho se
únik formaldehydu stanovuje podle ČSN EN 120: Extrakční postup zvaný perforátorová
metoda.) V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 717-1 (49 0163) Desky ze dřeva. Stanovení úniku formaldehydu. Část 1:
Emise formaldehydu komorovou metodou. Specifikuje komorovou metodu se třemi typy
zkušebních komor pro stanovení úniku formaldehydu z desek dřeva. Únik je vyjádřen jako
rovnovážná koncentrace formaldehydu v komoře za definovaných podmínek, které odpovídají
reálným. Tato komorová metoda může být rovněž použita k odhadu koncentrace
formaldehydu při různých reálných podmínkách pomocí matematického modelu. Tato metoda
je vhodná pro stanovení úniku formaldehydu i z jiných výrobků, než z desek ze dřeva.
ČSN EN 717-1 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 717-1 z ledna 2000
a ČSN 49 0030 ze září 1993.
ČSN P CEN/TS 13354 (49 0175) Desky z rostlého dřeva. Kvalita lepení. Metoda
zkoušení. Vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 622-2 (49 2612) Vláknité desky. Požadavky. Část 2: Požadavky na tvrdé
desky. Určuje požadavky na tvrdé vláknité desky definované v EN 316. Hodnoty uvedené
v této normě jsou vlastnostmi desek, ale nejsou charakteristickými hodnotami, které by bylo
možno použít při navrhování konstrukcí. Obsah formaldehydu normalizován není.
ČSN EN 622-2 byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN 622-2 ze září 1998.
ČSN EN 622-3 (49 2612) Vláknité desky. Požadavky. Část 3: Požadavky na
polotvrdé desky. Určuje požadavky na polotvrdé vláknité desky definované v EN 316.
Hodnoty uvedené v této normě jsou vlastnostmi desek, ale nejsou charakteristickými
hodnotami, které by bylo možno použít při navrhování konstrukcí. Obsah formaldehydu
normalizován není. ČSN EN 622-3 byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN 622-3 ze
září 1998.
ČSN EN 847-3 (49 6122) Nástroje na strojní obrábění dřeva. Bezpečnostní
požadavky. Část 3: Upínací zařízení. Vztahuje se na nebezpečí, která vznikají z konstrukce
a používání upínacích zařízení pro upnutí frézovacích nástrojů a pilovacích kotoučů
u dřevozpracujících strojů a specifikuje metody k vyloučení nebo snížení těchto nebezpečí
konstrukcí upínacího zařízení a informačními opatřeními. Neplatí pro upínací trny svislých
stolních frézek podle (ČSN) EN 847-1 a pro upínací příruby pilových kotoučů používaných
u kotoučových pil podle řady norem (ČSN) EN 1870. Norma nezahrnuje nebezpečí, které se
týká připojení upínacího zařízení ke stroji. Nástroje s upínací dírou, které jsou namontovány
nebo upevněny na adaptér, upínací trn nebo nástrojový trn, musí být uvažovány jako nástroje
s upínací stopkou. Jak je to v normách tohoto charakteru obvyklé, jsou v kapitole 4 tabelárně
zpracována nebezpečí (úrazová a z vibrací) a v kapitole 5 konstrukční požadavky na jejich
minimalizaci. ČSN EN 847-3 byla vydána v březnu 2005.
95
ČSN EN 1218 (49 6124) Bezpečnost dřevozpracujících strojů. Čepovací stroje.
Norma obsahuje tyto části: Část 1: Jednostranné čepovací stroje s posuvným stolem. Část 2:
Dvoustranné čepovací a/nebo profilovací stroje s posouvacím řetězem nebo řetězy. Část 3:
Čepovací stroje s ručně posuvným stolem pro řezání konstrukčního stavebního dřeva. Část 4:
Stroje na olepování boků a posouvacím řetězem (řetězy). Část 5: Jednostranné profilovací
stroje s pevným stolem a posouvacími válci nebo posouvacím řetězem. Ve všech dále
recenzovaných částech stojí za pozornost Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí
98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády
č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení, v platném znění.
V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 1218-2 (49 6124) Bezpečnost dřevozpracujících strojů. Čepovací stroje.
Část 2: Dvoustranné čepovací a/nebo profilovací stroje s posouvacím řetězem nebo
řetězy. Stanovuje požadavky a/nebo opatření k odstranění nebezpečí a/nebo omezení rizik
u dvoustranných čepovacích a/nebo profilovacích strojů s posouvacím řetězem nebo řetězy,
dále uváděných jako „stroje“, konstruovaných k řezání masivního dřeva, třískových desek,
vláknitých desek, překližek a také materiálů potažených plastovou vrstvou nebo hranami.
Obrobek prochází kolem nástrojů tak, že je strojně posouván. Tento dokument zahrnuje
nebezpečí, relevantní pro tyto stroje, jak jsou uvedena v kapitole 4. (V této kapitole, jako
obvykle, je tabelárně zpracován přehled nebezpečí především úrazových včetně úrazu
elektrickým proudem, ale i nebezpečí vyvolaných hlukem, materiály a látkami, zanedbáním
ergonomických zásad. Kapitola 5 pak, opět jako obvykle, obsahuje přehled opatření na
minimalizaci rizik.) Tento dokument nezahrnuje nebezpečí týkající se elektromagnetické
kompatibility (EMC) u číslicově řízených strojů pomocí počítače (CNC). Tento dokument je
určen především pro stroje, které jsou vyrobeny po datu vydání této publikace CEN.
ČSN EN 1218-2 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 1218-4 (49 6124) Bezpečnost dřevozpracujících strojů. Čepovací stroje.
Část 2: Stroje na olepování boků s posouvacím řetězem (řetězy). Stanovuje požadavky
a/nebo opatření k odstranění nebezpečí a/nebo omezení rizik u a/nebo strojů na olepování
boků s posouvacím řetězem (řetězy), u nichž je ruční zakládání a odebírání a u nichž je
maximální výška obrobku 75 mm. Stroj je konstruován pro jednostranné obrábění
(jednostranný stroj) nebo dvoustranné obrábění (dvoustranný stroj) při jednom průchodu
masivního dřeva, třískové desky, vláknité desky nebo překližky a také materiálů potažených
plastovou vrstvou nebo hranami. Obrobek je posouván přes obráběcí jednotky strojním
posuvem. Pro účely tohoto dokumentu je stroj na olepování boků s posouvacím řetězem
(řetězy) dále uváděn jako „stroj“. Tento dokument zahrnuje nebezpečí, relevantní pro tyto
stroje, jak jsou uvedena v kapitole 4. (V této kapitole, jako obvykle, je tabelárně zpracován
přehled nebezpečí především úrazových včetně úrazu elektrickým proudem, ale i nebezpečí
vyvolaných hlukem, materiály a látkami, zanedbáním ergonomických zásad. Kapitola 5 pak,
opět jako obvykle, obsahuje přehled opatření na minimalizaci rizik.) Tento dokument
nezahrnuje nebezpečí týkající se elektromagnetické kompatibility (EMC) u číslicově řízených
strojů pomocí počítače (CNC). Tento dokument je určen především pro stroje, které jsou
vyrobeny po datu vydání této publikace CEN. ČSN EN 1218-4 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 1218-5 (49 6124) Bezpečnost dřevozpracujících strojů. Čepovací stroje.
Část 5: Jednostranné profilovací stroje s pevným stolem a posouvacími válci nebo
posouvacím řetězem. Stanovuje požadavky a/nebo opatření k odstranění nebezpečí a/nebo
omezení rizik u jednostranných profilovacích strojů s pevným stolem a posouvacími válci
nebo posouvacím řetězem, dále uváděných jako „stroje“, u nichž je ruční zakládání
96
a odebírání a u nichž je maximální výška obrobku 200 mm. Stroj je konstruován pro
jednostranné opracování při jednom průchodu masivního dřeva, třískové desky, vláknité
desky nebo překližky a také materiálů potažených plastovou vrstvou nebo hranami. Obrobek
je posouván přes jednotky opracování strojním posuvem zahrnující válce nebo řetěz. Tento
dokument zahrnuje nebezpečí, relevantní pro tyto stroje, jak jsou uvedena v kapitole 4. (V
této kapitole, jako obvykle, je tabelárně zpracován přehled nebezpečí především úrazových
včetně úrazu elektrickým proudem, ale i nebezpečí vyvolaných hlukem, materiály a látkami,
zanedbáním ergonomických zásad. Kapitola 5 pak, opět jako obvykle, obsahuje přehled
opatření na minimalizaci rizik.) Tento dokument nezahrnuje nebezpečí týkající se
elektromagnetické kompatibility (EMC) u číslicově řízených strojů pomocí počítače (CNC).
Tento dokument je určen především pro stroje, které jsou vyrobeny po datu vydání této
publikace CEN. ČSN EN 1218-5 byla vydána v lednu 2005.
Třída 50 - Výrobky průmyslu papírenského
Zahrnuje předmětové i zkušební technické normy pro nejrůznější výrobky
papírenského průmyslu, (např. papíry a tiskové papíry, korkové i papírové tapety, krytinové
i izolační lepenky, kartonáž, poštovní obálky, hygienické papíry apod.). Konečně i normy pro
strojní zařízení pro výrobu papíru. V SZÚ není tato třída českých technických norem
systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 132 norem (k témuž datu v r. 2004 - 132,
v r. 2003 - 204, v r. 2002 - 216, v r. 2001 - 212 a v r. 2000 - 209 norem). (Pomalý úbytek
norem ve třídě jde na vrub rušení zastaralých norem bez náhrady.)
Třída 51 - Strojní zařízení potravinářského průmyslu
Obsahuje technické normy pro zařízení společného stravování, pro potravinářské
stroje včetně bezpečnostních a hygienických požadavků na ně, dále pro pekařské a nářezové
stroje, stroje pro velkokuchyně a odstředivky na zpracování jedlých tuků i olejů. Tato třída
českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této velmi malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 29 norem (k témuž datu v r. 2004
- 26, v r. 2003 - 20, v r. 2002 - 13, v r. 2001 - 7 a v r. 2000 - 7 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
1 normu.
ČSN EN 13621 (51 4060) Potravinářské stroje. Sušiče salátu. Bezpečnostní
a hygienické požadavky. Stanovuje bezpečnostní a hygienické požadavky na konstrukci
a výrobu sušičů salátu, vzhledem k instalaci, čištění, odstraňování uváznuté potraviny, plnění,
údržbě a vyřazení z provozu. Funkce odstřeďování je dosahováno rotací perforovaného koše,
ve kterém je umístěn zpracovávaný produkt. Tento dokument se zabývá všemi významnými
nebezpečími nebezpečnými situacemi a událostmi týkajícími se sušičů salátu, když jsou
používány, jak je určeno a za podmínek předpokládaných výrobcem (viz kapitola 4, kde jsou
velmi stručně shrnuta úrazová nebezpečí, včetně úrazu elektrickým proudem, nebezpečí
způsobená zanedbáním hygieny a zanedbáním ergonomických zásad). Hluk není u sušičů
salátu považován za významné nebezpečí. To neznamená, že výrobce těchto strojů je zbaven
povinnosti snižovat hluk a provádět deklarování hluku. Proto je zkušební předpis pro hluk
navržen v příloze A. Vibrace nejsou u těchto strojů považovány za nebezpečí. Tento
dokument není použitelný pro stroje, které byly vyrobeny před datem jeho vydání CEN. Za
pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k nové
strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR
je Směrnice 98/37/ES pozměněná Směrnicí 98/79/ES zavedena nařízením vlády
97
č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení, v platném znění.
ČSN EN 13621 byla vydána v lednu 2005.
Třída 52 - Strojní zařízení potravinářského průmyslu
Zahrnuje technické normy pro zařízení pro nápojový průmysl a obchodní provozovny.
Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této velmi malé třídě byla k 1. lednu 2005 jen jedna norma (k témuž datu v r. 2004 1, v r. 2003, 2002, 2001 a v r. 2000 rovněž 1 norma). Poslední tři roky je tato třída norem bez
pohybu. Ani v prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí naše recenze a záznamy, nebyla
v této třídě zachycena žádná nová nebo novelizovaná norma.
Třída 53 - Strojní zařízení potravinářského průmyslu
Tato třída není v současné době obsazena, neobsahuje totiž žádnou technickou normu.
Přesto je v SZÚ systematicky sledována.
Ani v prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí naše recenze a záznamy v tomto
svazku, nebyla do této třídy doplněna žádná nová norma.
Třída 56 - Výrobky potravinářského průmyslu
Obsahuje technické normy pro zkoušení potravin obecně, pro zkoušení zmrazených
výrobků, ovocných a zeleninových výrobků, mlýnských výrobků a luštěnin. Dále předmětové
i zkušební technické normy pro mlýnské výrobky, těstoviny, pekařské a cukrářské výrobky,
trvanlivé pečivo, kakaový prášek, cukr, škrob a výrobky z něj, dextriny, pivo, slad, droždí,
lihoviny, různé druhy vín apod. Kromě toho ještě normy pro sušené ovoce a zeleninu, pro
mražené i nemražené výrobky z ovoce a ze zeleniny, normy pro sterilovanou kojeneckou
a dětskou výživu. Konečně normy pro tabákové výrobky a vonné a chuťové látky pro
potraviny. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována
a archivována na Centru ZŽP (ing. D. Winklerová). V této publikaci uvádíme zpravidla jen
jejich záznamy; pokud norma obsahuje údaje, vztahující se k ochraně zdraví při práci,
uveřejňujeme zkrácenou recenzi.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 490 norem (k témuž datu v r. 2004 - 465,
v r. 2003 - 473, v r. 2002 - 465, v r. 2001 - 469 a v r. 2000 - 447 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
2 normy.
ČSN EN 14332 (56 0106) Potraviny. Stanovení stopových prvků. Stanovení
arsenu v mořských produktech pomocí atomové absorpční spektrometrie v grafitové
pícce (GFAAS) po mikrovlnném rozkladu. Specifikuje metodu stanovení arsenu
v mořských produktech pomocí atomové absorpční spektrometrie v grafitové pícce (GFAAS)
po mikrovlnném rozkladu. Tato studie zahrnuje potraviny, které vykazují obsah arsenu > 2
mg /kg sušiny. Tato horizontální evropská norma nezahrnuje specifické potraviny, pro něž
existují evropské normy. Analytik by měl ověřit, zda existují vertikální dokumenty. Na konci
kapitoly 3 – Princip je uvedeno toto UPOZORNĚNÍ: Při práci podle tohoto dokumentu se
používají nebezpečné látky, postupy a zařízení. Tento dokument nepokrývá veškeré
bezpečnostní problémy spojenými s jeho použitím. Je na zodpovědností uživatele tohoto
dokumentu, aby před jeho použitím učinil přiměřená bezpečnostní a ochranná opatření
a zjistil platnost dalších případných omezujících nařízení. ČSN EN 14332 byla vydána
v lednu 2005.
98
ČSN P CEN/TS 14537 (56 0133) Potraviny. Stanovení neohesperidinudihydrochalkonu metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC). Vydána
v květnu 2005.
ČSN ISO 8243 (56 9501) Cigarety. Odběr vzorků. Vydána v březnu 2005.
Nahradila ČSN ISO 8243 z března 1999.
Třída 57 - Výrobky potravinářského průmyslu
Obsahuje technické normy pro zkoušení potravin obecně, dále předmětové technické
normy pro mléko, tekuté výrobky z mléka, tvaroh a různé druhy sýrů, pro mražené výrobky
z mléka, máslo, vejce a výrobky z vajec apod. Konečně technické normy pro drůbež, výrobky
z mořských ryb, pro maso a masné výrobky a hotové zmrazené pokrmy. Tato třída českých
technických norem je v SZÚ systematicky sledována a archivována na Centru ZŽP
(ing. D. Winklerová). V této publikaci uvádíme zpravidla jen jejich záznamy; pokud norma
obsahuje údaje, vztahující se k ochraně zdraví při práci, uveřejňujeme zkrácenou recenzi.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 150 norem (k témuž datu v r. 2004 - 143,
v r. 2003 - 147, v r. 2002 - 121, v r. 2001 - 147 a v r. 2000 - 142 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
6 norem.
ČSN EN ISO 14673 (57 0544) Mléko a mléčné výrobky. Stanovení obsahu
dusičnanů a dusitanů. Norma má tyto části: Část 1: Metoda s užitím redukce kadmiem
a spektrometrie, Část 2: Metoda s užitím segmentové průtokové analýzy (Rutinní metoda),
Část 3: Metoda s užitím redukce kadmiem a průtokové injekční analýzy s in-line dialýzou
(Rutinní metoda). V prvním pololetí 2005 byly k dispozici části 2 a 3; část 1 byla vydána
v prosinci 2004 a je recenzována v AHEM - 15. pokračování recenzí.
ČSN EN ISO 14673-2 (57 0544) Mléko a mléčné výrobky. Stanovení obsahu
dusičnanů a dusitanů. Část 2: Metoda s užitím segmentové průtokové analýzy (Rutinní
metoda). Specifikuje rutinní metodu pro stanovení obsahu dusičnanů a dusitanů v mléce
a mléčných výrobcích s užitím segmentové průtokové analýzy. Metoda je použitelná pro
mléko, sýry, tekuté a sušené mléčné výrobky a kojeneckou výživu. Před předmětem normy je
uvedeno toto UPOZORNĚNÍ: Práce podle této části mezinárodní normy může zahrnovat
nebezpečné materiály, pracovní operace a přístroje. Tato norma a nezaručuje, že by v ní
byly uvedeny všechny problémy spojené s bezpečností práce při jejím užití. Uživatel této
normy má povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci a předem stanovit
předpisy omezující použití. Kromě všeobecného upozornění je dále ještě
v kapitole 5 - Chemikálie další UPOZORNĚNÍ: Vzhledem k toxicitě kadmia je třeba jej
po použití předat příslušným orgánům určeným k likvidaci chemického odpadu.
Poznámka recenzenta: Není nám známo, zda se také trak postupuje v ČR.
ČSN EN ISO 14673-2 byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN ISO 14673-2 ze srpna
2004.
ČSN EN ISO 14673-3 (57 0544) Mléko a mléčné výrobky. Stanovení obsahu
dusičnanů a dusitanů. Část 3: Metoda s užitím redukce kadmiem a průtokové injekční
analýzy s in-line dialýzou (Rutinní metoda). Specifikuje rutinní metodu pro stanovení
obsahu dusičnanů a dusitanů v mléce a mléčných výrobcích s užitím redukce kadmiem
a průtokové dávkovací analýzy (FIA). Metoda je použitelná pro tvrdé, polotvrdé a měkké sýry
v různém stadiu zralosti a pro tavené sýry. Meze detekce metody jsou 0,5 mg dusičnanových
iontů na kilogram a 1,0 mg dusitanových iontů na kilogram. Před Předmětem normy je
uvedeno toto UPOZORNĚNÍ: Práce podle této části mezinárodní normy může zahrnovat
99
nebezpečné materiály, pracovní operace a přístroje. Tato norma a nezaručuje, že by v ní
byly uvedeny všechny problémy spojené s bezpečností práce při jejím použití. Uživatel
této normy má povinnost zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci a předem
stanovit předpisy omezující použití. ČSN EN ISO 14673-3 byla vydána v lednu 2005.
Nahradila ČSN EN ISO 14673-3 ze srpna 2004.
ČSN EN ISO 5537 (57 0832) Sušené mléko. Stanovení obsahu vlhkosti
(Referenční metoda). Specifikuje metodu stanovení vlhkosti pro všechny druhy sušeného
mléka. Před předmětem normy je uvedeno toto UPOZORNĚNÍ: Používání normy
ISO 5537/IDF 26 může zahrnovat nebezpečné postupy a práci s nebezpečnými materiály
a zařízením. Záměrem této normy není zabývat se veškerými bezpečnostními problémy
spojenými s jejím použitím. Odpovědností každého uživatele této normy je stanovit
vhodná bezpečnostní a zdravotní opatření a určit aplikovatelnost omezujících předpisů
před použitím. ČSN EN ISO 5537 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN ISO 5534 (57 1003) Sýr a tavené sýry. Stanovení obsahu celkové sušiny
(Referenční metoda). Vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN ISO 5534 z června 1996.
ČSN EN ISO 1735 (57 1007) Sýry a tavené sýrové výrobky. Stanovení obsahu
tuku. Gravimetrická metoda (Referenční metoda). Specifikuje referenční metodu pro
stanovení obsahu tuku ve všech typech sýrů a tavených sýrových výrobcích, u nichž obsah
laktózy odpovídá hmotnostnímu podílu nižšímu než 5 % tukuprosté sušiny. Před předmětem
normy je uvedeno toto UPOZORNĚNÍ: Používání normy ISO 1735/IDF 5 může
zahrnovat nebezpečné postupy a práci s nebezpečnými materiály a zařízením. Záměrem
této normy není zabývat se veškerými bezpečnostními problémy spojenými s jejím
použitím. Odpovědností každého uživatele této normy je stanovit vhodná bezpečnostní
a zdravotní opatření a určit aplikovatelnost omezujících předpisů před použitím. Kromě
toho v úvodu kapitoly 6 – Přístroje je toto další UPOZORNĚNÍ: Protože se při stanovování
používají těkavá hořlavá rozpouštědla, mělo by se přim použití těchto rozpouštědel
pracovat s elektrickými přístroji, které odpovídají požadavkům legislativy, vztahujícím
se k nebezpečí práce s nimi. ČSN EN ISO 1735 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN ISO 17189 (57 1604) Máslo, emulze jedlých olejů a roztíratelné tuky.
Stanovení obsahu tuku (Referenční metoda). Specifikuje metodu stanovení obsahu tuku
v másle, emulzích jedlých olejů a v pomazánkových roztíratelných tucích (margarin, rostlinné
pomazánkové tuky, pomazánkové tuky na bázi mléčného tuku a pomazánkové směsné tuky).
Před Předmětem normy je uvedeno toto: UPOZORNĚNÍ: Práce podle této mezinárodní
normy může zahrnovat použití nebezpečných látek, pracovních operací a přístrojů. Tato
norma neuvádí veškeré bezpečnostní problémy spojené s jejím užitím. Je zodpovědností
uživatele najít a stanovit vhodné bezpečnostní a zdravotní opatření a určit
aplikovatelnost omezujících předpisů před použitím. Kromě toho jsou v normě uvedena
další UPOZORNĚNÍ, a to: V čl. 4.3 (kongočerveň) je uvedeno: Tato chemikálie může být
karcinogenní a proto při zacházení s práškovitou kongočervení je třeba zachovávat
odpovídající bezpečnostní opatření. V kapitole 5 – Přístroje je pak dále: Při práci
s používanými těkavými hořlavými rozpouštědly a s elektrickými přístroji se musí
zachovávat příslušná zákonná ustanovení týkající se nebezpečí s jejich použitím.
ČSN EN ISO 17189 byla vydána v dubnu 2004. Nahradila ČSN EN ISO 17189 (57 1604)
z dubna 2004.
100
Třída 58 - Výrobky potravinářského průmyslu
Obsahuje technické normy pro zkoušení potravin obecně, dále předmětové technické
normy pro rostlinné i živočišné tuky a oleje, čaj, koření, polévkové přípravky a dehydrované
pokrmy, kávu, hořčici apod. Konečně předpisy (normy) pro hotová jídla pro veřejné
stravování a sypké cereální směsi. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována a archivována na Centru ZŽP (ing. D. Winklerová). V této publikaci
uvádíme zpravidla jen jejich záznamy; pokud norma obsahuje údaje, vztahující se k ochraně
zdraví při práci, uveřejňujeme zkrácenou recenzi.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 179 norem (k témuž datu v r. 2004 - 175,
v r. 2003 - 174, v r. 2002 - 165, v r. 2001 - 166 a v r. 2000 - 163 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z nichž pocházejí naše recenze a záznamy, jsme v této třídě nezachytili žádnou
novelizovanou resp. nově vydanou normu.
Třída 62 - Průmysl gumárenský, pryž
Obsahuje technické normy pro pryž, chemické a fyzikální zkoušky pryže a pro
kaučuky. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 63 norem (k témuž datu v r. 2004 - 63,
v r. 2003 - 63, v r. 2002 - 73, v r. 2001 - 79 a v r. 2000 - 87 norem). Poslední dva roky je tato
třída norem prakticky bez pohybu; pokles počtu norem je způsoben jejich rušením bez
náhrady. V prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí naše recenze a záznamy, nebyla do této
třídy doplněna žádná nová nebo novelizovaná norma.
Třída 63 - Průmysl gumárenský, pryžové výrobky
Obsahuje technické normy pro pryžové výrobky všeobecně, pro pneumatiky a pláště
pro dopravní prostředky, pro pryžové výrobky pro technickou potřebu, pro pryžové i plastové
hadice s koncovkami i bez nich apod. Konečně pro ochranné prostředky a ochranné rukavice
z pryže. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 115 norem (k témuž datu v r. 2004 - 115,
v r. 2003 - 114, v r. 2002 - 113, v r. 2001 - 132 a v r. 2000 - 132 norem). Pokles počtu norem
mezi roky 2001 a 2002 byl způsoben jejich rušením bez náhrady. V prvém pololetí r. 2005,
z něhož pocházejí naše recenze a záznamy, byla v této třídě zachycena jedna norma.
ČSN 63 1001 Pneumatiky. Termíny a definice. Stanovuje základní pojmy
používané při konstrukci, obnovování a zkoušení plášťů pneumatik. V této názvoslovné
normě jsou uvedeny české, anglické, německé a slovenské ekvivalenty. Anglické termíny se
mohou lišit v britské angličtině (GB) a v americké angličtině (US). Názvy uvedené na prvním
místě se užívají přednostně, názvy v závorkách jsou méně běžné a jsou uvedeny pro
informaci. Pokud to bylo vhodné, byly doplněny definice jednotlivých termínů a vysvětlující
obrázky. Česky, anglicky, německy a slovensky je uvedeno názvosloví. Česky je definováno
cca 356 hesel. ČSN 63 1001 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN 63 1001-1 z 13. 7.
1981, ČSN 63 1001-2 z 4. 5. 1979, ČSN 63 1001-3 z 4. 5. 1979 a ČSN 63 1001-4 z 23. 5.
1980.
Třída 64 - Plasty
Obsahuje předmětové i zkušební technické normy pro plasty všeobecně, a to zejména
pro ionexy, nenasycené polyesterové pryskyřice, epoxidové, alkydové, fenolické a aminové
pryskyřice, tvrditelné lisovací hmoty, styrenové polymery, fluoroplasty, termoplasty
a výrobky z termoplastů, vrstvené hmoty a lamináty apod. Dále normy pro uhlíková vlákna,
101
folie z polyethylenu a polyvinylchloridu, polykarbonátové fólie, syntetické usně, výztuže,
vlákna a vodné disperze polymerů a kopolymerů. Konečně normy pro materiály a předměty
z plastů ve styku s potravinami. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky
sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 600 norem (k témuž datu v r. 2004 - 574,
v r. 2003 - 550, v r. 2002 - 542, v r. 2001 - 539 a v r. 2000 - 443 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
27 norem.
ČSN EN ISO 1183 (64 0111) Plasty. Metody stanovení hustoty nelehčených
plastů. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Imerzní metoda, metoda s kapalinovým
pyknometrem a titrační metoda, Část 2: Metoda hustotního gradientu a Část 3: Metoda
plynového pyknometru. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN ISO 1183-2 (64 0111) Plasty. Metody stanovení hustoty nelehčených
plastů. Část 2: Metoda hustotního gradientu. Specifikuje metodu stanovení hustoty
nelehčených plastů ve formě tvářených výrobků bez dutin, dále prášků, vloček a granulí
pomocí kolony s hustotním gradientem. Kolony s hustotním gradientem jsou kolony
obsahující směs dvou rozpouštědel, hustota směsi v koloně se směrem dolů rovnoměrně
zvyšuje. Za pozornost stojí před Předmětem normy uvedené toto VAROVÁNÍ – Používání
této části ISO 1183 může vyžadovat použití nebezpečných materiálů, postupů nebo
zařízení. Účelem této části ISO 1183 není postihnout všechna případná rizika spojená
s jejím používáním. Uživatel této části ISO 1183 zodpovídá za to, aby před jejím
použitím učinil příslušná opatření z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti a rozhodl
o použitelnosti zákonných omezení. ČSN EN ISO 1183-2 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN ISO 306 (64 0521) Plasty. Termoplasty. Stanovení teploty měknutí dle
Vicata (VST). Vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN ISO 306 z června 1998.
ČSN EN ISO 8256 (64 0627) Plasty. Stanovení rázové houževnatosti v tahu.
Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN ISO 8256 ze srpna 1998.
ČSN EN ISO 75 (64 0753) Plasty. Stanovení teploty průhybu při zatížení. Norma
obsahuje tyto části: Část 1: Obecná metoda zkoušení; Část 2: Plasty, ebonit a kompozity
vyztužené dlouhými vlákny; Část 3: Reaktoplastové lamináty s vysokou pevností. V prvním
pololetí 2005 byly k dispozici všechny tři části:
ČSN EN ISO 75-1 (64 0753) Plasty. Stanovení teploty průhybu při zatížení. Část
1: Obecná metoda zkoušení. Vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN ISO 75-1 z ledna
1998.
ČSN EN ISO 75-2 (64 0753) Plasty. Stanovení teploty průhybu při zatížení. Část
2: Plasty, ebonit a kompozity vyztužené dlouhými vlákny. Vydána v lednu 2005.
Nahradila ČSN EN ISO 75-2 z ledna 1998.
ČSN EN ISO 75-3 (64 0753) Plasty. Stanovení teploty průhybu při zatížení. Část
3: Reaktoplastové lamináty s vysokou pevností. Vydána v lednu 2005. Nahradila
ČSN EN ISO 75-3 z ledna 1998.
ČSN EN 1565 (64 3175) Plastové potrubní odpadní systémy (pro nízkou
a vysokou teplotu) uvnitř budov. Směsi kopolymerů styrenu (SAN+PVC). Norma se
skládá z následujících částí: Část 1: Požadavky na trubky, tvarovky a systém a Část 7:
Postupy pro posuzování shody. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 1565-1 (64 3175) Plastové potrubní odpadní systémy (pro nízkou
102
a vysokou teplotu) uvnitř budov. Směsi kopolymerů styrenu (SAN+PVC). Část 1:
Požadavky na trubky, tvarovky a systémy. Specifikuje požadavky na trubky, tvarovky
a plnostěnné potrubní systémy ze směsí kopolymerů styrenu (SAN+PVC styren/akrylonitril
a polyvinylchlorid) pro odpady (pro nízkou a vysokou teplotu) používané uvnitř budov
(označené „B“) a uložených jak uvnitř budov, tak v zemi uvnitř stavebních konstrukcí
(označené „BD“). Rovněž také specifikuje zkušební parametry pro metody zkoušení citované
v této normě. Tuto normu je možné použít pro trubky a tvarovky ze (SAN+PVC), jejich spoje
a spoje se součástmi z jiných plastů a neplastových materiálů určené pro následující účely:
a) odpadní potrubí pro odvod odpadní vody z domácností (pro nízkou a vysokou teplotu),
b) ventilační nebo odvzdušňovací potrubí spojené s a), c) potrubí pro odvod dešťové vody
uvnitř budov. Tato norma se používá pro trubky a tvarovky označené „“B“, které jsou určené
pro použití uvnitř budov a připevněné na stěnu vně budov. Také se tato norma používá pro
trubky a tvarovky označené „BD“, určené pro použití uvnitř budov a uložené v zemi uvnitř
stavebních konstrukcí. Tato norma se používá pro trubky a tvarovky ze (SAN+PVC)
následujících typů: - s hladkým koncem, - s integrálním hrdlem pro elastomerní těsnicí
kroužek, - s integrálním lepeným hrdlem, - s integrálním víceúčelovým hrdlem pro spoje
s elastomerním těsnicím kroužkem a/nebo pro lepené spoje, přičemž tvarovky mohou být
vyrobeny vstřikováním nebo zhotoveny z trubek a/nebo ze vstřikovacích dílů. ČSN EN 15651 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 1565-1 z listopadu 1999. Poznámka
recenzenta: Zatímco ČSN EN 1565-1 (64 3175) z listopadu 1999 převzala EN 1565-1:1998
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 1566 (64 3176) Plastové potrubní odpadní systémy (pro nízkou
a vysokou teplotu) uvnitř budov. Chlorovaný polvinylchlorid (PVC-C). Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Požadavky na trubky, tvarovky a systém a Část 7: Postupy pro
posuzování shody. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 1566-1 (64 3176) Plastové potrubní odpadní systémy (pro nízkou
a vysokou teplotu) uvnitř budov. Chlorovaný polvinylchlorid (PVC-C). Část 1:
Požadavky na trubky, tvarovky a systémy. Specifikuje požadavky na trubky, tvarovky
a plnostěnné potrubní systémy z chlorovaného polvinylchloridu (PVC-C – chlorovaný
polyvinylchlorid) pro odpady (pro nízkou a vysokou teplotu) používané uvnitř budov
(označené „B“) a uložených jak uvnitř budov, tak v zemi uvnitř stavebních konstrukcí
(označené „BD“). Rovněž také specifikuje zkušební parametry pro metody zkoušení citované
v této normě. Tuto normu je možné použít pro trubky a tvarovky ze (PVC-C), jejich spoje
a spoje se součástmi z jiných plastů a neplastových materiálů určené pro následující účely:
a) odpadní potrubí pro odvod odpadní vody z domácností (pro nízkou a vysokou teplotu),
b) ventilační nebo odvzdušňovací potrubí spojené s a), c) potrubí pro odvod dešťové vody
uvnitř budov. Tato norma se používá pro trubky a tvarovky označené „“B“, které jsou určené
pro použití uvnitř budov a připevněné na stěnu vně budov. Také se tato norma používá pro
trubky a tvarovky označené „BD“, určené pro použití uvnitř budov a uložené v zemi uvnitř
stavebních konstrukcí. Tato norma se používá pro trubky a tvarovky ze (PVC-C)
následujících typů: - s hladkým koncem, - s integrálním hrdlem pro elastomerní těsnicí
kroužek, - s integrálním lepeným hrdlem, - s integrálním víceúčelovým hrdlem pro spoje
s elasto-merním těsnicím kroužkem a/nebo pro lepené spoje, přičemž tvarovky mohou být
vyrobeny vstřikováním nebo zhotoveny z trubek a/nebo ze vstřikovacích dílů.
ČSN EN 1566-1 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 1566-1 z listopadu 1999.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 1566-1 (64 3176) z listopadu 1999 převzala
EN 1566-1:1998 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
103
ČSN EN 1519 (64 3186) Plastové potrubní odpadní systémy (pro nízkou
a vysokou teplotu) uvnitř budov. Polyethylen (PE). Norma se skládá z následujících částí:
Část 1: Všeobecně, Část 2: Trubky, Část 3: Tvarovky, Část 5: Vhodnost použití systému, Část
6: Doporučený postup pro instalaci a Část 7: Posuzování shody. V prvním pololetí 2005 byla
k dispozici první část:
ČSN EN 1519-1 (64 3186) Plastové potrubní odpadní systémy (pro nízkou
a vysokou teplotu) uvnitř budov. Polyethylen (PE). Část 1: Požadavky na trubky,
tvarovky a systém. Specifikuje požadavky na trubky, tvarovky a plnostěnné potrubní
systémy z polyethylenu (PE) pro odpady (pro nízkou a vysokou teplotu) – uvnitř budov
(označené „B“), - používané jak uvnitř budov, tak uložených v zemi uvnitř stavebních
konstrukcí (označené „BD“). Tuto normu je možné použít pro trubky a tvarovky z PE, jejich
spoje a spoje se součástmi z jiných plastů a neplastových materiálů určené pro následující
účely: a) odpadní potrubí pro odvod odpadní vody z domácnosti (pro nízkou a vysokou
teplotu), b) ventilační nebo odvzdušňovací potrubí spojené s a), c) potrubí pro odvod dešťové
vody uvnitř budov. ČSN EN 1519-1 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 1519-1
ze srpna 2000.
ČSN EN 1455 (64 3187) Plastové potrubní odpadní systémy (pro nízkou
a vysokou teplotu) uvnitř budov. Akrylonitrilbutadienstyren (ABS). Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Požadavky na trubky, tvarovky a systém a Část 2: Postupy pro
posuzování shody. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici první část:
ČSN EN 1455-1 (64 3187) Plastové potrubní odpadní systémy (pro nízkou
a vysokou teplotu) uvnitř budov. Akrylonitrilbutadienstyren (ABS). Část 1: Požadavky
na trubky, tvarovky a systém. Specifikuje požadavky na trubky, tvarovky a plnostěnné
potrubní systémy z akrylonitrilbutadienstyrenu (ABS) a akrylonitrilstyrenuakrylesteru (ASA)
pro odpady (pro nízkou a vysokou teplotu) – uvnitř budov (označené „B“), - používané jak
uvnitř budov, tak uložených v zemi uvnitř stavebních konstrukcí (označené „BD“). Tuto
normu je možné použít pro trubky a tvarovky z ABS, jejich spoje a spoje se součástmi
z jiných plastů a neplastových materiálů určené pro následující účely: a) odpadní potrubí pro
odvod odpadní vody z domácnosti (pro nízkou a vysokou teplotu), b) ventilační nebo
odvzdušňovací potrubí spojené s a), c) potrubí pro odvod dešťové vody uvnitř budov.
ČSN EN 1455-1 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 1455-1 z června 2000.
ČSN EN ISO 7823 (64 3414) Plasty. Desky z polymethylmethakrylátu. Typy,
rozměry a charakteristiky. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Lité desky, Část
2: Vytlačované desky a Část 3: Kontinuálně lité desky. V prvním pololetí 2005 byla
k dispozici tato část:
ČSN EN ISO 7823-3 (64 3414) Plasty. Desky z polymethylmethakrylátu. Typy,
rozměry a charakteristiky. Část 3: Kontinuálně lité desky. Vydána v březnu 2005.
ČSN EN ISO 11501 (64 6001) Plasty. Folie a tenké desky. Stanovení rozměrových
změn po zahřátí. Vydána v březnu 2005.
ČSN EN ISO 8295 (64 6002) Plasty. Folie a tenké desky. Stanovení koeficientu
tření. Vydána v březnu 2005.
ČSN EN ISO 7765-1 (64 6003) Plastové folie a tenké desky. Stanovení rázové
houževnatosti metodou padajícího tlouku. Část 1: Stupňová metoda. Vydána v březnu
2005. Nahradila ČSN ISO 7765-1 z října 1992.
ČSN EN ISO 14616 (64 6010) Plasty. Tepelně smrštitelné folie z polyethylenu,
kopolymerů ethylenu a jejich směsí. Stanovení podélného a příčného smrštění. Vydána
104
v březnu 2005.
ČSN EN 14408 (64 6421) Plastové potrubní systémy pro renovace rozvodů plynu
uložených v zemi. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Všeobecně, Část 2:
Vyvložkování kontinuálními trubkami, Část 3: Vyvložkování těsně přiléhajícími trubkami,
Část 4: Vyvložkování trubkami vytvrzovanými na místě, Část 5: Vyvložkování jednotlivými
trubkami, Část 6: Vyvložkování vloženými hadicemi a Část 7: Vyvložkování spirálově
navíjenými trubkami. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 14408-1 (64 6421) Plastové potrubní systémy pro renovace rozvodů
plynu uložených v zemi. Část 1: Všeobecně. ČSN EN 14408-1 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 14408-3 (64 6421) Plastové potrubní systémy pro renovace rozvodů
plynu uložených v zemi. Část 3: Vyvložkování těsně přiléhajícími trubkami. Vydána
v červnu 2005.
ČSN EN 14409 (64 6422) Plastové potrubní systémy pro renovace rozvodů vody
uložených v zemi. Norma obsahuje tyto části: Část 1: Všeobecně a následující části týkající
se všech použitelných skupin renovačních metod: Část 2: Vyvložkování kontinuálními
trubkami, Část 3: Vyvložkování těsně přiléhajícími trubkami, Část 4: Vyvložkování trubkami
vytvrzovanými na místě, Část 6: Vyvložkování vloženými hadicemi. V prvním pololetí 2005
byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 14409-1 (64 6422) Plastové potrubní systémy pro renovace rozvodů vody
uložených v zemi. Část 1: Všeobecně. Specifikuje požadavky a metody zkoušení pro
plastové potrubní systémy používané pro renovaci rozvodů vody určené pro lidskou spotřebu
uložených v zemi včetně neupravené vody. Je použitelná jak pro vyráběné trubky a tvarovky,
tak i pro instalované vyvložkovací systémy; nevztahuje se na stříkané povlaky, stávající
potrubí nebo jiné výplně mezikruží. Tato první část (ČSN) EN 14409 uvádí všeobecné
požadavky, které jsou společné pro všechny renovační metody uvedené v 3.2. Za pozornost
stojí v kapitole 8 – Instalační praxe, článek 8.4.2 Bezpečnostní opatření: „Je třeba brát
v úvahu všechny odpovídající národní zdravotní a bezpečnostní předpisy. Požadavky na
bezpečnost se musí uvažovat v každé fázi postupu instalace od přípravy na vstup až po
ukončení práce.“ ČSN EN 14409-1 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 14409-3 (64 6422) Plastové potrubní systémy pro renovace rozvodů vody
uložených v zemi. Část 3: Vyvložkování těsně přiléhajícími trubkami. Specifikuje
požadavky a metody zkoušení pro renovace rozvodů vody vyvložkováním těsně přiléhajícími
trubkami. Uvádí trubky z polyethylenu (PE) pro nezávislé i interaktivní tlakové vyvložkovací
trubky a odpovídající tvarovky a spojky používané pro konstrukci vyvložkovacího systému.
ČSN EN 14409-3 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 13130 (64 7115) Materiály a předměty ve styku s potravinami. Složky
plastů podléhající omezením. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Pokyny pro
zkoušení specifické migrace složek z plastů do potravin a jejich simulantů, stanovení složek
v plastech a výběr podmínek pro vystavení simulantům potravin, Část 2: Stanovení kyseliny
tereftalové v simulantech potravin, Část 3: Stanovení akrylonitrilu v potravinách
a simulantech potravin, Část 4: Stanovení 1,3-butadienu v plastech, Část 5: Stanovení
vinylidenchloridu v simulantech potravin, Část 6: Stanovení vinylidenchloridu v plastech,
Část 7: Stanovení monoethylenglykolu a diethylenglykolu v simulantech potravin, Část 8:
Stanovení isokyanátů v plastech, Část 9: Stanovení vinylesteru kyseliny octové v simulantech
potravin, Část 10: Stanovení akrylamidu v simulantech potravin, Část 11: Stanovení kyseliny
11-aminoundekanové v simulantech potravin, Část 12: Stanovení 1,3-benzendimethanaminu
v simulantech potravin, Část 13: Stanovení 2,2-bis(4-hydroxyfenyl)propanu (Bisfenol A)
105
v simulantech potravin, Část 14: Stanovení 3,3-bis(3-methyl-4-hydroxyfenyl)-2-indolinu
v simulantech potravin, Část 15: Stanovení 1,3-butadienu v simulantech potravin, Část 16:
Stanovení kaprolaktamu a kaprolaktamové soli v simulantech potravin, Část 17: Stanovení
chloridu karbonylu v plastech, Část 18: Stanovení 1,2-dihydroxybenzenu, 1,3dihydroxybenzenu,
1,4-dihydroxybenzenu,
4,4´-dihydroxybenzofenonu
a 4,4´-dihydroxybifenylu v simulantech potravin, Část 4: Stanovení 1,3-butadienu v plastech,
Část 19: Stanovení dimethylaminoethanolu v simulantech potravin, Část 20: Stanovení
epichlorhydrinu v plastech, Část 21: Stanovení ethylendiaminu a hexamethylendiaminu
v simulantech potravin, Část 22: Stanovení ethylenoxidu a propylenoxidu v plastech, Část 23:
Stanovení formaldehydu a hexamethylentetraaminu v simulantech potravin, Část 24:
Stanovení kyseliny maleinové a maleinanhydridu v simulantech potravin, Část 25: Stanovení
4-methyl-pentenu v simulantech potravin, Část 26: Stanovení 1-oktenu a tetrahydrofuranu
v simulantech potravin, Část 27: Stanovení 2,4,6-triamino-1,3,5-triazinu v simulantech
potravin, Část 28: Stanovení 1,1,1-trimethylpropanu v simulantech potravin. (Podle
poznámky v normě byly části 1 až 8 vydány jako evropské normy, části 9 až 28 jsou
připraveny ve formě technických specifikací, připravených v rámci projektu norem, měření,
zkoušení, MAT1-CT92-0006, „Vývoj metod analýzy monomerů.“) V prvním pololetí 2005 byly
k dispozici tyto části:
ČSN EN 13130-1 (64 7115) Materiály a předměty ve styku s potravinami. Složky
plastů podléhající omezením. Část 1: Pokyny pro zkoušení specifické migrace složek
z plastů do potravin a jejich simulantů, stanovení složek v plastech a výběr podmínek
pro vystavení simulantům potravin. Uvádí pokyny pro výběr vhodných podmínek a metod
zkoušení pro stanovení specifické migrace plastů, které jsou určeny pro styk s potravinami
a jejichž složky podléhají omezením. Obecný pokyn proto slouží pro stanovení množství
složek v konečném plastovém materiálu nebo předmětu. Rozsáhlá norma, cca 58 stran. Za
pozornost stojí Příloha E, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to ke
směrnicím 89/109/EHS, (Poznámka recenzenta: Tato směrnice byla zrušena Nařízením
1935/2004!) 2002/72/ES, 82/711/EHS, jejích změn 93/8/ES a 97/48/ES a 85/572/EHS.
Poznámka recenzenta: V České republice jsou uvedené směrnice zavedeny zákonem
č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů a ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 38/2001 Sb.,
o hygienických požadavcích na výrobky, určené pro styk s potravinami a pokrmy.
ČSN EN 13130-1 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13130-1 z prosince 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13130-1 z prosince 2004 převzala EN 13130-1:2003
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13130-2 (64 7115) Materiály a předměty ve styku s potravinami. Složky
plastů podléhající omezením. Část 2: Stanovení kyseliny tereftalové v simulantech
potravin. Specifikuje metody stanovení monomeru kyseliny tereftalové v simulantech
potravin: destilovaná voda, 3% (hmotnost/objem) vodný roztok kyseliny octové, 15%
(objem/objem) vodný roztok ethanolu a olivový olej a jiné tukové simulanty potravin,
simulanty D, např. směs syntetických triglyceridů nebo slunečnicový olej nebo kukuřičný
olej. Metody jsou použitelné pro stanovení kyseliny tereftalové v simulantech potravin
v úrovni specifického migračního limitu 7,5 kyseliny tereftalové na kilogram simulantu
otravin. Za pozornost v normě stojí úvodní ustanovení v kapitole 4 – Chemikálie, které zní:
UPOZORNĚNÍ – Všechny chemikálie jsou větší nebo menší měrou zdraví škodlivé. Je
mimo předmět této normy uvádět pokyny pro bezpečnou manipulaci se všemi
chemikáliemi, které zcela vyhovují platným předpisům ve všech zemích, ve kterých se
může podle normy postupovat. Z tohoto důvodu se specifická upozornění neuvádějí
a uživatelé této normy musí splňovat všechny nezbytné bezpečnostní požadavky v jejich
106
zemi. Za pozornost stojí informace v Předmluvě, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to ke směrnicím 89/109/EHS, (Poznámka recenzenta: Tato směrnice byla zrušena
Nařízením 1935/2004!) 2002/72/ES, 82/711/EHS, jejích změn 93/8/ES a 97/48/ES
a 85/572/EHS. Poznámka recenzenta: V České republice jsou uvedené směrnice zavedeny
zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů a ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 38/2001 Sb.,
o hygienických požadavcích na výrobky, určené pro styk s potravinami a pokrmy.
ČSN EN 13130-2 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13130-2 z prosince 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13130-2 z prosince 2004 převzala EN 13130-2:2003
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13130-3 (64 7115) Materiály a předměty ve styku s potravinami. Složky
plastů podléhající omezením. Část 3: Stanovení akrylonitrilu v potravinách a
simulantech potravin. Specifikuje metodu stanovení monomerního akrylonitrilu
v potravinách a simulantech potravin. Tato metoda se používá u volných simulantů potravin,
mastných simulantů potravin, olivového oleje a dalších tukových simulantů potravin,
simulantů D, např. směsí syntetických triglyceridů nebo slunečnicového nebo kukuřického
oleje, a také u tekutých a tuhých potravin jako jsou nápoje a měkký margarin. Hladina
stanoveného monomerního akrylonitrilu se vyjadřuje v miligramech akrylonitrilu na kilogram
potraviny nebo simulantu potravin. Metoda je vhodná pro kvantitativní stanovení
monomerního akrylonitrilu při minimálních hladinách 0,01 mg/kg až 0,005 mg/kg, nebo
nižších, v simulantech potravin v závislosti na použitých zkušebních podmínkách. S ohledem
na provedení ve zmiňovaných potravinách je všeobecně přímo dosažitelný limit 0,02 mg/kg.
Za pozornost stojí v kapitole 4 - Chemikálie, toto UPOZORNĚNÍ – Všechny chemikálie
jsou větší nebo menší měrou zdraví škodlivé. Je mimo předmět této normy dávat návod
na bezpečnou manipulaci se všemi chemikáliemi, které zcela vyhovují platným
předpisům ve všech zemích, ve kterých se může podle této normy postupovat. Z tohoto
důvodu se specifická upozornění neuvádějí a uživatelé této normy musí splňovat
všechny nezbytné bezpečnostní požadavky v jejich zemi. ČSN EN 13130-3 byla vydána
v květnu 2004. Nahradila ČSN EN 13130-3 z prosince 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 13130-3:2004 z prosince 2004 převzala EN 13130-3:2004 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13130-4 (64 7115) Materiály a předměty ve styku s potravinami. Složky
plastů podléhající omezením. Část 4: Stanovení 1,3-butadienu v plastech. Specifikuje
metodu stanovení butadienového monomeru v polymerech. Tato metoda se používá
u akrylonitril-butadien-styrenového kopolymeru (ABS) a houževnatého polystyrenu (HIPS)
stejně jako u dalších 1,3-butadienových polymerů a kopolymerů, které jsou rozpustné
v N,N-dimetylacetamidu
nebo
jemně
dispergované,
zbotnalé
suspense
v N,N-dimetylacetamidu. Stanovená hladina 1,3-butadienového monomeru se vyjadřuje
v miligramech 1,3-butadienu na kilogram polymeru. Metoda je vhodná pro kvantitativní
stanovení 1,3-butadienu na úrovni koncentrace 0,1 mg/kg polymeru. Za pozornost stojí
v kapitole 4 - Chemikálie, toto UPOZORNĚNÍ – Všechny chemikálie jsou větší nebo
menší měrou zdraví škodlivé. Je mimo předmět této normy dávat návod na bezpečnou
manipulaci se všemi chemikáliemi, které zcela vyhovují platným předpisům ve všech
zemích, ve kterých se může podle této normy postupovat. Z tohoto důvodu se specifická
upozornění neuvádějí a uživatelé této normy musí splňovat všechny nezbytné
bezpečnostní požadavky v jejich zemi. ČSN EN 13130-4 byla vydána v květnu 2004.
Nahradila ČSN EN 13130-4 z prosince 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 13130-4:2004 z prosince 2004 převzala EN 13130-3:2004 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
107
ČSN EN 13130-5 (64 7115) Materiály a předměty ve styku s potravinami. Složky
plastů podléhající omezením. Část 5: Stanovení vinylidenchloridu v simulantech
potravin. Specifikuje metodu stanovení vinylidenchloridového monomeru v simulantech
potravin. Tato metoda se používá u vodných simulantů potravin, tukových simulantů
potravin, olivového oleje a dalších tukových simulantů potravin, simulantů D, např. směsi
syntetických triglyceridů nebo slunečnicového nebo kukuřičného oleje. Hladina stanoveného
vinylidenchloridu se vyjadřuje v miligramech vinylidenchloridu na kilogram simulantu
potravin. Metoda je vhodná pro kvantitativní stanovení vinylidenchloridu na úrovni
0,05 mg/kg. Za pozornost v normě stojí úvodní ustanovení v kapitole 4 – Chemikálie, které
zní: UPOZORNĚNÍ – Všechny chemikálie jsou větší nebo menší měrou zdraví škodlivé.
Je mimo předmět této normy uvádět pokyny pro bezpečnou manipulaci se všemi
chemikáliemi, které zcela vyhovují platným předpisům ve všech zemích, ve kterých se
může podle normy postupovat. Z tohoto důvodu se specifická upozornění neuvádějí
a uživatelé této normy musí splňovat všechny nezbytné bezpečnostní požadavky v jejich
zemi. Za pozornost stojí informace v Předmluvě, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to ke směrnicím 89/109/EHS, (Poznámka recenzenta: Tato směrnice byla zrušena
Nařízením 1935/2004!) 2002/72/ES, 82/711/EHS, jejích změn 93/8/ES a 97/48/ES
a 85/572/EHS. Poznámka recenzenta: V České republice jsou uvedené směrnice zavedeny
zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů a ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 38/2001 Sb.,
o hygienických požadavcích na výrobky, určené pro styk s potravinami a pokrmy.
ČSN EN 13130-5 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13130-5 z prosince 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13130-5 z prosince 2004 převzala EN 13130-5:2003
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13130-6 (64 7115) Materiály a předměty ve styku s potravinami. Složky
plastů podléhající omezením. Část 5: Stanovení vinylidenchloridu v plastech. Specifikuje
metodu stanovení vinylidenchloridu (VdC) v materiálech a předmětech z plastů. Metoda se
používá u fólií z polyvinylidenchloridu (PVdC), fólií a nánosovaných PVdC
a koextrudovaných materiálů obsahujících PVdC. Stanovená hladina vinylidenchloridu se
vyjadřuje v miligramech vinylidenchloridu na kilogram polymeru. Metoda je vhodná pro
kvantitativní stanovení vinylidenchloridu při hladině 5 mg/kg v materiálech a předmětech
z plastů. Za pozornost v normě stojí úvodní ustanovení v kapitole 4 – Chemikálie, které zní:
UPOZORNĚNÍ – Všechny chemikálie jsou větší nebo menší měrou zdraví škodlivé. Je
mimo předmět této normy uvádět pokyny pro bezpečnou manipulaci se všemi
chemikáliemi, které zcela vyhovují platným předpisům ve všech zemích, ve kterých se
může podle normy postupovat. Z tohoto důvodu se specifická upozornění neuvádějí
a uživatelé této normy musí splňovat všechny nezbytné bezpečnostní požadavky v jejich
zemi. Za pozornost stojí informace v Předmluvě, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to ke směrnicím 89/109/EHS, (Poznámka recenzenta: Tato směrnice byla zrušena
Nařízením 1935/2004!) 2002/72/ES, 82/711/EHS, jejích změn 93/8/ES a 97/48/ES
a 85/572/EHS. Poznámka recenzenta: V České republice jsou uvedené směrnice zavedeny
zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů a ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 38/2001 Sb.,
o hygienických požadavcích na výrobky, určené pro styk s potravinami a pokrmy.
ČSN EN 13130-6 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13130-6 z prosince 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13130-6 z prosince 2004 převzala EN 13130-6:2003
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
108
ČSN EN 13130-7 (64 7115) Materiály a předměty ve styku s potravinami. Složky
plastů podléhající omezením. Část 7: Stanovení monoethylenglykolu a diethylenglykolu
v simulantech
potravin.
Specifikuje
metody
stanovení
monoethylenglykolu
a diethylenglykolu v simulantech potravin; voda, 3 % (hmotnost/objem) vodný roztok
kyseliny octové, 15 % (hmotnost/objem) vodný roztok ethanolu a olivový olej a jiné tukové
simulanty potravin, simulanty D, např. směsi syntetických triglyceridů nebo slunečnicový olej
nebo kukuřičný olej. Metody jsou použitelné pro stanovení monoethylenglykolu
a diethylenglykolu při specifickém migračním limitu SML(T) 30 mg/kg. Za pozornost
v normě stojí úvodní ustanovení v kapitole 4 – Chemikálie, které zní: UPOZORNĚNÍ –
Všechny chemikálie jsou větší nebo menší měrou zdraví škodlivé. Je mimo předmět této
normy uvádět pokyny pro bezpečnou manipulaci se všemi chemikáliemi, které zcela
vyhovují platným předpisům ve všech zemích, ve kterých se může podle normy
postupovat. Z tohoto důvodu se specifická upozornění neuvádějí a uživatelé této normy
musí splňovat všechny nezbytné bezpečnostní požadavky v jejich zemi. Za pozornost stojí
informace v Předmluvě, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to ke
směrnicím 89/109/EHS, (Poznámka recenzenta: Tato směrnice byla zrušena Nařízením
1935/2004!) 2002/72/ES, 82/711/EHS, jejích změn 93/8/ES a 97/48/ES a 85/572/EHS.
Poznámka recenzenta: V České republice jsou uvedené směrnice zavedeny zákonem
č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů a ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 38/2001 Sb.,
o hygienických požadavcích na výrobky, určené pro styk s potravinami a pokrmy.
ČSN EN 13130-7 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13130-7 z prosince 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13130-7 z prosince 2004 převzala EN 13130-7:2003
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13130-8 (64 7115) Materiály a předměty ve styku s potravinami. Složky
plastů podléhající omezení. Část 8: Stanovení isokyanátů v plastech. Specifikuje metodu
stanovení obsahu jednotlivých a celkových zbytkových isokyanátů, charakterizovaných
skupinou –NCO, v materiálech a předmětech z plastů. Metoda je použitelná k analýze
polyuretanových polymerů. Celkový obsah isokyanátových monomerů v materiálech
a předmětech, který byl stanoven postupem popsaným v této normě, se udává miligramech NCO na kilogram materiálu nebo předmětu. Tato metoda se používá ke kvantitativnímu
stanovení jednotlivých isokyanátů měřených jako -NCO při 0,04 mg/kg a celkových
isokyanátů při 1,0 mg/kg. Poznámka: Tato metoda byla prověřena pro stanovení toluen-2,4diisokyanátu, toluen-2,6- diisokyanátu, difenylmethan-2,4´-diisokyanátu, difenylmethan-4,4´diisokyanátu, hexamethylendiisokyanátu, naftalen-1,5-diisokyanátu, cyklohexylisokyanátu,
fenylisokyanátu a dimeru toluen-2,4- diisokyanátu. Za pozornost stojí – v úvodu kapitoly 4 –
toto: Upozornění: Všechny chemikálie jsou větší nebo menší měrou zdraví škodlivé. Je
mimo předmět této normy uvádět pokyny pro bezpečnou manipulaci se všemi
chemikáliemi, které zcela vyhovují platným předpisům ve všech zemích, ve kterých se
může podle této normy postupovat. Z tohoto důvodu se specifická upozornění neuvádějí
a uživatelé této normy musí splňovat všechny nezbytné bezpečnostní požadavky v jejich
zemi. ČSN EN 13130-8 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 13130-8 z prosince
2004. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13130-8 z prosince 2004 převzala
EN 13130-8:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
109
Třída 65 - Výrobky chemického průmyslu
Obsahuje předmětové i zkušební technické normy pro výrobky chemického průmyslu
všeobecně včetně bezpečnostních předpisů, a to zejména pro anorganické výrobky
(tj. kyseliny, zásady, oxidy, soli, technické plyny apod.). Dále průmyslová hnojiva, pesticidy,
ropné výrobky (uhlovodíkové plyny, motorová paliva, minerální oleje, parafíny, asfalty, topné
oleje apod.). Konečně normy pro dehty a výrobky z dehtů, pro nejrůznější organická barviva,
pigmenty a laky i pro jejich zkoušení. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 370 norem (k témuž datu v r. 2004 - 330,
v r. 2003 - 408, v r. 2002 - 511, v r. 2001 - 512 a v r. 2000 - 525 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
7 norem.
ČSN EN ISO 3170 (65 6005) Kapalné ropné výrobky. Ruční odběr vzorků.
Stanovuje postupy ručního vzorkování pro získání vzorků kapalných uhlovodíků, zbytků
a úsad z nádrží umístěných na zemi, ze železničních cisteren a cisternových vozidel, z nádrží
námořních a říčních lodí, sudů a kanystrů nebo z kapalin dopravovaných potrubím. Používá
se ke vzorkování kapalných ropných výrobků, ropy a meziproduktů, které jsou skladovány
v nádržích při atmosférickém tlaku nebo při tlaku jemu blízkém nebo jsou dopravovány
potrubím a manipuluje se s nimi jako s kapalinami při teplotách, které se pohybují přibližně
od teploty okolí do 200°C. Postupy vzorkování stanovené touto normou nejsou určeny pro
vzorkování speciálních ropných výrobků, které mohou být předmětem jiných mezinárodních
norem jako elektroizolační oleje (IEC 60475), zkapalněné ropné plyny (ISO 4257),
zkapalněné zemní plyny (ISO 8943) a plynné zemní plyny (ISO 10715). Tato mezinárodní
norma odkazuje na stávající metody odběru vzorků a současné typy použitého zařízení. Není
záměrem, aby bylo vyloučeno použití nových zařízení dosud nevyvinutých pro komerční
použití za předpokladu, že takové zařízení umožňuje získání vzorků v souladu s požadavky
postupů této mezinárodní normy. Za pozornost stojí kapitola 6 – Bezpečnostní opatření, kde
se uvádí: „Detailní povaha vzorků a známé negativní účinky výrobků, které mají být
vzorkovány, musí být pečlivě zvažovány při stanovení bezpečnostních opatření. Návod na
bezpečnostní opatření je uveden v příloze A.“ Tato dvoustránková příloha obsahuje 5 článků
všeobecných opatření 8 článků vztahujících se k bezpečnostním zařízením, 7 článků
popisujících bezpečnost na místě vzorkování a 7 článků zabývajících se problematikou
statické elektřiny. Poměrně rozsáhlá norma, 54 stran. ČSN EN ISO 3170 byla vydána
v květnu 2005. Nahradila ČSN EN ISO 3170 ze srpna 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN ISO 3170:2004 ze srpna 2004 převzala EN ISO 3170:2004 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13016 (65 6068) Kapalné ropné výrobky. Tlak par. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Stanovení ASVP [Determination of air saturated vapour
pressure (ASVP)] a Část 2: Stanovení absolutního tlaku par (ASP) při 40°C až 100°C
[Determination of absolute vapour pressure (AVP) between 40°C and 100°C]. V prvním
pololetí 2005 byly k dispozici obě části:
ČSN EN 13016-1 (65 6068) Kapalné ropné výrobky. Tlak par. Část 1: Stanovení
ASVP. Popisuje metodu pro stanovení celkového tlaku vynaloženého ve vakuu těkavými,
nízkoviskozními, ropnými výrobky, složkami a výchozími surovinami obsahujícími vzduch.
Z měření tlaku par obsahujících vzduch (ASVP) může být vypočítán ekvivalent suchého tlaku
par. Podmínky používané při zkoušce popsané v této normě jsou poměr par ke kapalině 4:1,
množství vzorku 1 l a teplota zkoušení 37,8°C. Zařízení není během zkoušky vlhčeno vodou,
a proto je popsaná metoda vhodná pro zkoušení vzorků s kyslíkatými složkami nebo bez
110
kyslíkatých složek. Není počítáno s vodou rozpuštěnou ve vzorku. Tato popsaná metoda je
vhodná pro zkoušení vzduchem nasycených vzorků, které působí tlakem vzduchem
nasycených par mezi 9,0 kPa a 150,0 kPa při 37,8°C. Tato evropská norma je vhodná pro
paliva obsahující kyslíkaté složky do mezí uvedených v příslušných směrnicích ES. Dále na
konci Předmětu normy stojí za pozornost tato VÝSTRAHA – Používání této normy může
zahrnovat nebezpečné materiály, činnosti a zařízení. Účelem této normy není věnovat se
všem bezpečnostním problémům spojeným s jejím používáním. Je odpovědností
uživatele této normy zavést před jejím použitím příslušné bezpečnostní a zdravotnické
postupy a určit vhodnost omezení předpisy. ČSN EN 13016-1 byla vydána v dubnu 2005.
Nahradila
ČSN EN 13016-1
z dubna
2001.
Poznámka
recenzenta:
Zatímco
ČSN EN 13016-1:2001 z dubna 2001 převzala EN 13016-1:2000 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13016-2 (65 6068) Kapalné ropné výrobky. Tlak par. Část 2: Stanovení
absolutního tlaku par (AVP) při 40°C až 100°C. Popisuje metodu pro stanovení
absolutního tlaku par kapalných ropných výrobků při zvýšené teplotě. Podmínky používané
při zkoušce popsané v této normě jsou poměr par ke kapalině 3:2 a počáteční teplota nástřiku
37,8°C nebo 31,0°C. Tato popsaná metoda je vhodná pro zkoušení vzduchem nasycených
vzorků, které působí tlakem vzduchem nasycených par mezi 50 kPa a 500 kPa při teplotách
mezi 40°C a 100°C. Tato evropská norma je vhodná pro paliva obsahující kyslíkaté složky do
mezí uvedených v příslušných směrnicích ES. Dále na konci Předmětu normy stojí za
pozornost tato VÝSTRAHA – Používání této normy může zahrnovat nebezpečné
materiály, činnosti a zařízení. Účelem této normy není věnovat se všem bezpečnostním
problémům spojeným s jejím používáním. Je odpovědností uživatele této normy zavést
před jejím použitím příslušné bezpečnostní a zdravotnické postupy a určit vhodnost
omezení předpisy. ČSN EN 13016-2 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 13016-2
z dubna 2001. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13016-2:2001 z dubna 2001 převzala
EN 13016-2:2000 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 13132 (65 6112) Kapalné ropné výrobky. Bezolovnatý benzín. Stanovení
skupin organických kyslíkatých sloučenin a celkového obsahu organicky vázaného
kyslíku plynovou chromatografií s přepínáním kolon. Popisuje metodu kvantitativního
stanovení jednotlivých organických kyslíkatých sloučenin v rozsahu 0,17 % (m/m) až
15 % (m/m) a celkového obsahu organicky vázaného kyslíku až do 3,7 % (m/m)
v bezolovnatém benzinu s koncem destilace maximálně 220°C plynovou chromatografií
s přepínáním kolon. Tato norma je vhodná ke stanovení kyslíkatých sloučenin a celkového
organicky vázaného kyslíku v bezolovnatém benzinu v souladu s příslušnými směrnicemi EU.
Dále stojí v předmětu normy za pozornost tato VÝSTRAHA - Používání této normy může
zahrnovat nebezpečné materiály, činnosti a zařízení. Účelem této mezinárodní normy
není věnovat se všem bezpečnostním problémům spojeným s jejím používáním. Je
odpovědností uživatele této mezinárodní normy zavést před jejím použitím příslušné
bezpečnostní a zdravotnické postupy a určit vhodnost omezení předpisy. ČSN EN 13132
byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 13132 z října 2000.
ČSN EN 12916 (65 6115) Ropné výrobky. Stanovení skupin aromatických
uhlovodíků ve středních destilátech. Vysokoúčinná kapalinová chromatografii
s refraktometrickou detekcí. Popisuje metodu stanovení obsahu monoaromatických (MAH),
diaromatických (DAH) a tri+aromatických (T+AH) uhlovodíků v motorových naftách
a ropných destilátech s bodem varu v rozmezí od 150°C do 400°C. Celkový obsah
aromatických sloučenin se vypočítá ze součtu odpovídajících jednotlivých skupin uhlovodíků.
111
Sloučeniny obsahující síru, dusík a kyslík mohou rušit toto stanovení. Monoalkeny neruší, ale
konjugované dialkeny a polyalkeny, jsou-li přítomny, mohou rušit. Dále stojí v předmětu
normy za pozornost tato VÝSTRAHA - Používání této normy může zahrnovat
nebezpečné materiály, činnosti a zařízení. Účelem této mezinárodní normy není věnovat
se všem bezpečnostním problémům spojeným s jejím používáním. Je odpovědností
uživatele této mezinárodní normy zavést před jejím použitím příslušné bezpečnostní
a zdravotnické postupy a určit vhodnost omezení předpisy. ČSN EN 12916 byla vydána
v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 12916 z prosince 2000.
ČSN EN 237 (65 6156) Kapalné ropné výrobky. Benzin. Stanovení nízkých
koncentrací olova atomovou absorpční spektrometrií. Popisuje metodu zkoušení
atomovou absorpční spektrometrií pro stanovení obsahu olova v benzinu v rozsahu od
2,5 mg/l do 10,0 mg/l. Tato metoda zkoušení nezávisí na typu alkylu olova. V Předmětu
normy dále stojí za pozornost tato VÝSTRAHA – Používání tohoto dokumentu může
zahrnovat nebezpečné materiály, činnosti a zařízení. Účelem této normy není věnovat se
všem bezpečnostním problémům spojeným s jejím používáním. Je odpovědností
uživatele této normy zavést před jejím použitím příslušné bezpečnostní a zdravotnické
postupy a určit vhodnost omezení předpisy. ČSN EN 237 byla vydána v dubnu 2005.
Nahradila ČSN EN 237 z listopadu 1997.
ČSN EN 58 (65 7003) Asfalty a asfaltová pojiva. Vzorkování asfaltových pojiv.
Popisuje vzorkování asfaltových pojiv uřčené k vyhodnocení průměrné jakosti zkoušeného
materiálu a/nebo k vyhodnocení odchylek od průměrné jakosti. Za pozornost stojí některé
údaje v kapitole 3 – Bezpečnostní předpisy, zejména: Bezpečnostní předpisy uvedené v této
kapitole reprezentují správnou praxi a musí se aplikovat ve všech případech, pokud, nejsou
v konfliktu s místními nebo jinými nařízeními, jež je nutno respektovat. a) Musí se přísně
dodržovat všechny předpisy týkající se vstupu do rizikových prostor. b) Zařízení se musí
náležitě udržovat. c) Před zahájením vzorkování se musí zkontrolovat celé zařízení a přístupy
s cílem ověřit, zda odpovídají podmínkám pro bezpečnou práci d) Kovová zařízení pro odběr
vzorků používané v zápalném prostředí musí být zhotovena pouze z neželezného kovu
(z neželezných kovů) e) Provazy použité jako součásti zařízení pro vzorkování musí být
vyrobeny pouze z rostlinných vláken, např.: konopí nebo sisalu; v případě emulzí nesmí
použité provazy absorbovat vodu z emulze; f) Musí být přijata opatření k zabránění vdechnutí
uhlovodíkových par během vzorkování; g) Pro vzorky odebírané z hlavního proudu se vybere
takové vzorkovací zařízení, aby vzorkování mohlo být provedeno bez použití tlaku.
ČSN EN 58 byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN 58 z prosince 2000.
Třída 66 - Výrobky chemického průmyslu
Obsahuje předmětové i zkušební technické normy pro další výrobky chemického
průmyslu, a to zejména estery, změkčovadla, zvláčňovadla, ethanol a další alkoholy, ostatní
alifatické sloučeniny, aromatické uhlovodíky, organické kyseliny apod. Dále léčiva a dentální
přípravky. Konečně fotografické materiály, výbušniny a pyrotechniku, lepidla a též normy
pro brzdové a mrazuvzdorné kapaliny. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována.
V této třídě byly k 1. lednu 2005 celkem 272 normy (k témuž datu v r. 2004 - 237,
v r. 2003 - 293, v r. 2002 - 326, v r. 2001 - 348 a v r. 2000 - 360 norem). Pokles počtu jsou
zpravidla normy rušené bez náhrady. V prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí dále
uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili 12 norem.
ČSN EN 13624 (66 5212) Chemické dezinfekční přípravky a antiseptika.
112
Kvantitativní zkouška s použitím suspenze ke stanovení fungicidního účinku
chemických dezinfekčních přípravků používaných pro lékařské nástroje. Metoda
zkoušení a požadavky (fáze2/ stupeň 1). Stanoví metodu zkoušení a minimální požadavky
na fungicidní účinky a schopnost usmrcovat kvasinky chemických dezinfekčních produktů,
které tvoří homogenní, fyzikálně stabilní přípravky při ředění tvrdou vodou nebo, v případě
produktů připravených k použití, při ředění vodou. Produkty je možno zkoušet pouze při
koncentraci 80 % nebo nižší, neboť přidáním zkušebních organizmů a interferující látky
dochází vždy k určitému zředění. Tato norma se vztahuje na produkty, které se používají ve
zdravotnictví k dezinfekci nástrojů ponořením – i když tyto nejsou předmětem směrnice
93/42/EHS o zdravotnických prostředcích. Norma platí pro oblasti a situace, kdy je
dezinfekce lékařsky indikována. Takové indikace nastávají při péči o pacienta, např.: - v
nemocnicích, místních zdravotnických zařízeních a stomatologických zařízeních; - ve
zdravotnických zařízeních škol, školek a pečovatelských institucí a mohou nastat i na
pracovišti a doma. Mohou zahrnovat také služby, jako jsou prádelny a stravovací zařízení
dodávající produkty přímo pro pacienty. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že
jde o harmonizovanou normu, a to k směrnici EU 93/42/EHS, která se týká
zdravotnických prostředků. Poznámka recenzenta: I když to v normě není zmíněno, je v ČR
tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb. ČSN
EN 13624 byla vydána v únoru 2005. Nahradila ČSN EN 13624 z května 2004. Poznámka
recenzenta: Zatímco ČSN EN 13624 z května 2004 převzala EN 13624:2003 schválením
k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13727 (66 5213) Chemické dezinfekční přípravky a antiseptika.
Kvantitativní zkouška s použitím suspenze ke stanovení baktericidního účinku
chemických dezinfekčních přípravků používaných pro lékařské nástroje. Metoda
zkoušení a požadavky (fáze2/ stupeň 1) Stanoví metodu zkoušení a minimální požadavky na
baktericidní účinky chemických dezinfekčních produktů, které tvoří homogenní, fyzikálně
stabilní přípravky při ředění tvrdou vodou nebo, v případě produktů připravených k použití,
při ředění vodou. Produkty je možno zkoušet pouze při koncentraci 80 % nebo nižší, neboť
přidáním zkušebních organizmů a interferující látky dochází vždy k určitému zředění. Tato
norma se vztahuje na produkty, které se používají ve zdravotnictví k dezinfekci nástrojů
ponořením – i když tyto nejsou předmětem směrnice 93/42/EHS o zdravotnických
prostředcích. Norma platí pro oblasti a situace, kdy je dezinfekce lékařsky indikována.
Takové indikace nastávají při péči o pacienta, např.: - v nemocnicích, místních
zdravotnických zařízeních a stomatologických zařízeních; - ve zdravotnických zařízeních
škol, školek a pečovatelských institucí a mohou nastat i na pracovišti a doma. Mohou
zahrnovat také služby, jako jsou prádelny a stravovací zařízení dodávající produkty přímo pro
pacienty. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a
to k směrnici EU 93/42/EHS, která se týká zdravotnických prostředků. Poznámka
recenzenta: I když to v normě není zmíněno, je v ČR tato směrnice zavedena nařízením vlády
č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky a kterým
se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb. ČSN EN 13727 byla vydána v březnu 2005. Nahradila
ČSN EN 13727 z června 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13727 z května 2004
převzala EN 13727:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 13938 (66 8120) Výbušniny pro civilní použití. Střeliviny a raketová
paliva. Norma má tyto části: Část 1: Požadavky, Část 2: Stanovení odolnosti elektrostatické
energie, Část 3: Stanovení přechodu od deflagrace k detonaci, Část 4: Stanovení rychlosti
hoření za okolních podmínek, Část 5: Pevná raketová paliva. Návod na stanovení pórů
113
a trhlin, Část 6: Pevná raketová paliva. Návod na stanovení celistvosti povlaku inhibitorů,
Část 7: Stanovení vlastností černého prachu. Za pozornost stojí v každé Části Příloha ZA,
která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k směrnici EU 93/15/EHS, která se
vztahuje na výbušniny pro civilní použití. Poznámka recenzenta: V ČR je tato Směrnice
zavedena nařízením vlády č. 358/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
výbušniny pro civilní použití a jejich uvádění na trh, ve znění pozdějších předpisů. . (Novelou
je nařízení vlády č. 416/2003 Sb., které vstoupilo v platnost 1. 5. 2004, dnem vstupu ČR
do EU.) V prvém pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 13938-1 (66 8120) Výbušniny pro civilní použití. Střeliviny a raketová
paliva. Část 1: Požadavky. Specifikuje požadavky na střeliviny, pevná raketová paliva,
kotoučové prachy a černé prachy pro civilní použití. ČSN EN 13938-1 byla vydána v květnu
2005.
ČSN EN 13938-2 (66 8120) Výbušniny pro civilní použití. Střeliviny a raketová
paliva. Část 2: Stanovení odolnosti elektrostatické energii. Specifikuje metody pro
stanovení odolnosti elektrostatické energii pro střeliviny obsahující hmotnostní frakci
nejméně 5 % částic, které projdou 1 mm sítem. Tato metoda není použitelná pro střelný prach.
ČSN EN 13938-2 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13938-5 (66 8120) Výbušniny pro civilní použití. Střeliviny a raketová
paliva. Část 5: Stanovení pórů a trhlin. Specifikuje metodu pro kontrolu malých
raketových motorů na póry a trhliny a poskytuje návod pro nedestruktivní metody zkoušení
(NTD) pro zjištění pórů a trhlin v jiných tuhých raketových palivech. ČSN EN 13938-5 byla
vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13938-7 (66 8120) Výbušniny pro civilní použití. Střeliviny a raketová
paliva. Část 7: Stanovení vlastností černého prachu. Specifikuje metody zkoušení pro
černý prach v peletách, granulích, slisovaný (v lisovací formě do tvaru válců se středovým
dutým prostorem) nebo jako drť pro použití jako střelivina, trhací výbušnina, pro
pyrotechniku nebo v zápalnicích. ČSN EN 13938-7 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13631 (66 8140) Výbušniny pro civilní použití. Brizantní trhaviny.
Norma obsahuje následující části: Část 1: Požadavky, Část 2: Stanovení tepelné stability
výbušnin, Část 3: Stanovení citlivosti brizantních trhavin ke tření, Část 4: Stanovení citlivosti
výbušnin k nárazu, Část 5: Stanovení vodovzdornosti, Část 6: Stanovení odolnosti
hydrostatickému tlaku, Část 7: Stanovení bezpečnosti a spolehlivosti v extrémních teplotách,
Část 10: Ověření iniciačních prostředků, Část 11: Stanovení přenosu detonace, Část 12:
Stanovení iniciační schopnosti počinových náloží, Část 13: Metoda stanovení hustoty,
Část 14: Stanovení detonační rychlosti, Část 15: Výpočet termodynamických vlastností
a Část 16: Detekce a měření toxických plynů. Za pozornost stojí v každé Části Příloha ZA,
která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k směrnici EU 93/15/EHS, která se
vztahuje na výbušniny pro civilní použití. Poznámka recenzenta: V ČR je tato Směrnice
zavedena nařízením vlády č. 358/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
výbušniny pro civilní použití a jejich uvádění na trh, ve znění pozdějších předpisů. (Novelou
je nařízení vlády č. 416/2003 Sb., které vstoupilo v platnost 1. 5. 2004, dnem vstupu ČR
do EU.) V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 13631-3 (66 8140) Výbušniny pro civilní použití. Brizantní trhaviny.
Část 3: Stanovení citlivosti výbušnin ke tření. Specifikuje metodu stanovení citlivosti ke
tření. Tato metoda není použitelná pro tekuté výrobky. ČSN EN 13631-3 byla vydána
v květnu 2005.
ČSN EN 13631-12 (66 8140) Výbušniny pro civilní použití. Brizantní trhaviny.
114
Část 12: Specifikace počinových náloží s rozdílnou iniciační schopností. Specifikuje sady
počinových náloží pro zkušební účely. Velmi stručná norma, cca 7 stran. ČSN EN 13631-12
byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13631-16 (66 8140) Výbušniny pro civilní použití. Brizantní trhaviny.
Část 16: Detekce a měření toxických plynů. Specifikuje metodu pro stanovení množství
oxidů dusíku a oxidů uhlíku, vytvořených detonací výbušnin pro použití při pracích
v podzemí. ČSN EN 13631-16 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13763 (66 8234) Výbušniny pro civilní použití. Rozbušky a zpožďovače.
Norma obsahuje následující části: Část 1: Požadavky, Část 2: Stanovení tepelné stability,
Část 3: Stanovení citlivosti k nárazu, Část 4: Stanovení odolnosti přívodních vodičů
a detonačních trubek vůči oděru, Část 5: Stanovení odolnosti přívodních vodičů
a detonačních trubiček proti poškození pořezáním, Část 6: Stanovení odolnosti přívodních
vodičů proti popraskání při nízkých teplotách, Část 7: Stanovení mechanické pevnosti
přívodních vodičů, detonačních trubiček, spojek, škrcení a těsnění, Část 8: Stanovení
odolnosti zážehových rozbušek proti vibracím, Část 9: Stanovení odolnosti rozbušek vůči
ohybu, Část 10: Stanovení odolnosti těsnění vůči krutu, Část 11: Stanovení odolnosti
rozbušek a zpožďovačů proti pádu, Část 12: Stanovení odolnosti hydrostatickému tlaku, Část
13: Stanovení odolnosti elektrických rozbušek proti elektrostatickému výboji, Část 14:
Stanovení odolnosti elektrických rozbušek účinkům radiových frekvencí, Část 15: Stanovení
ekvivalentní iniciační mohutnosti, Část 16: Stanovení přesnosti zpoždění, Část 17: Stanovení
bezpečného proudu elektrických rozbušek, Část 18: Stanovení proudu pro současnost roznětu
elektrických rozbušek, Část 19: Stanovení roznětného impulsu elektrických rozbušek, Část 20:
Stanovení celkové odolnosti elektrických rozbušek, Část 21: Stanovení elektrického
přeskokového napětí elektrických rozbušek, Část 22: Stanovení kapacity, izolačního odporu a
elektrické pevnosti přívodních vodičů., Část 23: Stanovení rychlosti rázové vlny v detonační
trubičce, Část 24: Stanovení elektrické nevodivosti detonační trubičky, Část 25: Stanovení
přenosové kapacity přenašečů a spojovacího příslušenství, Část 26: Definice, metody a
požadavky na zařízení a příslušenství pro spolehlivou a bezpečnou funkci rozbušek a
zpožďovačů a Část 27: Definice, metody a požadavky na elektronické iniciační systémy. Za
pozornost stojí v některých Částech Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to k směrnici EU 93/15/EHS, která se vztahuje na výbušniny pro civilní použití.
Poznámka recenzenta: V ČR je tato Směrnice zavedena nařízením vlády č. 358/2001 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na výbušniny pro civilní použití a jejich uvádění na
trh, ve znění pozdějších předpisů. (Novelou je nařízení vlády č. 416/2003 Sb., které vstoupilo
v platnost 1. 5. 2004, dnem vstupu ČR do EU.) V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto
části; avšak právě v části 26 není zmíněné upozornění na harmonizaci se směrnicí EU:
ČSN EN 13763-15 (66 8234) Výbušniny pro civilní použití. Rozbušky
a zpožďovače. Část 15: Stanovení ekvivalentní iniciační mohutnosti. Specifikuje metodu
stanovení ekvivalentní iniciační mohutnosti rozbušek. Tento dokument také specifikuje
funkční zkoušky (po skladování) při vysokých a nízkých teplotách. Není použitelný pro
povrchové spojky a bleskovicové zpožďovače. ČSN EN 13763-15 byla vydána v květnu
2005.
ČSN EN 13763-16 (66 8234) Výbušniny pro civilní použití. Rozbušky
a zpožďovače. Část 16: Stanovení přesnosti zpoždění. Specifikuje metodu stanovení
přesnosti doby zpoždění rozbušek a povrchových spojek s pyrotechnickými zpožďovacími
prvky. Není použitelná pro rozbušky s elektronickým časovým zpožďovačem.
ČSN EN 13763-16 byla vydána v březnu 2005 a nahradila ČSN EN 13763-16 ze září 2004.
115
ČSN EN 13763-26 (66 8234) Výbušniny pro civilní použití. Rozbušky
a zpožďovače. Část 26: Definice, metody a požadavky na zařízení a příslušenství pro
spolehlivou a bezpečnou funkci rozbušek a zpožďovačů. Specifikuje konstrukční a funkční
požadavky a metody zkoušení zařízení a příslušenství potřebných pro spolehlivou
a bezpečnou iniciaci rozbušek a zpožďovačů při normálních pracovních podmínkách.
Pokrývá šest následujících typů zařízení: roznětnice pro iniciaci elektrických rozbušek;
zkoušečky roznětnic; zkoušečky roznětných okruhů; odpalovací přívodní vedení pro použití
u elektrických roznětnic; spojovací vodiče rozbušek; iniciátory detonačních trubiček pro
neelektrické systémy. Zařízení uvažované pouze pro vnitřní použití je vyjmuto ze zkoušení
s vnějšími podmínkami v Příloze B. Roznětnice pro použití s elektronickými rozbuškami
a magneticky spojovanými rozbuškami jsou mimo předmět tohoto dokumentu.
ČSN EN 13763-26 byla vydána v květnu 2005.
Třída 67 - Výrobky chemického průmyslu
Obsahuje předmětové i zkušební technické normy pro další skupinu výrobků
chemického průmyslu, a to zejména pro pigmenty, nátěrové hmoty a tiskařské barvy a pro
jejich zkoušení. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 177 norem (k témuž datu v r. 2004 - 159,
v r. 2003 - 189, v r. 2002 - 173, v r. 2001 - 200 a v r. 2000 - 185 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
4 normy.
ČSN EN ISO 15181-1 (67 3049) Nátěrové hmoty. Stanovení rychlosti uvolňování
biocidů z antivegetativních nátěrů. Část 1: Obecná metoda pro extrakci biocidů. Je
jednou ze série norem týkající se vzorkování a zkoušení nátěrových hmot a obdobných
výrobků. Tato část specifikuje základní metodu pro extrakci biocidů z nátěrového filmu
antivegetativních nátěrů do specifikované umělé slané vody za specifických podmínek. Může
být použita ve spojení s ČSN EN ISO 15181-2 k stanovení množství biocidů na bázi mědi
v extraktu a umožňuje výpočet rychlosti uvolňování biocidů z nátěrového filmu.
ČSN EN ISO 15181-1 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN ISO 15880 (67 3048) Nátěrové hmoty a pojiva. Stanovení hodnoty MEQ
povlakových materiálů. Vydána v únoru 2005.
ČSN EN ISO 15181-2 (67 3049) Nátěrové hmoty. Stanovení rychlosti uvolňování
biocidů z antivegetativních nátěrů. Část 2: Stanovení koncentrace iontu mědi v extraktu
a výpočet rychlosti uvolňování. Je jednou ze série norem týkající se vzorkování a zkoušení
nátěrových hmot a obdobných výrobků. Tato část specifikuje aparaturu a metody zkoušení
pro stanovení biocidů založených na mědi v umělé mořské vodě, které byly extrahovány
z antivegetativních nátěrů podle (ČSN) EN ISO 15181-1. Stanovuje koncentraci měďnatých
iontů a obsahuje postup pro konečný výpočet rychlosti uvolňování mědi. Je prokázáno, že
malé změny v určitých parametrech metody zkoušení mohou velmi ovlivnit rychlost
vyluhování určitých biocidů, a proto jsou rychlosti uvolňování porovnávány se
zdokumentovanými referenčními postupy, a tím se má za to, že podmínky zkoušky odpovídají
běžným provozním podmínkám. ČSN EN ISO 15181-2 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN ISO 11341 (67 3097) Nátěrové hmoty. Umělé stárnutí a expozice
umělého záření. Expozice filtrovaného záření xenonové obloukové výbojky. Vydána
v červnu 2005. Touto normou se nahrazuje ČSN EN ISO 11341 z listopadu 1998.
116
Třída 68 - Výrobky chemického průmyslu
Obsahuje předmětové i zkušební technické normy pro poslední skupinu výrobků
chemického průmyslu, a to zejména pro mýdla a detergenty, kosmetiku, vonné kompozice
a konečně pro (abecedně seřazené) anorganické i organické čisté chemikálie a činidla, ve
většině případů včetně zkušebních metod. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 86 norem (k témuž datu v r. 2004 - 85,
v r. 2003 - 94, v r. 2002 - 99, v r. 2001 - 107 a v r. 2000 - 108 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí naše recenze a záznamy, jsme v této třídě nezachytili žádnou
novelizovanou resp. nově vydanou normu. (Úbytek norem ve třídě šel na vrub rušení
zastaralých norem bez náhrady.)
Třída 69 - Strojní zařízení chemického průmyslu
Obsahuje názvoslovné a předpisové technické normy pro zařízení chemického
průmyslu, a to zejména pro příruby, obslužné konstrukce nádob, stroje na zpracování plastů
a pryže, stroje pro gumárenskou a plastikářskou technologii, odstředivky, předpisy pro
zařízení na výrobu plynů, odparky, tlakové nádoby, výměníky tepla. Dále pro kryogenické
nádoby, nadzemní i podzemní nádrže (včetně uskladňovacích), tlakové nádoby na dopravu
plynů a konečně součásti nádob. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 204 norem (k témuž datu v r. 2004 - 189,
v r. 2003 - 131, v r. 2002 - 146, v r. 2001 - 137 a v r. 2000 - 130 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
9 norem.
ČSN EN 764 (69 0004) Tlaková zařízení. Norma má tyto části: Část 1: Tlak, teplota,
objem, jmenovitá světlost ; Část 2: Veličiny, značky a jednotky; Část 3: Definice zúčastěných
stran; Část 4: Zpracování technických dodacích podmínek pro kovové materiály;
Část 5: :Dokumenty kontroly kovových materiálů a shoda s materiálovou specifikací;
Část 6: : Provozní návody; Část 7: Bezpečnostní systémy pro netopená tlaková zařízení.
V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 764-1 (69 0004) Tlaková zařízení. Část 1: Terminologie. Tlak, teplota,
objem, jmenovitá světlost. Definuje základní terminologii a značky používané pro tlaková
zařízení a soubory, na které se vztahuje evropská směrnice 97/23/ES, týkající se tlaku teploty,
objemu a jmenovité světlosti. Pro účely této normy se pod pojmem tlakové zařízení rozumí
nádoby, potrubí, tlakové příslušenství a bezpečnostní příslušenství. Vztah mezi veličinami
tlaku definovanými v této normě jsou ukázány na obr. 4 a 5 v (ČSN) EN 764-7. Tyto obrázky
rovněž zobrazují vztahy mezi těmito látkami a tlaky vztahujícími se k bezpečnostnímu
příslušenství. Česky je uvedeno názvosloví, česky je definováno cca 18 hesel. V Příloze A je
slovník hesel v těchto jazycích dánsky, německy, řecky, anglicky, španělsky, finsky,
francouzsky, islandsky, italsky, holandsky, norsky, portugalsky a švédsky. Poznámka
recenzenta: Směrnice 97/23/ES byla v ČR zavedena jako nařízení vlády č. 26/2003 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení, v platném znění. Norma ovšem
nemá žádný údaj, z něhož by bylo patrno, že jde o harmonizovanou normu! ČSN EN 764-1
byla vydána v únoru 2005. Touto normou se nahrazuje ČSN EN 764 z května 1996.
ČSN EN 289 (69 1289) Stroje pro zpracování pryže a plastů. Lisy. Bezpečnostní
požadavky. Stanovuje základní bezpečnostní požadavky na hydraulické lisy, včetně
kolenových a hydromechanických lisů, s vertikálním uzavíracím pohybem větším než 6 mm,
117
pro lisování plastů a/nebo pryže. Tento dokument zahrnuje všechna nebezpečí uvedená
v kapitole 4. Jsou specifikovány bezpečnostní požadavky týkající se dalších nebezpečí
vyvolaných vzájemným působením mezi lisy a pomocným zařízením, zvláště zařízením pro
plnění a vyprazdňování. Nejsou specifikovány bezpečnostní požadavky na samotné pomocné
zařízení. Kapitola 4 specifikuje především různá úrazová nebezpečí, ale i nebezpečí
způsobená hlukem a vytvářená plyny, prachem a parami. V kapitole 5 jsou pak uvedena
technická opatření k minimalizaci rizik, vyplývajících z těchto nebezpečí. Tato norma neplatí
pro lisy vyrobené před datem zveřejnění této normy CEN. Za pozornost stojí Příloha ZA,
která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské směrnici
98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice
zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní
zařízení, v platném znění. ČSN EN 289 byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN 289
z března 1995.
ČSN EN 13418 (69 1750) Stroje pro zpracování pryže a plastů. Stroje pro
navíjení fólií nebo pásů. Bezpečnostní požadavky. Stanovuje bezpečnostní požadavky na
konstrukci a provedení strojů pro navíjení, odvíjení a převíjení fólií nebo pásů vyrobených
z pryže, plastu a složených materiálů s ohledem na významná nebezpečí uvedená v kapitole 4.
Tato kapitola, jak je to v podobných normách obvyklé, obsahuje různá úrazová nebezpečí
a dále nebezpečí vytvářená hlukem. V této normě nejsou zahrnuty technické bezpečnostní
požadavky na konstrukci a provedení pomocných zařízení pro zvedání a manipulaci,
například navíjecích jader nebo cívek a také požadavky na konstrukci a provedení zařízení
pro monitorování tloušťky. V této normě také nejsou zahrnuta nebezpečí vytvářená
elektromagnetickým zářením, například ze zařízení pro monitorování tloušťky a dále toxická
nebo chemická nebezpečí a nebezpečí vytvářená působením prachu, dýmu nebo plynu, která
se mohou objevit u materiálů se kterými se pracuje. Norma platí pro stroje vyrobené po datu
schválení této normy CEN. Obsáhlejší norma, cca 47 stran. Za pozornost stojí Příloha ZA,
která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské směrnici
98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice
zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní
zařízení, v platném znění. ČSN EN 13418 byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN 13616 (69 9116) Zabezpečovací zařízení proti přeplnění stabilních
nádrží na kapalná ropná paliva. Specifikuje minimální požadavky na provedení
a konstrukci různých typů zařízení na ochranu proti přeplnění, která jsou limitována pro
stabilní dílensky vyráběné nádrže, jak kovové tak i nekovové. Zahrnuje zařízení pro
podzemní i nadzemní nádrže s maximální výškou 5 m. Pro pokrytí různých typů zařízení proti
přeplnění byly vyvinuty dva typy: Typ A: Zařízení proti přeplnění, kde ovládání není závislé
na autocisterně nebo zásobovacím systému. Typ B: Zařízení proti přeplnění, kde je ovládání
závislé na autocisterně nebo zásobovacím systému. Tato norma platí pro zařízení proti
přeplnění pro kapalná ropná paliva, mající bod vzplanutí nepřesahující 100°C. Požadavky
platí pro zařízení proti přeplnění používaná při teplotách okolí v rozsahu od –25°C do +60°C
a vystavených běžným změnám provozního tlaku. Při teplotách mimo tento rozsah mohou být
požadována dodatečná opatření závisející na dohodě mezi výrobcem a jeho klientem. Za
pozornost stojí Přílohy ZA, ZB a ZC, které potvrzují, že jde o harmonizovanou normu ke
třem směrnicím, a to k Směrnici 94/9/ES týkající se zařízení a ochranných zařízení
určených pro používání v potencionálně výbušných atmosférách. Poznámka recenzenta:
V ČR je Směrnice 94/9/ES zavedena nařízením vlády 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím
výbuchu. Dále ke Směrnici pro elektromagnetickou kompatibilitu (EMC) 89/336/EHS.
Poznámka recenzenta: V ČR je Směrnice 89/336/EHS zavedena nařízením vlády
118
č. 18/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich
elektromagnetické kompatibility. Konečně ke Směrnici o stavebních výrobcích
89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je Směrnice 89/106/EHS zavedena jednak
nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky,
ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se
stanoví technické požadavky na stavební výrobky s označením CE. ČSN EN 13616 byla
vydána v únoru 2005.
ČSN EN 13617 (69 9117) Benzínové čerpací stanice. Norma sestává z těchto částí:
Část 1: Bezpečnostní požadavky na konstrukci a provedení měrných čerpadel, výdejních
pistolí a dálkových čerpacích jednotek, Část 2: Bezpečnostní požadavky na konstrukci
a provedení bezpečnostních spojek používaných na měrných čerpadlech a výdejních pistolích,
Část 3: Bezpečnostní požadavky na konstrukci a provedení odlamovacích armatur a Část 4:
Bezpečnostní požadavky na konstrukci a provedení otočných čepů používaných na měrných
čerpadlech a výdejních pistolích. V prvním pololetí 2005 byly k dispozici všechny čtyři části:
ČSN EN 13617-1 (69 9117) Benzínové čerpací stanice. Část 1: Bezpečnostní
požadavky na konstrukci a provedení měrných čerpadel, výdejních pistolí a dálkových
čerpacích jednotek. Platí pro měrná čerpadla, výdejní pistole a dálkové čerpací jednotky
instalované v benzínových čerpacích stanicích, navržené pro vydávání tekutých paliv do
nádrží motorových vozidel, lodí a lehkých letadel a do přenosných nádob při rychlosti
průtoku 200 l.min-1 a určených pro používání a skladování při teplotách okolí mezi -20oC
a +40oC. Mohou být požadována doplňující opatření pro používání a skladování při teplotách
mimo tento rozsah dohodnutá mezi výrobcem a jeho klientem. Tato evropská norma se
zabývá všemi závažnými nebezpečími, nebezpečnými situacemi a událostmi týkajícími se
měrných čerpadel, výdejních pistolí a dálkových čerpacích jednotek, když jsou používány
podle předpokladů a podle podmínek předvídaných výrobcem (viz kapitolu 4, kde jsou – jako
obvykle – tabelárně zpracována především mechanická nebezpečí, nebezpečí z látek
v různých formách, nebezpečí požáru a další.). Tato evropská norma specifikuje výběr
zařízení a bezpečnostní požadavky na konstrukci a provedení. Tato evropská norma se
nezabývá hlučností a nebezpečím vztahujícím se k dopravě a instalování. Také neobsahuje
žádné požadavky na měřicí výkon. Stupeň účinnosti odvádění par není v této evropské normě
uvažován. Tato evropská norma neplatí na měrná čerpadla, výdejní pistole a dálkové čerpací
jednotky vyrobené před datem publikace tohoto dokumentu CEN. Za pozornost stojí Příloha
ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici 94/9/ES týkající se
zařízení a ochranných zařízení určených pro používání v potencionálně výbušných
atmosférách. Za pozornost stojí Příloha ZB, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to k nové strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES.
Poznámka recenzenta: V ČR je Směrnice 94/9/ES zavedena nařízením vlády 23/2003 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití
v prostředí s nebezpečím výbuchu. Dále Směrnice 98/37/ES pozměněná Směrnicí 98/79/ES je
zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní
zařízení, v platném znění. ČSN EN 13617-1 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 13617-2 (69 9117) Benzínové čerpací stanice. Část 2: Bezpečnostní
požadavky na konstrukci a provedení bezpečnostních spojek používaných na měrných
čerpadlech a výdejních pistolích. Specifikuje bezpečnostní požadavky na konstrukci
a provedení bezpečnostních spojek, kterými jsou vybavena měrná čerpadla a výdejní pistole
instalované a používané pro vydej kapalných paliv do nádrží motorových vozidel, lodí
a lehkých letadel a do přenosných nádob při průtoku 200 l.min-1. Věnuje obzvláštní pozornost
119
elektrickým, mechanickým a hydraulickým charakteristikám a elektrickým přístrojům
začleněným nebo zamontovaným do bezpečnostních spojek. Tato evropská norma specifikuje
bezpečnostní požadavky vztahující se na vznícení vydávaných kapalných paliv nebo jejich
výparů. Tato evropská norma se rovněž věnuje elektrickým a mechanickým nebezpečím. Za
pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k Směrnici 94/9/ES týkající se zařízení a ochranných zařízení určených pro používání
v potencionálně výbušných atmosférách. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice
zavedena nařízením vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení
a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu. ČSN EN 13617-2
byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 13617-3 (69 9117) Benzínové čerpací stanice. Část 3: Bezpečnostní
požadavky na konstrukci a provedení odlamovacích armatur. Specifikuje bezpečnostní
a ekologické požadavky na konstrukci a provedení odlamovacích armatur, kterými jsou
vybavena měrná čerpadla, výdejní pistole a/nebo satelitní výdejní systémy při benzínových
stanicích a používané pro vydávání kapalných paliv do nádrží motorových vozidel, lodí
a lehkých letadel a do přenosných nádob při rychlostech průtoku 200 l.min-1. Věnuje
obzvláštní pozornost mechanickým a hydraulickým charakteristikám. Poznámka recenzenta:
Funkcí odlamovacího ventilu je zabránit uvolňování kapaliny nebo par v případě nárazu nebo
požáru. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu,
a to k Směrnici 94/9/ES týkající se zařízení a ochranných zařízení určených pro
používání v potencionálně výbušných atmosférách. Poznámka recenzenta: V ČR je tato
směrnice zavedena nařízením vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu. ČSN
EN 13617-3 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 13617-4 (69 9117) Benzínové čerpací stanice. Část 4: Bezpečnostní
požadavky na konstrukci a provedení otočných čepů používaných na měrných
čerpadlech a výdejních pistolích. Specifikuje bezpečnostní požadavky na konstrukci
a provedení otočných čepů vhodných pro sestavy výdejních hadic u měrných čerpadlech
a výdejních zařízení instalovaných v čerpacích stanicích a používaných pro výdej kapalných
paliv do nádrží motorových vozidel, lodí a lehkých letadel a do přenosných nádob při průtoku
do 200 l.min-1. Věnuje obzvláštní pozornost elektrickým, mechanickým a hydraulickým
charakteristikám otočných čepů. Tato evropská norma se zaměřuje hlavně na nebezpečí
vztahující se ke vznícení vydávaných kapalných paliv nebo jejich par. Tato evropská norma
se rovněž věnuje elektrickým a mechanickým nebezpečím otočných čepů. Tento dokument
není použitelný na otočné čepy pro vydávání stlačených plynů. Za pozornost stojí Příloha ZA,
která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici 94/9/ES týkající se
zařízení a ochranných zařízení určených pro používání v potencionálně výbušných
atmosférách. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády
č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené
pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu. ČSN EN 13617-4 byla vydána v květnu 2005.
Třída 70 - Výrobky ze skla a tavených hornin
Obsahuje předmětové i zkušební technické normy pro sklo a výrobky ze skla, pro
bezpečnostní sklo, skleněná vlákna, pro sklo pro elektrotechniku, obalové, nápojové
a konzervové sklo. Dále sklo pro zdravotnictví, pro kosmetiku aj. V neposlední řadě pro
laboratorní sklo (odměrné, skleněné armatury, potrubí i tvarovky apod.). Konečně pro slinuté
skleněné filtry i pro sklo užitkové. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
120
systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 234 norem (k témuž datu v r. 2004 - 235,
v r. 2003 - 241, v r. 2002 - 424, v r. 2001 - 249 a v r. 2000 - 259 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
13 norem.
ČSN EN 572 (70 1010) Sklo ve stavebnictví. Základní výrobky ze
sodnovápenatokřemičitého skla. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Definice
a obecné fyzikální a mechanické vlastnosti, Část 2: Sklo float, Část 3: Sklo leštěné s drátěnou
vložkou, Část 4: Sklo ploché tažené, Část 5: Sklo vzorované sklo, Část 6:Sklo vzorované
s drátěnou vložkou, Část 7: Profilované stavební sklo s nebo bez drátěné vložky,
Část 8: Dodávané a konečné řezané rozměry a Část 9: Hodnocení shody. V prvním pololetí
2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 572-9 (70 1010) Sklo ve stavebnictví. Základní výrobky ze
sodnovápenatokřemičitého skla. Část 9: Hodnocení shody/Výrobková norma. Týká se
hodnocení shody a řízení výroby základních výrobků ze sodnovápenatokřemičitého skla pro
použití ve stavebnictví. Za pozornost stojí kapitola 4 - Požadavky, která normalizuje řadu
bezpečnostních parametrů (bezpečnost v případě požáru, při použití, ochrana před hlukem
apod. a obsahuje v čl. 4.5 o nebezpečných látkách tento požadavek: materiály použité ve
výrobcích nesmí uvolňovat jakékoli nebezpečné látky nad maximální dovolenou úroveň,
uvedenou v příslušné EN pro materiál nebo úroveň dovolenou národním nařízením cílového
členského státu. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 572-9 byla vydána
v únoru 2005.
ČSN EN 1748 (70 1020) Sklo ve stavebnictví. Zvláštní základní výrobky. Norma
ČSN EN 1748 se skládá z následujících částí: Borosilikátová skla. Část 1-1: Definice
a obecné fyzikální a mechanické vlastnosti a Borosilikátová skla Část 1-2: Hodnocení
shody/Výrobková norma a dále Sklokeramika Část 2-1: Definice a obecné fyzikální
a mechanické vlastnosti a Sklokeramika Část 2-2: Hodnocení shody/Výrobková norma.
V prvním pololetí 2005 byly k dispozici všechny čtyři části:
ČSN EN 1748-1-1 (70 1020) Sklo ve stavebnictví. Zvláštní základní výrobky.
Borosilikátová skla. Část 1-1: Definice a obecné fyzikální a mechanické vlastnosti.
Definuje a klasifikuje borosilikátová skla pro použití ve stavebnictví. Dokument uvádí jejich
chemické složení, hlavní fyzikální a mechanické vlastnosti, požadavky na rozměry
a minimální jakost (s ohledem na optické a viditelné vady). Vztahuje se na borosilikátová skla
dodávaná ve skladových rozměrech nebo řezaných rozměrech pro konečné použití. Tento
dokument se nevztahuje na konečné řezané rozměry menší než 100 mm nebo s plochou menší
než 0,05 m2. ČSN EN 1748-1-1 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 1748-1
z ledna 1999.
ČSN EN 1748-1-2 (70 1020) Sklo ve stavebnictví. Zvláštní základní výrobky.
Borosilikátová skla. Část 1-2: Hodnocení shody/Výrobková norma. Týká se hodnocení
shody a řízení výroby výrobků z borosilikátového skla pro použití ve stavebnictví. Za
pozornost stojí např. čl. 4.2.2, který obsahuje charakteristiky výrobků z borosilikátového skla
s ohledem na bezpečnost v případě požáru, při použití, na ochranu před hlukem, z hlediska
121
udržování energie a úsporu tepla apod. Dále čl. 4.5 obsahuje požadavek, že „materiály použité
ve výrobcích nesmí uvolňovat jakékoli nebezpečné látky nad maximální dovolenou úroveň
uvedenou v příslušné evropské normě pro materiál nebo úroveň dovolenou národním
nařízením cílového členského státu“. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že
jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: I když to v normě není zmíněno, je v ČR tato směrnice zavedena
jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané
stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002
Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN
1748-1-2 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 1748-2-1 (70 1020) Sklo ve stavebnictví. Zvláštní základní výrobky.
Sklokeramika. Část 2-1: Definice a obecné fyzikální a mechanické vlastnosti. Definuje,
specifikuje a klasifikuje sklokeramiku pro použití ve stavebnictví. Dokument uvádí její
chemické složení, hlavní fyzikální a mechanické vlastnosti, požadavky na rozměry
a minimální jakost (s ohledem na optické a viditelné vady). Tento dokument se vztahuje na
sklokeramiku dodávanou ve skladových rozměrech nebo řezaných rozměrech pro konečné
použití. Tento dokument se nevztahuje na konečné řezané rozměry menší než 100 mm nebo
s plochou menší než 0,05 m2. ČSN EN 1748-2-1 byla vydána v květnu 2005. Nahradila
ČSN EN 1748-2 z ledna 1999.
ČSN EN 1748-2-2 (70 1020) Sklo ve stavebnictví. Zvláštní základní výrobky.
Sklokeramika. Část 2-2: Hodnocení shody/Výrobková norma. Týká se hodnocení shody
a řízení výroby sklokeramiky pro použití ve stavebnictví. Za pozornost stojí např. čl. 4.2.2,
který obsahuje charakteristiky výrobků z borosilikátového skla s ohledem na bezpečnost
v případě požáru, při použití, na ochranu před hlukem, z hlediska udržování energie a úsporu
tepla apod. Dále čl. 4.5 obsahuje požadavek, že „materiály použité ve výrobcích nesmí
uvolňovat jakékoli nebezpečné látky nad maximální dovolenou úroveň uvedenou v příslušné
evropské normě pro materiál nebo úroveň dovolenou národním nařízením cílového členského
státu“. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu,
a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: I když to
v normě není zmíněno, je v ČR tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 1748-2-2 byla vydána
v červnu 2005.
ČSN EN 357 (70 1022) Sklo ve stavebnictví. Požárně odolné zasklené prvky
s průhlednými nebo průsvitnými skleněnými prvky. Klasifikace požární odolnosti.
Stanovuje klasifikaci průhledných nebo průsvitných výrobků ze skla pro použití v příslušných
zasklených prvcích, speciálně určených pro zajištění požární odolnosti. Tyto výrobky ze skla
jsou popsány v evropských normách pro základní a zpracované výrobky ze skla. ČSN EN 357
byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 365 ze září 1995.
ČSN EN 1096 (70 1030) Sklo ve stavebnictví. Sklo s povlakem. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Definice a zatřídění, Část 2: Požadavky a zkušební metody pro
povlaky třídy A, B a S, Část 3: Požadavky a zkušební metody pro povlaky třídy C a D a Část
4: Hodnocení shody/Výrobková norma. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 1096-4 (70 1030) Sklo ve stavebnictví. Sklo s povlakem. Část 4:
Hodnocení shody/Výrobková norma. Týká se hodnocení shody a řízení výroby skla
s povlakem pro použití ve stavebnictví. Za pozornost stojí řada článků v kapitole 4 –
122
Požadavky, které se týkají bezpečnosti v případě požáru, výbuchu, nárazu apod., ochrany před
hlukem, udržování energie a úspory tepla apod. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která
potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích
89/106/EHS. Poznámka recenzenta: I když to v normě není zmíněno, je v ČR tato směrnice
zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády
č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.
ČSN EN 1096-4 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 1863 (70 1042) Sklo ve stavebnictví. Tepelně zpevněné
sodnovápenatokřemičité sklo. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Definice
a popis a Část 2: Hodnocení shody/Výrobková norma. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici
tato část:
ČSN EN 1863-2 (70 1042) Sklo ve stavebnictví. Tepelně zpevněné
sodnovápenatokřemičité sklo. Část 2: Hodnocení shody/Výrobková norma. Týká se
hodnocení shody a řízení výroby plochého tepelně zpevněného sodnovápenatokřemičitého
skla pro použití ve stavebnictví. Za pozornost stojí řada článků v kapitole 4 – Požadavky,
které se týkají bezpečnosti v případě požáru, výbuchu, nárazu apod., ochrany před hlukem,
udržování energie a úspory tepla apod. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že
jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: I když to v normě není zmíněno, je v ČR tato směrnice zavedena
jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané
stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002
Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN
1863-2 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 12150 (70 1570) Sklo ve stavebnictví. Tepelně zpevněné
sodnovápenatokřemičité bezpečnostní sklo. Norma se skládá z následujících částí: Část 1:
Definice a popis a Část 2: Hodnocení shody/Výrobková norma. V prvním pololetí 2005 byla
k dispozici tato část:
ČSN EN 12150-2 (70 1570) Sklo ve stavebnictví. Tepelně zpevněné
sodnovápenatokřemičité bezpečnostní sklo. Část 2: Hodnocení shody/Výrobková norma.
Týká se hodnocení shody a řízení výroby plochého tepelně tvrzeného
sodnovápenatokřemičitého bezpečnostního skla pro použití ve stavebnictví. Za pozornost stojí
řada článků v kapitole 4 – Požadavky, které se týkají bezpečnosti v případě požáru, výbuchu,
nárazu apod., ochrany před hlukem, udržování energie a úspory tepla apod. Za pozornost stojí
celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU
o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: I když to v normě není zmíněno,
je v ČR tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb.,
jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební
výrobky označované CE. ČSN EN 12150-2 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN ISO 8362 (70 3360) Obaly pro injekční přípravky a příslušenství. Norma
se skládá z následujících částí: Část 1: Injekční lahvičky ze skleněných trubic, Část 2:
Uzávěry pro injekční lahvičky, Část 3: Hliníkové lemovací uzávěry pro injekční lahvičky, Část
4: Injekční lahvičky z hutního skla, Část 5: Lyofilizační uzávěry pro injekční lahvičky,
Část 6: Lemovací uzávěry pro injekční lahvičky z hliníku v kombinaci s plastem a Část 7:
Injekční lemovací uzávěry z hliníku v kombinaci s plastem bez překrytí plastové části.
V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
123
ČSN EN ISO 8362-1 (70 3360) Obaly pro injekční přípravky a příslušenství.
Část 1: Injekční lahvičky ze skleněných trubic. Stanovuje tvary, rozměry a objemy
skleněných lahviček pro injekční přípravky. Rovněž stanovuje materiály, ze kterých musí být
obaly vyrobeny a požadavky na vlastnosti obalů samotných. Tato první část se vztahuje na
bezbarvé nebo hnědé skleněné obaly z trubic z boritokřemičitého nebo sodnovápenatého skla
s úpravou vnitřního povrchu nebo bez jeho úpravy, které jsou určeny jako obal pro
uchovávání nebo přepravu injekčních přípravků. ČSN EN ISO 8362-1 byla vydána v lednu
2005. Nahradila ČSN EN ISO 28362-1 z března 1997.
ČSN EN ISO 8362-3 (70 3360) Obaly pro injekční přípravky a příslušenství.
Část 3: Hliníkové lemovací uzávěry pro injekční lahvičky. Specifikuje hliníkové lemovací
uzávěry pro injekční lahvičky, které jsou popsány v (ČSN) EN ISO 8362-1
a (ČSN) EN ISO 8362-4. ČSN EN ISO 8362-3 byla vydána v lednu 2005. Nahradila
ČSN EN ISO 8362-3 ze září 2003. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN ISO 8362-3:2003
ze září 2003 převzala EN ISO 8362-3:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato
norma ji přejímá překladem.
ČSN EN ISO 8362-4 (70 3360) Obaly pro injekční přípravky a příslušenství.
Část 4: Injekční lahvičky z hutního skla. Stanovuje tvary, rozměry a objemy skleněných
lahviček pro injekční přípravky. Rovněž stanovuje materiály, ze kterých musí být obaly
vyrobeny a požadavky na vlastnosti obalů samotných. Vztahuje se na bezbarvé nebo hnědé
skleněné obaly z hutního boritokřemičitého nebo sodnovápenatého skla s úpravou vnitřního
povrchu nebo bez jeho úpravy, které jsou určeny jako obal pro uchovávání nebo přepravu
injekčních přípravků. ČSN EN ISO 8362-4 byla vydána v lednu 2005. Nahradila
ČSN EN ISO 28362-4 z března 1997.
Třída 71 - Sklo a tavené horniny - materiálové listy a výrobní zařízení
Zahrnuje pouze materiálové listy laboratorních a technických skel. V SZÚ není tato
třída českých technických norem systematicky sledována.
V této velmi malé třídě byla k 1. lednu 2005 jedna norma (k témuž datu v r. 2004,
2003, 2002, 2001 také jen 1 a v r. 2000 - 7 norem).
Třída 72 - Stavební suroviny, materiály a výrobky
Obsahuje předmětové i zkušební technické normy pro stavební materiály, a to zejména
pro zeminy, horniny, přírodní kámen, nerudné nerosty (písky, kameniva, zeminy, tuha, slída,
apod.), pojiva, strusky, popílky, cement, vápno, malty apod. Dále normy pro cementové
výrobky, cihly a cihlářské výrobky, stavební materiály, keramické materiály a výrobky,
porcelán užitkový i laboratorní, žárovzdorné výrobky a materiály, izolační materiály,
hydroizolační pásy a fólie. Konečně obsahuje předmětové normy pro drtiče, mlýny na
nerostné hmoty, třídiče a odlučovače. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována.
V této třídě byla k 1. lednu 2005 celkem 858 norem (k témuž datu v r. 2004 - 851,
v r. 2003 - 827, v r. 2002 - 897, v r. 2001 - 725 a v r. 2000 - 686 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
48 norem.
ČSN EN ISO 14688 (72 1003) Geotechnický průzkum a zkoušení. Pojmenování
a zatřiďování zemin. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Pojmenování a popis,
Část 2: Zásady pro zatřiďování a Část 3: Elektronická výměna dat pro pojmenování a popis
zemin. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
124
ČSN EN ISO 14688-2 (72 1003) Geotechnický průzkum a zkoušení. Pojmenování
a zatřiďování zemin. Část 2: Zásady pro zatřiďování. Stanovuje základní zásady pro
pojmenování a zatřiďování zemin na základě jejich látkových a hmotnostních vlastností,
zpravidla používaných pro inženýrské účely. Významné vlastnosti jednotlivých zemin se
mohou lišit a proto může být vhodnější, pro konkrétní projekty nebo materiály, použít
podrobnější rozdělení nebo klasifikaci. Pojmenování a popis zemin jsou předmětem normy
(ČSN) EN ISO 14688-1. Zásady zatřiďování, stanovené v této části normy
(ČSN) EN ISO 14688, umožňují seskupit zeminy do jednotlivých tříd s podobným složením,
geotechnickými vlastnostmi a s ohledem na jejich vhodnost pro geotechnické inženýrské
účely, mezi něž patří: - zakládání, - zlepšování zemin, - pozemní komunikace, - násypy,
- přehrady, - odvodňovací systémy. Tato část normy je použitelná pro přirozené zeminy a pro
materiály jim podobné, jako jsou materiály vytvořené in-situ lidskou činností či přírodní
materiály znovu uložené, ale není to klasifikace samotné zeminy. Pojmenování a popis hornin
jsou obsahem normy (ČSN) EN ISO 14689-1. ČSN EN ISO 14688-2 byla vydána v březnu
2005. Nahradila ČSN EN ISO 14688-2 ze září 2004.
ČSN EN ISO 22476 (72 1004) Geotechnický průzkum a zkoušení. Terenní
zkoušky. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Statická penetrační zkouška
s elektrickým snímáním dat a měřením pórového tlaku, Část 2: Dynamická penetrační
zkouška, Část 3: Standardní penetrační zkouška, Část 4: Zkouška presiometrem Ménard,
Část 5: Zkouška pružným dilatometrem, Část 6: Zkouška samozávrtným presiometrem, Část
7: Zkouška Goodmanovým lisem, Část 8: Zkouška zatlačovaným presiometrem, Část 9:
Terénní vrtulková zkouška, Část 10: Tíhová penetrační zkouška, Část 11: Zkouška s plochým
dilatometrem, Část 12: Statická penetrační zkouška s mechanickým hrotem a Část 13:
Zatěžovací zkouška deskou. V prvém pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN ISO 22476-2 (72 1004) Geotechnický průzkum a zkoušení. Terenní
zkoušky. Část 2: Dynamická penetrační zkouška. Specifikuje požadavky na nepřímé
průzkumy zemin dynamickou penetrací, jako součásti geotechnického průzkumu a zkoušení
podle (ČSN) EN 1997-1 a (ČSN) EN 1997-2. Tento dokument se zabývá stanovením odporu
zemin a poloskalních hornin in-situ při dynamické penetraci kužele. K zarážení kužele je
používán beran o známé hmotnosti a známé výšce pádu. Penetrační odpor je definován jako
počet úderů potřebných k zaražení kužele do stanovené hloubky. Je prováděn spojitý záznam
s hloubkou. Tato zkouška neumožňuje odebrání vzorků. ČSN EN ISO 22476-2 byla vydána
v červnu 2005. Nahradila ČSN EN ISO 22476-3 z dubna 2005. Poznámka recenzenta:
Zatímco ČSN EN 22476-3:2005 z dubna 2005 převzala EN 22476-3:2005 schválením
k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN ISO 22476-3 (72 1004) Geotechnický průzkum a zkoušení. Terénní
zkoušky. Část 3: Standardní penetrační zkouška. Specifikuje požadavky na nepřímé
průzkumy zeminy standardní penetrační zkouškou, jako část geotechnického průzkumu
a zkoušení podle ČSN EN 1997-1 a ČSN EN 1997-2 pro doplnění přímých průzkumů. Cílem
standardní penetrační zkoušky je stanovení odporu zeminy na čelbě vrtu k dynamické
penetraci děleného pouzdra odběrného přístroje a odebrání porušených zkušebních vzorků pro
účely pojmenování a popisu. Standardní penetrační zkouška je určena především ke stanovení
pevnostních a přetvárných parametrů nesoudržných zemin. Touto zkouškou lze získat
hodnotné informace i pro jiné typy zemin. ČSN EN ISO 22476-3 byla vydána v červnu 2005.
ČSN CEN ISO/TS 17892 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Stanovení
vlhkosti zemin, Část 2: Stanovení objemové hmotnosti jemnozrnných zemin, Část 3: Stanovení
zdánlivé hustoty pevných částic zemin pomocí pyknometru, Část 4: Stanovení zrnitosti zemin,
125
Část 5: Stanovení stlačitelnosti zemin v edometru, Část 6: Kuželová zkouška, Část 7: Zkouška
pevnosti v prostém tlaku u jemnozrnných zemin, Část 8: Stanovení pevnosti zemin
nekonsolidovanou neodvodněnou triaxiální zkouškou, Část 9: Konsolidovaná triaxiální
zkouška vodou nasycených zemin, Část 10: Krabicová smyková zkouška, Část 11: Stanovení
propustnosti zemin při konstantním a proměnném spádu a Část 12: Stanovení konzistenčních
mezí zemin. Tato technická specifikace popisuje laboratorní stanovení vlhkosti zkušebního
vzorku zeminy pomocí vysoušení v sušárně, v rámci rozsahu geotechnických průzkumů podle
prEN 1997-1 a prEN 1997-2. Stanovení vlhkosti zeminy je u přirozené zeminy požadováno při
jejím zatřiďování, u zhutňovaných zemin jako kontrolní kritérium. V prvním pololetí 2005
bylo k dispozici všech 12 částí:
ČSN CEN ISO/TS 17892-1 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 1: Stanovení vlhkosti zemin. Vydána v dubnu 2005.
Nahradila ČSN 72 1012 z 26. 9. 1980.
ČSN CEN ISO/TS 17892-2 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 2: Stanovení objemové hmotnosti jemnozrnných
zemin. Vydána v dubnu 2005.
ČSN CEN ISO/TS 17892-3 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 3: Stanovení zdánlivé hustoty pevných částic zemin
pomocí pyknometru. Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN 72 1011 z 26. 9. 1980.
ČSN CEN ISO/TS 17892-4 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 4: Stanovení zrnitosti zemin. Vydána v dubnu 2005.
Nahradila ČSN 72 1017 ze září 1995.
ČSN CEN ISO/TS 17892-5 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 5: Stanovení stlačitelnosti zemin v edometru. Vydána
v dubnu 2005. Nahradila ČSN 72 1027 z 26. 8. 1983.
ČSN CEN ISO/TS 17892-6 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 6: Kuželová zkouška. Vydána v dubnu 2005.
ČSN CEN ISO/TS 17892-7 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 7: Zkouška pevnosti v prostém tlaku u jemnozrnných
zemin. Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN 72 1025 z prosince 1992.
ČSN CEN ISO/TS 17892-8 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 8: Stanovení pevnosti zemin nekonsolidovanou
neodvodněnou triaxiální zkouškou. Vydána v dubnu 2005.
ČSN CEN ISO/TS 17892-9 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 9: Konsolidovaná triaxiální zkouška vodou
nasycených zemin. Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN 72 1031 z 26. 10. 1987.
ČSN CEN ISO/TS 17892-10 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 10: Krabicová smyková zkouška. Vydána v dubnu
2005. Nahradila ČSN 72 1030 z 12. 10. 1987.
ČSN CEN ISO/TS 17892-11 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 11: Stanovení propustnosti zemin při konstantním
a proměnném spádu. Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN 72 1020 z 14. 5. 1990.
ČSN CEN ISO/TS 17892-12 (72 1007) Geotechnický průzkum a zkoušení.
Laboratorní zkoušky zemin. Část 12: Stanovení konzistenčních mezí. Vydána v dubnu
126
2005. Nahradila ČSN 72 1013 z 20. 12. 1967 a ČSN 72 1014 z 20. 12. 1967.
ČSN EN 14146 (72 1132) Zkušební metody přírodního kamene. Stanovení
dynamického modulu pružnosti (pomocí základní resonanční frekvence). Vydána
v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 14146 ze září 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 14146 ze září 2004 převzala EN 14146:2004 schválením k přímému používání jako
ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 14158 (72 1133) Zkušební metody přírodního kamene. Stanovení lomové
energie. Vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 14158 ze září 2004. Poznámka
recenzenta: Zatímco ČSN EN 14158 ze září 2004 převzala EN 14158:2004 schválením
k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 14157 (72 1158) Zkušební metody přírodního kamene. Stanovení
odolnosti proti obrusu. Vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN 72 1158 z 6. 1. 1983.
ČSN EN 14579 (72 1166) Zkušební metody přírodního kamene. Stanovení
rychlosti šíření zvuku. Vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN 72 1166 z 22. 11. 1983.
ČSN EN 14617-2 (72 1450) Umělý kámen. Zkušební metody. Část 2: Stanovení
pevnosti za ohybu. Vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN 14617-2 ze září 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 14617-2 ze září 2004 převzala EN 14617-2:2004
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 1469 (72 1867) Výrobky z přírodního kamene. Obkladové desky.
Požadavky. Určuje požadavky pro desky z přírodního kamene, určené pro konečné úpravy
stěn a stropů. Tato norma nepopisuje drcený kámen, umělý kámen a montáž. Za pozornost
stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici
EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice
zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády
č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.
ČSN EN 1469 byla vydána v červnu 2005. S účinností od 1. 9. 2006 se ruší ČSN 72 1820 ze
7. 2. 1990, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou. Poznámka recenzenta:
Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem různých čísel.
ČSN EN 12057 (72 1870) Výrobky z přírodního kamene. Tenké desky.
Požadavky. Určuje požadavky pro ploché tenké desky z přírodního kamene, vyrobené pro
konečné úpravy podlahových ploch, schodů, stěn a stropů. Za pozornost stojí celá Příloha ZA,
která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních
výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena jednak
nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební
výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 12057
byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 12058 (72 1871) Výrobky z přírodního kamene. Podlahové a
schodišťové desky. Požadavky. Určuje požadavky pro ploché desky z přírodního kamene,
vyrobené pro pokrytí podlah a schodů. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že
jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
127
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 12058 byla vydána
v květnu 2005.
ČSN EN 12326 (72 1891) Výrobky z břidlice a přírodního kamene pro skládanou
střešní krytinu a vnější obklady. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Specifikace
výrobků a Část 2: Zkušební metody. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici první část:
ČSN EN 12326-1 (72 1891) Výrobky z břidlice a přírodního kamene pro
skládanou střešní krytinu a vnější obklady. Část 1: Specifikace výrobku. Stanovuje
požadavky na výrobky z břidlice pro střešní krytinu a vnější obklady zdí definovaných
v čl. 3.1, 3.2 a 3.3, které se používají jako skládaná krytina nebo vnější obklady (mimo vnější
lepené obklady). Tento dokument neplatí pro výrobky pro střešní krytinu a vnější obklady
vyrobené z následujících materiálů: a) horniny jiné, než definované v čl. 3.1, 3.2 a 3.3,
b) beton, c) polymerní materiály, d) vláknocement, e) kov, f) jíl. Norma také neplatí pro
vnitřní střešní krytinu a vnitřní obklady z břidlice. Neplatí též pro vnější kontaktní pláště
(lepené obklady). Pro účely této normy se břidlice pro střešní krytinu a vnější obklady
klasifikují podle typu výrobku a kamene, ze kterých jsou vyrobeny. Tato norma nestanovuje
požadavky na vzhled. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 12326-1 byla vydána
v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 12326-1 ze září 2004.
ČSN EN 14016-1 (72 2483) Látky pro hořečnatou maltovinu pro potěrové
materiály. Kaustický magnezit a chlorid hořečnatý. Část 1: Definice, požadavky. Určuje
požadavky pro kaustický magnezit a chlorid hořečnatý, který mají být použity pro potěrové
materiály z hořečnaté maltoviny a potěry z hořečnaté maltoviny uvedené v (ČSN) EN 13813.
ČSN EN 14016-1 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 14016-1 z června 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 14016-1 z června 2004 převzala EN 14016-1:2004
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 14016-2 (72 2483) Látky pro hořečnatou maltovinu pro potěrové
materiály. Kaustický magnezit a chlorid hořečnatý. Část 2: Zkušební metody. Určuje
požadavky pro kaustický magnezit a chlorid hořečnatý, které mají být použity pro potěrové
materiály z hořečnaté maltoviny a potěry z hořečnaté maltoviny uvedené v (ČSN) EN 13813,
a uvádí zkušební metody jimiž může být přezkoušeno, zda jsou splněny požadavky
(ČSN) EN 14016-1. ČSN EN 14016-2 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 140162 z června 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 14016-2 z června 2004 převzala
EN 14016-2:2004 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 13454 (72 2485) Pojiva, kompozitní pojiva a průmyslově vyráběné
maltové směsi pro podlahové potěry ze síranu vápenatého. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Definice a požadavky a Část 2: Zkušební metody. V prvním
pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 13454-1 (72 2485) Pojiva, kompozitní pojiva a průmyslově vyráběné
maltové směsi pro podlahové potěry ze síranu vápenatého. Část 1: Definice a požadavky.
Týká se pojiv, kompozitních pojiv a průmyslově vyráběných maltových směsí ze síranu
vápenatého určených k použití ve vnitřních stavebních podlahových konstrukcích. Tato
norma také zahrnuje požadavky na průmyslově vyráběné maltové směsi pro podlahové potěry
128
v (ČSN) EN 13813. Tato norma se netýká provádění potěrů. Podlahové potěry vyrobené
z výrobků, které splňují požadavky této normy, mohou přispět k tepelné a zvukové izolaci
a jejich ochranně proti ohni. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 13454-1 byla vydána
v únoru 2005.
ČSN EN 13279 (72 2486) Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky.
Skládá se z následujících částí: Část 1: Definice a požadavky a Část 2: Zkušební metody.
V prvém pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 13279-2 (72 2486) Sádrová pojiva a sádrové malty pro vnitřní omítky.
Část 2: Zkušební metody. Určuje zkušební metody pro sádrová pojiva a sádrové malty pro
vnitřní omítky, které splňují požadavky podle (ČSN) EN 13279-1. ČSN EN 13279-2 byla
vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 13279-2 z února 2005. Poznámka recenzenta:
Zatímco ČSN EN 13279-2 z února 2005 převzala EN 13279-2:2004 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 492 (72 3401) Vláknocementové desky a tvarovky. Specifikace výrobku
a zkušební metody. Stanovuje technické požadavky a zavádí postupy pro kontrolu
a zkoušení, stejně jako přejímací podmínky pro vláknocementové desky a z nich vyrobené
tvarovky pro jedno nebo více z následujících použití: - střešní krytina, - konečná vnitřní
úprava stěn, - konečná vnější úprava stěn a stropů. Norma platí pro vláknocementové desky,
s rozměrem h (viz kapitolu 4) nejvýše 850 mm, které se připevňují v přesahu. Pro účely této
normy se vláknocementové desky dělí podle jejich ohybného momentu. Norma zahrnuje
desky vyztužené vlákny různých druhů podle požadavků v 5.1.1. Norma neobsahuje výpočty
týkající se prací, projektových požadavků, způsobů montáže, sání větru nebo ochrany proti
dešti instalovaných výrobků. Za pozornost stojí v kapitole 5 - Požadavky na výrobek,
v čl. 5.1.1 - Složení, tento údaj: „Tato norma se týká dvou druhů vláknocementových desek
a tvarovek: - AT (azbestová technologie) pro výrobky vytvořené s obsahem chrysotilového
azbestu, - NT (bezazbestová technologie) pro výrobky vyztužené vlákny bez obsahu azbestu.“
Bohužel - a tento nedostatek (jak jsme zjistili např. v /ČSN/ EN 494 /třídicí znak 72 3402/) se
opakuje v jiných podobných normách – je v Příloze ZB, která obsahuje přehled právních
předpisů, které se týkají azbestu, citována (pokud jde o ČR) řadu let neplatná Směrnice
hlavního hygienika č. 76/1990 sb. Hygienické předpisy, která regulovala práci s azbestem. Za
pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato
směrnice zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak
nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky
označované CE. ČSN EN 492 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 492 z prosince
1995.
ČSN EN 494 (72 3402) Vláknocementové vlnité desky a tvarovky. Specifikace
výrobku a zkušební metody. Stanovuje technické požadavky a zavádí postupy pro kontrolu
a zkoušení, stejně jako přejímací podmínky pro vláknocementové vlnité desky a z nich
vyrobené tvarovky pro jedno nebo více z následujících použití: - střešní krytina, - konečná
vnitřní úprava stěn, - konečná vnější úprava stěn a stropů. Pro účely této normy se
vláknocementové vlnité desky dělí podle jejich výšky vlny a mechanických vlastností. Norma
129
zahrnuje vlnité desky, vyztužené vlákny různých druhů podle požadavků v 5.1.1. Norma
neobsahuje výpočty týkající se prací, projektových požadavků, způsobů montáže, sání větru
nebo ochrany proti dešti instalovaných výrobků. Za pozornost stojí v kapitole 5 - Požadavky
na výrobek, v čl. 5.1.1 - Složení, toto: „Tato norma se týká dvou druhů vláknocementových
desek a tvarovek: - AT (azbestová technologie) pro výrobky vytvořené s obsahem
chrysolitového azbestu, - NT (bezazbestová technologie) pro výrobky vyztužené vlákny bez
obsahu azbestu.“ Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou popsány. Poměrně
rozsáhlá norma, cca 57 stran. Bohužel - a tento nedostatek (jak jsme zjistili např.
v /ČSN/ EN 492 /třídicí znak 72 3401/) se opakuje v jiných podobných normách – je v Příloze
ZB, která obsahuje přehled právních předpisů, které se týkají azbestu, citována (pokud jde
o ČR) řadu let neplatná Směrnice hlavního hygienika č. 76/1990 sb. Hygienické předpisy. Za
pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato
směrnice zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak
nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky
označované CE. ČSN EN 494 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 494 z prosince
1995.
ČSN EN 12467 (72 3403) Vláknocementové ploché desky. Specifikace výrobku
a zkušební metody. Stanovuje technické požadavky a zavádí postupy pro kontrolu
a zkoušení, stejně jako přejímací podmínky pro vláknocementové ploché desky, obkladové
desky a pásy (dále jen desky), pro jedno nebo více z následujících použití: - konečná vnitřní
úprava stěn a stropů, - konečná vnější úprava stěn a stropů. Výrobky podle této normy lze
použít i pro jiné účely za předpokladu, že splní podmínky příslušných norem pro použití.
Norma zahrnuje desky vyztužené vlákny různých druhů podle požadavků v 5.1.1. Norma
neplatí pro desky navrhované jako protipožární ochrana. Za pozornost stojí v kapitole 5 –
Požadavky na výrobek, už zmíněný článek 5.1.1 Složení, který uvádí: „Desky se musí skládat
z cementu nebo křemičitanu vápenatého vzniklého při chemické reakci křemitých a
vápenatých materiálů a musí být vyztuženy vlákny. Cement musí odpovídat (ČSN) EN 197-1
nebo příslušným technickým specifikacím v zemi použití. Tato norma se týká dvou druhů
vláknocementových desek: - AT (azbestová technologie) pro desky vytvořené s obsahem
chrysotilového azbestu, - NT (bezazbestová technologie) pro desky vyztužené vlákny bez
obsahu azbestu. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou popsány. Bohužel - a
tento nedostatek (jak jsme zjistili např. v /ČSN/ EN 492 /třídicí znak 72 3401/ a také
v /ČSN/ EN 494 /třídicí znak 72 3402/) se opakuje v jiných podobných normách – je v Příloze
ZB, která obsahuje přehled právních předpisů, které se týkají azbestu, citována (pokud jde
o ČR), řadu let neplatná Směrnice hlavního hygienika č. 76/1990 sb. Hygienické předpisy,
která regulovala práci s azbestem. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 163/2002 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky a nařízením vlády
č 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.
Obě tato (nová) nařízení vlády nebyla dosud novelizována. ČSN EN 12467 byla vydána
v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 12467 ze září 2001.
ČSN EN 520 (72 36 11) Sádrokartonové desky. Definice, požadavky a zkušební
metody. Určuje vlastnosti a požadavky na sádrokartonové desky, které jsou použity při
stavebních konstrukcích, včetně sádrokartonových desek určených k použití následných
výrobních postupů sloužících k jejich úpravě. Zahrnuty jsou též desky navržené k použití při
jiných plošných dekoracích nebo pro nanesení sádrových omítek. Tato norma popisuje
130
následující vlastnosti výrobku: reakce na oheň, propustnost vodní páry, pevnost v tahu za
ohybu, odolnost proti rázu a tepelná odolnost. Následující vlastností jsou vlastnosti celého
sestaveného systému zahrnujícího sádrokartonové desky: Pevnost ve smyku, odolnost proti
ohni, vzduchová neprůzvučnost, kročejová neprůzvučnost, zvuková pohltivost a propustnost
vzduchu. Tyto vlastnosti se stanoví příslušnými evropskými zkušebními metodami. Je-li
požadováno, zkoušky mohou být provedeny na sestaveném systému za podmínek, které
odpovídají určenému použití. Tato evropská norma zahrnuje také další technické vlastnosti,
které jsou důležité pro použití a uplatnění výrobku ve stavebním průmyslu, a příslušné
zkušební metody. To zajišťuje hodnocení shody výrobku s touto evropskou normou. Za
pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: I když to
v normě není zmíněno, je v ČR tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 520 byla vydána v květnu
2005.
ČSN EN 14195 (72 36 12) Kovové konstrukční prvky pro sádrokartonové
systémy. Definice, požadavky a zkušební metody. Určuje vlastnosti a požadavky na kovové
konstrukční prvky, které jsou určeny hlavně pro konstrukce nenosných částí staveb, kdy jsou
použity sádrokartonové desky podle (ČSN) EN 520 a upravené výrobky a upravené výrobky
ze sádrokartonových desek podle (ČSN) EN 14190, např.: příčky, obklady stěn a stropní
podhledy, obklady trámů, sloupů, obklady kanálů a výtahových šachet. To se týká
následujících vlastností: reakce na oheň, pevnost v tahu stanovených podle příslušných
evropských zkušebních metod. Tyto vlastnosti pro technické specifikace vycházejí
z příslušných zkoušek. Tato evropská norma určuje postupy pro hodnocení shody výrobků,
pro něž je určena. Tato norma zahrnuje také další technické vlastnosti, které jsou důležité pro
použití a uplatnění výrobku ve stavebním průmyslu a příslušné zkušební metody. Způsob
označení musí zahrnout rozmanitost kovových prvků běžně používaných a to bez ohledu na
jejich tvar, profil nebo rozměry. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 163/2002 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky a nařízením vlády
č 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.
Obě tato (nová) nařízení vlády nebyla dosud novelizována. ČSN EN 14195 byla vydána
v červnu 2005.
ČSN P CEN/TS 14425 (72 7513) Speciální technická keramika. Zkušební metody
pro stanovení houževnatosti v lomu monolitické keramiky. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Pokyn pro výběr zkušební metody, Část 2: Metoda zkoušky
v ohybu s trhlinou na jedné hraně (SEPB), Část 3: Metoda zkoušky v ohybu se zářezem
chevron (CNB), Část 4: Metoda zkoušky v ohybu s povrchovou trhlinou (CSF) a Část 5:
Metoda zkoušky v ohybu se zářezem V (SEVNB). V prvním pololetí 2005 byly k dispozici tyto
části:
ČSN P CEN/TS 14425-1 (72 7513) Speciální technická keramika. Zkušební
metody pro stanovení houževnatosti v lomu monolitické keramiky. Část 1: Pokyn pro
výběr zkušební metody. Vydána v dubnu 2005.
ČSN P CEN/TS 14425-3 (72 7513) Speciální technická keramika. Zkušební
metody pro stanovení houževnatosti v lomu monolitické keramiky. Část 3: Metoda
zkoušky v ohybu se zářezem chevron (CNB). Vydána v květnu 2005.
131
ČSN P CEN/TS 820 (72 7533) Speciální technická keramika. Metody zkoušení
monolitické keramiky. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Stanovení pevnosti
v ohybu při zvýšených teplotách, Část 2: Stanovení deformace vlastním zatížením, Část 3:
Stanovení odolnosti proti náhlým změnám teploty chlazením vodou, Část 4: Stanovení
deformace tečením při ohybu za zvýšených teplot a Část 5: Stanovení modulu pružnosti při
zvýšených teplotách. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN P CEN/TS 820-5 (72 7533) Speciální technická keramika. Metody zkoušení
monolitické keramiky. Část 5: Stanovení modulu pružnosti při zvýšených teplotách.
Vydána v květnu 2005.
ČSN P CEN/TS 1071 (72 7570) Speciální technická keramika. Metody zkoušení
keramických povlaků. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Stanovení tloušťky
povlaku kontaktním profilometrem, Část 2: Stanovení tloušťky povlaku kráterovou brousicí
metodou, Část 3: Stanovení přilnavosti zkouškou vrypem, Část 4: Stanovení chemického
složení, Část 5: Stanovení pórovitosti, Část 6: Stanovení odolnosti povlaku k otěru
mikrootěrovou zkouškou, Část 7: Stanovení tvrdosti a Youngova modulu pružnosti
přístrojovou vtiskovou zkouškou, Část 8: Hodnocení přilnavosti vtiskovou zkouškou tvrdosti
podle Rockwella, Část 9: Stanovení lomového zatížení, Část 10: Stanovení tloušťky povlaku
pomocí příčného výbrusu a Část 11: Měření vnitřního pnutí podle Stoneyovy rovnice. (Části 7
až 11 jsou technické specifikace.) V prvém pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN P CEN/TS 1071-9 (72 7570) Speciální technická keramika. Metody zkoušení
keramických povlaků. Část 9: Stanovení lomového zatížení. Vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13707 (72 7601) Hydroizolační pásy a fólie. Vyztužené asfaltové pásy pro
hydroizolaci střech. Definice a charakteristiky. Specifikuje definice a charakteristiky
vyztužených hydroizolačních pásů, které jsou určeny pro hydroizolaci střech. Tyto pásy se
používají jako vrchní vrstvy, mezivrstvy a podkladní vrstvy. Do předmětu normy nepatří
vyztužené hydroizolační asfaltové pásy, které se používají pod skládané střešní krytiny. Do
předmětu normy nepatří také hydroizolační asfaltové pásy, které se celistvě lepí pod asfaltové
výrobky specifikované v prEN 14695 aplikované za horka (např. litý asfalt). V kapitole 5 –
Charakteristiky výrobku se mj. pojednává i o požární bezpečnosti (čl. 5.2.5). Pokud jde
o nebezpečné látky (čl. 5.3), odkazuje se na tabulku ZA.1 a Poznámky 1 a 2 uvedené v
Příloze ZA. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: I
když to v normě není zmíněno, je v ČR tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 13707 byla vydána
v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13707 z února 2005. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 13707 z února 2005 převzala EN 13707:2004 schválením k přímému používání jako
ČSN, tato norma ji přejímá překladem. Kromě toho, s účinností od 1. 8. 2007 se ruší
ČSN 50 3601 z 10. 11. 1975, která do uvedeného data platí souběžně s touto normou.
Poznámka recenzenta: Upozorňujeme na souběžnou platnost dvou norem různých čísel.
ČSN EN 13969 (72 7602) Hydroizolační pásy a fólie. Asfaltové pásy do izolace
proti vlhkosti a asfaltové pásy do izolace proti tlakové vodě. Definice a charakteristiky.
Specifikuje definice a charakteristiky vyztužených asfaltových pásů, které jsou určeny do
izolací staveb proti zemní vlhkosti a tlakové vodě. Norma specifikuje požadavky, zkušební
metody a hodnocení shody výrobků s požadavky této normy. V kapitole 5 – Charakteristiky
výrobku se mj. pojednává i o požární bezpečnosti (čl. 5.14). Pokud jde o nebezpečné látky
132
(čl. 5.15), odkazuje se na tabulku ZA.1 a Poznámky 1 a 2 uvedené v Příloze ZA. Za pozornost
stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici
EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: I když to v normě není
zmíněno, je v ČR tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se
stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády
č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 13969 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13970 (72 7603) Hydroizolační pásy a fólie. Asfaltové parozábrany.
Definice a charakteristiky. Specifikuje definice a charakteristiky vyztužených
hydroizolačních asfaltových pásů, které se ve stavebnictví používají na parozábrany. Norma
specifikuje požadavky, zkušební metody a hodnocení shody výrobků s požadavky této normy.
V kapitole 5 – Charakteristiky výrobku se mj. pojednává i o požární bezpečnosti (čl. 5.13).
Pokud jde o nebezpečné látky (čl. 5.14), odkazuje se na tabulku ZA.1 s tím, že asfaltové pásy
podle této normy nesmí obsahovat azbest a složky uhelného dehtu. Za pozornost stojí Příloha
A, která uvádí informace o chemické odolnosti asfaltových parozábran. Za pozornost stojí
celá Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU
o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: I když to v normě není zmíněno,
je v ČR tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb.,
jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební
výrobky označované CE. ČSN EN 13970 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13967 (72 7612) Hydroizolační pásy a fólie. Plastové a pryžové pásy
a fólie do izolace proti vlhkosti a plastové a pryžové pásy a fólie do izolace proti tlakové
vodě. Definice a charakteristiky. Specifikuje definice a charakteristiky plastových
a pryžových pásů a fólií, které jsou určeny do izolací staveb proti zemní vlhkosti a tlakové
vodě. Norma specifikuje požadavky, zkušební metody a hodnocení shody výrobků
s požadavky této normy. V kapitole 5 – Charakteristiky výrobku se mj. pojednává i o požární
bezpečnosti (čl. 5.16). Pokud jde o nebezpečné látky (čl. 5.17), odkazuje se na tabulku ZA.1
s tím, že výrobce musí uvést na obalu a v bezpečnostním listu výrobku použití jakékoliv
přísady nebo složky, považované za nebezpečné. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která
potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích
89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 13967 byla vydána
v květnu 2005.
ČSN EN 13984 (72 7613) Hydroizolační pásy a fólie. Plastové a pryžové
parozábrany. Definice a charakteristiky. Specifikuje charakteristiky nevyztužených
a vyztužených plastových nebo pryžových pásů a fólií, které se ve stavebnictví používají jako
parozábrany. Norma specifikuje požadavky, zkušební metody a hodnocení shody výrobků
s požadavky této normy. V kapitole 5 – Charakteristiky výrobku se mj. pojednává i o požární
bezpečnosti (čl. 5.12). Pokud jde o nebezpečné látky (čl. 5.14), odkazuje se na tabulku ZA.1
a Poznámky 1 a 2 uvedené v Příloze ZA. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje,
že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích
89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 13984 byla vydána
133
v květnu 2005.
ČSN EN 13859-1 (72 7621) Hydroizolační pásy a fólie. Definice a charakteristiky
pásů a fólií podkladních a pro pojistné hydroizolace. Část 1: Pásy a fólie podkladní
a pro pojistné hydroizolace pro skládané krytiny. Specifikuje charakteristiky pásů a fólií
podkladních a pro pojistné hydroizolace určené pro skládané krytiny. Norma specifikuje
požadavky, zkušební metody a hodnocení shody výrobků s požadavky této normy.
V kapitole 4 - Charakteristiky výrobku se mj. pojednává i o požární bezpečnosti (čl. 4.3.1).
Pokud jde o nebezpečné látky (čl. 4.4), odkazuje se na tabulku ZA.1 s tím, že asfaltové pásy
podle této normy nesmí obsahovat azbest a složky uhelného dehtu. Za pozornost stojí celá
Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU
o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena
jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané
stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002
Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN
13859-1 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13859-2 (72 7621) Hydroizolační pásy a fólie. Definice a charakteristiky
pásů a fólií podkladních a pro pojistné hydroizolace. Část 2: Pásy a fólie podkladní
a pro pojistné hydroizolace pro stěny. Specifikuje charakteristiky pásů a fólií podkladních
a pro pojistné hydroizolace určené u stěn pro zamezení pronikání větru a vlhka z vnějšího
prostředí. Norma specifikuje požadavky, zkušební metody a hodnocení shody výrobků
s požadavky této normy. V kapitole 4 - Charakteristiky výrobku se mj. pojednává i o požární
bezpečnosti (čl. 4.3.1). Pokud jde o nebezpečné látky (čl. 4.4), odkazuje se na tabulku ZA.1
a Poznámky 1 a 2 uvedené v Příloze ZA. Za pozornost stojí celá Příloha ZA, která potvrzuje,
že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích
89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 13859-2 byla vydána
v květnu 2005.
ČSN EN 13897 (72 7655) Hydroizolační pásy a fólie. Asfaltové, plastové a pryžové
pásy a fólie pro hydroizolaci střech. Stanovení vodotěsnosti po proražení při nízké
teplotě. Vydána v březnu 2005.
Třída 73 - Navrhování a provádění staveb
Obsahuje technické normy pro geometrickou přesnost staveb, solární energii,
geodetické práce, stavební fyziku (teplo, vlhko apod.), ochranu staveb proti vodě, požární
bezpečnost staveb apod. Dále pro navrhování zakládání, provádění a zkoušení staveb, střech
a také zděných, betonových kovových a dřevěných konstrukcí, rovněž také pro stavební
objekty a funkční díly stavebních objektů. Kromě toho normy pro stavby železniční, pro
bydlení, průmysl, školství, kulturu a tělesnou výchovu, správu a řízení, také pro stavby pro
skladování, šatny a ostatní účelové stavby (požární stanice, laboratoře apod.), stavby silniční
a mostní, železniční a ostatní inženýrské stavby. Také normy pro stavby vodní, vodovodů
a kanalizací, úpravy vodních toků a hráze, pro stavby silniční včetně tunelů a jiných
podzemních staveb. Konečně normy pro stavební a silniční stroje, pro stavební lešení
a stavební výtahy a pro stavby civilní obrany. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 867 norem (k témuž datu v r. 2004 - 782,
134
v r. 2003 - 703, v r. 2002 - 659, v r. 2001 - 600 a v r. 2000 - 537 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili 81
norem.
ČSN EN 1990 až 1999 (různé třídicí znaky od 73 0002). Jde o specifické normy
týkající se výstavby. V našich publikacích jsou recenzovány tak, jak postupně vycházejí.
Většinou jde o normy poměrně objemné. K jejich poněkud zvláštnímu postavení je třeba toto
obecné vysvětlení a definovat pojem „Eurokód“: Vývoj Eurokódů: Komise evropského
společenství v roce 1975 rozhodla o akčním programu v oblasti stavebnictví založeném na
článku 95 Smlouvy. Cílem tohoto programu bylo odstranění technických překážek obchodu
a harmonizace technických specifikací. V roce 1989 Komise a členské státy EU a EFTA
rozhodly na základě dohody mezi Komisí a CEN předat tvorbu a vydávání Eurokódů
prostřednictvím řady mandátů organizaci CEN, tak aby Eurokódy mohly mít v budoucnu
status evropských norem (EN). Eurokódy jsou tímto tedy spojeny s ustanoveními všech
směrnic Rady a/nebo s rozhodnutími Komise týkajícími se evropských norem (např. směrnice
Rady 89/106/EHS pro stavební výrobky – CPD – a Směrnice Rady 93/37/EHS, 92/50/EHS
a 89/440/EHS pro veřejné zakázky a služby, a odpovídající směrnice ESVO/EFTA usilující
o vytvoření vnitřního trhu). Program Eurokódů tvoří následující normy, které se obvykle
sestávají z několika částí: EN 1990 Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí, EN 1991
Eurokód 1: Zatížení konstrukcí, EN 1992 Eurokód 2. Navrhování betonových konstrukcí, EN
1993 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí, EN 1994 Eurokód 4: Navrhování
spražených ocelobetonových konstrukcí, EN 1995 Eurokód 5: Navrhování dřevěných
konstrukcí, EN 1996 Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí, EN 1997 Eurokód 7:
Navrhování geotechnických konstrukcí, EN 1998 Eurokód 8: Navrhování konstrukcí odolných
proti zemětřesení, EN 1999 Eurokód 9: Navrhování konstrukcí z hliníkových slitin. Normy
Eurokódy uznávají zodpovědnost řídicích orgánů v jednotlivých členských státech
a ponechávají jejich právo stanovit hodnoty týkající se otázek bezpečnosti v předpisech na
národní úrovni, takže se tyto úrovně v jednotlivých státech nadále odlišují. V prvém pololetí
2005 byla k dispozici tyto 4 díly Eurokódu (1991):
ČSN EN 1991-1-2/NA (73 0035) National Annex. Eurocode 1: Actions on
structures. Part 1-2: General actions. Actions on structures exposed to fire. Tato národní
příloha je anglickou verzí národní přílohy k (ČSN) EN 1991-1-2:2002, která je součástí
(ČSN) EN 1991-1-2:2004 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí. Část 1-2: Obecná zatížení. Zatížení
konstrukcí vystavených účinkům požáru. ČSN EN 1991-1-2/NA byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 1991-1-3 (73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí. Část 1-3: Obecná
zatížení. Zatížení sněhem. (ČSN) EN 1991-1-3 uvádí pokyny pro stanovení hodnot zatížení
sněhem pro navrhování konstrukcí pozemních a inženýrských staveb. Tato část neplatí pro
místa s nadmořskou výškou nad 1 500 m, pokud není stanoveno jinak. Rozsáhlá norma, cca
51 stran. Norma je doplněna souborem map evropských zemí i ČR, charakterizujících zatížení
sněhem. ČSN EN 1991-1-3 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 1991-1-3 z ledna
2004. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 1991-1-3 z ledna 2004 převzala EN 1991-1-3
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 1991-1-5 (73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí. Část 1-5: Obecná
zatížení. Zatížení teplotou. (ČSN) EN 1991-1-5 uvádí zásady a pravidla pro výpočet zatížení
teplotou u pozemních staveb, mostů a dalších konstrukcí včetně jejich nosných prvků.
Poskytuje také zásady potřebné pro obvodový plášť a další příslušenství budov. Tato norma
se zabývá teplotními změnami nosných prvků. Uváděné charakteristické hodnoty zatížení
teplotou slouží k navrhování staveb, které jsou vystaveny klimatickým změnám teplot během
dne a ročních období. Pro konstrukce, které nejsou takto namáhány, se zatížení teplotou
135
obvykle neuvažuje. V kapitole 7 jsou uvedeny konstrukce, u kterých vzhledem k jejich funkci
představuje zatížení teplotou rozhodující vliv (chladicí věže, zásobníky, nádrže, teplá
a studená skladovací zařízení atd.). Komíny jsou zpracovány v (ČSN) EN 13084-1. Za
pozornost v Příloze stojí mapy ČR s hodnotami maximální teploty vzduchu ve stínu.
ČSN EN 1991-1-5 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 1991-1-5 z května 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 1991-1-5 z května 2004 převzala EN 1991-1-5
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 1991-1-5/NA (73 0035) National Annex. Eurocode 1: Actions on
structures. Part 1-5: General actions. Thermal actions. Tato národní příloha je anglickou
verzí národní přílohy k (ČSN) EN 1991-1-5:2003, která je součástí (ČSN) EN 1991-1-5:2005
Eurokód 1: Zatížení konstrukcí. Část 1-5: Obecná zatížení. Zatížení teplotou. ČSN EN 19911-5/NA byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 13790 (73 0317) Tepelné chování budov. Výpočet potřeby energie
na vytápění. Stanovuje zjednodušenou výpočtovou metodu pro posuzování roční potřeby
energie na vytápění obytných i nebytových budov nebo jejich částí, dále označovaných jako
budovy. Norma obsahuje výpočet a) tepelných ztrát budovy vytápěné na konstantní vnitřní
teplotu; b) ročního množství tepla potřebného pro zajištění požadované teploty v budově;
c) ročního množství energie, které je potřebné dodat otopné soustavě pro vytápění budovy,
s využitím charakteristik otopné soustavy uvedených v evropských nebo mezinárodních
normách nebo daných národními dokumenty. Obsáhlá norma, cca 56 stran.
ČSN EN ISO 13790 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN ISO 140 (73 0511) Akustika. Měření zvukové izolace stavebních
konstrukcí a v budovách. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Požadavky na
uspořádání laboratoře s potlačeným bočním přenosem; Část 2: Zjištění, ověření a aplikace
přesných údajů; Část 3: Laboratorní měření vzduchové neprůzvučnosti stavebních
konstrukcí; Část 4: Měření vzduchové neprůzvučnosti mezi místnostmi v budovách; Část 5:
Měření vzduchové neprůzvučnosti obvodových plášťů a jejich částí na budovách; Část 6:
Laboratorní měření kročejové neprůzvučnosti stropních konstrukcí; Část 7: Měření kročejové
neprůzvučnosti stropních konstrukcí v budovách; Část 8: Laboratorní měření snížení přenosu
kročejového zvuku podlahou na těžkém referenčním stropu; Část 9: Laboratorní měření
vzduchové neprůzvučnosti mezi místnostmi pro stanovení zvukové izolace zavěšeného
podhledu s průběžnou vzduchovou vrstvou; Část 10: Laboratorní měření vzduchové
neprůzvučnosti malých stavebních prvků; Část 11: Laboratorní měření snížení přenosu
kročejového zvuku podlahovinami na lehkém referenčním stropu; Část 12: Laboratorní
měření vzduchové a kročejové neprůzvučnosti v horizontálním směru podlah s průběžnou
vzduchovou vrstvou; Část 13: Směrnice (Technická zpráva); Část 14: Směrnice pro netypické
situace v budovách. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN ISO 140-14 (73 0511) Akustika. Měření zvukové izolace stavebních
konstrukcí a v budovách. Část 14: Směrnice pro netypické situace v budovách. Týká se
měření vzduchové a kročejové neprůzvučnosti v budovách a bude používána jako doplněk
k (ČSN) EN ISO 140-4 a (ČSN) EN ISO 140-7. Obsahuje směrnice ke zvukově izolačním
měřením pro netypické situace v budovách, které nejsou obsaženy v (ČSN) EN ISO 140-4
a (ČSN) EN ISO 140-7. Je přednostně použitelná při měření v místnostech bytů, škol, hotelů
atd., s objemy menšími než 250 m3. Použití směrnic ve spojení s měřením podle
(ČSN) EN ISO 140-4 a (ČSN) EN ISO 140-7 není závazné, pokud je stanoveno jiným
způsobem. ČSN EN ISO 140-14 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN 73 0527 Akustika. Projektování v oboru prostorové akustiky. Prostory pro
136
kulturní účely. Prostory ve školách. Prostory pro veřejné účely. Stanoví hlavní zásady pro
projektování a realizaci uzavřených prostorů pro kulturní účely, prostorů ve školách a
prostorů pro veřejné účely. Platí pro nově zřizované, rekonstruované nebo adaptované
prostory, v nichž kvalita poslechových podmínek či akustická pohoda hraje významnou roli.
Pro tyto tři normalizované prostory stanovuje – pro každý zvlášť - požadavky na ochranu
proti hluku, na přípustný hluk pozadí a na optimální dobu dozvuku. ČSN 73 0257 byla
vydána v březnu 2005.
ČSN EN 14366 (73 0537) Laboratorní měření hluku z instalací pro odpadní vody.
Určuje jednak metody měření hluku šířícího se vzduchem i konstrukcemi v instalacích pro
odpadní a dešťovou vodu v laboratorních podmínkách a také stanovuje vyjádření výsledků. Je
použitelná pro soustavy potrubí pro odpadní vody a jeho části, ne pro skutečné zdroje odpadní
vody, jako jsou umývárny, záchody a vany nebo jakékoliv aktivní jednotky. Je používána pro
potrubí s přirozeným větráním a vyrobené z jakéhokoliv běžného materiálu v běžně
používaných průměrech (až do 150 mm). Dosažené výsledky mohou být použity pro
porovnání výrobků a materiálů. Může posloužit pro odhad chování systémů odpadních vod
v budově za určených podmínek. Nicméně tato norma neposkytuje normalizovanou
proceduru pro výpočet akustických vlastností takových instalací v budovách. ČSN EN 14366
byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN ISO 16032 (73 0540) Akustika. Měření hladiny akustického tlaku
technických zařízení v budovách. Technická metoda. Stanoví metody měření hladiny
akustického tlaku technických zařízení v budovách pevně spojených s konstrukcemi budov.
Zabývá se měřením hygienických zařízení, větrání, topení, chladicího zařízení, výtahů, shozů
odpadků, boilerů, ventilátorů, čerpadel a dalších pomocných technických zařízení
a garážových dveří poháněných motorem. Lze jej však použít pro další zařízení připojená
a instalovaná v budovách. Metody jsou vhodné pro místnosti s objemy nejvíce 300 m3, tj.
v bytech, hotelech, školách, úřadech a nemocnicích. Norma není obecně určena pro měření ve
velkých posluchárnách a koncertních sálech. Provozní podmínky a pracovní cykly uvedené
v příloze B však lze i v těchto případech použít. Hladina akustického tlaku technického
zařízení je určena jako maximální hladina akustického tlaku A, případně maximální hladina
akustického tlaku C, vyskytující se během stanoveného pracovního cyklu zkoušeného
technického zařízení, nebo jako ekvivalentní hladina akustického tlaku určená pro stanovenou
integrační dobu. Hodnoty vážené funkcí A a C se počítají z měření v oktávových pásmech.
ČSN EN ISO 16032 byla vydána v březnu 2005.
ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov. Norma se člení na Část 1: Terminologie,
Část 2: Požadavky, Část 3: Návrhové hodnoty a Část 4: Výpočtové metody. V prvním pololetí
2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN 73 0540-1 Tepelná ochrana budov. Část 1: Terminologie. Vymezuje termíny,
užívané v oboru stavební tepelné techniky, definice veličin, jejich značky a jednotky
popisující šíření tepla, vlhkosti a vzduchu stavebními materiály a konstrukcemi a popisující
stav vnitřního a venkovního prostředí používané v ČSN 73 0540-2, ČSN 73 0540-3
a ČSN 73 0540-4. Termíny a definice veličin, jejich značky a jednotky lze použít i při
aplikaci souvisejících norem. Norma sjednocuje a zpřesňuje termíny a definice v uvedených
oblastech. Česky a anglicky je uvedeno názvosloví, česky je definováno cca 205 hesel.
Poměrně rozsáhlá norma, cca 67 stran. ČSN 73 0540-1 byla vydána v červnu 2005. Nahradila
ČSN 73 0540-1 z května 1994.
ČSN 73 0540-4 Tepelná ochrana budov. Část 4: Výpočtové metody. Stanovuje
a upřesňuje výpočtové metody a ověřování konstrukcí budov podle požadavků na tepelnou
137
ochranu budov a úsporu energie na jejich vytápění daných v ČSN 73 0540-2 a ve zvláštních
předpisech. Platí pro stanovení vlastností konstrukcí a budov, užívané ve výpočtech tepelných
soustav v budovách a dalších výpočtech pro stanovení energetické náročnosti budov.
Poměrně rozsáhlá norma, cca 58 stran. ČSN 73 0540-4 byla vydána v červnu 2005. Nahradila
ČSN 73 0540-4 z května 1994.
ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb. Společná ustanovení. Upřesňuje
požadavky na stavební výrobky a stavební konstrukce, popř. na požárně bezpečnostní zařízení
ve vztahu k ČSN 73 0802:2000, ČSN 73 0804:2002 a k navazujícím normám, podle nichž je
navrhována požární bezpečnost stavebních a technologických objektů v ČR. Rozsáhlá norma,
cca 37 stran. ČSN 73 0810 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN 73 0810 ze září 1996.
ČSN EN 1634 (73 0852) Zkoušení požární odolnosti dveřních a uzávěrových
sestav. Norma skládá z těchto částí: Část 1: Požární dveře a uzávěry otvorů; Část 2: Kování
požárních dveří. Stavební kování pro požárně odolné dveřní sestavy a otevíravá okna; Část 3:
Kouřotěsné dveře a uzávěry otvorů. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 1634-3 (73 0852) Zkoušení požární odolnosti dveřních a uzávěrových
sestav. Část 3: Kouřotěsné dveře a uzávěry otvorů. Stanovuje metodu pro určení průniku
studeného a teplého kouře z jedné strany dveřní sestavy na stranu druhou při specifikovaných
zkušebních podmínkách. Zkouška může být aplikována na dveřní a uzávěrové sestavy
různých typů, určené pro omezení prostupu kouře v případě požáru. Tato zkouška může být
aplikována na šachetní výtahové dveře a dopravníkové systémy a uzávěry. Princip zkoušky je
stručně vysvětlen v příloze A, zkušební zařízení v Příloze B a postup při provádění zkoušky
pak v celé normě. V Předmluvě k normě doporučujeme pozornosti toto: Upozornění:
Všechny osoby zabývající se řízením a prováděním této zkoušky musí věnovat pozornost
následujícímu: Mechanické a provozní nebezpečí může vzniknout i během instalace
zkušebních vzorků nebo konstrukcí, jejich zkoušení a odstraňování zbytků po zkoušce.
Je nutno zhodnotit všechna možná nebezpečí a rizika pro zdraví, určit a zajistit
potřebná bezpečnostní opatření. Je nutno vydat písemné bezpečnostní pokyny. Příslušní
pracovníci musí být patřičně vyškoleni. Musí být zajištěno, aby pracovníci zkušebny
trvale dodržovali písemné bezpečnostní pokyny. ČSN EN 1634-3 byla vydána v březnu
2005 a nahradila ČSN EN 1634-3 z února 2002.
ČSN EN 1365 (73 0854) Zkoušení požární odolnosti nosných prvků. Norma se
skládá z těchto částí: Část 1: Stěny; Část 2: Stropy a střechy; Část 3: Nosníky; Část 4:
Sloupy; Část 5: Balkony a rampy; Část 6: Schodiště. V úvodu obou dále recenzovaných
norem je uvedeno toto: Tento dokument byl vypracován na základě mandátu uděleného CEN
Evropskou komisí a Evropským sdružením volného obchodu (ESVO/EFTA) a podporuje
splnění základních požadavků směrnice pro stavební výrobky. Poznámka recenzenta: Touto
méně obvyklou formou je v podstatě sděleno, že jde o harmonizovanou normu. A dále v úvodu
norem je uvedené toto: UPOZORNĚNÍ: Pozornost všech osob zúčastněných na řízení
a provádění této zkoušky požární odolnosti je nutno zaměřit na skutečnost, že požární
zkoušky mohou být nebezpečné a že při zkoušce existuje možnost vzniku toxického a/nebo
škodlivého kouře a plynů. Mechanické a provozní nebezpečí může vzniknout i při přípravě
zkušebních vzorků nebo konstrukcí, jejich zkoušení a likvidaci zbytků po zkoušce. Je nutno
zhodnotit všechna potenciální nebezpečí a rizika pro zdraví, a stanovit a uskutečnit
potřebná bezpečnostní opatření. Musí být zpracovány písemné bezpečnostní pokyny.
Příslušní zaměstnanci musí být podrobeni odpovídajícímu výcviku. Laboratorní pracovníci
musí zajistit trvalé dodržování písemných bezpečnostních pokynů. V prvním pololetí 2005
byly k dispozici části 5 a 6.
138
ČSN EN 1365-5 (73 0854) Zkoušení požární odolnosti nosných prvků. Část 5:
Balkony a rampy. Specifikuje metodu stanovení požární odolnosti ve vztahu k nosnosti
následujících konstrukcí bez dělicí funkce: balkonů vystavených ohni buď zvenku nebo
zevnitř budovy; ramp vystavených ohni buď zvenku nebo zevnitř budovy. Tato norma se
používá spolu s (ČSN) EN 1363-1. ČSN EN 1365-5 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 1365-6 (73 0854) Zkoušení požární odolnosti nosných prvků. Část 6:
Schodiště. Specifikuje metodu stanovení požární odolnosti schodišť s aplikovanou požární
ochranou nebo bez ní, ve vztahu k nosnosti a bez dělicí funkce. Tato norma se používá spolu
s (ČSN) EN 1363-1. ČSN EN 1365-6 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 1366 (73 0857) Zkoušení požární odolnosti provozních instalací.
ČSN EN 1366 sestává z následujících částí: Část 1: Vzduchotechnická potrubí; Část 2:
Požární klapky; Část 3: Těsnění prostupů; Část 4: Těsnění spár (ve stadiu zpracování); Část
5: Instalační kanály a šachty; Část 6: Zdvojené podlahy a duté mezistropy (ve stadiu
zpracování); Část 7: Dopravníkové systémy a jejich uzávěry; Část 8: Potrubí pro odvod
kouře; Část 9: Potrubí pro odvod kouře z jednoho úseku (ve stadiu zpracování); Část 10:
Kouřové klapky (ve stadiu zpracování); Část 11: Požárně ochranné systémy pro hlavní
instalace (ve stadiu zpracování). V úvodu dále recenzovaných norem je uvedeno toto: Tento
dokument byl vypracován na základě mandátu uděleného CEN Evropskou komisí
a Evropským sdružením volného obchodu (ESVO/EFTA) a podporuje splnění základních
požadavků směrnice pro stavební výrobky. Poznámka recenzenta: Touto méně obvyklou
formou je v podstatě sděleno, že jde o harmonizovanou normu. A dále v úvodu norem je
uvedené toto: UPOZORNĚNÍ: Pozornost všech osob zúčastněných na řízení a provádění
této zkoušky požární odolnosti je nutno zaměřit na skutečnost, že požární zkoušky mohou
být nebezpečné a že při zkoušce existuje možnost vzniku toxického a/nebo škodlivého kouře
a plynů. Mechanické a provozní nebezpečí může vzniknout i při přípravě zkušebních vzorků
nebo konstrukcí, jejich zkoušení a likvidaci zbytků po zkoušce. Je nutno zhodnotit všechna
potenciální nebezpečí a rizika pro zdraví, a stanovit a uskutečnit potřebná bezpečnostní
opatření. Musí být zpracovány písemné bezpečnostní pokyny. Příslušní zaměstnanci musí
být podrobeni odpovídajícímu výcviku. Laboratorní pracovníci musí zajistit trvalé
dodržování písemných bezpečnostních pokynů. V prvém pololetí 2005 byly k dispozici části
3, 6 a 7.
ČSN EN 1366-3 (73 0857) Zkoušení požární odolnosti provozních instalací.
Část 3: Těsnění prostupů. Specifikuje metodu zkoušení a kritéria hodnocení schopnosti
systému těsnění prostupů zachovat požární odolnost dělicí konstrukce na té úrovni, na které
byla před provedením prostupu instalace. Vyloučeny jsou komíny, vzduchotechnické
systémy, požárně zatříděné vzduchotechnické potrubí, stanovené instalační kanály a šachty a
potrubí pro odvod kouře. Podpěrné konstrukce jsou v tomto dokumentu používány k tomu,
aby reprezentovaly dělicí konstrukce jako jsou stěny nebo stropy. Napodobují vzájemné
působení mezi zkušebním vzorkem a dělicí konstrukcí, do které má být těsnicí systém
instalován v praxi. Tento dokument se používá ve spojení s (ČSN) EN 1363-1. Účelem
zkoušky, popsané v tomto dokumentu, je posoudit: účinek těsnění na celistvost a izolační
vlastnosti dotčených dělicích konstrukcí; celistvost a izolační vlastnosti systémů těsnění
prostupu; izolační vlastnosti prostupující instalace nebo instalací, a kde je to nutné, porušení
celistvosti instalace. Nemohou být uváděny žádné informace ze zkoušek, týkajících se vlivu
zabudování těchto prostupů a těsnicích systémů na nosnost dělicích konstrukcí. Záměrem
těchto zkoušek není podávat hodnotové informace o rychlosti pronikání kouře a/nebo horkých
plynů nebo pohybu a tvorbě kouře. Tyto jevy mohou být pouze uváděny v popisu
všeobecného chování zkušebních vzorků během zkoušky. Tato zkouška nemůže nahrazovat
139
jakoukoliv informaci o schopnosti systému těsnění prostupu přenášet napětí vyvolané
pohybem nebo vyhořením prostupujících instalací. Vysvětlivky k této zkušební metodě jsou
stanoveny v příloze A. ČSN EN 1366-3 byla vydána v březnu 2005. Nahradila
ČSN EN 1366-3 z prosince 2004.
ČSN EN 1366-6 (73 0857) Zkoušení požární odolnosti provozních instalací.
Část 6: Zdvojené a dutinové podlahy. Specifikuje metodu stanovení požární odolnosti
zdvojených podlah a dutinových podlah, vystavených požáru v dutině pod podlahou. Ohřev
ohněm se na zkušební vzorek aplikuje podle normové teplotní křivky; „redukované“ teplotní
křivky, která sleduje normovou teplotní křivku pouze do 500oC. Po dosažení 500oC se teplota
v peci udržuje na této hodnotě. Tento dokument nestanoví požární odolnost základní podlahy,
na níž je zdvojená podlaha nebo dutinová podlaha konstruována; požární odolnost základní
podlahy je uvedena v (ČSN) EN 1365-2. ČSN EN 1366-6 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 1366-7 (73 0857) Zkoušení požární odolnosti provozních instalací.
Část 7: Dopravníkové systémy a jejich uzávěry. Specifikuje metodu stanovení požární
odolnosti sestav uzávěrů a dopravníkových systémů, navržených pro umístění do otvorů
dělicích konstrukcí včetně jakéhokoliv nutného těsnění mezi uzávěrem dopravníkového
systému a jakýmikoliv prostupujícími prvky, jako jsou dopravníkové dráhy, elektrické kabely
pneumatické potrubí, které jsou důležité části uzávěru a dopravníkového systému spolu
s těsněním prostupu. Není použitelná pro ostatní zkušební metody vyžadované k úplnému
hodnocení uzávěrů dopravníkových systémů, tj. pro zkušební metody, jimiž je hodnocena
provozuschopnost a spolehlivost funkce propojeného systému. Z této evropské normy je
zejména vyloučeno zkoušení požárních klapek pro vytápění a větrání, požární dveře a uzávěry
běžných dopravních cest doprava kapalin a hořlavých plynů. Tato evropská norma se používá
ve spojení s (ČSN) EN 1363-1. V případě, že neexistuje žádný evropský technický předpis
pro sestavy uzávěrů a dopravníkových systémů, poskytuje tato evropská norma návod i pro
klasifikaci životnosti sestav uzávěrů a dopravníkových systémů. ČSN EN 1366-7 byla vydána
v březnu 2005 a nahradila ČSN EN 1366-7 ze září 2004
ČSN EN 14135 (73 0889) Obklady. Stanovení požárně ochranné účinnosti.
Specifikuje metodu pro stanovení účinnosti obkladu chránit během specifikovaného působení
požáru podkladní výrobky před poškozením. Za pozornost stojí v Předmluvě k normě toto
BEZPEČNOSTNÍ UPOZORNĚNÍ: Všechny osoby, zabývající se řízením a prováděním
této zkoušky požární odolnosti musí věnovat pozornost tomu, že zkoušení může být
nebezpečné, a že při zkoušce mohou vzniknout toxické a/nebo škodlivé dýmy a plyny.
Mechanická a provozní nebezpečí mohou vzniknout i během montáže zkušebních prvků
nebo konstrukcí, při jejich zkoušení a při odstraňování zbytků po zkoušce.
ČSN EN 14135 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 14135 z října 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 14135 z října 2004 převzala EN 14135:2004
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 12504 (73 1303) Zkoušení betonu. Norma se skládá z následujících částí:
Část 1: Vývrty. Odběr, vyšetření a zkoušení v tlaku, Část 2: Nedestruktivní zkoušení.
Stanovení tvrdosti odrazovým tvrdoměrem, Část 3: Stanovení síly na vytržení
a Část 4: Stanovení rychlosti šíření ultrazvukového impulsu. V prvním pololetí 2005 byla
k dispozici tato část:
ČSN EN 12504-4 (73 1303) Zkoušení betonu. Část 4: Stanovení rychlosti šíření
ultrazvukového impulsu. Uvádí metodu pro stanovení rychlosti šíření impulsu
ultrazvukových podélných vln v betonu pro různé aplikace. (Norma je podrobněji
specifikuje.) ČSN EN 12504-4 byla vydána v březnu 2005.
140
ČSN EN 1912 (73 1713) Konstrukční dřevo. Třídy pevnosti. Přiřazení vizuálních
tříd jakosti a dřevin. Vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 1912 z května 1999.
ČSN EN 789 (73 1780) Dřevěné konstrukce. Zkušební metody. Stanovení
mechanických vlastností desek na bázi dřeva. Vydána v květnu 2005. Nahradila
ČSN EN 789 z března 1997.
ČSN EN 40 (73 2092) Osvětlovací stožáry. Norma se skládá z následujících částí:
Část 1: Definice a termíny, Část 2: Obecné požadavky a rozměry, Část 3-1: Návrh a ověření.
Charakteristická zatížení, Část 3-2: Návrh a ověření. Ověření zkouškami, Část 3-3: Návrh
a ověření. Ověření výpočtem, Část 4: Požadavky na železobetonové a předpjaté osvětlovací
stožáry, Část 5: Požadavky na ocelové osvětlovací stožáry, Část 6: Požadavky na osvětlovací
stožáry z hliníkových slitin a Část 7: Požadavky na osvětlovací stožáry z polymerních
kompozitů vyztužených vlákny. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 40-2 (73 2092) Osvětlovací stožáry. Část 2: Obecné požadavky
a rozměry. Stanoví požadavky a rozměry pro osvětlovací stožáry, výložníky, spodní část,
kabelové kanály a uzemňovací svorky. Platí pro dříkové stožáry nepřesahující výšku 20 m
včetně dříkového svítidla a pro stožáry s výložníkem nepřesahující výšku 18 m k přípojnému
bodu svítidla. Tato norma stanovuje funkční vlastnosti ve vztahu k základním požadavkům na
odolnost proti vodorovnému zatížení (větrem) a funkční vlastnosti při nárazu vozidla (pasivní
bezpečnost) pro splnění základního požadavku č. 4 Bezpečnost při užívání zjišťované podle
odpovídajících zkušebních metod zahrnutých v této normě nebo dostupných v jiných
normách. Poznámka recenzenta: Norma nevysvětluje, co je to „požadavek č. 4 Bezpečnost.“
ČSN EN 40-2 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 1504-10 (73 2101) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Definice, požadavky, kontrola kvality a hodnocení shody. Část 10: Použití
výrobků a systémů a kontrola kvality provedení. Obsahuje požadavky na podklad před
a během nanášení včetně nosnosti, uložení, přípravy a nanášení výrobků a systémů pro
ochranu a opravu betonových konstrukcí, včetně kontroly kvality a údržby, ochrany zdraví,
bezpečnosti práce a ochrany životního prostředí. Tyto otázky jsou soustředěny do kapitoly 11
- Zdraví, bezpečnost a životní prostředí, a to – bohužel – nic neříkající a zároveň vše
zahrnující větou: „Provedení prací, použité výrobky a systémy musí odpovídat příslušným
požadavkům ochrany zdraví, bezpečnosti a životního prostředí a požárním předpisům.“
ČSN EN 1504-10 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 1504-10 z května 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 1504-10 z května 2004 převzala EN 1504-10:2003
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 12617-2 (73 2128) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Část 2: Smršťování výrobků na bázi polymerního pojiva
určených pro injektáž trhlin: Objemové smršťování. Uvádí metodu pro stanovení
objemového smrštění výrobků na bázi termosetických polymerních pojiv, zejména
epoxidových nebo polyesterových pojiv, které vytvrzují při okolní teplotě nebo při teplotě
uvedené dále. Tato metoda je přizpůsobena pro výrobky pro injektáž trhlin, na bázi
polymerního termosetického pojiva. ČSN EN 12617-2 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 12618-2 (73 2137) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Část 2: Stanovení soudržnosti injektážích výrobků, s nebo
bez teplotních cyklů. Soudržnost odtahovou zkouškou. Popisuje zkušební metodu
stanovení soudržnosti injektážích výrobků k hydraulickému betonu. Zkouška může být
použita pro polymerní a cementové injektáží výrobky. Injektáž může být provedena
141
v trhlinách, které jsou suché, vlhké, mokré, nebo když jimi protéká voda. Zkouška
soudržnosti by měla být vždy provedena po vhodné době ošetření ve standardních
podmínkách upřesněných níže, ale může být dodatečně provedena na další sadě těles po době
umělého stárnutí teplotními cykly. Zkouška může poskytovat příležitost pro subjektivní
stanovení injektovatelnosti. ČSN EN 12618-2 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 12618-3 (73 2137) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Část 3: Stanovení soudržnosti injektážích výrobků, s nebo
bez teplotních cyklů. Metoda šikmého smyku. Popisuje zkušební metodu stanovení
pevnosti spojení v šikmém smyku všech injektážích výrobků podle prEN 1504-5, určených
pro obnovení celistvosti betonu poškozeného trhlinou. Zkouška by měla být provedena
v trhlinách injektovaných v suchu, vlhku, mokru nebo když jimi protéká voda. Zkouška by
měla být vždy provedena po vhodné době ošetřování ve standardních podmínkách
upřesněných níže, ale může být také provedena na dalších sadách vzorků po době umělého
stárnutí teplotními cykly. Zatímco zkoušení opravených trhlin je běžné krátkodobým
statickým namáháním, zkouška může být také provedena pro ověření dotvarování při
dlouhodobém statickém namáhání, nebo jako dynamická zkouška s použitím cyklického
namáhání. ČSN EN 12618-3 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 12637-3 (73 2139) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Slučitelnost výrobků pro injektovaní. Část 3: Vliv
výrobků pro injektování na elastomerové vložky v betonu. Popisuje zkušební metodu ke
stanovení schopnosti elastomerové vložky v betonu odolat vlivu vytvrzování a vytvrzeným
výrobkům pro injektování. Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán. Stručná
norma, cca 8 stran. ČSN EN 12637-3 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 12637-3
z října 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 12673-3:2003 (73 2139) z října 2004
převzala EN 12673-3:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 12637-1 (73 2139) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Slučitelnost výrobků pro injektování. Část 1: Slučitelnost
s betonem. Popisuje metodu pro určení slučitelnosti betonu s polyuretanovým výrobkem pro
injektáž, nebo jiným elastickým výrobkem pro injektáž, který by mohl být citlivý vůči vlivu
alkálií v betonu. Tento dokument popisuje referenční postup. V případě polyuretanových
výrobků je tato metoda použitelná pouze pro výrobky pro definitivní provedení injektáže
(např. nikoliv pro vodotěsnící pěny). ČSN EN 12637-1 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13295 (73 2142) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Stanovení odolnosti proti karbonataci. Popisuje
zrychlenou laboratorní metodu pro stanovení odolnosti proti pronikání oxidu uhličitého
správkovými výrobky a systémy, jak jsou definovány v normě prEN 1504-3. Metoda je
založena na měření hloubky karbonatace zkušebního tělesa v atmosféře koncentrovaného
oxidu uhličitého po stanoveném časovém intervalu. Metoda je vhodná pro stanovení
vlastností správkových zálivek, injektážích malt a betonů, na kterých není použit ochranný
povlakový systém. Metoda neměří odolnost proti poklesu hodnoty pH, ke kterému by mohlo
dojít absorpcí jiných kyselých plynů (tj SO2, HCl). Poznámka recenzenta: Karbonatace
(Carbonatation): Reakce alkalických složek (tj. hydroxidu vápenatého) v cementovém tmelu
s atmosférickým oxidem uhličitým, čímž dochází ke snížení hodnoty pH malty nebo betonu.
ČSN EN 13295 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 13396 (73 2143) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
142
konstrukcí. Zkušební metody. Měření průniku chloridových iontů. Uvádí metodu pro
stanovení odolnosti vůči průniku chloridových iontů do zatvrdlých výrobků, na bázi CC nebo
PCC, pro ochranu a opravy betonových konstrukcí, jak jsou definovány v normě
prEN 1504-3. Poznámka recenzenta: Podle (ČSN) EN 1504-1 (73 2101) jsou „CC“
hydraulické malty a hydraulické betony a „PCC“ polymerní hydraulické cementové malty
nebo betony. Ustanovení této normy jsou použitelná pro cementové zálivky, malty a betony
s maximálním zrnem kameniva 20 mm. ČSN EN 13396 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 1771 (73 2144) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Stanovení injektovatelnosti zkouškou v pískovém sloupci.
Uvádí metodu pro stanovení injektovatelnosti výrobku do sítě kapilárních pórů a pro
stanovení jeho adheze k betonu. Adheze se stanovuje zkouškou pevnosti v příčném tahu na
válcových tělesech z malty, vytvořených zainjektováním pískového sloupce. ČSN EN 1771
byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 14406 (73 2145) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Stanovení součinitele expanze a vývoje expanze. Uvádí
metodu pro stanovení součinitele expanze a rychlosti expanze výrobků pro injektování, které
jsou určeny k vytvoření poddajné výplně vlhkých trhlin, pórů a spár. Stručná norma, cca 8
stran. ČSN EN 14406 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 14497 (73 2146) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Stanovení stability při filtraci. Uvádí zkušební metodu pro
stanovení stability cementových injektážích výrobků při filtraci. Tato zkouška může být také
použita: - pro kontrolu stability při filtraci a kontrolu doby zpracovatelnosti in situ, při
použitém mísícím zařízení, době mísení a teplotě, – pro odhad stability při mísení a potřebné
doby mísení, při použitém mísícím zařízení. ČSN EN 14497 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 14498 (73 2147) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Změny objemu a hmotnosti injektážích výrobků po
cyklech vysoušení a uložení ve vodě. Uvádí zkušební metodu pro stanovení změn objemu
a hmotnosti injektážního výrobku po cyklech vysoušení na vzduchu a uložení ve vodě.
Metoda je určena pro injektáží výrobky používané pro nabývající výplně trhlin, pórů a spár.
ČSN EN 14498 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 14117 (73 2148) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Stanovení viskozity cementových injektážích výrobků.
Popisuje zkušební metodu pro stanovení doby výtoku (viskozity) cementových injektážích
výrobků, na základě měřené doby potřebné k protečení daného objemu výrobku normovým
výtokovým kuželem (Marshův kužel). Tato doba výtoku je mírou viskozity cementových
injektážích výrobků. ČSN EN 14117 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 12614 (73 2149) Výrobky a systémy pro ochranu a opravy betonových
konstrukcí. Zkušební metody. Stanovení teploty skelného přechodu polymerů. Popisuje
zkušební metodu pro stanovení teploty skelného přechodu (glass transition temperature –
GTT) polymerů diferenční skenovací kalorimetrií (differential scanning calorimetry – DSC)
nebo diferenční termickou analýzou (differential thermal analysis – DTA). Metoda je
použitelná pro polymery ve formě zrn (propad sítem 60, <250 µ, pokud možno bez
rozmělnění) nebo pro jakýkoliv výrobní tvar, ze kterého jsou vyřezány vhodné vzorky. Tato
zkušební metoda je použitelná pro hodnocení shody. Tato zkušební metoda popisuje
strukturální chování polymerů při změnách teplot. ČSN EN 12614 byla vydána v červnu
143
2005.
ČSN EN 14250 (73 2814) Dřevěné konstrukce. Požadavky na prefabrikované
nosné prvky s kovovými styčníkovými deskami s prolisovanými trny. Stanovuje
požadavky na prefabrikované nosné prvky (např. příhradové vazníky, nosníky a průvlaky)
určené pro pozemní stavby a mosty, vyrobené z prvků konstrukčního řeziva (se zubovitými
spoji nebo bez těchto spojů) a spojené kovovými styčníkovými deskami s prolisovanými trny.
Norma rovněž stanovuje postupy pro hodnocení shody a pro označení. Za pozornost stojí
Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU
o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je směrnice89/106/EHS
zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády
č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.
ČSN EN 14250 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 1059 z února 2000.
ČSN EN 14374 (73 2839) Dřevěné konstrukce. Vrstvené dřevo na nosné účely.
Požadavky. Stanoví požadavky na vrstvené dřevo pro nosné účely. Jsou uvedeny požadované
zkoušky, metody hodnocení shody a způsob označování výrobku. Norma se nevztahuje na
vrstvené dřevo ošetřené proti biologickému napadení nebo proti ohni. Za pozornost stojí
Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU
o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je směrnice89/106/EHS
zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády
č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.
ČSN EN 14374 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13986 (73 2871) Desky na bázi dřeva pro použití ve stavebnictví.
Charakteristiky, hodnocení shody a označení. Definuje desky na bázi dřeva pro použití ve
stavebnictví a stanovuje příslušné charakteristiky a odpovídající zkušební metody pro
stanovení těchto charakteristik pro surové, opláštěné, dýhované nebo lakované desky na bázi
dřeva: - pro vnitřní použití na nosné stavební prvky v suchém prostředí, - pro vnitřní (nebo
kryté venkovní) použití na nosné stavební prvky ve vlhkém prostředí, - pro venkovní použití
na nosné stavební prvky, - pro vnitřní (nebo kryté venkovní) použití na nenosné stavební
prvky ve vlhkém prostředí, - pro venkovní použití na nenosné stavební prvky, - pro použití na
nosné podlahy na polštářích v suchém, vlhkém nebo venkovním prostředí, - pro použití na
nosné stěnové bednění na rámové konstrukci v suchém, vlhkém nebo venkovním prostředí.
Stanovuje hodnocení shody a požadavky na označování těchto výrobků. Tento dokument platí
pro desky na bázi dřeva pro použití ve stavebnictví ve formě desek z rostlého dřeva,
vrstveného dřeva (LVL), překližovaných desek, desek z orientovaných plochých třísek
(OSB), třískových desek pojených syntetickými pojivy a cementem, vláknitých desek
vyrobených mokrým procesem (tvrdé, polotvrdé, izolační) a suchým procesem (MDF).
Mohou obsahovat chemické přísady pro zlepšení požární odolnosti a odolnosti proti
biologickým škůdcům, např. houbám a hmyzu. Úniku formaldehydu z desek a
formaldehydovým třídám se věnuje normativní Příloha B. Kromě toho je normalizováno i
označení o možném úniku pentachlorfenolu. Poměrně rozsáhlá norma, 54 stran. Za pozornost
stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU
o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je směrnice89/106/EHS
zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády
č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.
ČSN EN 13986 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 13986 z května 2003.
144
ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů
(ETICS). Určuje technické požadavky na provádění vnějších tepelně izolačních
kompozitních systémů (ETICS = External thermal insulation composite systems) s tepelnou
izolací z pěnového polystyrenu (EPS), nebo z minerální vlny (MW) a s konečnou povrchovou
úpravou omítkou nebo omítkou a nátěrem, spojovaných s podkladem pomocí lepicí hmoty
nebo lepicí hmoty a hmoždinek, dodávaných výrobcem jako ucelený systém. Tato norma platí
přiměřeně pro ETICS s jinými, než uvedenými součástmi, pokud pro tyto ETICS nebudou
platit samostatné normy. ČSN 73 2901 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 1858 (73 4209) Komíny. Konstrukční díly. Betonové komínové tvárnice.
Specifikuje materiálové, rozměrové a funkční požadavky pro betonové komínové tvárnice,
jak je uvedeno v podmínce 3 pro použití v systémových komínech. Komínové tvárnice mohou
být jednovrstvé nebo vícevrstvé. Norma neplatí pro tvárnice se zadním větráním. Norma
specifikuje typ tvárnice, označený jako typ B (spojovací tvárnice), který je rozměrově
koordinovaný se zdicími prvky podle skladebné výšky. Tato norma rovněž platí pro tvárnice
jejichž délka je v relaci s výškou podlaží a pro vyztužené tvárnice. Rozsáhlejší norma, cca 44
stran. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je
směrnice89/106/EHS zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb.,
jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební
výrobky označované CE. ČSN EN 1858 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 1858
z března 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 1358 z března 2004 převzala normu
EN 1358:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13216-1 (73 4210) Komíny. Metody zkoušení systémových komínů. Část
1: Všeobecné zkušební metody. Specifikuje materiálově nezávislé všeobecné zkušební
metody pro systémové komíny, nezávisle na druhu materiálu. Poměrně rozsáhlá norma, cca
55 stran. ČSN EN 13216-1 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 14297 (73 4211) Komíny. Zkoušení mrazuvzdornosti komínových
výrobků. Specifikuje všeobecnou zkušební metodu mrazuvzdornosti komínových výrobků.
ČSN EN 14297 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13084 (73 4220) Volně stojící komíny. Norma se skládá z následujících
částí: Část 1: Všeobecné požadavky, Část 2: Betonové komíny, Část 4: Zděné vložky.
Navrhování a provedení, Část 5: Materiály pro zděné vložky. Výrobkové specifikace, Část 6:
Ocelové vložky. Navrhování a provádění, Část 7: Výrobkové specifikace válcových ocelových
dílů pro jednovrstvé ocelové komíny a ocelové vložky a Část 8: Navrhování a provádění
stožárových konstrukcí se satelitními komponenty. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici
tato část:
ČSN EN 13084-4 (73 4220) Volně stojící komíny. Část 4: Zděné vložky.
Navrhování a provádění. Specifikuje zvláštní požadavky a funkční podmínky pro
navrhování a provádění vložkových systémů, zhotovovaných vyzdíváním, pro volně stojící
průmyslové komíny. Současná evropská praxe upřednostňuje dělené vložky a formulace
norem jsou hlavně věnovány těmto řešením, ale jsou také do značné míry použitelné pro
vložky svisle podepřené pouze základem, buď bez horizontálního podepření či kotvení a nebo
s horizontálním kotvením. Rozdíly v návrhu a montáži těchto dvou posledních typů jsou
uvedeny v příloze A. Norma stanovuje požadavky na zajištění mechanické pevnosti a stability
vložek, v souladu se všeobecnými požadavky stanovenými v (ČSN) EN 13084-1. Vložkové
systémy zahrnují některé či všechny z následujících položek: - komínová vložka včetně
145
sopouchu pro připojení kouřovodu, - izolace, - nosná podpora vložky, - prostor mezi vložkou
a betonovým dříkem. Výpočet proudění spalin ke stanovení velikosti vložek je uveden
v (ČSN) EN 13084-1. ČSN EN 13084-4 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila
ČSN EN 13084-4 ze srpna 2003. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13084-4 ze srpna
2003 převzala EN 13084-4:2002 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji
přejímá překladem.
ČSN EN 1856-1 (73 4240) Komíny. Požadavky na kovové komíny. Část 1:
Systémové komíny. Specifikuje funkční požadavky na jednovrstvé a vícevrstvé systémové
komíny s kovovými vložkami a jejich konstrukční díly (komínové díly, vložky, tvarovky
a nástavce, včetně nosných prvků) používané k odvodu spalin od spotřebičů do venkovního
ovzduší. Specifikuje také požadavky na značení, pokyny od výrobce, informace o výrobku
a na prohlášení o shodě. Norma se netýká kovových vložek a kovových kouřovodů, které jsou
zahrnuty do prEN 1856-2:1996. Tato norma se nevztahuje na volně stojící komíny
(samostatně stojící nebo samonosné). Za pozornost stojí čl. 6.4 – Bezpečnost při používání,
který pojednává nejen o požární odolnosti, ale také o riziku popálení při náhodném dotyku,
odolnosti proti průniku kondenzátu, dešťové vody a dalších vlastnostech, které výrobce musí
deklarovat v souvislosti s prohlášením o shodě. Za pozornost stojí Příloha ZA, která
potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích
89/106/EHS. Poznámka recenzenta: I když to v normě není uvedeno, je v ČR je tato směrnice
zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády
č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.
ČSN EN 1856-1 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 1856-1 z prosince 2003.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 1856-1 z prosince 2003 převzala normu
EN 1856-1:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 12391 (73 4241) Komíny. Provádění kovových komínů. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Komíny pro otevřené spotřebiče paliv a Část 2: Komíny pro
uzavřené spotřebiče paliv. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 12391-1 (73 4241) Komíny. Provádění kovových komínů. Část 1:
Komíny pro otevřené spotřebiče paliv. Rozsáhlá norma (cca 60 stran) stanoví metodu
stanovení návrhových kritérií a montážní metody pro stavbu individuálních komínů
s neohebnými kovovými komínovými vložkami, pro rekonstrukci komínů vločkováním
neohebnými nebo ohebnými kovovými komínovými vložkami a pro jednovrstvé systémové
komíny nebo vícevrstvé systémové komíny s neohebnými kovovými komínovými vložkami,
užívané k odvodu spalin ze spalovacích zařízení do venkovní atmosféry. Tato norma rovněž
uvádí informaci o přejímce, kontrole provedení, čištění a údržbě nainstalované spalinové
cesty. Specifikuje limity pro podepření komínu a maximální výšku nepodepřeného komínu
pro systémové komíny a individuální komíny uvnitř nebo vně budovy, a pro podepření
stožárem nebo jinými konstrukcemi než budovou. ČSN EN 12391-1 byla vydána v dubnu
2005. Nahradila ČSN EN 12391-1 ze srpna 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 12391-1 ze srpna 2004 převzala normu EN 12391-1:2003 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN 73 5305 Administrativní budovy a prostory. Stanovuje zásady pro navrhování
administrativních budov a prostorů, komplexů budov nebo jejich částí, které obsahují prostory
pro administrativní, koncepční a manažerskou činnost, pro navrhování stavebních úprav
stávajících budov nebo jejich částí obsahujících tyto prostory a pro přestavby a změny
v užívání ostatních budov nebo jejich částí, pokud se mění na administrativní budovy
146
a prostory. Norma se vztahuje na budovy a prostory: ▪ pro veřejnou správu: budovy pro
samosprávu, budovy pro moc výkonnou, budovy pro moc soudní; ▪ pro administrativu
související s výrobou, obchodem a službami; ▪ pro peněžnictví (banky, pojišťovny, burzy);
▪ vědeckých a výzkumných institucí; ▪ přenosových a informačních médií (telekomunikace
včetně internetu, pošty, rozhlas, televize, redakce tištěných médií); ▪ univerzálně
administrativní. Norma se vztahuje také na administrativní části multifunkčních budov.
Norma se přiměřeně vztahuje na kancelářská pracoviště, která jsou součástí jiných pracovišť,
provozů nebo jiných typů budov (např. pro zdravotnictví, vzdělávání, sport, průmysl, obchod,
stravování apod.). Též se přiměřeně vztahuje na na hoteling (kancelářská pracoviště s vazbou
na hotelové ubytování) a na domácí pracovny (kancelářská pracoviště s vazbou na byt nebo
pracoviště jako součást bytu). Za pozornost stojí tyto definice z kapitoly 3: čl. 3.1:
Administrativní budova: Stavební objekt zahrnující nejméně na 50 % své užitkové plochy
kanceláře; čl. 3.2: Administrativní prostor: Ucelená část budovy nebo polyfunkčního
komplexu budov obsahující nejméně na 50 % své užitkové plochy kanceláře (v jiných
předpisech je též označován termínem „administrativní zóna“); čl. 3.3: Kancelář: Stavebně
vymezený prostor určený k umístění jednoho nebo více kancelářských pracovišť; čl. 3.4:
Kancelářské pracoviště: Prostor určený pro administrativní, koncepční nebo manažerskou
činnost (práci) jednoho pracovníka a k umístění pracovní plochy a dalšího zařízení
potřebného pro tuto činnost; čl. 3.5: Pracovní plocha: Plocha vymezená interiérovým
vybavením, zpravidla deska pracovního stolu určeného pro administrativní, koncepční nebo
manažerskou činnost (práci) jednoho pracovníka a zpravidla k umístění PC (minimálně
klávesnice a monitoru); čl. 3.11: Klimatizace: Úprava vzduchu, přiváděného do místnosti, při
které je vzduch chlazen, nebo alespoň vlhčen či odvlhčován a v zimním období je umožněn
též jeho ohřev. ČSN 73 5305 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN 73 5305 z 19. 6.
1979.
ČSN EN 13200 (73 5905) Zařízení pro diváky. Norma se skládá z těchto částí:
Část 1: Kritéria navrhování prostor pro diváky. Specifikace; Část 2: Kritéria navrhování
prostor pro veřejné služby. Požadavky ; Část 3: Zábrany. Požadavky; Část 4: Sedačky.
Charakteristiky výrobků. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 13200-1 (73 5905) Zařízení pro diváky. Část 1: Kritéria navrhování
prostor pro diváky. Specifikace. Stanovuje všeobecná kritéria pro navrhování zařízení pro
diváky (pevná, pojízdná, demontovatelná a teleskopická) a zajištění jejich funkčnosti.
V normě jsou na některých místech uvedeny nejmenší a doporučené hodnoty pro navrhování.
Je třeba respektovat, že tyto hodnoty musí být považovány za hodnoty, které uznávají
částečně rozdílné národní požadavky jako základní ustanovení. Je třeba přijmout fakt, že
v některých zemích mohou platit na základě současných národních předpisů a rovnocenných
nařízení, dodatečné/odlišné požadavky. V některých zemích se stanovuje nejmenší počet
diváků s použitím této normy. Poznámka recenzenta: Není nám známo, že by v ČR byly tyto
otázky regulovány nějakým předpisem. Zajištění bezpečnosti není součástí této normy.
ČSN EN 13200-1 byla vydána v březnu 2005 a nahradila ČSN EN 13200-1 z července 2004.
ČSN EN 13745 (73 5924) Povrchy pro sportoviště. Stanovení světelné odrazivosti.
Specifikuje postup pro stanovení světelné odrazivosti vnitřních sportovních povrchů
sportovních areálů. ČSN EN 13745 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13745
(73 5924) ze září 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13745 (73 5924) ze září
2004 převzala EN 13745:2004 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji
přejímá překladem.
ČSN EN 13746 (73 5970) Povrchy pro sportoviště. Stanovení rozměrových změn,
při proměnlivých podmínkách působení vody, mrazu a teploty. Specifikuje postup pro
147
stanovení odolnosti umělé trávy, textilních povrchů, podložek tlumících nárazy a volně
položených povrchů ze syntetických materiálů, proti změnám rozměrů při proměnlivých
podmínkách působení vody, mrazu a tepla. ČSN EN 13746 byla vydána v březnu 2005.
Nahradila ČSN EN 13746 z ledna 2005. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13376
z ledna 2005 převzala normu EN 13376:2004 schválením k přímému používání jako ČSN,
tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 12235 (73 5973) Povrchy pro sportoviště. Stanovení výšky odrazu míče.
Specifikuje postup pro stanovení výšky odrazu míče od povrchu, na který se nechá spadnout
svisle. Existují dva alternativní způsoby záznamu měření výšky odrazu: akustický a vizuální.
ČSN EN 12235 byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 12235 z ledna 2005.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 12235 z ledna 2005 převzala normu EN 12235:2004
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13864 (73 5980) Povrchy pro sportoviště. Stanovení pevnosti v tahu
syntetických nití. Popisuje dva postupy ke stanovení tahových vlastností vlasových nití
v textilní konstrukci umělého trávníku. Postup A se používá ke stanovení tahových vlastností
syntetických vláken, která jsou odebrána z návinu před výrobou umělé trávy. Postup B se ke
stanovení tahových vlastností vlákna používá vláken z rolí umělé trávy. Výsledky obou
postupů nejsou srovnatelné, ale postup B je méně přesný. ČSN EN 13864 byla vydána
v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13864 z ledna 2005. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 13864 z ledna 2005 převzala normu EN 13864:2004 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13672 (73 5982) Povrchy pro sportoviště. Stanovení odolnosti proti
oděru umělých trávníků bez výplně. Specifikuje postup pro stanovení odolnosti umělých
trávníků bez výplně proti oděru v laboratorních podmínkách při použití brusného kotouče.
Platí pro umělé trávníky bez výplně s výškou vlasu nad 15 mm. ČSN EN 13672 byla vydána
v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 13672 z ledna 2005. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 13672 z ledna 2005 převzala normu EN 13672:2004 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 12697-12 (73 6160) Asfaltové směsi. Zkušební metody pro asfaltové
směsi za horka. Část 12: Stanovení odolnosti zkušebního tělesa vůči vodě. Vydána
v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 12697-12 z července 2004. Poznámka recenzenta:
Zatímco ČSN EN 12697-12 z července 2004 převzala normu EN 12697-12:2003 schválením
k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 12697-20 (73 6160) Asfaltové směsi. Zkušební metody pro asfaltové
směsi za horka. Část 20: Stanovení čísla tvrdosti na krychli nebo Marshallově
zkušebním tělese. Vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 12697-20 z července 2004.
Poznámka recenzenta:
Zatímco ČSN EN 12697-20 z července 2004 převzala normu
EN 12697-20:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 12697-21 (73 6160) Asfaltové směsi. Zkušební metody pro asfaltové
směsi za horka. Část 21: Stanovení čísla tvrdosti na deskovém zkušebním tělese. Vydána
v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 12697-21 z července 2004. Poznámka recenzenta:
Zatímco ČSN EN 12697-21 z července 2004 převzala normu EN 12697-21:2003 schválením
k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 12697-23 (73 6160) Asfaltové směsi. Zkušební metody pro asfaltové
směsi za horka. Část 23: Stanovení pevnosti v příčném tahu. Vydána v březnu 2005.
148
Nahradila ČSN EN 12697-23 z března 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 12697-23 z března 2004 převzala normu EN 12697-23:2003 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 12272 (73 6162) Nátěry. Zkušební metody. Norma se skládá
z následujících částí: Část 1: Rozprostírané množství a rovnoměrnost nanesení pojiva
a kameniva v příčném směru, Část 2: Vizuální posuzování poruch a Část 3: Stanovení
přilnavosti pojiva ke kamenivu rázovou zkušební metodou Vialit. V prvním pololetí 2005 byla
k dispozici tato část:
ČSN EN 12272-2 (73 6162) Nátěry. Zkušební metody. Část 2: Vizuální
posuzování poruch. Vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 12272-2 z ledna 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 12272-2 z ledna 2004 převzala normu
EN 12272-2:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 13863 (73 6181) Cementobetonové kryty. Norma se skládá z následujících
částí: Část 1: Zkušební metoda pro stanovení tloušťky cementobetonového krytu měřením na
místě, Část 2: Zkušební metoda pro stanovení spojení mezi dvěma betonovými vrstvami,
Část 3: Zkušební metody pro stanovení tloušťky betonové desky a Část 4: Zkušební metody
pro stanovení odolnosti proti otěru působením pneumatik s hroty. V prvním pololetí 2005 byly
k dispozici tyto části:
ČSN EN 13863-1 (73 6181) Cementobetonové kryty. Část 1: Zkušební metoda
pro stanovení tloušťky cementobetonového krytu měřením na místě. Vydána v březnu
2005. Nahradila ČSN EN 13863-1 z července 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 13863-1 z července 2004 převzala normu EN 13863-1:2003 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13863-2 (73 6181) Cementobetonové kryty. Část 2: Zkušební metoda
pro stanovení spojení mezi dvěma vrstvami. Vydána v březnu 2005. Nahradila
ČSN EN 13863-2 z července 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13863-2
(73 6181) z července 2004 převzala normu EN 13863-2:2003 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13880 (73 6182) Zálivky za horka. Norma je jednou z následujícího
souboru norem: Část 1: Zkušební metoda pro stanovení objemové hmotnost při 25°C. Část 2:
Zkušební metoda pro stanovení penetrace kuželem při 25°C. Část 3: Zkušební metoda pro
stanovení penetrace a pružné regenerace (resilience). Část 4: Zkušební metoda pro stanovení
tepelné stálosti. Změna hodnoty penetrace. Část 5: Zkušební metoda pro stanovení odolnosti
proti tečení. Část 6: Zkušební metoda pro přípravu vzorků pro zkoušení. Část 7: Funkční
zkoušky zálivek. Část 8: Zkušební metoda pro stanovení změny hmotnosti zálivek odolných
proti pohonným hmotám po jejich ponoření do paliva. Část 9: Zkušební metoda pro stanovení
kompatibility s asfaltovými vozovkami. Část 10: Zkušební metoda pro stanovení adheze
a koheze po opakovaném kontinuálním protahování a stlačování. Část 11: Zkušební metoda
pro přípravu asfaltových zkušebních těles užívaných pro funkční zkoušku a pro stanovení
kompatibility s asfaltovými vozovkami. Část 12: Výroba betonových zkušebních bloků pro
zkoušení pevnosti vazby (receptury pro výrobu). Část 13: Zkušební metoda pro stanovení
koheze a adheze přerušovaným protažením. V prvém pololetí 2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 13880-5 (73 6182) Zálivky za horka. Část 5: Zkušební metoda pro
stanovení odolnosti proti tečení. Určuje metodu ke stanovení odolnosti proti tečení zálivek
za horka. ČSN EN 13880-5 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 13880-5 z února
149
2004. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13880-5 z února 2005 převzala EN 138805:2004 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13880-6 (73 6182) Zálivky za horka. Část 6: Zkušební metoda pro
přípravu vzorků pro zkoušení. Určuje metody pro přípravu zkušebních vzorků zálivek pro
použití do spár pozemních komunikací, letištních a jiných betonových dopravních ploch.
ČSN EN 13880-6 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 13880-6 ze srpna 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13880-6 ze srpna 2004 převzala EN 13880-6:2004
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13286-5 (73 6185) Nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými
pojivy. Část 5: Zkušební metody pro stanovení laboratorní srovnávací objemové
hmotnosti a vlhkosti. Vibrační stůl. Vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 13286-5 ze
září 2003. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13286-5 ze září 2003 převzala normu
EN 13286-5:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 13286-7 (73 6185) Nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými
pojivy. Část 7: Zkouška nestmelených směsí cyklickým zatěžováním v triaxiálním
přístroji. Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 13286-7 ze srpna 2004. Poznámka
recenzenta: Zatímco ČSN EN 13286-7 ze srpna 2004 převzala normu EN 13286-7:2004
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13286-45 (73 6185) Nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými
pojivy. Část 45: Zkušební metoda pro stanovení doby zpracovatelnosti směsí stmelených
hydraulickými pojivy. Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 13286-45 z července
2004. Zatímco ČSN EN 13286-45 z července 2004 převzala normu EN 13286-45:2003
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13286-47 (73 6185) Nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými
pojivy. Část 47: Zkušební metoda pro stanovení kalifornského poměru únosnosti,
okamžitého indexu únosnosti a lineárního bobtnání. Vydána v dubnu 2005. Nahradila
ČSN EN 13286-47 ze srpna 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13286-47
ze srpna 2004 převzala normu EN 13286-47:2004 schválením k přímému používání jako
ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13286-49 (73 6185) Nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými
pojivy. Část 49: Zkušební metoda pro stanovení zrychleného bobtnání zemin zlepšených
vápnem a/nebo hydraulickými pojivy. Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 13286-49
z října 2004. Zatímco ČSN EN 13286-49 z října 2004 převzala normu EN 13286-49:2004
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13036 (73 6177) Povrchové vlastnosti vozovek pozemních komunikací
a letištních ploch. Zkušební metody. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Měření
hloubky makrotextury povrchu vozovky odměrnou metodou, Část 2: Postup pro stanovení
protismykových vlastností povrchu vozovky, Část 3: Měření vodorovných drenážních
vlastností povrchu vozovky, Část 4: Metoda pro měření protismykových vlastností povrchu.
Zkouška kyvadlem, Část 5: Definice a výpočet indexů podélné nerovnosti, Část 6: Měření
podélné nerovnosti profilometrem a Část 7: Měření podélné nerovnosti vrstev vozovky.
Zkouška latí. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 13036-4 (73 6177) Povrchové vlastnosti vozovek pozemních komunikací
a letištních ploch. Zkušební metody. Část 4: Metoda pro měření protismykových
150
vlastností povrchu. Zkouška kyvadlem. Popisuje metodu pro stanovení protismykových
vlastností povrchu použitím přenosného zařízení na místě zkoušky. Odolnost proti smyku se
měří kyvadlem. Metoda se používá pro měření protismykových vlastností povrchu v terénu
nebo v laboratoři. Za pozornost stojí kapitola 4 – Bezpečnost, která uvádí: „Při provádění této
zkoušky na vozovce musí být dodržovány požadavky na bezpečnost a ochranu zdraví při
práci, protože měřicí zařízení a pracovník se nacházejí v prostoru, který je dočasnou
překážkou silničního provozu.“ ČSN EN 13036-4 byla vydána v květnu 2005. Touto normou
se nahrazuje ČSN EN 13036-4 z března 2004 a částečně se nahrazuje ČSN 73 6177 z ledna
1996. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13036-4 (73 6197) z března 2004 převzala
EN 13036-4:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 1337 (73 6270) Stavební ložiska. Norma se skládá z následujících částí:
Část 1: Všeobecná pravidla navrhování, Část 2: Kluzné prvky, Část 3: Elastomerová ložiska,
Část 4: Válcová ložiska, Část 5: Hrncová ložiska, Část 6: Vahadlová ložiska, Část 7: PTFE
kalotová a cylindrická ložiska, Část 8: Vodicí ložiska a konstrukce, Část 9: Ochrana,
Část 10: Prohlídka a údržba a Část 11: Doprava, skladování a osazování. V prvém pololetí
2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN 1337-2 (73 6270) Stavební ložiska. Část 2: Kluzné prvky. Stanoví
charakteristiky pro návrh a výrobu kluzných a vodicích prvků, které nejsou stavebními
ložisky, ale pouze jejich částmi, a to v kombinaci se stavebními ložisky, podle dalších částí
souboru norem. Rozsáhlá norma, 61 stran. ČSN EN 1337-2 byla vydána v červnu 2005.
Nahradila ČSN EN 1337-2 z října 2004.
ČSN EN 1337-4 (73 6270) Stavební ložiska. Část 4: Válcová ložiska. Stanoví
požadavky na navrhování a výrobu jednoduchých a skupinových válcových ložisek
s vodorovnou osou válců. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: V ČR je směrnice 89/106/EHS zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 1337-4 byla vydána
v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 1337-4 z října 2004. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 1337-4 (73 6270) z října 2004 převzala EN 1337-4:2004 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma přejímá EN 1337-4 překladem.
ČSN EN 1337-6 (73 6270) Stavební ložiska. Část 6: Vahadlová ložiska. Stanoví
požadavky na navrhování a výrobu vahadlových ložisek. K zachycení posunů lze vahadlová
ložiska kombinovat s kluzkým prvkem podle (ČSN) EN 1337-2. Za pozornost stojí Příloha
ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních
výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je směrnice 89/106/EHS zavedena
jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané
stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády
č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.
ČSN EN 1337-6 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 1337-6 z října 2004.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 1337-6 (73 6270) z října 2004 převzala EN 13376:2004 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma přejímá EN 1337-6
překladem.
ČSN EN 1337-7 (73 6270) Stavební ložiska. Část 7: PTFE kalotová a PTFE
151
cylindrická ložiska. Stanoví požadavky pro návrh a výrobu PTFE kalotových a
cylindrických ložisek. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: V ČR je směrnice 89/106/EHS zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 1337-7 byla vydána
v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 1337-7 z října 2004.
ČSN P CEN/TS 1793-4 (73 7060) Zařízení pro snížení hluku silničního provozu.
Zkušební metoda pro stanovení akustických vlastností. Část 4: Vnitřní charakteristiky.
Určení hodnot difrakce in situ. Popisuje zkušební metodu pro určení charakteristik difrakce
přídavných zařízení instalovaných na vrchní části zařízení pro snížení hluku silničního
provozu. Tato metoda stanovuje způsob měření akustického tlaku v několika referenčních
bodech blízko horního okraje zařízení pro snížení hluku s a bez přídavného zařízení
instalovaného na jeho vrcholu. Účinnost přídavného zařízení se vypočítává z rozdílu
naměřených hodnot s a bez přídavných zařízení s ohledem na každou změnu výšky. Zkušební
metoda může být použita in situ i na vzorcích speciálně vyrobených pro zkoušení touto
metodou. Výsledky jsou uváděny jako funkce frekvence, ve třetinooktávových pásmech
v rozmezí 100 Hz až 5 kHz. Jestliže není možné získat platné výsledky měření v celém
frekvenčním rozsahu, musí být uvedeny výsledky v omezeném frekvenčním rozsahu a důvod
tohoto (těchto) omezení musí být jasně vysvětlen. Jednočíselná hodnota se vypočítává
z frekvenční charakteristiky. Při měření ve vnitřním prostředí se postupuje podle přílohy B.
ČSN P CEN/TS 1793-4 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 14389-2 (73 7062) Zařízení pro snížení hluku silničního provozu.
Postupy hodnocení dlouhodobé účinnosti Část 2: Neakustické vlastnosti. Stanoví
požadavky předpokládané doby životnosti a měla by rovněž pomoci dodavatelům v jejím
určování. Je použitelná pouze pro zařízení pro snížení hluku, která jsou vyrobena z materiálů,
pro něž existují normy, umožňující určení doby životnosti (viz Příloha B, která obsahuje
seznam cca 60 technických norem). Výjimku tvoří materiály, které nezhoršují neakustické
vlastnosti zařízení, požadované v EN 1794-1 a EN 1794-2. Stavební normy a všechny
provedené zkoušky materiálů mají poskytnout důkaz o odolnosti při stanovených podmínkách
(konkrétně pro: chemické látky; chemické rozmrazovací látky; znečištěnou vodu/prach; rosu;
mráz/tání; chlad; horko; UV záření; vibrace způsobené dopravou; biologický proces; ozón;
vodu; působení proudu vody mokro/sucho). ČSN EN 14389-2 byla vydána v červnu 2005
a nahradila ČSN EN 14389-2 z března 2005. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 143892 z března 2005 převzala EN 14389-2:2004 schválením k přímému používání jako ČSN, tato
norma ji přejímá překladem.
ČSN 73 8101 Lešení. Společná ustanovení. Stanovuje požadavky pro navrhování,
provádění, zkoušení, používání, prohlídky a údržbu lešení. Normu lze použít též pro
konstrukce jiného účelu, sestavené z lešenářských prvků, popř. dílců (prozatímní mosty, lávky
a přechody, přístřešky apod.). Zabývá se i otázkami ochrany veřejného zájmu, tj. komunální
bezpečností, elektrickou instalací, ochranou před nebezpečným dotykem a ochranou před
bleskem. ČSN 73 8101 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN 73 8101 ze 7. 10. 1981.
ČSN 73 8107 Trubková lešení. Stanovuje, společně se základními ČSN 73 8101
a (ČSN) EN 12811, požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení trubkového lešení
sestaveného z ocelových trubek spojených upínacími spojkami hákovými a nastavovacími
spojkami segmentovými. Pro lešení z trubek spojovaných upínacími spojkami objímkovými
se použije (ČSN) EN 74 a (ČSN) EN 39. ČSN 73 8107 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila
152
ČSN 73 8107 ze 7. 10. 1981.
ČSN EN 13374 (73 8125) Systémy dočasné ochrany volného okraje. Specifikace
výrobku, zkušební metody. Stanoví požadavky a zkušební metody pro systémy dočasné
ochrany volného okraje pro použití v průběhu stavby nebo údržby budov a dalších konstrukcí.
Tato norma neposkytuje požadavky pro systémy ochrany volného okraje určené
pro: - ochranu proti nárazu vozidel nebo jiných pohyblivých zařízení, - ochranu před
sklouznutím volných sypkých hmot, sněhu, apod., - ochranu veřejnosti před pádem. Tato
norma se nevztahuje na systémy ochrany okraje lešení. ČSN EN 13374 byla vydána v lednu
2005.
ČSN P 73 9010 Navrhování a výstavba staveb civilní ochrany. Platí pro navrhování
a výstavbu stálých tlakově odolných úkrytů, stálých tlakově neodolných úkrytů, chráněných
pracovišť, malokapacitních úkrytů, speciálních úkrytů a staveb pro dekontaminaci. Stanovuje
technické parametry požadované pro stavební technologickou část těchto staveb z hlediska
ochrany obyvatelstva s výjimkou navrhování konstrukcí STOÚ CO (Stálý Tlakově Odolný
Úkryt Civilní Ochrany), pro které platí ČSN 73 9001. Uvedené stavby se navrhují pro běžný
provoz podle obecně platných předpisů pro navrhování. V několika přílohách normy jsou
specifikovány zvláštní požadavky na členění těchto prostorů, prostorové vybavení místností,
zajištění mikroklimatu, hladin hluku apod. ČSN P 73 9010 byla vydána v červnu 2005.
Částečně nahrazuje ČSN 73 9001 z ledna 1994.
Třída 74 - Části staveb
Obsahuje technické normy pro ocelová schodiště, žebříky a zábradlí, pro stropy
a podlahy, okna, dveře, vrata z různých materiálů, dále normy pro doplňkové části stavebních
objektů a bytová jádra a konečně pro lehké obvodové pláště. Tato třída českých technických
norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 135 norem (k témuž datu v r. 2004 – 123,
v r. 2003 - 115 v r. 2002 – 106, v r. 2001 - 75 a v r. 2000 - 57 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili 5
norem.
ČSN EN 14024 (74 6036) Kovové profily s přerušením tepelného mostu.
Mechanické funkční vlastnosti. Požadavky, posouzení výpočtem a zkouškami. Určuje
požadavky pro posuzování mechanické pevnosti kovových profilů společně s přerušením
tepelného mostu. Také specifikuje zkoušky pro stanovení charakteristických hodnot
mechanických vlastností profilů s přerušením tepelného mostu a hodnocení vhodnosti
použitých materiálů na přerušení tepelného mostu. Tento dokument platí pro profily
s přerušením tepelného mostu navržené hlavně pro okna, dveře, prosklené stěny a lehké
obvodové pláště. Neplatí pro přerušení tepelného mostu vyrobené jen z kovových profilů
spojených kovovými nýty nebo šrouby. ČSN EN 14024 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN 14019 (74 7210) Lehké obvodové pláště. Odolnost proti nárazu. Funkční
požadavky. Určuje funkční požadavky pro lehké obvodové pláště (s výjimkou „skla ve
stavebnictví“, které je klasifikováno podle /ČSN/ EN 12600) podle kritéria zatěžování při
nárazu měkkým tělesem specifikovaného v této normě a zkoušeného podle (ČSN) EN 13049.
Cílem tohoto kritéria je bezpečnost při užívání a celistvost lehkého obvodového pláště
v případě nárazu na jeho povrch. Shoda s funkčním požadavkem je stanovena laboratorní
zkouškou. Tato norma nebude mít žádný vztah k případně existujícím národním
stavebním/zdravotním a bezpečnostním předpisům a jejichž požadavky mají platnost
nezávisle a souběžně s těmito zkoušenými funkčními požadavky. ČSN EN 14019 byla vydána
153
v únoru 2005.
ČSN EN 607 (74 7704) Okapové žlaby a tvarovky z PVC-U. Definice, požadavky
a zkoušení. Specifikuje požadavky a zkušební metody pro okapové žlaby a tvarovky
vyrobené z neměkčeného polvinylchloridu (PVC-U) určené pro odvod dešťové vody. ČSN
EN 607 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 607 z listopadu 1996.
ČSN EN 1462 (74 7706) Žlabové háky. Požadavky a zkoušení. Specifikuje
požadavky na krokevní a čelní žlabové háky pro upevnění okapových žlabů podle
(ČSN) EN 607 a (ČSN) EN 612. ČSN EN 1462 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila
ČSN EN 1462 z července 1998.
ČSN EN 12951 (74 7750) Prefabrikované příslušenství pro střešní krytiny. Trvale
připevněné střešní žebříky. Specifikace výrobku a zkušební metody. Platí pro kovové
střešní žebříky, které jsou trvale připevněné k nosným konstrukcím šikmých střech a které
slouží pro provádění kontroly, údržby a opravy zařízení, umístěných nad rovinou střechy.
Norma stanovuje základní rozměry, použitelné materiály, požadavky s ohledem na únosnost
a rozsah zkoušek. Předmětem normy nejsou lávky, samostatné nášlapné plochy, samostatné
schody nebo střešní žebříky, které nejsou trvale připevněné a požární únikové žebříky. Za
pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je
směrnice 89/106/EHS zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb.,
jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební
výrobky označované CE. ČSN EN 12951 byla vydána v dubnu 2005.
Třída 75 - Vodní hospodářství
Obsahuje základní, názvoslovné a výpočtové technické normy pro vodní hospodářství,
hydromeliorace (všeobecně, průzkumné práce, odvodňování, závlahy apod.), dále normy pro
provoz vodohospodářských děl, pro hydrotechniku, úpravy vodních toků, nádrže, zdrže, apod.
Posléze normy pro ochranu vodních toků, ochranu vod při manipulaci se závadnými látkami
a jejich skladování a pro protierozní ochranu zemědělské půdy. Poměrně značně rozsáhlá
skupina normalizující chemické výrobky pro úpravu vody. Dále jsou do této třídy zahrnuty
normy pro vodárenství (všeobecně, odběr, jímání, úprava a čerpání vody, vodovodní potrubí
a vodárenské objekty). Tato třída obsahuje též normy pro kanalizace (všeobecně, stokové sítě
a objekty na nich, trubní materiály, čištění odpadních vod, vnitřní kanalizace, provoz
a zkoušení apod.). Konečně normy pro jakost vod (odběr vzorků, požadavky na jakost,
fyzikální, chemický, biologický, mikrobiologický a radiologický rozbor vod a rozbor kalů).
Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 453 norem (k témuž datu v r. 2004 - 430,
v r. 2003 - 405, v r. 2002 - 368, v r. 2001 - 342 a v r. 2000 - 296 norem). V prvém pololetí
r. 2005 z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili
18 norem.
ČSN EN 14095 (75 5202) Zařízení k úpravě vody v budovách. Elektrolytická
dávkovací zařízení s hliníkovými anodami. Požadavky na provedení, bezpečnost
a zkoušení. Platí pro systémy elektrolytického dávkování pro úpravu vody určené k lidské
spotřebě v budovách (vnitřních vodovodech) a založené na anodickém rozpouštění hliníku
(působením stejnosměrného proudu). Stanoví konstrukční (ne však rozměrové) a provozní
požadavky. Popisuje příslušné postupy ke zkoušení výkonnosti a bezpečnosti. Týká se pouze
těch zařízení k úpravě pitné vody, která jsou trvale připojena k elektrické síti. ČSN EN 14095
154
byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 14095 z července 2004. Poznámka
recenzenta: Zatímco ČSN EN 14095 z července 2004 převzala normu EN 14095:2003
schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13077 (75 5418) Zařízení na ochranu proti znečištění pitné vody
zpětným průtokem. Volný výtok s nekruhovým přepadem (neomezený). Skupina A.
Druh B. Stanoví vlastnosti a požadavky na volné výtoky s nekruhovým přepadem
(neomezené) skupiny A, druhu B při jmenovité průtočné rychlosti nepřesahující 3 m/s. Volné
výtoky jsou zařízení k ochraně pitné vody před znečištěním ve vnitřních vodovodech. Tato
norma platí pro volné výtoky s nekruhovým přepadem v průmyslově vyráběných zařízeních
a pro volné výtoky v zařízeních zhotovených na místě, a stanoví fyzikálně chemické
vlastnosti konstrukčních materiálů použitých k účelům a aplikacím, které zajišťují, aby
v průběhu běžného provozu byl zajištěn soulad s touto normou. ČSN EN 13077 byla vydána
v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 13077 z července 2004.
ČSN EN 13078 (75 5419) Zařízení na ochranu proti znečištění pitné vody
zpětným průtokem. Volný výtok s ponořeným přítokem, zahrnující přívod vzduchu
a přepad. Skupina A. Druh C. Stanoví vlastnosti a požadavky na volný výtok s ponořeným
přítokem, zahrnujícím přívod vzduchu a přepad, skupiny A, druhu C. Volné výtoky jsou
zařízení k ochraně pitné vody před znečištěním ve vnitřních vodovodech. Tato norma platí
pro volné výtoky v průmyslově vyráběných zařízeních a pro volné výtoky v zařízeních
zhotovených na místě, a stanoví fyzikálně chemické vlastnosti konstrukčních materiálů
použitých k účelům a aplikacím, které zajišťují, aby v průběhu běžného provozu byl zajištěn
soulad s touto normou. ČSN EN 13078 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 13078
z července 2004.
ČSN EN 14457 (75 6305) Všeobecné požadavky na stavební dílce pro
bezvýkopové technologie stok a kanalizačních přípojek. Stanovuje všeobecné požadavky
na trouby a jejich spoje, používané pro stoky a kanalizační přípojky, prováděné
bezvýkopovými (bezrýhovými) technologiemi, které jsou „trubní protlak“, „mikrotunelování“
a „protlak s vodicí troubou“ a provozované jako gravitační systémy stok a kanalizačních
přípojek při maximálním tlaku 40 kPa nebo jako tlakové systémy podle (ČSN) EN 773 při
tlaku vyšším než 40 kPa. Tato norma se vztahuje na stavební dílce používané k odvádění
splaškových odpadních vod, dešťových a povrchových vod, jakož i ostatních odpadních vod,
např. průmyslových, pokud nepoškozují tyto stavební dílce. ČSN EN 14457 byla vydána
v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 14457 z ledna 2005. Poznámka recenzenta: Zatímco
ČSN EN 14457 (73 6505) z ledna 2005 převzala EN 14457:2004 schválením k přímému
používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 12255 (75 6403) Čistírny odpadních vod. Norma se skládá z následujících
částí: Část 1: Všeobecné stavební zásady, Část 2: Neobsazena, Část 3: Předčištění,
Část 4: Primární čištění, Část 5: Čištění odpadních vod v biologických nádržích, Část 6:
Aktivace, Část 7: Biofilmové reaktory, Část 8: Kalové hospodářství, Část 9: Kontrola pachů
a odvětrání, Část 10: Zásady bezpečnosti, Část 11: Všeobecné návrhové údaje, Část 12:
Automatizovaný systém řízení, Část 13: Čistění odpadních vod chemickým srážením, Část 14:
Dezinfekce, Část 15: Měření standardní oxygenační kapacity v aktivační nádrži a Část 16:
Filtrace odpadních vod. Poznámka recenzenta: 1) Část výše uvedených částí byla v ČR
vydána jako ČSN ISO a část jako ČSN EN ISO. 2) Recenze částí 3, 8, 10 a 11 jsme uveřejnili
v AHEM č. 7/2002. Část 5 jsme recenzovali v AHEM č. 4/2001, s. 105. Recenze Částí 1, 4, 6,
7 a 9 byly obsaženy v AHEM č. 6/2003, s. 105 – 106. V prvém pololetí 2005 byla k dispozici
tato část:
155
ČSN EN 12255-14 (75 6403) Čistírny odpadních vod. Část 14: Dezinfekce. Stanoví
funkční požadavky na dezinfekci odtoku z čistíren odpadních vod (dále jen čistírny).
Přednostně se používá v čistírnách pro více než 50 EO (ekvivalentních obyvatel),
navrhovaných pro čištění komunálních odpadních vod. Rozdíly ve způsobech čištění
odpadních vod v Evropě vedly k vývoji různých systémů dezinfekce. Tato norma poskytuje
základní informace o těchto systémech, nepopisuje však všechny dostupné systémy.
Podrobnější informace, doplňující ustanovení této normy, lze získat z podkladů uvedených
v bibliografii. ČSN EN 12225-14 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 12225-14
z července 2004.
ČSN EN 1825 (75 6553) Lapáky tuků. Norma se skládá z následujících částí: Část
1: Zásady pro navrhování, provádění a zkoušení, označování a řízení jakosti a Část 2: Výběr
jmenovitého rozměru, osazování, obsluha a údržba. Druhá část norma byla recenzována
v AHEM, č. 1/2004, s. 123. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato první část:
ČSN EN 1825-1 (75 6553) Lapáky tuků. Část 1: Zásady pro navrhování,
provádění a zkoušení, označování a řízení jakosti. Stanoví definice, jmenovité velikosti,
zásady navrhování, funkční požadavky, označování, zkoušení a řízení jakosti pro lapáky tuku.
Platí pro lapáky určené k odlučování tuků a olejů rostlinného nebo živočišného původu
z odpadních vod na principu gravitace a bez pomoci vnější energie. Neplatí pro lapáky tuku,
určené k čištění domovních splaškových vod z kuchyní rodinných domků o jmenovité
velikosti menší než 1. Neplatí pro odlučování lehkých kapalin, např. benzinu, motorové
a topné nafty, a nezahrnuje čištění odpadních vod obsahujících výhradně stabilní emulze tuků
a olejů. Tato norma též neřeší používání biologických přísad (bakterií a enzymů). Za
pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato
směrnice zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak
nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky
označované CE. ČSN EN 1825-1 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 13508 (75 6901) Posuzování stavu venkovních systémů stokových sítí
a kanalizačních přípojek. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Všeobecné
požadavky a Část 2: Kódovací systém pro vizuální prohlídku. Obě části platí pro posuzování
stavu venkovních systémů stokových sítí a kanalizačních přípojek prohlídkou, dále pro
základní kodifikaci, zohlednění vnějších podmínek a další informace. Platí pro venkovní
systémy stokových sítí a kanalizačních přípojek, které jsou provozovány především jako
gravitační od místa, kde odpadní vody opouštějí budovy, popř. dešťový svod ze střechy, nebo
kde vtékají do dešťové vpusti až po místo, kde vytékají do čistírny odpadních vod nebo do
vodního recipientu. Stoky a kanalizační přípojky pod budovami jsou do systému zahrnuty, jen
pokud nejsou součástí vnitřní kanalizace budovy. Obě části byly k dispozici v prvním pololetí
2005:
ČSN EN 13508-1 (75 6901) Posuzování stavu venkovních systémů stokových sítí
a kanalizačních přípojek. Část 1: Všeobecné požadavky. Stanovuje všeobecné podmínky
pro posuzování stavu systémů stokových sítí a kanalizačních přípojek. ČSN EN 13508-1 byla
vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 13508-1 z července 2004. Poznámka recenzenta:
Zatímco ČSN EN 13508-1 z července 2004 převzala normu EN 13508-1:2003 schválením
k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN 13508-2 (75 6901) Posuzování stavu venkovních systémů stokových sítí
a kanalizačních přípojek. Část 2: Kódovací systém pro vizuální prohlídku. Tato rozsáhlá
156
(cca 108 stran) norma stanovuje kódovací systém pro popis nálezu provedený vizuální
prohlídkou uvnitř stok a kanalizačních přípojek a ve vstupních a revizních šachtách. Případně
může být tato část normy, ve shodě s požadavky objednatele, použita i pro tlakové
a podtlakové systémy. Neobsahuje všeobecné požadavky na provádění prohlídek.
ČSN EN 13508-2 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 13508-2 z prosince 2003.
Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN 13508-2 z prosince 2003 převzala normu EN 135082:2003 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem.
ČSN EN ISO 17994 (75 7016) Jakost vod. Kritéria pro zjištění ekvivalence dvou
mikrobiologických metod. Definuje postup pro porovnání dvou metod určených k detekci
nebo kvantifikaci stejné sledované skupiny nebo druhu mikroorganismů. Norma poskytuje
matematický základ pro vyhodnocení průměrné relativní funkčnosti (výkonnosti) dvou metod
z hlediska zvoleného kritéria ekvivalence. Porovnávat lze jakékoli dvě metody stanovení
počtu (kolonii nebo pozitivních zkumavek) nebo jakékoli dvě detekční metody (metody P/A
zjišťující prezentaci/absenci organismu) určené ke stejnému účelu. Tato norma neuvádí žádný
postup, jak přímo porovnat kvantitativní metodu (počet kolonií nebo MPN) s metodou
detekční (P/A). Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou popsány. V úvodu
normy stojí za pozornost toto UPOZORNĚNÍ – Pracovníci používající tuto normu by měli
ovládat běžnou laboratorní praxi. Tato norma neuvádí všechny bezpečnostní problémy,
které se mohou vyskytnout při jejím používání. Je odpovědností uživatele stanovit
náležitá bezpečnostní i zdravotní opatření a zajistit shodu se všemi podmínkami
národních předpisů. ČSN EN ISO 17994 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 12873 (75 7333) Vliv materiálů na vodu určenou k lidské spotřebě. Vliv
migrace. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Zkušební metoda pro průmyslově
vyráběné výrobky nekovové a bez obsahu cementu, Část 2: Zkušební metoda pro materiály
nekovové a bez obsahu cementu používané na místě, Část 3: Zkušební metoda pro ionexové
pryskyřice a sorbety a Část 4: Zkušební metoda pro membránové systémy úpravy vody.
V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 12873-1 (75 7333) Vliv materiálů na vodu určenou k lidské spotřebě.
Vliv migrace. Část 1: Zkušební metoda pro průmyslově vyráběné výrobky nekovové
a bez obsahu cementu. Předepisuje postup stanovení migrace látek z průmyslově vyráběných
nebo hromadně užívaných výrobků nekovových a neobsahujících cement, používaných ve
styku s vodou určenou k lidské spotřebě. Norma platí pro výrobky sloužící k transportu
a přechovávání vody určené k lidské spotřebě, i surové vody používané k výrobě vody určené
k lidské spotřebě, za různých podmínek. Stanoví postup extrakce látek z hotových výrobků do
vody. Za pozornost stojí v kapitole 5 - Činidla poznámky u některých činidel, a to: u zředěné
kyseliny dusičné je tato POZNÁMKA: Je třeba zvýšené opatrnosti, protože se při ředění
vyvíjí teplo. Dále u kyseliny chromsírové je tato POZNÁMKA: Kyselina chromsírová je
nebezpečná při skladování. Může roztrhnout uzavřenou nádobu v důsledku vývoje
oxidu uhličitého. Je silným okysličovadlem a potenciálně může explodovat
s oxidovatelnými látkami, ve styku s acetonem nebo alkoholy může způsobovat vznícení.
Zahřeje-li se až k rozkladu, vyvíjí štiplavý kouř a nedýchatelné dýmy. Konečně u roztoku
chlornanu sodného je tato POZNÁMKA: Roztok chlornanu sodného je nestabilní a má se
připravovat vždy v den použití, použitelnost se má vždy přezkoušet. ČSN EN 12873-1
byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 12873-1 z července 2004.
ČSN EN ISO 6878 (75 7465) Jakost vod. Stanovení fosforu. Spektrofotometrická
metoda s molybdenanem amonným. Určuje metody stanovení: - orthofosforečnanů (viz
kapitola 4), - orthofosforečnanů po extrakci rozpouštědlem (viz kapitola 5),
- hydrolyzovatelných fosforečnanů a orthofosforečnanů (viz kapitola 6), - celkového fosforu
157
po rozkladu (viz kapitola 7 a 8). Metody se používají k rozboru všech druhů vod včetně
mořské i vyčištěných odpadních vod. Bez ředění lze ve vzorcích stanovit koncentrace fosforu
v rozsahu 0,005 mg/l až 0,8 mg/l. Extrakční postup umožňuje stanovit nižší koncentrace
fosforu. V tomto případě je mez detekce asi 0,0005 mg/l. V úvodu normy stojí za pozornost
toto UPOZORNĚNÍ – Pracovníci používající tuto normu by měli ovládat běžnou
laboratorní praxi. Tato norma neuvádí všechny bezpečnostní problémy, které se mohou
vyskytnout při jejím používání. Je odpovědností uživatele stanovit náležitá bezpečnostní
i zdravotní opatření a zajistit shodu se všemi podmínkami národních předpisů. Je
bezpodmínečně nutné, aby zkoušky podle této normy prováděli náležitě kvalifikovaní
pracovníci. Odpadní roztoky obsahující molybdenan a antimon mají být odstraňovány
vhodným způsobem. ČSN EN ISO 6878 byla vydána v únoru 2005. Nahradila
ČSN EN 1189 z července 1998.
ČSN EN ISO 9562 (75 7531) Jakost vod. Stanovení absorbovatelných organicky
vázaných halogenů (AOX). Určuje metodu přímého stanovení organicky vázaného chloru,
bromu a jodu (vyjádřeno jako chlorid) ve vodě ve formách absorbovatelných na aktivní uhlí
obvykle od koncentrace 10 µg/l. Tuto metodu lze použít u vzorků (viz 9.2) s koncentracemi
anorganických chloridových iontů menšími než 1 g/l. Vzorky s vyššími koncentracemi
chloridů se před analýzou musí ředit. Metodu lze také použít u vzorků obsahujících
nerozpuštěné látky, na nichž jsou adsorbovány halogeny (např. nerozpustné halidy). Filtrace
vzorku před analýzou umožní oddělené stanovení rozpuštěných a nerozpuštěných
absorbovatelných organicky vázaných halogenů (AOX). Na konci Úvodu normy stojí za
pozornost tyto informace: UPOZORNĚNÍ - Pracovníci používající tuto normu by měly
ovládat běžnou laboratorní praxi. Tato norma neuvádí všechny bezpečnostní problémy,
které se mohou vyskytnout při jejím používání. Je odpovědností uživatele stanovit
náležitá bezpečnostní i zdravotnická opatření a zajistit shodu se všemi podmínkami
národních předpisů. DŮLEŽITÉ – Základním požadavkem je, aby zkoušky podle této
normy prováděli náležitě kvalifikovaní pracovníci. ČSN EN ISO 9562 byla vydána
v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 1485 z července 1998.
ČSN 75 7611 Jakost vod. Stanovení celkové objemové aktivity alfa. Uvádí dvě
metody stanovení celkové objemové aktivity alfa ve vodách: a) měření směsi odparku vzorku
vody se scintilátorem ZnS (Ag), b) měření zbytku po žíhání okénkovým proporcionálním
nebo scintilačním detektorem. ČSN 75 7611 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila
ČSN 75 7611 z 12. 5. 1988.
ČSN 75 7712 Jakost vod. Biologický rozbor. Stanovení biosestonu. Platí pro
stanovení biosestonu ve vodách metodami: a) stanovení drobného biosestonu
(mikroskopického obrazu); b) stanovení většího biosestonu; c) stanovení reosestonu;
d) stanovení vloček plovoucích bakterií a hub. Stanovení je kvalitativní (taxonomickou)
a kvantitativní (či jen semikvantitativní) analýzou biosestonu povrchových, pitných,
podzemních a odpadních vod. ČSN 75 7712 byla vydána v květnu 2005. Nahradila
ČSN 75 7711 z 28. 9. 1987 a ČSN 75 7712 z července 1998.
ČSN EN 14407 (75 7722) Jakost vod. Návod pro identifikaci a kvantifikaci
bentických rozsivek z vodních toků a pro interpretaci dat. Stanovuje metody identifikace
a výpočtu relativního podílu taxonů rozsivek na preparátech a interpretaci dat, významných
pro hodnocení jakosti vody ve vodních tocích. Data získaná touto metodou jsou vhodná pro
tvorbu indexů a metod hodnocení založených na relativní abundanci taxonů. Metody
identifikace a kvantifikace mohou být použity také pro studium bentických rozsivek na jiných
158
biotopech (habitatech) za předpokladu, že jsou použity metody interpretace dat
odpovídajících těmto biotopům. V Úvodu normy stojí za pozornost toto
UPOZORNĚNÍ - Pracovníci používající tuto normu by měli ovládat běžnou laboratorní
praxi. Tato norma neuvádí všechny bezpečnostní problémy, které se mohou vyskytnout
při jejím používání. Je odpovědností uživatele stanovit náležitá bezpečnostní i
zdravotnická opatření a zajistit shodu se všemi podmínkami národních předpisů. ČSN
EN 14407 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN ISO 11733 (75 7777) Jakost vod. Stanovení odstranitelnosti a biologické
rozložitelnosti organických látek ve vodním prostředí. Simulační zkouška s aktivním
kalem. Specifikuje metodu stanovení odstranitelnosti a biologické rozložitelnosti
organických látek aerobními mikroorganismy. Zkušební podmínky popsané v této normě
simulují podmínky při biologickém čištění odpadních vod. Pro zkoušku lze použít dva
systémy: model aktivace nebo model v porézní nádobě. Zkoušky lze volitelně provést za
podmínek nitrifikace a denitrifikace (viz příloha A) a jako spřažené zařízení (příloha B). Tuto
metodu lze použít ke stanovení biologické rozložitelnosti nebo odstranitelnosti organických
látek v odpadní vodě. Pokud se vyžadují další nebo jiné informace k chování zkoušené
sloučeniny nebo odpadní vody na čistírně odpadních vod, mohou být provedeny další
zkoušky biologické rozložitelnosti. Další informace o vhodnosti této metody a případných
dalších metodách biologické rozložitelnosti jsou uvedeny v ISO/TR 15462 (do dubna 2005 v
ČR nezavedena). Všeobecné informace o biochemickém zkoušení jsou uvedeny v (ČSN EN)
ISO 5667-16. Za pozornost dále stojí tyto tři definice: Čl. 3.3 Chemická spotřeba kyslíku
(CHSK) (chemical oxygen demand, COD) hmotnostní koncentrace kyslíku ekvivalentní
spotřebě oxidačního činidla spotřebovaného na oxidaci zkoušené látky nebo jiné organické
látky za definovaných podmínek. Čl. 3.7 Rozpuštěný organický uhlík (DOC) (dissolved
organic carbon) část organického uhlíku ve vodě, která nemůže být odstraněna specifickou
separací a čl. 3.14 Celkový organický uhlík (TOC) (total organic carbon) celkový organický
uhlík přítomný v organických látkách, který je ve vodě rozpuštěný a nerozpuštěný.
V Předmluvě této normy stojí za pozornost tato VÝSTRAHA - BEZPEČNOSTNÍ
OPATŘENÍ Aktivovaný kal a splašková odpadní voda mohou obsahovat potenciálně
patogenní organismy. Proto při manipulaci s nimi musí být přijata vhodná opatření. Se
zkoušenými toxickými látkami nebo látkami neznámých vlastností se musí zacházet
opatrně. ČSN EN ISO 11733 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN ISO 11733
z října 1999.
ČSN ISO 14593 (75 7780) Jakost vod. Hodnocení úplné aerobní biologické
rozložitelnosti organických látek ve vodním prostředí. Metoda stanovení anorganického
uhlíku v těsně uzavřených lahvičkách (CO2 headspace metoda). Specifikuje metodu
hodnocení úplné aerobní biologické rozložitelnosti organických látek ve vodním prostředí
stanovením anorganického uhlíku při dané koncentraci mikroorganismů. V této zkoušce se
biogenně vznikající anorganický uhlík měří přímo v nádobách takovým způsobem, že
rychlost měření se téměř rovná rychlosti mikrobiální produkce. V Předmluvě normy stojí za
pozornost toto UPOZORĚNÍ Aktivovaný kal a splašková voda mohou obsahovat
potenciálně patogenní organismy. Proto při manipulaci s nimi mají být přijata vhodná
opatření. Se zkoušenými toxickými látkami nebo látkami neznámých vlastností by se
mělo zacházet s opatrností. V normě dále stojí za pozornost tyto definice: 3.5 celkový
organický uhlík (TOC) (total organic carbon) celkový organický uhlík přítomný
v organických látkách, který je ve vodě rozpuštěný a nerozpuštěný, 3.6 rozpuštěný
organický uhlík (DOC) (dissolved organic carbon) část organického uhlíku ve vodě, která
nemůže být odstraněna specifickou separací, 3.7 celkový anorganický uhlík (TIC) (total
159
inorganic carbon) celkový anorganický uhlík pocházející z oxidu uhličitého a z uhličitanů a
definice 3.8 rozpuštěný anorganický uhlík (DIC) (dissolved inorganic carbon) část
anorganického uhlíku ve vodě, která nemůže být odstraněna specifickou separací. ČSN ISO
14593 byla vydána v březnu 2005.
ČSN ISO 11731-2 (75 7881) Jakost vod. Stanovení bakterií rodu Legionella. Část
2: Metoda přímé membránové filtrace pro vody s malým počtem bakterií. Popisuje
monitorovací metodu pro izolaci organismů rodu Legionella a jejich kvantitativní stanovení
ve vodě určené k lidskému použití (např. teplá a studená voda, voda používaná k praní),
k lidské spotřebě a v upravených vodách ke koupání (např. bazény). Je zvláště vhodná pro
vody, v nichž se očekává malý počet bakterií rodu Legionella. Protože růst bakterií rodu
Legionella může být inhibován růstem kolonií ostatních bakterií na membránovém filtru, je
metoda vhodná pouze pro vody obsahující malý počet bakterií (doprovodné mikroflóry). Za
pozornost stojí před Předmětem normy uvedené toto UPOZORĚNÍ Pracovníci používající
tuto druhou část normy by měli ovládat běžnou laboratorní praxi. Tato část neuvádí
všechny bezpečnostní problémy, pokud existují v souvislosti s jejím používáním. Je
odpovědností uživatele stanovit náležitá bezpečnostní i zdravotnická opatření a zajistit
shodu se všemi podmínkami národních předpisů. V normě stojí dále za pozornost
kapitola 4 - Bezpečnostní opatření, kde se uvádí: „Při práci s činidly užívanými v této normě
je nutno dodržovat předpis Kontrola látek nebezpečných zdraví. (Formou NÁRODNÍ
POZNÁMKY je uvedeno, že tento předpis nebyl aplikován do české legislativy. V ČR je nutné
dodržovat vhodná bezpečnostní opatření.) Zkušení mikrobiologové mohou bezpečně pracovat
s legionellami na nekrytých pracovních stolech v běžných mikrobiologických laboratořích,
které odpovídají Bezpečnostní úrovni 2. (Formou další NÁRODNÍ POZNÁMKY je uvedeno,
že ani tento předpis nebyl aplikován do české legislativy. V ČR je nutné dodržovat
bezpečnostní opatření pro práci s patogenními organismy.) Infekce je způsobována inhalací
organismů, a proto je vhodné posoudit všechny pracovní úkony z hlediska možnosti vzniku
aerosolu. Jsou-li jakékoliv pochybnosti, je nutno práci provádět v bezpečném očkovacím
boxu.“ ČSN ISO 11731-2 byla vydána v lednu 2005.
Třída 76 - Poštovní služby
Tato třída byla nově otevřena v r. 2002. Obsahuje (bude obsahovat) terminologické
a všeobecné normy z oblasti poštovních služeb. V SZÚ není tato třída českých technických
norem systematicky sledována.
V této nové a malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 18 norem. (k témuž datu
v r. 2004 - 7 norem). V r. 2003 - kdy se tato třída poprvé objevila v seznamu - obsahovala
jednu technickou normu.
Třída 77 - Obaly a obalová technika
Obsahuje názvoslovné, předmětové a předpisové normy pro obalovou techniku,
normy pro zkoušení obalových prostředků, materiálů a balení vůbec, dále pro zkoušení
spotřebitelských, obchodních a přepravních obalů. Posléze obsahuje normy pro vlastnosti
a zkoušení pomocných obalových prostředků a pro vnější vlivy na obaly a balení. Dále jsou
do této třídy zahrnuty normy pro rozměrové a objemové řady obalů, pro obalové prostředky
všeobecně a pro obaly na aerosoly. V neposlední řadě normy pro hmatatelné výstrahy na
obalech a konečně i normy pro balicí stroje a zařízení. Tato třída českých technických norem
je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 284 norem (k témuž datu v r. 2004 - 284,
v r. 003 - 271, v r. 2002 - 298, v r. 2001 - 266 a v r. 2000 - 245 norem). V prvém pololetí
160
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili 25
norem.
ČSN EN 13427 (77 0145) Obaly. Požadavky na používání evropských norem pro
obaly a odpady z obalů. Specifikuje požadavky a postup, podle něhož může osoba nebo
organizace odpovědná za uvedení obalu nebo baleného výrobku na trh (dodavatel)
kombinovat použití pěti (mandátových) obalových norem a jedné (mandátové) zprávy CEN
(ve dvou částech). Poznámka recenzenta: Pěti mandátovými normami se zřejmě rozumí (ČSN)
EN 13428, (ČSN) EN 13429, (ČSN) EN 13430, (ČSN) EN 13431 a (ČSN) EN 13432, zprávami
CEN se zřejmě rozumí (ČSN) CR 13695-1 a (ČSN) CR 13695-2. Za pozornost stojí Příloha
ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to směrnici nového přístupu
94/62/ES o obalech a obalových odpadech. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice
zavedena zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech),
ve znění pozdějších předpisů. ČSN EN 13427 byla vydána v únoru 2005. Nahradila
ČSN EN 13427 ze srpna 2001.
ČSN EN 13428 (77 0146) Obaly. Specifické požadavky na výrobu a složení.
Prevence snižování zdrojů. Stanovuje postup pro posuzování obalu k zajištění přiměřené
hmotnosti a/nebo objemu materiálů obsažených v obalu při zachování: - funkčnosti
v dodavatelském a uživatelském řetězci, - bezpečnosti a hygieny jak pro výrobek, tak ve
vztahu k uživateli/spotřebiteli, - přijatelnost baleného výrobku pro uživatele/spotřebitele.
Tento dokument zároveň stanovuje metodiku a postup pro určení přítomnosti čtyř těžkých
kovů jmenovaných v článku 11 Směrnice o obalech a obalových odpadech 94/62/ ES a pro
určení přítomnosti a minimalizace jakýchkoli nebezpečných látek a přípravků, jestliže se
vyskytují v obalech a uvolňují se do životního prostředí v důsledku operací při nakládání
s odpady. Tyto postupy jsou uvedeny v (ČSN) CR 13695-1 a v (ČSN) CEN/TR 13695-2.
Tento dokument nemůže samostatně zajistit předpoklad shody. Postup k použití tohoto
dokumentu uvádí (ČSN) EN 13427. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to směrnici nového přístupu 94/62/ES o obalech
a obalových odpadech. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena zákonem č.
477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších
předpisů. ČSN EN 13428 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 13428 ze srpna
2001.
ČSN EN 13429 (77 0147) Obaly. Opakované použití. Stanovuje požadavky na obal,
aby mohl být klasifikován jako opakovaně použitelný a uvádí postupy pro posouzení shody
s těmito požadavky, včetně přidružených systémů. Tento dokument nemůže sám o sobě
zajistit předpoklad shody. Postup k použití tohoto dokumentu je uveden v (ČSN) EN 13427.
Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
směrnici nového přístupu 94/62/ES o obalech a obalových odpadech. Poznámka
recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně
některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů. ČSN EN 13429 byla
vydána v únoru 2005. Nahradila ČSN EN 13429 ze září 2001.
ČSN EN 13430 (77 0148) Obaly. Požadavky na obaly využitelné k recyklaci
materiálu. Stanovuje požadavky na obal, aby mohl být klasifikován jako využitelný formou
recyklace materiálu, přičemž poskytuje prostor jak k trvalému vývoji obalů, tak i
technologiím pro jejich využití a uvádí postupy pro posuzování shody s těmito požadavky.
Tento dokument nemůže samostatně zajistit předpoklad shody. Postup k použití tohoto
dokumentu je uveden v (ČSN) EN 13427. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že
jde o harmonizovanou normu, a to směrnici nového přístupu 94/62/ES o obalech
a obalových odpadech. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena zákonem
161
č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších
předpisů. ČSN EN 13430 byla vydána v únoru 2005. Nahradila ČSN EN 13430 ze září 2001.
ČSN EN 13431 (77 0149) Obaly. Požadavky na obaly využitelné jako zdroj
energie, včetně specifikace minimální výhřevnosti. Stanovuje požadavky na obal, aby mohl
být klasifikován jako energeticky využitelný a uvádí postupy pro posouzení shody s těmito
požadavky. Působnost tohoto dokumentu je omezena na oblast, která leží pod kontrolou
dodavatele. Tento dokument nemůže sám o sobě zajistit předpoklad shody. Postup k použití
tohoto dokumentu je uveden v (ČSN) EN 13427. Za pozornost stojí Příloha ZA, která
potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to směrnici nového přístupu 94/62/ES
o obalech a obalových odpadech. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena
zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění
pozdějších předpisů. ČSN EN 13431 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 13431
ze září 2001.
ČSN 77 0150-2 Obaly. Požadavky na měření a ověřování čtyř těžkých kovů
a jiných nebezpečných látek přítomných v obalech a jejich uvolňování do životního
prostředí. Část 2: Požadavky na měření a ověřování nebezpečných látek v obalech
a jejich uvolňování do životního prostředí. Stanovuje metodiku a postup pro určování
přítomnosti jiných nebezpečných látek a jejich minimalizaci s ohledem na přílohu II, odstavec
1, odrážku 3 Směrnice 94/62/ES. Poznámka recenzenta: V ČR zavedena zákonem č. 477/2001
Sb., o obalech. Tento dokument je určen k praktickému použití a k tomu, aby umožnil
účinnou aplikaci Směrnice 94/62/ES i v malých a středně velkých společnostech obalového
průmyslu, kterým poskytuje metodiku na posuzování shody s touto směrnicí EU. Tento
dokument nemůže samostatně zajistit předpoklad shody. Postup k použití tohoto dokumentu
uvádí (ČSN) EN 13427. Za pozornost stojí Příloha C, která přináší dva příklady
bezpečnostních listů pro Podkladový extruzní nános a pro Lak na sklo. Poznámka recenzenta:
Jde o špatné překlady listů, které používají terminologie, kterou v ČR používat nelze (např. Ra S-věty). Kromě toho jsou listy vyplněny povrchně; nerespektují platné předpisy v ČR
a obsahují několik vyslovených chyb (identifikace komponent, klasifikace přípravku, PEL
apod.) U prvního přípravku dokonce nelze zjistit, jakou nebezpečnou látku přípravek
obsahuje. Kromě toho na nesčetných místech normy jsou chybně formulovány požadavky
vztahující se k chemickým látkám a přípravkům. Prakticky nikde v textu normy nejsou
citovány předpisy platné v ČR a také přehled citovaných předpisů v Předmluvě k normě je
nepřesný a z části i neaktuální. Norma, podle názoru recenzenta, představuje výraznou
dezinformaci jejích uživatelů. Protože jde o ČSN, nikoli o EN či ISO normu je s podivem, že
tak špatný text mohl být schválen. ČSN 77 0150-2 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN
CR 13695-2 z prosince 2002.
ČSN EN ISO 8317 (77 0410) Obaly. Obaly odolné dětem. Požadavky a zkušební
postupy pro opakovaně uzavíratelné obaly. Stanoví požadavky a metody zkoušení pro
opakovaně uzavíratelné obaly označené jako odolné dětem. Norma stanoví přijatá kritéria pro
obal, je-li zkoušen stanovenými metodami. Tyto metody zahrnují nejen míru účinnosti obalu
v zábraně přístupu dětem, ale týkají se také přístupnosti k obsahu pro dospělé. Postupy se
vztahují na jakýkoliv výrobek, který by byl při normálním použití uvolněn nebo vyjmut
z opakovaně uzavíratelného obalu. Tato norma se týká pouze schválení konstrukčního typu
(viz 3.1) a netýká se ověřování kvality. Za pozornost stojí tyto dvě definice: čl. 2.3 Obal
odolný dětem (child-resistant package) obal, sestávající z nádoby a příslušného uzávěru,
jehož otevření (nebo získání přístupu k jeho obsahu) je obtížné pro děti mladší padesáti dvou
měsíců, avšak jehož normální používání není obtížné pro dospělé při zkouškách provedených
v souladu s požadavky této mezinárodní normy. Dále čl. 2.4 Opakovaně uzavíratelný obal
162
(reclosable package) obal, který po prvním otevření je možný opětovně uzavřít se stejným
stupněm odolnosti a schopný opakování tohoto cyklu tolikrát, kolikrát to vyžaduje
spotřebování celého obsahu, aniž by se snížil stupeň odolnosti. Dále v normě stojí za
pozornost tyto tyto články, a to: čl. 4.2 Bezpečnostní požadavky Vedle splnění požadavků
odolnosti dětem, specifikovaných v 4.3, musí obal odolný dětem vyhovovat všeobecným
požadavkům na obal jako je vhodnost pro danou náplň, zajištění mechanické ochrany
a správné funkce po celou jeho životnost. Dále čl. 5.4.2 Složení zkušební skupiny Pro
zkoušku musí být zajištěn dostatečný počet dětí, aby mohlo být vybráno 200 platných
účastníků ve věku od 42 měsíců do 51 měsíců včetně, s rovnoměrným zastoupením věku
a pohlaví. Všechny děti musí být zdravé bez zjevného tělesného a duševního postižení, které
by ovlivnilo jejich manuální zručnost. Děti nesmějí mít předešlou účast ve více než jedné
zkoušce, a to zkoušce s odlišným konstrukčním typem otvíracího mechanismu. Jestliže je
přesto přítomno dítě s předchozí účastí na více než jedné zkoušce, je žádoucí, aby mezi
zkouškami byly intervaly alespoň jeden týden. Je výhodnější pro jednu zkoušku, aby byla
provedena v jednom zkušebním místě (v jednom termínu), poněvadž mohou být statisticky
významné rozdíly ve výsledcích mezi prvním a druhým zkoušeným obalem.
ČSN EN ISO 8317 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 28317 + AC ze srpna
1996.
ČSN EN 14401 (77 0425) Tuhé plastové obaly. Metody zkoušení nepropustnosti
uzávěrů. Vydána v únoru 2005.
ČSN EN ISO 8106 (77 0553) Skleněné obaly. Stanovení objemu gravimetrickou
metodou. Metoda zkoušení. Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN 70 0553 z 24. 10. 1981.
ČSN EN ISO 16101 (77 0611) Obaly. Přepravní obaly na nebezpečné věci.
Zkouška chemické snášenlivosti plastových obalů. Stanovuje požadavky a zkušební
metody pro zkoušení snášenlivosti plastových obalů z polyethylenu a kompozitních obalů
s vnitřní nádobou z plastu na kapalné látky. Zkoušení zahrnuje skladování s plněnými látkami
nebo se standardními kapalinami, jak je stanoveno v Příloze A. (Za standardní kapaliny podle
této přílohy se považují kyselina octová, butylacetát, lakový benzín, kyselina dusičná a voda.)
Příloha B popisuje zkoušky za laboratorních podmínek, které slouží k posouzení plněných
látek vzhledem ke standardním kapalinám. Konečně Příloha C obsahuje tabelárně zpracované
přiřazení jednotlivých látek ke standardním kapalinám. V této nesmírně rozsáhlé příloze (cca
50 stran) je u látek, seřazených podle čísel UN (pro účely RID/ADR), uvedeno i zařazení do
přepravních tříd, označení příslušným klasifikačním kódem a je stanovena obalová skupina.
Tato norma má značný význam pro provedení klasifikace látek pro přepravu po železnici
a silnici. Za pozornost stojí na konci Úvodu k normě toto: Upozornění: Používání této
mezinárodní normy se může týkat nebezpečných materiálů a zařízení. Tato mezinárodní
norma nemá za cíl věnovat se všem bezpečnostním problémům spojeným s používáním.
Uživatel této mezinárodní normy je zodpovědný za vytvoření příslušných
bezpečnostních a zdravotních postupů a před používáním musí určit použitelnost
regulačních omezení. Rozsáhlá norma, cca 84 stran. ČSN EN ISO 16101 byla vydána
v červnu 2005.
ČSN EN ISO 15119 (77 0681) Obaly. Pytle. Stanovení tření naplněných pytlů.
Vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 14634 (77 1017) Obalové sklo. Korunkové ústí lahví 26 H 180. Rozměry.
Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN 70 3009 z 29. 8. 1988.
ČSN EN 14635 (77 1018) Obalové sklo. Korunkové ústí lahví 26 H 126. Rozměry.
Vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN 70 3008 z 29. 8. 1988.
163
ČSN EN ISO 9100 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Norma se skládá z těchto částí: Část 1: Všeobecně, Část 2: 33 střední, Část 3: 38 normální,
Část 4: 38 střední, Část 5: 43 a 48 normální, Část 6: 53 a 58 normální, Část 7: 58 vysoké,
Část 8: 63, 66 a 70 normální, Část 9: 63, 66 a 70 vysoké, Část 10: 77 normální, Část 11: 82
normální, Část 12: 89 normální, Část 13: 100 normální a Část 14: 110 normální. Poznámka:
Části 2, 3 a 4 byly v červnu 2005 v přípravě a měly být publikovány později. V prvním pololetí
2005 byly k dispozici tyto části:
ČSN EN ISO 9100-1 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 1: Všeobecně. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 9100-5 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 5: 43 a 48 normální. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 9100-6 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 6: 53 a 58 normální. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 9100-7 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 7: 58 vysoké. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 9100-8 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 8: 63, 66 a 70 normální. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 9100-9 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 9: 63, 66 a 70 vysoké. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 9100-10 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 10: 77 normální. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 9100-11 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 11: 82 normální. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 9100-12 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 12: 89 normální. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 9100-13 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 13: 100 normální. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 9100-14 (77 1025) Obalové sklo. Nožové ústí sklenic pro vakuum.
Část 14: 110 normální. Vydána v červnu 2005.
ČSN EN 14391 (77 4002) Obaly. Hliníkové tuby. Hmatatelné výstrahy. Platí pro
hliníkové tuby. Stanovuje způsob a umístění hmatatelných výstrah podle
(ČSN) EN ISO 11683 ve vztahu k průměru tub. Poznámka recenzenta: Jde o jednu
z podmínek označování obalů např. pro nevidomé ve smyslu podmínek vycházejících ze
zákona č. 356/2003 Sb., v platném znění, který se týká chemických látek a chemických
přípravků. ČSN EN 14391 byla vydána v dubnu 2005.
Třída 79 - Průmysl kožedělný
Obsahuje názvoslovné a všeobecné technické normy pro kožedělný průmysl, dále
normy pro surové kůže, teletiny, hověziny, koniny, vepřovice kozlečiny apod. Posléze normy
pro usně spodkové, svrškové, rukavičkářské, technické, brašnářské, podšívkové apod. a pro
jejich jakost, rozbory i zkoušení. Dále jsou do této třídy zahrnuty normy pro průmysl
obuvnický a pro obuv, brašnářské, sedlářské a rukavičkářské výrobky. Konečně normy pro
strojní zařízení pro výrobu obuvi a pro koželužny. Tato třída českých technických norem je
v SZÚ systematicky sledována.
164
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 160 norem (k témuž datu v r. 2004 - 154,
v r. 2003 - 151, v r. 2002 - 135, v r. 2001 - 139 a v r. 2000 - 113 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí recenze a záznamy, jsme v této třídě v této třídě zachytili 2 normy.
ČSN 79 5600 Obuv. Požadavky a metody zkoušení. Stanoví požadavky na
provedení a vlastnosti obuvi, pokud předmětová norma na příslušnou obuv nestanoví jinak.
Dále stanoví metody zkoušení, kterými se zjišťuje, zda obuv odpovídá stanoveným
požadavkům. Norma obsahuje i specifické požadavky na provedení a vlastnosti sériově
vyráběné obuvi pro diabetiky. Norma je vhodná i pro hodnocení obuvnických polotovarů
(např. svršků, podešví, stélek). Norma se nevztahuje na obuv použitou, individuálně
zhotovovanou ortopedickou obuv, osinkovou obuv, divadelní obuv a obuv, která má povahu
hraček. Za pozornost stojí tyto definice v kapitole 3, a to v těchto článcích: 3.10.1: Obuv pro
diabetiky: Obuv, která je vyrobena tak, aby volbou materiálu, konstrukčním řešením
a rozměry byla schopna zabránit dalšímu nežádoucímu vývoji nemocných nohou diabetiků
nebo jej omezit; 3.11: Obuv pro profesionální použití: Obuv s ochrannými prvky, která
chrání uživatele před poškozením zdraví, které by mohlo nastat při výkonu povolání (např.
bezpečnostní obuv – viz /ČSN/ EN ISO 20345, ochranná obuv – viz /ČSN/ EN ISO 20346,
pracovní obuv – viz /ČSN/ EN ISO 20347); 3.12: Vodonepropustná obuv: Obuv, zejména
celopryžová (např. vulkanizovaná vcelku), celoplastová (např. tvářená vcelku) nebo obuv
s mikroporézní membránou, která (pokud není poškozená) zcela zabraňuje přístupu vody
dovnitř obuvi; 3.13: Obuv odolná proti vodě: Obuv, jejíž konstrukce (výrobní způsob),
provedení svršku, použité materiály, popř. další úprava (utěsnění otvorů po vpichu jehly,
hydrofobizace atd.) mohou po určitou dobu zamezit pronikání vody dovnitř obuvi.
ČSN 79 5600 byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN P 79 5600 z ledna 2001.
ČSN EN 13457 (79 8006) Stroje na výrobu zboží a obuvi z usní a syntetických
usní. Štípací, kosicí, ořezávací stroje, stroje na nanášení a na vysoušení nánosu lepidla.
Bezpečnostní požadavky. Platí pro stroje štípací, kosicí, stroje na ořezávání okrajů, stroje na
řezání pásků, stroje na nanášení a na vysoušení nánosu lepidla, používané při výrobě obuvi
a zboží z přírodních a syntetických usní a ostatních příslušných dílců. Tento dokument
specifikuje bezpečnostní požadavky pro konstrukci, dopravu, instalaci, nastavování,
seřizování, záběh nebo změnu postupu, provoz, čištění, údržbu, vyřazení z provozu,
demontáž, atd., pokud se týká bezpečnosti strojů. Dokument bere v úvahu předpokládané
používání, poruchu součásti a systému. Zahrnuje všechna významná nebezpečí v obuvnickém
průmyslu při výrobě obuvi a zboží z usní a syntetických usní. Jak je to v normách tohoto
charakteru obvyklé, jsou v kapitole 4 tabelárně zpracována všechna nebezpečí, s nimiž se lze
setkat u těchto strojů; jsou mezi nimi především nebezpečí úrazová, včetně elektrických,
nebezpečí tepelná, vytvářená hlukem, dále nebezpečí z emise výparů, a nebezpečí způsobená
zanedbáním ergonomických zásad. Tento dokument se vztahuje na stroje vyrobené po datu
vydání této publikace. Poměrně rozsáhlá norma, cca 56 stran. Za pozornost stojí Příloha ZA,
která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k nové strojírenské směrnici
98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR je evropská
strojírenská směrnice nově zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na strojní zařízení, v platném znění. ČSN EN 13457 byla vydána
v květnu 2005.
Třída 80 - Textilní suroviny a výrobky
Zahrnuje všeobecné technické normy pro textilní průmysl, dále zkušební normy pro
syntetická i přírodní vlákna, nitě, příze, hedvábí, různé druhy tkanin apod. Dále předmětové
normy pro nitě, příze, hedvábí, nejrůznější druhy tkanin běžné potřeby, pro tkaniny
165
zdravotnické, nábytkové i dekorační a technické. Posléze normy pro oděvy (včetně oděvů
pracovních), prádlo, punčochové výrobky, tyly, krajkoviny, síťované výrobky, kloboučnické
výrobky, různé kusové výrobky apod. Konečně normy pro motouzy, šňůry, lana, popruhy,
stuhy, peří apod. Tato třída norem je v SZÚ systematicky sledována až od 1. ledna 2002.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 564 norem (k témuž datu v r. 2004 - 544,
v r. 2003 - 518, v r. 2002 - 516, v r. 2001 - 500 a v r. 2000 - 490 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené, jsme v této třídě zachytili 5 norem.
ČSN EN 14499 (80 4441) Textilní podlahové krytiny. Minimální požadavky pro
podložky koberců. Vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 13361 (80 6164) Geosyntetické izolace. Vlastnosti požadované pro
použití při stavbě nádrží a hrází. Stanoví důležité vlastnosti geosyntetických izolací
zahrnujících polymerní geosyntetické izolace, jílové geosyntetické izolace a živičné
geosyntetické izolace, které se používají jako hydroizolace při stavbě nádrží a hrází vhodné
metody zkoušení pro zjišťování těchto vlastností. Předpokládané použití těchto výrobků je
zabránit průsaku vody stavbou. Tento dokument není použitelný pro geotextilie nebo výrobky
podobné geotextiliím. Tento dokument umožňuje hodnotit, zda výrobek vyhovuje
požadavkům tohoto dokumentu. Tento dokument stanoví požadavky, které musí splňovat
výrobci a jejich oprávnění zástupci, pokud jde o uvedení vlastností výrobků. Tento dokument
se nezabývá použitími, kde se dostává geosyntetická izolace do styku s pitnou vodou. Za
pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato
směrnice zavedena jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak
nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky
označované CE. ČSN EN 13361 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 13491 (80 6165) Geosyntetické izolace. Vlastnosti požadované pro
použití jako hydroizolace při stavbě tunelů a podzemních staveb. Stanoví důležité
vlastnosti geosyntetických izolací zahrnujících polymerní geosyntetické izolace, jílové
geosyntetické izolace a živičné geosyntetické izolace, pokud se používají jako hydroizolace
při stavbě tunelů a podzemních staveb a stanoví vhodné metody zkoušení pro zjišťování
těchto vlastností. Předpokládané použití těchto výrobků je zabránit průsaku vody stavbou.
Tento dokument není použitelný pro geotextilie nebo výrobky podobné geotextiliím. Tento
dokument umožňuje hodnotit, zda výrobek vyhovuje požadavkům tohoto dokumentu. Tento
dokument stanoví požadavky, které musí splňovat výrobci a distributoři, pokud jde o uvedení
vlastností výrobků. Tento dokument se nezabývá použitími, kde se dostává geosyntetická
izolace do styku s pitnou vodou. Za pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU o stavebních výrobcích 89/106/EHS.
Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena jednak nařízením vlády
č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ve znění
nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na stavební výrobky označované CE. ČSN EN 13491 byla vydána
v březnu 2005.
ČSN EN 13492 (80 6166) Geosyntetické izolace. Vlastnosti požadované pro
použití při stavbě skládek pro kapalné odpady, meziskládek nebo druhotných nádrží.
Stanoví důležité vlastnosti geosyntetických izolací zahrnujících polymerní geosyntetické
izolace, jílové geosyntetické izolace a živičné geosyntetické izolace, které se používají při
stavbě skládek pro kapalné odpady, meziskládek a druhotných nádrží a stanoví vhodné
metody zkoušení pro zjišťování těchto vlastností. Předpokládané použití těchto výrobků je
166
zabránit průsaku vody stavbou. Tento dokument není použitelný pro geotextilie nebo výrobky
podobné geotextiliím. Tento dokument umožňuje hodnotit, zda výrobek vyhovuje
požadavkům tohoto dokumentu. Tento dokument stanoví požadavky, které musí splňovat
výrobci a distributoři, pokud jde o uvedení vlastností výrobků. Tento dokument se nezabývá
použitími, kde se dostává geosyntetická izolace do styku s pitnou vodou. Za pozornost stojí
Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU
o stavebních výrobcích 89/106/EHS. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena
jednak nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané
stavební výrobky, ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., jednak nařízením vlády č. 190/2002
Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE.
ČSN EN 13492 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN ISO 1968 (80 8510) Textilní lana a provaznické výrobky. Slovník.
Stanoví slovník, týkající se textilních lan a provaznických výrobků. Česky, anglicky,
francouzsky a německy je uvedeno názvosloví. Česky a anglicky je definováno cca 210 hesel.
Poměrně rozsáhlá norma, cca 50 stran. ČSN EN ISO 1968 vydána v květnu 2005. Nahradila
ČSN ISO 1968 ze srpna 1995.
Třída 81 - Strojní zařízení textilního průmyslu
Obsahuje technické normy pro výrobní a konstrukční směrnice, pro součásti strojů
a zařízení textilního průmyslu apod. Dále normy vztahující se na hygienu a bezpečnost práce
včetně obsluhy a údržby. Posléze normy pro stroje a zařízení (soukací, družicí, motací a tkací
stroje, stroje pletáren, úpravnické stroje a jejich detaily nebo součásti). Konečně normy pro
stroje pro prádelny, čistírny a barvírny, žehliče a chemicky čisticí stroje. Tato třída českých
technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 74 norem (k témuž datu v r. 2004 - 72,
v r. 2003 - 76, v r. 2002 - 70, v r. 2001 - 70 a v r. 2000 - 102 norem). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě nezachytili
žádnou novelizovanou nebo nově vydanou normu.
Třída 82 - Stroje a zařízení pro úpravu povrchu
Obsahuje technické normy pro rozprašovací a stříkací zařízení, pro sušičky a pece.
V SZÚ není tato třída českých technických norem systematicky sledována.
V této velmi malé třídě byly k 1. lednu 2004 celkem 3 normy (k témuž datu v r. 2004 3, v r. 2003 - 2, v r. 2002 - 2, v r. 2001 - 1 a v r. 2000 - žádná norma).
Třída 83 - Ochrana životního prostředí, pracovní a osobní ochrana, bezpečnost strojních
zařízení a ergonomie
Obsahuje technické normy pro vzorkování venkovního a pracovního ovzduší, pro
detekční analytické metody a pro přístroje na zjišťování ovzduší. Dále (zastaralé) normy pro
odběr vzorků a rozbory vod a pro ochranu vodních zdrojů. Naproti tomu poměrně nové a stále
přibývající normy pro biotechnologické procesy. Posléze rozsáhlý soubor norem pro osobní
ochranné pracovní prostředky (zejména pro ochranu hlavy, očí, uší, pro ochranu dýchacích
orgánů, ochranu rukou, nohou apod.), normy pro ochranné oděvy, pásy a chrániče a normy
pro zkoušení materiálů na ochranné oděvy, rukavice a obuv. Kromě toho neméně rozsáhlý
soubor norem pro bezpečnost strojních zařízení, včetně bezpečnostních a ochranných systémů
strojů. Nově pak normy ergonomické a pro hodnocení expozice škodlivinám na pracovištích.
Dále normy zahrnující širokou problematiku znečišťování venkovního ovzduší (zdroje,
167
metody a přístroje pro měření tuhých i plynných emisí apod.). Konečně soubor norem
vztahující se k půdě a jejímu znečišťování (kvalita půdy, ochrana přírody, odpadové
hospodářství apod.) a soubor norem pro sadovnictví a krajinářství. Tato třída českých
technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 546 norem (k témuž datu v r. 2004 - 529,
v r. 2003 - 491, v r. 2002 - 455, v r. 2001 - 417 a v r. 2000 - 451 norem). Pokles počtu mezi
roky 2000 - 2001 byly zejména normy pro rozbory vod, částečně rušené bez náhrady,
částečně převáděné do třídy 75. V prvém pololetí r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené
recenze a záznamy, jsme dále v této třídě zachytili 28 norem.
ČSN EN 458 (83 2111) Chrániče sluchu. Doporučení pro výběr, používání,
ošetřování a údržbu. Návod. Poskytuje doporučení pro výběr, používání, ošetřování
a údržbu všech typů chráničů sluchu, používaných jako osobní ochranné pracovní prostředky.
Za pozornost stojí tato Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k Směrnici EU 89/686/EHS o osobních ochranných prostředcích. Poznámka recenzenta:
V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na osobní ochranné prostředky, v platném znění. ČSN EN 458 byla vydána
v červnu 2005. Nahradila ČSN EN 458 z července 1996.
ČSN EN 14435 (83 2245) Ochranné prostředky dýchacích orgánů. Autonomní
dýchací přístroj s otevřeným okruhem na tlakový vzduch s polomaskou navrženou
pouze pro používání s přetlakem. Požadavky, zkoušení a značení. Specifikuje minimální
požadavky pro autonomní dýchací přístroj s otevřeným okruhem na tlakový vzduch
s polomaskou navrženým, aby byl použit jen přetlakem. Nevztahuje se na únikové přístroje,
potápěčské přístroje a přístroje používané při činnostech hasičů. Laboratorní a praktické
zkoušky jsou obsaženy pro posouzení shody s požadavky (technických předpisů, resp.
norem). Za pozornost stojí tato Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to k Směrnici EU 89/686/EHS o osobních ochranných prostředcích. Poznámka
recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na osobní ochranné prostředky, v platném znění. ČSN EN 14435 byla
vydána v březnu 2005.
ČSN EN 403 (83 2273) Dýchací sebezáchranné prostředky. Únikové filtrační
dýchací přístroje s kuklou proti ohni. Požadavky, zkoušení a značení. Specifikuje filtrační
dýchací přístroj s kuklou pro osobní únik před částicemi, oxidem uhelnatým a jinými
toxickými plyny vznikajícími při ohni. Specifikuje minimální požadavky na tento přístroj,
který je určen pro jedno použití. Nezahrnuje přístroje navržené pro použití za okolností, kde
existuje nebo by mohl existovat nedostatek kyslíku (méně kyslíku než 17% objemových).
Jsou specifikovány dva typy přístrojů: pro nošení osobami a pro stacionární uložení. Tato
norma specifikuje přístroje navržené především pro dospělé uživatele. Některé přístroje
nemusejí být vhodné pro děti. Laboratorní a praktické provozní zkoušky jsou zahrnuty pro
splnění shody s požadavky. Za pozornost stojí tato Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU 89/686/EHS o osobních ochranných
prostředcích. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády
č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky,
v platném znění. ČSN EN 403 byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN 403 z ledna
1996.
ČSN EN 407 (83 2326) Ochranné rukavice proti tepelným rizikům. Specifikuje
požadavky, metody zkoušení, informace pro uživatele a značení ochranných rukavic proti
teplu a/nebo ohni. Měla by být používána pro všechny rukavice, které chrání ruce před teplem
anebo plameny v jedné nebo ve více z následujících podob: oheň, kontaktní teplo, konvekční
168
teplo, radiační (sálavé) teplo, malé rozstříknuté částice nebo velká množství roztaveného
kovu. Tato norma je použitelná pouze ve spojení s (ČSN) EN 420. Ke specifickým použitím,
jako například hašení požárů nebo svařování, se vztahují další normy. Zkoušky výrobku
mohou poskytnout pouze úrovně (třídy) provedení, nikoliv úrovně ochrany. Za pozornost stojí
v kapitole 7 uvedený piktogram pro takové rukavice, který je prakticky shodný
s piktogramem pro vysoce hořlavé látky. (Symbol plamene, tentokrát v poli obvyklém pro
znaky – štíty.) Za pozornost stojí tato Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to k Směrnici EU 89/686/EHS o osobních ochranných prostředcích. Poznámka
recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na osobní ochranné prostředky, v platném znění. ČSN EN 407 byla
vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 14458 (83 2457) Prostředky k ochraně očí. Ochranné obličejové štíty
a hledí ochranných přileb pro hasiče, pracovníky sanitních vozů a záchranných služeb.
Platí pro hledí specielně navržené jako výbava a/nebo k používání s přilbami vyhovujícími
(ČSN) EN 443, které používají hasiči, nebo s přilbami, které vyhovují (ČSN) EN 443 nebo
prEN 14052 (do března 2005 v ČR nezaveden), které jsou používány sanitními a záchrannými
službami, podle příslušné situace. Mají za cíl poskytnout ochranu proti očekávaným různým
nebezpečím, se kterými se lze setkat při zdolávání požárů, služebními povinnostmi sanitních
a záchranných služeb, kromě nebezpečí týkajících se dýchání, kouře a plynů/výparů. V tomto
dokumentu jsou popsány tři typy hledí. První poskytuje ochranu proti všeobecným rizikům;
druhý poskytne dodatečnou ochranu proti teplu a plameni; třetí typ zahrnuje zorníky z pletiva
a je určen k použití za velmi omezených podmínek. Dokument popisuje také dva tvary hledí
pro všechny tři typy: jednak chrániče zepředu, které poskytují ochranu obou očí a obličeje;
a dále chrániče očí, které jsou menší a poskytují efektivně jen ochranu očí. Požadavky této
normy se netýkají hledí určených k použití bez přilby (podle /ČSN/ EN 166). Hledí
s korekčním účinkem jsou vyjmuty z působnosti této normy. Za pozornost stojí tato Příloha
ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU 89/686/EHS o
osobních ochranných prostředcích. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena
nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné
prostředky, v platném znění. ČSN EN 14458 byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN ISO 20344 (83 2500) Osobní ochranné prostředky. Metody zkoušení
obuvi. Specifikuje metody pro zkoušení obuvi jako osobní ochranný prostředek.
Z normalizovaných zkoušek, které hodnotí několik desítek vlastností obuvi, stojí za pozornost
tyto: V čl. 5.1 je popsána zkouška specifických ergonomických charakteristik. Provádí ji
zkušební osoby praktickým nošením a hodnotí vyplněním dotazníku, který má osm otázek.
Dále v čl. 6.11 je detailně popsána zkouška na stanovení obsahu šestimocného chrómu.
Poměrně rozsáhlá norma, cca 72 stran. Za pozornost stojí tato Příloha ZA, která potvrzuje, že
jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici EU 89/686/EHS o osobních ochranných
prostředcích. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády
č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky,
v platném znění. ČSN EN ISO 20344 byla vydána v březnu 2005. Nahradila ČSN EN 344
z února 1995 a ČSN EN 344-2 z listopadu 1997.
ČSN EN ISO 20345 (83 2501) Osobní ochranné prostředky. Bezpečnostní obuv.
Stanoví základní a dodatečné (nepovinné) požadavky na bezpečnostní obuv. Mezi dodatečné
patří požadavky, které nelze uplatňovat na každou bezpečnostní obuv a jsou tedy závislé na
rizicích, s kterými lze přijít na pracovišti do styku. Jsou to např. elektrické vlastnosti, odolnost
proti teplu nebo chladu, ochrana nártu nebo kotníku a další. U jednotlivých zkoušek jsou
zpravidla uvedeny parametry, jimž musí bezpečnostní obuv odpovídat. Ergonomické
169
požadavky se pokládají za splněné, pokud jsou všechny odpovědi na osm otázek,
specifikovaných pro tuto vlastnost v (ČSN) EN ISO 20344 čl. 5.1, kladné. Pokud jde
o šestimocný chróm, nesmí být jeho obsah při zkoušení usňových vrchů zjistitelný. Za
pozornost stojí některé definice, obsažené v kapitole 3: Čl. 3.1 Bezpečnostní obuv: Obuv
s ochrannými vlastnostmi, která chrání uživatele před zraněními, která by mohla nastat při
nehodách; je vybavena tužinkami na ochranu prstů, konstruovanými k ochraně proti nárazu
energií nejméně 200 J a proti stlačení tlakem nejméně 15 kN. Dále čl. 3.14 Vodivá obuv:
Obuv, jejíž elektrický odpor, měřený podle čl. 5.10 (ČSN) EN ISO 20344:2004 je v rozmezí
0 – 100 kΩ. Čl. 3.15 Antistatická obuv: Obuv, jejíž elektrický odpor, měřený podle čl. 5.10
(ČSN) EN ISO 20344:2004 je větší než 100 kΩ a menší než 1000 kΩ. Čl. 3.16 Elektricky
izolační obuv: Obuv, která chrání uživatele před úrazem elektrickým proudem tak, že
zabraňuje průchodu nebezpečného proudu tělem směrem od nohou. Čl. 3.18 Obuv pro
specifické povolání: Bezpečnostní, ochranná nebo pracovní obuv pro určená specifická
povolání, např. obuv pro hasiče, obuv odolná proti pořezání řetězovou pilou atd. Za pozornost
stojí také Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici
EU 89/686/EHS o osobních ochranných prostředcích. Poznámka recenzenta: V ČR je tato
směrnice zavedena nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
osobní ochranné prostředky, v platném znění. ČSN EN ISO 20345 byla vydána v březnu
2005. Nahradila ČSN EN 345 z května 1995 a ČSN EN 345-2 z listopadu 1997.
ČSN EN ISO 20346 (83 2502) Osobní ochranné prostředky. Ochranná obuv.
Stanoví základní a dodatečné (nepovinné) požadavky na ochrannou obuv. Mezi dodatečné
patří požadavky, které nelze uplatňovat na každou ochrannou obuv a jsou tedy závislé na
rizicích, s kterými lze přijít na pracovišti do styku. Jsou to např. elektrické vlastnosti, odolnost
proti teplu nebo chladu, ochrana nártu nebo kotníku a další. U jednotlivých zkoušek jsou
zpravidla uvedeny parametry, jimž musí bezpečnostní obuv odpovídat. Ergonomické
požadavky se pokládají za splněné, pokud jsou všechny odpovědi na osm otázek,
specifikovaných pro tuto vlastnost v (ČSN) EN ISO 20344 čl. 5.1, kladné. Pokud jde
o šestimocný chróm, nesmí být jeho obsah při zkoušení usňových vrchů zjistitelný. Za
pozornost stojí některé definice, obsažené v kapitole 3: Čl. 3.1 Ochranná obuv: Obuv
s ochrannými vlastnostmi, která chrání uživatele před zraněními, která by mohla nastat při
nehodách; je vybavena tužinkami na ochranu prstů, konstruovanými k ochraně proti nárazu
energií nejméně 100 J a proti stlačení tlakem nejméně 10 kN. Dále čl. 3.14 Vodivá obuv:
Obuv, jejíž elektrický odpor, měřený podle čl. 5.10 (ČSN) EN ISO 20344:2004 je v rozmezí
0 – 100 kΩ. Čl. 3.15 Antistatická obuv: Obuv, jejíž elektrický odpor, měřený podle čl. 5.10
(ČSN) EN ISO 20344:2004 je větší než 100 kΩ a menší než 1000 kΩ. Čl. 3.16 Elektricky
izolační obuv: Obuv, která chrání uživatele před úrazem elektrickým proudem tak, že
zabraňuje průchodu nebezpečného proudu tělem směrem od nohou. Čl. 3.18 Obuv pro
specifické povolání: Bezpečnostní, ochranná nebo pracovní obuv pro určená specifická
povolání, např. obuv pro hasiče, obuv odolná proti pořezání řetězovou pilou atd. Za pozornost
stojí také Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici
EU 89/686/EHS o osobních ochranných prostředcích. Poznámka recenzenta: V ČR je tato
směrnice zavedena nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
osobní ochranné prostředky, v platném znění. ČSN EN ISO 20346 byla vydána v březnu
2005. Nahradila ČSN EN 346 z února 1995 a ČSN EN 346-2 z listopadu 1997.
ČSN EN ISO 20347 (83 2503) Osobní ochranné prostředky. Pracovní obuv.
Stanoví základní a dodatečné (nepovinné) požadavky na pracovní obuv. Mezi dodatečné patří
požadavky, které nelze uplatňovat na každou pracovní obuv a jsou tedy závislé na rizicích,
s kterými lze přijít na pracovišti do styku. Jsou to např. elektrické vlastnosti, odolnost proti
teplu nebo chladu, ochrana nártu nebo kotníku a další. U jednotlivých zkoušek jsou zpravidla
170
uvedeny parametry, jimž musí bezpečnostní obuv odpovídat. Ergonomické požadavky se
pokládají za splněné, pokud jsou všechny odpovědi na osm otázek, specifikovaných pro tuto
vlastnost v (ČSN) EN ISO 20344 čl. 5.1, kladné. Pokud jde o šestimocný chróm, nesmí být
jeho obsah při zkoušení usňových vrchů zjistitelný. Za pozornost stojí některé definice,
obsažené v kapitole 3: Čl. 3.1 Pracovní obuv: Obuv s ochrannými prvky, které chrání
uživatele před úrazy, ke kterým by mohlo dojít při nehodách. Dále čl. 3.13 Vodivá obuv:
Obuv, jejíž elektrický odpor, měřený podle čl. 5.10 (ČSN) EN ISO 20344:2004 je v rozmezí
0 – 100 kΩ. Čl. 3.14 Antistatická obuv: Obuv, jejíž elektrický odpor, měřený podle čl. 5.10
(ČSN) EN ISO 20344:2004 je větší než 100 kΩ a menší než 1000 kΩ. Čl. 3.15 Elektricky
izolační obuv: Obuv, která chrání uživatele před úrazem elektrickým proudem tak, že
zabraňuje průchodu nebezpečného proudu tělem směrem od nohou. Čl. 3.17 Obuv pro
specifické povolání: Bezpečnostní, ochranná nebo pracovní obuv pro určená specifická
povolání, např. obuv pro hasiče, obuv odolná proti pořezání řetězovou pilou atd. Za pozornost
stojí také Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k Směrnici
EU 89/686/EHS o osobních ochranných prostředcích. Poznámka recenzenta: V ČR je tato
směrnice zavedena nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
osobní ochranné prostředky, v platném znění. ČSN EN ISO 20347 byla vydána v březnu
2005. Nahradila ČSN EN 347 z února 1995 a ČSN EN 347-2 z listopadu 1997.
ČSN EN ISO 17249 (83 2514) Bezpečnostní obuv odolná proti pořezání řetězovou
pilou. Specifikuje požadavky na bezpečnostní obuv odolnou proti pořezání řetězovou pilou.
Za pozornost stojí v kapitole 6 uvedený specifický piktogram, který se umísťuje na viditelném
místě na vnější straně obuvi. Jde o symbol 2416 podle ISO 7000:2004. (Do března 2005 v ČR
nezavedena.) Představuje na štítu schematický nákres ruční řetězové pilky např. pro
dřevorubce. Za pozornost stojí také Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou
normu, a to k Směrnici EU 89/686/EHS o osobních ochranných prostředcích. Poznámka
recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví
technické požadavky na osobní ochranné prostředky, v platném znění. ČSN EN ISO 17249
byla vydána v březnu 2005.
ČSN EN 365 (83 2601) Osobní ochranné prostředky proti pádům z výšky.
Všeobecné požadavky na návody k používání, údržbě, periodické prohlídce, opravě,
značení a balení. Specifikuje minimální všeobecné požadavky k používání, údržbě,
periodické prohlídce, opravě, značení a balení OOPP, které zahrnují zařízení držící tělo a jiné
prostředky používané ve spojení se zařízením držícím tělo, k zabránění pádů, pro přístup,
výstup a pracovní polohování, k zadržení pádů a pro záchranu. Tento dokument není určen
pro pokrytí: a) specifických požadavků, které se týkají pouze zvláštních OOPP nebo jiných
prostředků na ochranu proti pádům z výšky a jejich používání, které mohou být specifikované
v příslušných evropských normách; b) OOPP nebo jiných prostředků pro ochranu proti
pádům z výšky používaných při jakýchkoliv rekreačních a sportovních činnostech. Za
pozornost stojí také tato Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
k Směrnici EU 89/686/EHS o osobních ochranných prostředcích. Poznámka recenzenta:
V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické
požadavky na osobní ochranné prostředky, v platném znění. ČSN EN 365 byla vydána
v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 365 ze září 1995.
ČSN 83 2700 Ochranné oděvy. Slovník. Obsahuje seznam termínů, které jsou často
užívány v normalizační činnosti pro ochranné oděvy a ochranné prostředky nošené na těle,
včetně ochrany rukou a záchranných vest, a definice těchto termínů. Česky, anglicky,
francouzsky a německy je uvedeno názvosloví, ve všech těchto čtyřech jazycích je
definováno cca 265 hesel. Rozsáhlá norma, cca 123 stran. ČSN 83 2700 byla vydána v červnu
171
2005.
ČSN EN 1760 (83 3301) Bezpečnost strojních zařízení. Ochranná zařízení citlivá
na tlak. Soubor norem, zabývajících se touto problematikou, se skládá z následujících částí:
Část 1: Všeobecné zásady pro konstrukci a zkoušení rohoží citlivých na tlak a podlah
citlivých na tlak; Část 2: Všeobecné zásady pro konstrukci a zkoušení lišt citlivých na tlak a
tyčí citlivých na tlak; Část 3: Všeobecné zásady pro konstrukci a zkoušení nárazníků, desek,
lanek a podobných zařízení citlivých na tlak. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato
část:
ČSN EN 1760-3 (83 3301) Bezpečnost strojních zařízení. Ochranná zařízení
citlivá na tlak. Část 3: Všeobecné zásady pro konstrukci a zkoušení nárazníků, desek,
lanek a podobných zařízení citlivých na tlak. Tento dokument je normou typu B, jak je
uvedeno v (ČSN) EN 1070. Zabývá se požadavky na ochranná zařízení citlivá na tlak, která
jsou uvedena v (ČSN) EN 1760-1 a (ČSN) EN 1760-2. Většina těchto zařízení je vyrobena
pro specifická použití a nejsou dostupná jako obvyklé výrobky. Cílem této normy je zejména
bezpečnost a spolehlivost, než vhodnost. Pro vztah mezi bezpečností a spolehlivostí viz
přílohu D (ČSN) EN 954-1. Tato norma specifikuje požadavky na ochranná zařízení citlivá na
tlak s vnějším a bez vnějšího zařízení opětovného zpětného nastavení (resetování).
Nespecifikuje rozměry ochranných zařízení citlivých na tlak ve vztahu k jejich jednotlivému
použití. Specifické požadavky pro jednotlivá použití mohou být stanoveny v příslušných
normách typu C. Tato norma nezahrnuje zařízení pro zastavení strojního zařízení používaná
pouze pro normální provoz, včetně nouzového zastavení. Norma také neplatí pro používání
v místech, která jsou přístupná starším nebo invalidním osobám nebo dětem, kde mohou být
nezbytné další specifické požadavky. Základní požadavky jsou uvedeny pro ochranná zařízení
citlivá na tlak, která nejsou předmětem (ČSN) EN 1760-1 a (ČSN) EN 1760-2. Specifické
požadavky jsou uvedeny pro následující zařízení: nárazníky citlivé na tlak; desky citlivé na
tlak a lanka citlivá na tlak (bezpečnostní vypínací lanka). Rozsáhlá norma, cca 57 stran. Za
pozornost stojí Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to k nové
strojírenské směrnici 98/37/ES, změněné směrnicí 98/79/ES. Poznámka recenzenta: V ČR
je evropská strojírenská směrnice nově zavedena nařízením vlády č. 24/2003 Sb., kterým se
stanoví technické požadavky na strojní zařízení, v platném znění. ČSN EN 1760-3 byla
vydána v únoru 2005.
ČSN EN ISO 15537 (83 3509) Zásady výběru osob pro zkoušení průmyslových
výrobků a návrhů antropometrických hledisek. Stanovuje metody vytváření skupin osob,
jejichž antropometrické charakteristiky mají být reprezentativní pro předpokládanou
uživatelskou skupinu určitého specifického objektu ve stadiu zkoušení. Je vhodná pro
zkoušení antropometrických hledisek průmyslových výrobků a návrhů majících přímý
kontakt s lidským tělem nebo závislých na tělesných rozměrech, například strojních zařízení,
pracovního vybavení, osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP), spotřebního
zboží, pracovních prostorů, architektonických prvků nebo dopravních zařízení. Tato
mezinárodní norma je také vhodná pro zkoušení takových bezpečnostních hledisek
u výrobků, které jsou závislé na tělesných rozměrech uživatelů. Nezabývá se však dalšími
hledisky nebo požadavky týkajícími se například vnímání informací (kromě prostorového
uspořádání sledovaných cílů) a použití ovládačů (kromě jejich prostorového rozmístění).
Ačkoliv tato mezinárodní norma pojednává o výběru zkušebních osob z pohledu
antropometrie, mohou se použít stejné všeobecné zásady i pro další zkušební proměnné,
například pro biometrická hlediska. V informativní Příloze A, je uveden příklad zkušebního
postupu ověřování antropometrických hledisek na výtahu. ČSN EN ISO 15537 byla vydána
v červnu 2005.
172
ČSN EN ISO 15265 (83 3554) Ergonomie tepelného prostředí. Strategie
posuzování rizika pro prevenci tepelného stresu nebo diskomfortu v tepelném
pracovním prostředí. Popisuje strategii posuzování a interpretace rizika fyziologických
omezení nebo diskomfortu při práci v daném klimatickém prostředí. Je použitelná v jakékoliv
pracovní situaci se stálými nebo proměnlivými klimatickými podmínkami, metabolizmem
nebo oděvem. Nepopisuje jednotlivý postup, ale předkládá strategii ve třech etapách, které
mohou být postupně použity k získání hlubšího pohledu na pracovní podmínky tak, jak je to
potřebné k přijetí nejvhodnějších závěrů o příslušném riziku a určení nejlepších kontrolních a
preventivních opatření. Popisovaná strategie zaměřená na prevenci a návrh pracovních
podmínek se týká průměrného pracovníka. V posledním kroku každé etapy strategie jsou
vzaty v úvahu rozdíly mezi jednotlivci prostřednictvím lékařského dozoru (krátkodobě)
a stálým sledováním (dlouhodobě). Mezinárodní norma na které je tato strategie založená,
však již zahrnuje určitý stupeň bezpečnosti, protože její limity a/nebo doporučení směřují
k ochranně většiny zdravotně způsobilých pracovníků. ČSN EN ISO 15265 byla vydána
v březnu 2005.
ČSN EN ISO 8996 (83 3560) Ergonomie tepelného prostředí. Určování
metabolizmu. Metabolismus jako přeměna chemické energie na energii mechanickou
a tepelnou měří energetický výdej svalové zátěže a ukazuje číselné ukazatele činnosti.
Metabolismus je důležitým určujícím činitelem pohodlí nebo námahy, které vyplývají
z vystavení se tepelnému prostředí. Vysoké úrovně metabolismu spojené se svalovou prací
zvyšují únavu teplem, zvláště v teplém ovzduší, protože vysoké množství tepla se musí
rozptýlit, nejčastěji pocením. Tato mezinárodní norma stanovuje různé metody pro určování
metabolismu v kontextu ergonomie klimatu pracovního prostředí. Může být také použita pro
jiné účely – například pro hodnocení pracovních návyků, energetického výdeje při
specifických pracích nebo sportovních činnostech, celkových výdejů na určitou činnost, atd.
Odhady, tabulky a ostatní údaje uvedené v této mezinárodní normě se týkají „průměrného“
jednotlivce: muž, 30 let, vážící 70 kg, vysoký 1,75 m (povrchová plocha těla 1,8 m2); žena,
30 let, vážící 60 kg, vysoká 1,70 m (povrchová plocha těla 1,6 m2). Jedná-li se o zvláštní
skupiny populace zahrnující děti, staré lidi, osoby tělesně postižené, atd., mají uživatelé
provést vhodné úpravy. Příloha A obsahuje Hodnocení metabolizmu na úrovni 1,
vyhledávání; Příloha B obsahuje Hodnocení metabolizmu na úrovni 2, pozorování; Příloha C
obsahuje Hodnocení metabolizmu na úrovni 3, analýza; Příloha D obsahuje Určování
metabolizmu na úrovni 4, expertíza. Příklady výpočtu metabolizmu na základě naměřených
údajů. ČSN EN ISO 8996 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 28996 z července
1996.
ČSN EN ISO 7933 (83 3562) Ergonomie tepelného prostředí. Analytické
stanovení a interpretace tepelného stresu pomocí výpočtu předpovídané tepelné zátěže.
Stanovuje metodu pro analytické hodnocení a interpretaci tepelného stresu, kterému je člověk
vystaven v horkém prostředí. Popisuje metodu, jak předpovědět míru pocení a nitrotělní
teplotu, kterou lidské tělo vyvine jako reakci na pracovní podmínky. Různé termíny použité
v tomto předpovědním modelu, a zvláště u tepelné rovnováhy, ukazují vliv různých
fyzikálních parametrů prostředí na tepelný stres, kterému je člověk vystaven. Tato
mezinárodní norma umožňuje stanovit, který parametr ze skupiny parametrů má být upraven,
a do jaké míry, aby se snížilo riziko nadměrné fyziologické zátěže. Hlavní cíle této
mezinárodní normy jsou: a) hodnocení tepelného stresu v podmínkách, které mohou
pravděpodobně způsobit nadměrné zvýšení nitrotělní teploty nebo ztráty vody u normálních
osob; b) stanovení doby expozice, při které je fyziologická zátěž přijatelná (neočekává se
žádné fyzické poškození). V kontextu tohoto předpovědního modelu se tyto doby expozice
nazývají „maximální přípustné doby expozice“. Tato mezinárodní norma nestanovuje
173
fyziologickou odezvu jednotlivých osob, ale uvažuje pouze normální osoby v dobrém
zdravotním stavu a připravené pro práci, kterou vykonávají. Má tedy být používána
ergonomy, hygieniky práce atd. pro hodnocení pracovních podmínek. ČSN EN ISO 7933 byla
vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 12515 ze září 1998.
ČSN EN ISO 10075-3 (83 3572) Ergonomické zásady ve vztahu k mentální
pracovní zátěži. Část 3: Zásady a požadavky vztahující se k metodám měření
a hodnocení mentální pracovní zátěže. Stanovuje zásady a požadavky pro měření
a hodnocení mentální pracovní zátěže a specifikuje požadavky na měřicí nástroje. Tato část
poskytuje informace o výběru odpovídajících metod a dále informuje o hlediscích pro
zlepšení komunikace všech zúčastněných stran při hodnocení a měření mentální pracovní
zátěže. Je určena zejména ergonomickým odborníkům, například psychologům, odborníkům
na ochranu zdraví při práci a/nebo fyziologům, kteří mají teoretický základ pro použití těchto
metod a pro interpretaci výsledků. Naleznou zde potřebné informace o vývoji a posuzování
metod hodnocení mentální pracovní zátěže. Neodborníci, jako např. zaměstnavatelé,
zaměstnanci a jejich zástupci, systémoví manažeři a projektanti, státní orgány, naleznou
informace pro orientaci v oboru hodnocení a měření mentální pracovní zátěže, jako např. jaké
metody jsou k dispozici, jaká kritéria odpovídají posuzování nástrojů měření nebo jaké
informace mají vyžadovat a sledovat při rozhodování o tom, jaký nástroj bude odpovídat
jejich účelu a může se použít. Tato třetí část (ČSN) EN ISO 10075 poskytuje informace, na
kterých lze stavět promyšlenou volbu správné metody použitelnou v různých situacích.
Obsahuje různé metody odpovídající různým účelům, situacím a úrovním shodnosti. Ty jsou
potřebné pro efektivní a výkonné způsoby měření. Informace poskytnuté v této části normy
umožní uživatelům zvolit nejvhodnější druh měření pro jejich specifické účely. Shoda
s ustanoveními této třetí části (ČSN EN) ISO 10075 musí být zdokumentována. ČSN EN ISO
10075-3 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN ISO 11064 (83 3586) Ergonomické navrhování řídicích center. Skládá se
z následujících částí: Část 1: Zásady navrhování řídicích center; Část 2: Zásady uspořádání
řídicích soustav; Část 3: Uspořádání velínů; Část 4: Uspořádání a rozměry pracovních
soustav; Část 5: Rozhraní člověk-systém; Část 6: Požadavky na prostředí řídicích center
a Část 7: Zásady hodnocení řídicích center. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN ISO 11064-4 (83 3586) Ergonomické navrhování řídicích center. Část 4:
Uspořádání a rozměry. Stanovuje ergonomické zásady, doporučení a požadavky pro návrh
pracovních soustav nacházejících se v řídicích centrech. Zahrnuje návrh pracovních soustav
se zvláštním důrazem na rozvržení a rozměry. Tato norma se týká především pracovních
soustav s polohou obsluhy vsedě, ale jsou také pojednány pracovní soustavy s vizuálními
displeji, jejichž obsluha zaujímá polohy vsedě i vstoje. Tyto pracovní soustavy nacházejí
využití například při řízení dopravy, provozním řízení a v zabezpečovacích systémech.
ČSN EN ISO 11064-4 byla vydána v lednu 2005.
ČSN EN 14583 (83 3629) Ovzduší na pracovišti. Objemová odběrová zařízení pro
bioaerosoly. Požadavky a zkušební metody. Specifikuje požadavky a zkušební metody pro
určení účinnosti objemových odběrových zařízení používaných k hodnocení bioaerosolu
v pracovním ovzduší. Za pozornost stojí v úvodní části normy uvedené toto: Upozornění:
Použití této evropské normy může vyžadovat nebezpečné materiály, postupy a vybavení.
Tato evropská norma nemá v úmyslu určit všechny bezpečnostní problémy spojené
s jejím použitím. Je na zodpovědnosti uživatele této evropské normy, aby zajistil vhodné
bezpečnostní a zdravotnické postupy, a před použitím zjistil platnost odpovídajících
regulačních omezení. ČSN EN 14583 byla vydána v březnu 2005.
174
ČSN EN 13284-2 (83 4618) Stacionární zdroje emisí. Stanovení nízkých
hmotnostních koncentrací prachu. Část 2: Automatizované měřicí systémy. Určuje
požadavky kladené na automatizované měřicí systémy (AMS=Automated Measuring
Systems) pro sledování obsahu prachu. Je odvozena z (ČSN) EN 14181, která je obecným
dokumentem prokazování jakosti AMS. Této normy lze využít pouze ve spojení
s (ČSN) EN 14181. Tato norma určuje zkušební kritéria QAL1 a zvláštní požadavky QAL2,
QAL3 (Quality Assurance Level) a AST (roční ověření správnosti) a AMS určené pro měření
obsahu prahu. Tato kritéria a požadavky slouží k prokazování, že emise prachu ze zařízení
splňují emisní limit menší než 50 mg/m3 (standardní podmínky) v odpadním plynu vedeném
potrubím. Této normy lze použít v přímé návaznosti na normovanou referenční metodu
(NRM) popsanou v (ČSN) EN 13284-1. Tato norma byla vypracována především pro měření
emisí spaloven odpadů z technického hlediska ji lze použít i pro ostatní procesy, u nichž je
předepsán emisní limit s určenou nejistotou. ČSN EN 13284-2 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 14412 (83 4751) Kvalita vnitřního ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy
pro stanovení plynů a par. Pokyny pro výběr, použití a údržbu. Uvádí návod k výběru,
použití a údržbě difúzních vzorkovacích systémů používaných pro analýzu plynných
znečišťujících látek (včetně určení plánu a strategie měření) ve vnitřním ovzduší [indoor air
– ovzduší ve vnitřním prostoru, tj. budovy mající obývací pokoje, ložnice místnosti pro
kutilské práce, místnosti pro odpočinek a sklepní místnosti, kuchyně a koupelny; dílny nebo
pracovní prostory v budovách, které nejsou předmětem dohledu bezpečnosti práce a ochrany
zdraví vzhledem k obsahu látek znečišťujících ovzduší (např. kanceláře, prodejny); veřejné
budovy (např. nemocnice, školy, mateřské školy, sportovní haly, knihovny, restaurace a bary,
divadla, kina a další funkční místnosti) a rovněž kabiny vozidel]. Tato norma podává návod
k výběru, použití a údržbě difúzních vzorkovacích systémů používaných pro měření kvality
vnitřního ovzduší a expozice osob. S ohledem na to, že byly vzaty do úvahy významné
rozdíly oproti měření venkovního ovzduší [ambient air – ovzduší vně budov v troposféře
s výjimkou vnitřního a pracovního ovzduší], jako jsou povětrnostní podmínky, strategie
měření, povaha počet, zdroje a četnost výskytu látek znečišťujících vnitřní ovzduší, lze této
normy použít pro posuzování kvality vnitřního ovzduší. Výskyt neočekávaných sloučenin ve
vnitřním ovzduší je na rozdíl do typického měření kvality venkovního ovzduší vcelku běžný.
Pro posouzení naměřených koncentrací je daleko častěji potřeba postupů pro výpočet
specifických rychlostí difúzní sorpce těchto sloučenin, protože existuje jen omezený počet
experimentálně validovaných hodnot difúzní sorpce (viz /ČSN/ EN 13528-2
a /ČSN/ EN 13528-3). K obecnému postupu výpočtu jednotlivých difúzních rychlostí sorpce
uvedenému v (ČSN) EN 13528-2 a (ČSN) EN 13528-3 je v příloze C této normy stanoven
ještě podrobný postup výpočtu difúzních koeficientů a difúzní rychlosti sorpce. Dále norma
uvádí informativní Přílohy A, B, C a D a rozsáhlou Literaturu (cca 119 citací). ČSN EN
14412 byla vydána v dubnu 2005.
ČSN EN 14181 (83 4780) Stacionární zdroje emisí. Prokazování jakosti
automatizovaných měřicích systémů. Stanoví postup pro vytvoření úrovní prokazování
jakosti (QAL) pro automatizované měřicí systémy (AMS = Automated measuring system)
umístěné v průmyslových podnicích ke stanovení jednotlivých složek odpadního plynu
a k měření dalších veličin charakterizujících odpadní plyn. Tato norma stanoví: - postup
(QAL2) kalibrace AMS a určení variability naměřených hodnot prokazujících vhodnost
daného AMS k určenému záměru prováděné po instalaci AMS; - postup (QAL3) k zajištění
a prokázání požadované jakosti výsledků měření v průběhu normální činnosti AMS
spočívající v ověření souladu charakteristik měřícího rozsahu s požadavky stanovenými
v průběhu QAL1; - postup ročního ověření správnosti údajů (AST) AMS s cílem určení, zda
správně funguje a plní zadané charakteristiky a zda platí určená kalibrační funkce a
175
variabilita. Tato norma je určena k použití poté, co byl daný AMS přijat postupem
stanoveným v (ČSN) EN ISO 14956 (QAL1). Tato norma se omezuje na prokazování jakosti
(QA) AMS a nezahrnuje QA systému shromažďování a zaznamenávání údajů příslušného
stacionárního zdroje emisí. Poznámka recenzenta: Většina zkratek není v normě definována,
ze souvislosti jim lze rozumět. Poměrně rozsáhlá norma, cca 55 stran. ČSN EN 14181 byla
vydána v únoru 2005.
ČSN EN 13528-3 (83 5771) Kvalita ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro
stanovení plynů a par. Požadavky a zkušební metody. Část 3: Pokyn pro výběr, použití
a údržbu. Uvádí návod k výběru, použití a údržbě difúzních vzorkovacích systémů
používaných pro měření kvality venkovního ovzduší (ambient air – ovzduší vně budov
v troposféře s výjimkou vnitřního a pracovního ovzduší). Zahrnuje návod k určení cílů a
plánu měření s ohledem na záměry Evropské unie a v obecné rovině vztahující se k těmto
vzorkovacím systémům. Zahrnuje rovněž údaje o principech měření difúzními vzorkovacími
systémy a faktorech, které ovlivňují jejich charakteristiky při praktickém uplatňování těchto
záměrů. Norma rovněž uvádí pokyny k omezení některých nepříznivých vlivů, např.
navržením krytů, které mohou omezit vliv rychlosti větru na funkci vzorkovacího systému,
a pokyny pro seznámení s obsluhou těchto systémů a prokazování jakosti výsledků. Přílohy
dále uvádí informace o praktickém využití při odběru vzorků jednotlivých znečišťujících látek
včetně látek uvedených ve stávajících nebo připravovaných směrnicích EU. Poznámka
recenzenta: Z textu normy vyplývá, že se ve venkovním ovzduší podle Směrnic EU (např.
96/62/ES, 99/30/ES, 2000/69/ES a 2002/3/ES) v podstatě jedná o oxid dusitý, oxidy dusíku,
oxid siřičitý, benzen + VOC, formaldehyd + aldehydy, čpavek, oxid uhelnatý a ozón. Dále
norma uvádí informativní Přílohy A a B a rozsáhlou Literaturu (cca 169 citací!).
ČSN EN 13528-3 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 13528-3 ze září 2004.
ČSN EN 13965-1 (83 8001) Charakterizace odpadů. Názvosloví. Část 1: Názvy
a definice vztahující se k materiálu. Pojednává o termínech, které se vztahují na různé
druhy odpadu. Udává výběr aktualizovaných termínů a definicí určených například pro
výrobce, odpadový průmysl a pro osoby pověřené tvorbou předpisů v oblasti odpadového
hospodářství. Je v souladu s odbornou terminologií běžně používanou v praxi. Byla-li
vyjádřena taková potřeba, byly zahrnuty národní termíny a definice s bibliografickými
odkazy. Naopak nezahrnuje termíny vztahující se na přesně stanovené činnosti. Česky,
anglicky, francouzsky a německy je uvedeno názvosloví; česky a anglicky je definováno 53
hesel. Kromě toho je připojena rozsáhlá Národní příloha NA a NB, která obsahuje dalších 126
(!) českých hesel a českých definic, převzatých z ČSN i právních předpisů. ČSN EN 13965-1
byla vydána v únoru 2005. Touto normou spolu s ČSN EN 13965-2 z února 2005 se
nahrazuje ČSN 83 8001 z března 1994.
ČSN EN 13965-2 (83 8001) Charakterizace odpadů. Názvosloví. Část 2: Názvy
a definice vztahující se k nakládání s odpady. Pojednává o termínech, které se vztahují na
různé druhy odpadu. Udává výběr aktualizovaných termínů a definicí určených například pro
výrobce, odpadový průmysl a pro osoby pověřené tvorbou předpisů v oblasti odpadového
hospodářství. Je harmonizovaná s odbornou terminologií běžně používanou v zacházení jakož
i v řízení. Obsahuje (v příloze C) odkazy na národní termíny a definice a byla-li vyjádřena
taková potřeba, s bibliografickými odkazy. Naopak nezahrnuje termíny vztahující se na
přesně stanovené činnosti. Česky, anglicky, francouzsky a německy je uvedeno názvosloví;
česky a anglicky je definováno 56 hesel. Kromě toho je připojena rozsáhlá Národní příloha
NA a NB, která obsahuje dalších 142 (!) českých hesel a českých definic, převzatých z ČSN
i právních předpisů. Mnohé se kryjí s definicemi v (ČSN) EN 13965-1 (83 8001).
ČSN EN 13965-2 byla vydána v únoru 2005. Touto normou spolu s ČSN EN 13965-1 z února
176
2005 se nahrazuje ČSN 83 8001 z března 1994.
ČSN EN 14345 (83 8024) Charakterizace odpadů. Stanovení obsahu uhlovodíků
gravimetrickou metodou. Specifikuje gravimetrickou metodu stanovení uhlovodíků
v pevném odpadu. Metoda je použitelná pro stanovení koncentrací uhlovodíků vyšších než
0,5 % hmotnostních v sušině. Tato metoda neposkytuje kvalitativní informace o druhu
a zdroji uhlovodíků. Za pozornost stojí kapitola 5 - Bezpečnostní opatření, kde se uvádí:
„Propanol a petrolether jsou vysoce hořlavá rozpouštědla, a proto se s nimi musí zacházet
opatrně. Zvláštní opatrnost je nutná při odstřeďování. Při extrakci může v extrakční nádobce
značně vzrůstat tlak. Tlak se musí uvolňovat občasným odplyněním nádobky v digestoři.
Vzhledem k toxicitě petroletheru je nutné zabránit jeho kontaktu s kůží a očima a inhalaci
par.“ ČSN EN 14345 byla vydána v květnu 2005.
ČSN EN 14039 (83 8025) Charakterizace odpadů. Stanovení obsahu uhlovodíků
C10 až C40 plynovou chromatografií. Specifikuje metodu kvantitativního stanovení obsahu
uhlovodíků (C10 až C40) v pevném odpadu plynovou chromatografií. Metoda je použitelná
pro stanovení obsahu uhlovodíků od 100 mg/kg sušiny do 10 000 mg/kg sušiny. Podle této
normy se jako uhlovodíky stanoví všechny uhlovodíky s bodem varu od 175ºC do 525ºC,
např. alkany od C10H22 do C40H82, izoalkany, cykloalkany, alkylbenzeny, alkylnaftaleny
a polycyklické aromatické uhlovodíky, pokud se při čištění neadsorbují na koloně
s Florisilem. Podle této normy nemohou být kvantitativně stanoveny těkavé uhlovodíky. To
ovlivní stanovení některých běžných pohonných hmot, např. motorového benzínu. Za
pozornost stojí kapitola 7 - Bezpečnostní opatření, kde se uvádí: „Propanol a heptan jsou
vysoce hořlavá rozpouštědla, a proto se s nimi musí zacházet opatrně. Zvláštní opatrnost je
nutná při odstřeďování. Při extrakci může v extrakční nádobce značně vzrůstat tlak. Tlak se
musí uvolňovat občasným odplyněním nádobky v digestoři.“ ČSN EN 14039 byla vydána
v květnu 2005.
Třída 84 - Zdravotnictví
Obsahuje technické normy pro zařízení pro zdravotnictví a pro technické pomůcky pro
osoby se zdravotním postižením, včetně vnějších protéz a ortéz. Dále normy pro nábytek
a vybavení pro lůžkový provoz a pro lékařský nábytek. Konečně normy pro nosítka a vozíky,
sterilizační a destilační přístroje. Tato třída českých technických norem je v SZÚ
systematicky sledována.
V této malé třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 51 norem (k témuž datu v r. 2004 - 48,
v r. 2003 - 47, v r. 2002 - 62, v r. 2001 - 48 a v r. 2000 - 42 norem). V prvém pololetí r. 2005,
z něhož pocházejí recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili 1 normu.
ČSN EN 13060 (84 7112) Malé parní sterilizátory. Stanovuje požadavky a zkušební
metody pro malé parní sterilizátory a sterilizační cykly, které se používají pro lékařské účely
nebo pro materiály, u kterých se předpokládá, že přijdou do kontaktu s krví nebo tělními
tekutinami. Tato norma platí pro automaticky řízené malé parní sterilizátory, které vyvíjejí
páru pomocí elektrických topných těles nebo používají páru vyvíjenou v systému mimo
sterilizátor. Norma platí pro malé parní sterilizátory, které jsou používány hlavně pro
sterilizaci zdravotnických prostředků, jejichž komora není schopna pojmou sterilizační
jednotku (300 mm x 300 mm x 600 mm) a jejichž objem komory nepřekročí 60 litrů. Tato
norma nestanovuje bezpečnostní požadavky související s riziky spojenými s prostorami, ve
kterých se sterilizátor používá (např. hořlavé plyny). Poměrně rozsáhlá norma, cca 60 stran.
Za pozornost stojí dále Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
ke směrnici nového přístupu 93/42/EHS, která se vztahuje na zdravotnické prostředky.
177
Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 336/2004 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení
vlády č.251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona
č.22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů v platném znění. ČSN EN 13060 byla vydána v lednu 2005.
Třída 85 - Zdravotnictví
Obsahuje technické normy pro lékařské nástroje a přístroje i přístroje pro anestezii
a umělé dýchání. Dále normy pro chirurgické implantáty včetně aktivních implantabilních
prostředků a pro jejich zkoušení. Posléze normy pro zdravotnické materiály, pro systémy
jakosti ve zdravotnictví a všeobecné předpisy i směrnice pro výrobky zdravotnické techniky.
Dále ještě normy pro zařízení zdravotnických pracovišť, lékařské nástroje a pomůcky, včetně
nástrojů pro zubní lékařství a normy pro lékařské stříkačky. Kromě toho také normy pro
zařízení a přístroje pro krevní převod a pro materiály pro zdravotnickou techniku. Konečně
normy pro zdravotnické systémy in vitro a pro zdravotnické prostředky, složené z živočišných
tkání. Tato třída českých technických norem je v SZÚ systematicky sledována.
V této třídě bylo k 1. lednu 2005 celkem 314 norem (k témuž datu v r. 2004 - 295,
v r. 2003 - 280, v r. 2002 - 273, v r. 2001 - 251 a v r. 2000 - 222 normy). V prvém pololetí
r. 2005, z něhož pocházejí dále uvedené recenze a záznamy, jsme v této třídě zachytili 18
norem.
ČSN EN ISO 8835-4 (85 2109) Inhalační anestetické systémy. Část 4: Anestetické
odpařovače. Stanovuje zvláštní požadavky na základní vlastnosti anestetických odpařovačů
(AVDD), definovaných v 3.1. Tato část platí pro AVDD, které tvoří součást anestetického
systému a které mají být pod stálým dohledem obsluhy. Tato část také poskytuje pro AVDD
specifické požadavky, kterými se doplňují použitelné všeobecné požadavky IEC 60601-2-13
(do ledna 2005 v ČR nezavedena). Tato část neplatí pro AVDD určené k použití s hořlavými
anestetiky, stanovenými podle přílohy CC – Zkouška hořlavosti anestetik, tj. vznícení jiskrou
a povrchovou teplotou a pro AVDD určené k použití s anestetickými dýchacími systémy
(např. průdyšné odpařovače). Požadavky této části normy, kterými se nahrazují nebo
modifikují požadavky IEC 60601-1:1988 a její změny 1 (1991) a 2 (1995) (v ČR zavedena
jako ČSN EN 60601-1), jsou odpovídajícím všeobecným požadavkům nadřazeny. Za
pozornost stojí dále Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to
ke směrnici nového přístupu 93/42/EHS, která se vztahuje na zdravotnické prostředky.
Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice zavedena nařízením vlády č. 336/2004 Sb.,
kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení
vlády č.251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona
č.22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů v platném znění. ČSN EN ISO 8835-4 byla vydána v lednu
2005.
ČSN EN ISO 8835-5 (85 2109) Inhalační anestetické systémy. Část 5: Anestetické
ventilátory. Stanovuje zvláštní požadavky na základní vlastnosti anestetických ventilátorů
(definovaných v 3.1). Tato část platí pouze pro anestetické ventilátory, které tvoří součást
anestetického systému a které mají být pod stálým dohledem obsluhy. Tato část neplatí pro
anestetické ventilátory určené pro použití s hořlavými anestetiky, stanovenými podle přílohy
BB. Požadavky této části normy, kterými se nahrazují nebo modifikují požadavky IEC 606011:1988 a její změny 1 (1991) a 2 (1995) (do ledna 2005 v ČR nezavedena), jsou
odpovídajícím všeobecným požadavkům nadřazeny. Za pozornost stojí dále Příloha ZA, která
178
potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to ke směrnici nového přístupu 93/42/EHS,
která se vztahuje na zdravotnické prostředky. Poznámka recenzenta: V ČR je tato
směrnice zavedena nařízením vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky
na zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č.251/2003 Sb., kterým se mění
některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č.22/1997 Sb., o technických požadavcích
na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů v platném
znění. ČSN EN ISO 8835-5 byla vydána v lednu 2005.
ČSN P CEN/TS 14507 (85 2113) Systémy pro inhalaci oxidu dusnatého. Norma
sestává z těchto částí: Část 1: Podávací systémy, Část 2: Systémy napájení. V prvním pololetí
2005 byly k dispozici obě části:
ČSN P CEN/TS 14507-1 (85 2113) Systémy pro inhalaci oxidu dusnatého. Část 1:
Podávací systémy. Stanovuje zvláštní požadavky na podávací systémy inhalačních systémů
pro oxid dusnatý a na jejich moduly. Platí pro přístroje, které mohou být dodávány ve
složitých souborech, vestavěny do jiného zdravotnického přístroje, např. do plicního
ventilátoru, nebo jako samostatné přístroje. Tato první část (ČSN) P CEN/TS 14507 platí pro
monitorování oxidu dusnatého a kyslíku podávaných pacientovi a pro minimalizaci tvorby
oxidu dusičitého. Tato první část (ČSN) P CEN/TS 14507 se týká požadavků na inhalační
podávací systémy pro oxid dusnatý, určené pro zdravotnické použití, např. v prostředích
intenzivní péče, anesteziologie, pohotovosti a dopravy. ČSN P CEN/TS 14507-1 byla vydána
v dubnu 2005.
ČSN P CEN/TS 14507-2 (85 2113) Systémy pro inhalaci oxidu dusnatého. Část 2:
Systémy napájení. Platí pro napájecí systémy pro dodávání směsi oxid dusnatý/dusík do
podávacích a monitorovacích systémů vyhovujících CEN/TS 14507-1, určené pro současné
ošetření pouze jednoho pacienta v jednom zdravotnickém zařízení. Tato druhá část
ČSN P CEN/TS 14507 platí pro napájecí systémy s plynovými lahvemi s plnicím tlakem do
20 000 kPa a koncentraci oxidu dusnatého v dusíku do 1000 µl/l. Tato druhá část
(ČSN) P CEN/TS 14507 neplatí pro: - potrubní systémy pro dodávání směsi oxidu dusnatého
s dusíkem pro více než jednoho pacienta současně; - systémy napájení směsí oxid
dusnatý/dusík, určené pro použití v domácím ošetření, při naléhavých případech a při
dopravě. ČSN P CEN/TS 14507-2 byla vydána v červnu 2005.
ČSN EN ISO 5366 (85 2150) Anestetické a respirační přístroje. Tracheostomické
trubice. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Trubice a spojky pro dospělé.
Tracheostomické trubice a Část 3: Pediatrické trubice. V prvním pololetí 2005 byla
k dispozici tato část:
ČSN EN ISO 5366-1 (85 2150) Anestetické a respirační přístroje.
Tracheostomické trubice. Část 1: Trubice a spojky pro dospělé. Stanovuje požadavky na
tracheotomické trubice vyrobené z plastických materiálů a/nebo pryže s vnitřním průměrem
6,5 mm nebo větším. Tyto trubice jsou určené především pro pacienty kteří potřebují
anestézii, umělé dýchání nebo podporu dýchání, ale nejsou omezeny jen na tato použití. Tato
část neplatí pro speciální trubice; rovněž hořlavost tracheotomických trubic není předmětem
této části normy. Za pozornost stojí dále Příloha ZB, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to ke směrnici nového přístupu 93/42/EHS, která se
vztahuje na zdravotnické prostředky. Poznámka recenzenta: V ČR je směrnice 93/42/EHS
v ČR zavedena nařízením vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č. 251/2003 Sb., kterým se mění
některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích
179
na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů v platném
znění. ČSN EN ISO 5366-1 byla vydána v lednu 2005. Nahradila ČSN EN 1282-1 ze srpna
1998.
ČSN EN 1060 (85 2701) Neinvazivní tonometry. Norma se skládá z následujících
částí: Část 1: Všeobecné požadavky, Část 2: Specifické požadavky pro mechanické tonometry,
Část 3: Specifické požadavky pro elektromechanické systémy na měření krevního tlaku a Část
4: Zkušební postupy k určení celkové přesnosti systému automatických neinvazivních
tonometrů. V prvním pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN 1060-4 (85 2701) Neinvazivní tonometry. Část 4: Zkušební postupy
k určení celkové přesnosti systému automatických neinvazivních tonometrů. Popisuje
zkušební postupy při výzkumech k určení celkové přesnosti systému automatických
neinvazivních tonometrů, určených pro nepřímé měření krevního tlaku. Za pozornost stojí
Příloha ZA, která potvrzuje, že jde o harmonizovanou normu, a to ke směrnici nového
přístupu 93/42/EHS, která se vztahuje na zdravotnické prostředky. Poznámka
recenzenta: I když to v normě není uvedeno, je v ČR tato směrnice zavedena nařízením vlády
č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky a kterým
se mění nařízení vlády č.251/2003 Sb., kterým se mění některá nařízení vlády vydaná
k provedení zákona č.22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně
a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů v platném znění. ČSN EN 1060-4
byla vydána v únoru 2005.
ČSN EN ISO 11197 (85 2711) Zdravotnické napájecí jednotky. Platí pro
zdravotnické napájecí jednotky definované v 3.5. Tento zvláštní dokument platí společně
s (ČSN) EN 60601-1. Požadavky tohoto zvláštního dokumentu jsou požadavkům
(ČSN) EN 60601-1 nadřazeny. Za pozornost stojí dále Příloha ZA, která potvrzuje, že jde
o harmonizovanou normu, a to ke směrnici nového přístupu 93/42/EHS, která se
vztahuje na zdravotnické prostředky. Poznámka recenzenta: V ČR je tato směrnice
zavedena nařízením vlády č. 336/2004 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na
zdravotnické prostředky a kterým se mění nařízení vlády č.251/2003 Sb., kterým se mění
některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č.22/1997 Sb., o technických požadavcích
na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů v platném
znění. ČSN EN ISO 11197 byla vydána v dubnu 2005. Nahradila ČSN EN 793 z února 1999.
ČSN EN 61223-3-5 (85 4012) Hodnocení a provozní zkoušky při zpracování
zdravotnických zobrazení. Část 3-5: Přejímací zkoušky. Zobrazovací vlastnosti
rentgenových zařízení pro výpočetní tomografii. Platí pro ty části CT skenerů, které
ovlivňují jakost obrazu, dávku pacientovi a nastavení polohy. Tato norma definuje základní
parametry, kterými se popisují vlastnosti CT skenerů z hlediska jakosti obrazu, dávky
pacientovi a nastavení polohy; výčet parametrů, které se mají zkoušet je v 4.4.; definuje
metody zkoušení těchto parametrů; hodnotí shodu s tolerancemi těchto parametrů,
specifikovaných v průvodní dokumentaci. Tato část normy (ČSN) EN 61223 má napomáhat
provedení přejímacích zkoušek CT skeneru. Cílem je ověření shody instalace se
specifikacemi dotýkajícími se jakosti obrazu, dávky pacientovi a nastavení polohy. V úvahu
se neberou hlediska mechanické a elektrické bezpečnosti. ČSN EN 61223-3-5 byla vydána
v červnu 2005.
ČSN EN ISO 10993 (85 5220) Biologické hodnocení prostředků zdravotnické
techniky. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Hodnocení a zkoušení, Část 2:
180
Požadavky na ochranu zvířat, Část 3: Zkoušky genotoxicity, karcinogenity a reprodukční
toxicity, Část 4: Výběr zkoušek interakce s krví, Část 5: Zkoušky cytotoxicity in vitro, Část 6:
Zkoušky lokálních účinků po implantaci, Část 7: Rezidua při sterilizaci ethylenoxidem, Část
8: Výběr a způsobilost referenčních materiálů pro biologické zkoušky, Část 9: Obecné zásady
pro kvalitativní a kvantitativní stanovení potenciálních degradačních produktů, Část 10:
Zkoušky na dráždivost a přecitlivělost oddáleného typu, Část 11: Zkoušky systémové toxicity,
Část 12: Příprava vzorků a referenční materiály, Část 13: Kvalitativní a kvantitativní
stanovení degradačních produktů z prostředků zdravotnické techniky vyrobených
z polymerních materiálů, Část 14: Kvalitativní a kvantitativní stanovení degradačních
produktů z keramických materiálů, Část 15: Kvalitativní a kvantitativní stanovení
degradačních produktů z kovů a slitin, Část 16: Plán toxikokinetické studie degradačních
produktů a vyluhovatelných látek, Část 17: Stanovení přípustných limitů vyluhovatelné látky
na základě posouzení zdravotního rizika a Část 18: Chemická charakterizace materiálů.
V prvém pololetí 2005 byla k dispozici tato část:
ČSN EN ISO 10993-5 (85 5220) Biologické hodnocení zdravotnických
prostředků. Část 5: Zkoušky na cytotoxicitu in vitro. Popisuje metody zkoušek pro
hodnocení cytotoxicity zdravotnických prostředků in vitro. Tyto metody specifikují inkubaci
buněčných kultur buď přímo nebo difuzí: a) s extrakty zdravotnického prostředku a/nebo
b) v kontaktu se zdravotnickým prostředkem. Tyto metody jsou navrženy pro stanovení
biologické odpovědi savčích buněk in vitro za použití vhodných biologických parametrů.
ČSN EN ISO 10993-5 byla vydána v červnu 2005. Nahradila ČSN EN ISO 10993-5
z prosince 1999. Poznámka recenzenta: Zatímco ČSN EN ISO 10993-5 z prosince 1999
převzala EN 10993-5 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá
překladem.
ČSN EN 13795 (85 5810) Operační roušky, pláště a operační oděvy do čistých
prostor, používané jako zdravotnické prostředky pro pacienty, nemocniční personál
a zařízení. Norma se skládá z následujících částí: Č&aa